Časová válka - Část 1. - 6 Doktorů 2/2

25. prosince 2014 v 12:32 | Naranique |  DW fanfikce
Ten blog mě nutí články dělit, takže to musí být na dvě části. Druhá polovina části 1:


Mezitím v druhé skupince:
"Amy, Rory, pojďte ven! Je tu 5 dalších TARDIS s Doktory a společníky! Pojďte se seznámit!" křičí Jedenáctka do své TARDIS.
Mezitím přijde Desítka a povídá Jedenáctkovi: "Ty jsi Jedenáctka, nemohl bych zapomenout! Ten tvůj motýlek!"
"A ty Desítka, taky bych nemohl zapomenout! Ale jak to, že mě znáš? …A Donna! Rád tě zase vidím, i když ty nejspíš nevíš, kdo jsem já a nikdy jsi mě neviděla…"
"To teda neviděla. Doktore, kdo to je?"
"No, víš, to je trochu složitý… Páni času, když by měli umřít, mají na to takovej trik, říká se tomu regenerace, to znamená, že se nám změní všechny buňky v těle a vypadáme potom úplně jinak, ale pořád jsme to my… No, takže, on je po mně, já jsem 10. regenerace, on je 11."
"Aha, takže on je ty? A jak se můžete potkat? A kdo jsou zase tamti čtyři?"
"Tamti jsou zase já, Trojka, Čtyřka a Devítka, ale tamtoho neznám… A jak se můžeme potkat? No, to je zase složitý, musí se vytvořit časovej paradox… Však víš, Wibbly Wobbly Timey Wimey…"

Přichází k nim Dvanáctka: "Nevíte tady někdo, co se stalo? Vy jste Doktoři, pamatuju si vás, měli byste to vědět!"
"Taky Doktor? A kolik? Dvanáct?"
"Jo, právě jsem před chvílí regeneroval…"
"…Až teď jsem si uvědomil, ty máš na sobě moje šaty!" říká překvapeně Jedenáctka.

Kousek opodál: Amy a Rory stojí vedle jejich TARDIS a přichází k nim Clara.
"Ahoj, já jsem Clara. Jak se jmenujete? Vy cestujete s Doktorem? A se kterým? Já jsem cestovala s Jedenáctkou… ale teď regeneroval…"
"S Jedenáctkou? Kterej to je? A co je regenerace? Mimochodem, jsem Amy Pondová, totiž Williamsová, a tohle je můj manžel Rory. My cestujeme s tím s motýlkem, náš Otrhaný Doktor…"
"Vážně? On je právě Jedenáctka. A ta regenerace, to je… no, jak bych to řekla… když Pán času umírá, změní se mu všechny buňky v těle a vypadá potom úplně jinak. A nevíte, kdo jsou támhle ti? Hele, Amy Williamsová, to mi něco říká... Už vím, moji oblíbenou knížku napsala nějaká Amélie Williamsová, to je podobné jméno."
"No, já vím, že ta zrzavá tam se jmenuje Donna a ten pruhovanej je taky Doktor, víc jsem nepochytila… Jo, a já se ve skutečnosti jmenuju Amélie Williamsová! Ale žádnou knihu jsem nenapsala, to znamená, že ji asi napíšu v budoucnosti, s časem je to složitý..."
"Vážně? Já mám knihu, kterou ty napíšeš v budoucnosti? Ale ve skutečnosti je ta kniha z roku 1942... Takže ji napíšeš v budoucnosti v minulosti! Jo, a to je Desítka, je moc fajn… Tak se pojďte pozdravit, co říkáte?" na to Clara.
"Toho taky znáš? S kolika jsi cestovala?"
"Jenom s Jedenáctkou, ale jeho jsem jednou potkala…"
Tihle tři se okamžitě stali přáteli a jdou k Donně a Doktorům. První začne Clara: "Ahoj, já jsem Clara, ty budeš Donna, že? A ráda tě zase vidím, Doktore! A tebe taky, ale ty jsi mě nejspíš ještě nepotkal…"
"Ne, nepotkal. Ty se mnou budeš cestovat?"
"Jo."
"Ahoj, Claro, rád tě zase vidím!" vložil se do toho Desítka.
"Ty ji znáš? Jak to, že ty ji znáš a já ne? Jestli jsi ji už potkal, měl bych si ji pamatovat i já, ne?"
"To je zase moc složitý. Wibbly Wobbly, a tak."
"Aha, no, to je jedno…"
"Já jsem Amy a tohle je Rory." Představili se Pondovi 10. a 12. Doktorovi a Donně.
"Já vím, znám vás. Kdysi jsem s vámi cestoval…" říká Dvanáctka.
"No jo, já jsem zapomněla."
"Pojďme k těm ostatním támhle!" říká Desítka a ukazuje na skupinku u jedné staré TARDIS. "To jsou Trojka, Čtyřka a Devítka se Sarah-Jane, Rose, Jackem a Mickeym!"
"Tak rád je zase vidím! Stará dobrá Sarah-Jane! Nebo spíš mladá… A Rose… Tolik se mi stýskalo!" říká Jedenáctka Amy a Rorymu.

Všichni se zase seznamovali, bavili a vzpomínali, když náhle z ničeho nic se obloha úplně zatáhla a začaly padat moc divné nafialovělé kroupy.
"Co to proboha je? Takové kroupy jsem ještě nikdy neviděl!" říká Trojka a Čtyřka na to: "Já jo! Tady, vzpomněl jsem si! Pro mě to totiž bylo docela nedávno…"
"No, já si to teda nepamatuju…" řekli ostatní Doktoři naráz a zasmáli se.
"Ty, Čtyřko, když si to pamatuješ, co to teda je? A kdo to dělá? A jak jsme to vyřešili?" ptá se Clara.
"Nevím, tolik si to zase nepamatuju, jenom matně vzpomínám, že se to stalo, nic víc…"
"Ach jo, vždycky tu musí být nějaký zádrhel…" na to Trojka.
Pak všechny Doktory něco napadlo, vytáhli svoje sonické šroubováky a začali ty kroupy sonikovat a zase se smáli. Potom si ty šroubováky prohlédli. Najednou Jedenáctka vykřikl: "Mám to! Nejsou to kroupy z normálního ledu ze Země, jsou mimozemské, proto je ten led fialový. Jedna rada: Hlavně se toho nedotýkejte! Nikdy!"
"A proč?" ptá se Donna a Rose zároveň.
"Protože by se vám stalo něco moc, moc ošklivého. Radši ti nechtějte vědět. A teď, měli bychom se podívat po zdroji těch krup. Do TARDIS!"
"A do jaké?" řekli všichni naráz.
"Třeba do naší, to je jedno. A teď pojďte."
"Ještě jedna věc, ví tu někdo, kde vůbec jsme?" ptá se Devítka.
"No, nejspíš na Zemi, někde v Británii, přesněji nevím, v současnosti, teda pro nás v současnosti… ale TARDIS to zjistí."
Všichni vejdou do Jedenáctkovy TARDIS a nestačí se divit.
"Téda! Předělal jsi ji!" praví všichni kromě Amy, Roryho, Clary, Desítky a Dvanáctky.
"Ne, ona se předělala sama. Líbí se vám?"
"Mně se víc líbí ta klasická, bílá…" na to Čtyřka.
"Mně taky, ale nechme to být, teď zjistit, kde jsme a odkud jsou ty kroupy…" odpovídá Trojka.
"Tak, podíváme se na to!" řekl Jedenáctka a vyťukal něco do klávesnice. Chvíli pozoroval Gallifreyštinu na obrazovce a povídá: "Tak, jsme někde u Cardiffu, jak taky jinak, že! V Cardiffu je velká časoprostorová trhlina, na kterou občas musím jet nabít TARDIS a děje se tady často něco divného, jenom kdyby někdo nechápal. A zrovna se ta trhlina dost otevřela a vznikl tady portál do nějaké jiné dimenze nebo tak něco. Aspoň podle TARDIS."
"Tak, víme odkud to je, ale ne, co nebo kdo to dělá. Musíme se tam podívat." říká Desítka.
"A nebude to moc nebezpečné?" říká po dlouhé době Mickey.
"Jo, bude, ale když cestuješ s Doktorem, je nebezpečné všechno." odpovídá mu pobaveně Donna.
"Tak jdeme! Allons-y!"
"Geronimo!"
"Ach jo, ty vaše pokřiky…" říká Devítka a vyráží se všemi směrem k trhlině.
"…Proč musíme jít pešky, když máme TARDIS?"
"Ale Amy, kdybych tam s TARDIS přistál, mohla by se poškodit nebo by jí to tam mohlo vtáhnout a skončili bysme bůhví kde…" praví na to Jedenáctka.
"No dobře…"
Asi za půl hodiny došli na Cardiffské náměstí a viděli to! Nahoře nad nimi přímo uprostřed byl velký, nafialovělý vír, asi nějaký portál, a padaly z něho ty divné velké kroupy. Desítka a Jedenáctka na vír namířili svoje šroubováky a začali ho sonikovat.
"Mám to!" povídá Jedenáctka.
"A co to teda je?"
"Opravdu nějaký portál, brána. Vede to do nějakého paralelního vesmíru, úplně jiného světa. Teoreticky to tu vůbec není, to je divné…"
"Ale vidíme to, takže to tu musí být, ne?" říká nechápavě Amy.
"Jistě že to tu je, ale je to moc, moc divné…" odpovídá jí Jedenáctka.
"A že je to zrovna nad tou naší Cardiffskou trhlinou... " na to kapitán Jack.

Chvíli si to jen tak prohlíželi a diskutovali o tom, co to vlastně je a kam to vede, když vtom se ozval divný, ale tichý zvuk, někdo jako by se tu objevil.
"Ahoj zlato!"
"River? Co ty tu děláš? Oni tě pustili z vězení?" diví se Jedenáctka.
"Ne, utekla jsem! Jistě že mně pustili, už dávno přece. …Ahoj mami a tati! A kdo jsou tihle? Ahoj Claro, tebe znám, i tady Doktora…" ukazuje na Dvanáctku s Clarou.
"Cože? Amy a Rory jsou tvoji rodiče? Jak to, vždyť jsou mladší než ty! A vůbec, co tu děláš? Byla jsi přece mrtvá!" říká nechápavě Clara.
"Víš, ono je to složitější. Abys věděla, já jsem vlastně tak trochu Pán času, umím regenerovat, a tak dále… Starší než oni jsem proto, že jsem 3. regenerace, a to si nemůžeme vybrat, jak budeme vypadat… A potkávám Doktora tak trochu v opačném pořadí, takže proto tu můžu být."
"A jak to, že jsi Pán času? Oni jsou lidi, ne?"
"Jo jsou, ale já jsem Dítě TARDIS, to ona ze mě "udělala" napůl Pána času."
"Pořád to moc nechápu, ale to je jedno… A ptala ses, kdo jsou tihle? No, to jsou taky Doktoři, Trojka, Čtyřka, Devítka a Desítka…"
"Já tě znám, už jsem tě potkal, v knihovně, viděl jsem tě…. To je jedno, rád tě vidím!" skočil jim do řeči desátý Doktor.
"…a tohle jsou Sarah-Jane, Rose, Jack, Mickey a Donna." pokračuje v představování Clara.
"Ahoj všichni, ráda vás poznávám, ale teď se dáme do práce, ne?"
"Co tím myslíš?" ptá se Jedenáctka.
"Podíváme se tam nahoru!"
"Jako že proletíme tím portálem? Ale vůbec nevíme, co tam je!"
"Já už tam byla, je to trhlina v čase a prostoru, vede do jednoho paralelního vesmíru asi 300 let zpátky."
"300 let? Ale před 300 lety byla přece Časová válka!" říká Desítka. (a vůbec se mu do ní znovu nechce) "Ale ta je v časovém zámku, přece by nemělo jít se do ní dostat!"
"Ale jak jsem říkala, tohle je paralelní vesmír. Tady nebyla Gallifrey ani zničena, ani poslána někam pryč, a v časovém zámku byla, dokud ho jedna moc chytrá mladá žena nezrušila tak, že tam přistála s TARDIS z budoucnosti a z jiného paralelního vesmíru, ona ji umí pilotovat moc dobře, ne jako ty, ty bys to nedokázal ani omylem…"
"No dovol!"
"Sám moc dobře víš, že ne… Tady se bojuje dál. A po smrti Lorda Presidenta Rassilona rada zvolila nového - tedy spíše novou - prezidentku, a ona rozhodla, že se bude bojovat, dokud Páni času tu válku nevyhrajou. Ale nechce ovládnout celý vesmír jako Rassilon, chce jenom zachránit rodnou planetu. Nežije v té době, ale v naší. Ve válce se jenom narodila, ale potom se svojí sestrou utekly na Zemi."
"Jak to všechno víš? Ty ji znáš, tu prezidentku? A jak vůbec můžou zvolit prezidentku? Vždycky byl Lord President…"
"Znám ji, je to ta naše pilotka!"
"…Byla jsi tam? Jako ve válce? Vím, že na Gallifrey jsi byla."
"Jo, byla, ale vlastně omylem, chtěla jsem jenom zjistit, co je za tou trhlinou… A ona tam byla Gallifrey, tu trhlinu musel vytvořit někdo odtamtud… Tak moc jsem ji chtěla vidět, promiň, Doktore…
"A to nic, taky bych Gallifrey rád znovu viděl…"
"Já jsem ji viděl, byl jsem tam, na chvíli, vlastně to mohlo být někdy před měsícem…" vložil se do toho Desítka.
"Jak je to možný? A jak to, že si to nepamatuju? Byl jsem ty, měl bych si to pamatovat!"
"Ty tam taky budeš, s Clarou, vlastně, ta už to zažila, ale pro tebe je to budoucnost, no, je to složitý…"
"Takže, River, pro zopakování, za tou trhlinou je Gallifrey za časové války, můžeme tam přistát a ty jsi tam byla, je to tak?" podivuje se stále Devítka.
"Vlastně, co je ta Časová válka? My tři jsme to ještě nezažili…" namítají Trojka, Čtyřka a Sarah-Jane.
"Buďte rádi… Takže zkráceně, Poslední velká časová válka je válka s Daleky, oni ji začali, pochopitelně, trvala moc dlouho, víc vám bohužel prozradit nemůžu, bylo by to, jak bych to řekl…"
"Spoilery!" ozvala se River.
"…jo, přesně, spoilery! Nesmíte to vědět!"
"…takže, jdeme na to? Přistaneme tam?" chopí se slova opět River.
"Jo! Ale neměli bysme si vzít nějaký zbraně? Z budoucnosti? Jdeme přece do války!" ozval se po dlouhé době Jack.
"Říkám to nerad, ale radši asi jo, určitě narazíme na nějakýho Daleka…" přidává se k němu Desítka.
"A co ty kroupy?" ptá se Trojka.
"No, to je vedlejší účinek té trhliny, nic zvláštního, jenom se jich nesmíte dotknout, jsou nabité elektřinou." odpovídá mu ochotně River.
"Takže zpátky do TARDIS… Zase půl hodiny pěšky…" povídá ne moc nadšená Amélie.
"Ale mami, kdo říká, že tam půjdeme pěšky! Já mám manipulátor časového víru, za pět vteřin jsem zpátky i s TARDIS!"
A opravdu, nenapočítali ani do šesti a ozvalo se to známé wvorpwvorpwvorp.
"Tak jsem zase tady!"
"Měla jsi pravdu, tohle je lepší! Tak honem všichni dovnitř, jedeme do padesátého století!"
"Proč do padesátého? Neříkali jste, že ta vaše válka byla před 300 lety?" říká mladá Sarah-Jane.
"To sice ano, ale jdeme pro "protidalecké" zbraně do budoucnosti." říká Jedenáctka.
A Dvanáctka se k němu přidá: "Když už tam jedeme, nebylo by lepší ještě pár lidí vzít? Vastra, Jenny, Strax, moje dcera Jenny, Craig Owens nebo Martha Jonesová by se nám hodili…"
"A všichni od nás z Torchwoodu! "
"Dobrý nápad, přibereme je, ať jsou, kdo jsou!" souhlasí s ním Čtyřka.
Tak tedy letěli do padesátého století a ještě zpět do současnosti pro pár přátel.

"Tak vyrážíme! Kolik nás je? 27? Je to sice málo, ale aspoň někdo… Pomůžeme vyhrát válku! Teda doufám…"
"Jo! Zničíme ty potvory Dalecký jednou provždy! Hodíme na ně granáty! Zlikvidujeme je!" volá nadšeně Strax, který je tak rád, že bude zase bojovat.
Tak se všech 27 přátel vydalo v Jedenáctkově TARDIS do časové trhliny nad cardiffským nebem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naranique Naranique | 25. prosince 2014 v 14:42 | Reagovat

A taky jsem nevěděla, že Romana se stala prezidentkou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama