Časová válka - Část 2. - Naranique

25. prosince 2014 v 12:36 | Naranique |  DW fanfikce
Tak. Tady je hned část druhá. Je to dost zamotaný, ale snad se to dá pochopit :) (Jestli si říkáte, že už jste to četli, tak je na Gallifrey.cz)


Tak se to podařilo. TARDIS přistála přímo uprostřed louky s červenou trávou, nad nimi oranžové nebe a dvě slunce… Jsou na Gallifrey! Vypadá to, že je tu docela klid, tedy vzhledem k tomu, že je válka, ale najednou se odkudsi za nimi ozve: "Vyhladit! Vyhladit! Budete vyhlazeni!"
"A sakra, Dalek! Ten nám tu fakt chyběl…" lamentuje Dvanáctka.
"Straxi?"
"Jdu na to, pane!" odpovídá potěšeně Strax a následně zničí Daleka.
"Tak to bychom měli… Ale kde to jsme? Doktore?" ptá se Donna.
"No, podle polohy sluncí budeme na severu, někde pod Cadonem… Á, támhle je! To jsme docela blízko Arcadie." zamyslí se a odpoví Desítka.
"Arcadie?"
Slova se chopí Jedenáctka: "Arcadie, druhé největší město na Gallifrey. Prý, když padne Arcadie, nedá se už nic dělat, Dalekové obsadí celou Gallifrey a je konec… V našem světě se to stalo, tady tomu zkusíme zabránit! V Arcadii je Citadela Pánů času, tam sídlí Nejvyšší rada, musíme tam jít, než něco uděláme… Když popojdeš asi o 200 metrů, uvidíš ji, nádherná stavba…"
"Páni, něco takového jsem ještě neviděla! Pojďte se podívat! …Doktore, jak je to daleko do té Citadely?"
"Podle pozemských měr asi tři kilometry, zkusím tam radši přistát s TARDIS."
"To radši ne, zase bysme skončili bůhví kde! Nech řídit mě."
"Tak dobře, přistane tam River, ale už jdeme, máme málo času!"
"Jak můžou mít Páni času málo času?" ptá se nechápavě Mickey.

"River, jsi vážně dobrá, dva metry od vchodu…"
"To víš, učil mě mistr!"
"Přestaňte už spolu flirtovat a pojďte!" říká Devítka a kráčí ke vstupu.
"…Počkejte, vezměte si hábity!"
"Cože?"
"Vy nemusíte, jenom Doktor!" říká neznámá žena, která kolem nich právě prošla.
"Kdo jsi? Ty mě znáš? Teda nás? A který Doktor, je nás tu šest!"
"Všichni, samozřejmě! Mimochodem, jmenuju se Naranique, ale říkejte mi Nara, nebo taky Zelia, nebo Sophie Smithová, jak chcete… A jo, znám vás všechny víc, než byste tušili… Ale tady River znám i tak, už jsme se potkaly. A teď pojďte, očekávají vás!"
"A ty jdeš taky za Radou?"
"Jo, jenom si vezmu hábit."
"Jaký hábit?" ptá se po chvíli mlčení Sarah-Jane.
"No, všichni členové Rady mají takové dlouhé červené hábity, musíme si je vzít, když jdeme na zasedání…" odpovídá jí Čtyřka.
"A ty jsi člen Rady, Doktore? …Promiň, blbá otázka, říkala, že si máte vzít hábity, takže asi jsi." povídá Rose.
"Jo, to jsem. Nebo spíš jsem byl, ale tady Trojka a Čtyřka ještě jsou."
Doktoři si vzali své hábity a všichni šli na zasedání. Přišli do sálu, ale tam je čekalo překvapení. V křesle prezidenta seděla naše známá Nara.
"…Ještě jednu maličkost jsem vám neřekla, mé celé jméno je Lady President Naranique-Maraa." sdělila jim Naranique a pousmála se.

"Ehm, takže, Lady President Naranique-Marao…" chopil se slova Desítka, ale Nara ho přerušila.
"Říkejte mi klidně jen Naranique."
"…tak tedy, Naranique, přiletěli jsme sem…"
"Trhlinou v Cardiffu, sama jsem ji vytvořila, abych vás sem dostala, stálo mě to hodně úsilí…"
"Ty víš, co chci říct?"
"Ano, čtu myšlenky i na dálku. Být tebou, Martho, hlídala bych si, na co myslím…"
Ups… řekla si pro sebe Martha a začervenala se.
"Tak tedy, jak asi víte, jsme tu, protože bychom vám rádi pomohli bojovat s Daleky, že ano, Straxi!"
"Přesně tak, pane!"
"A jak to chcete udělat?"
"Máme dost dobrých protidaleckých zbraní z budoucnosti, Strax má malé granáty, které Daleka zničí, jednoho jsme dostali, už když jsme přiletěli… Chceme se aspoň pokusit pomoct! Já vím, je nás málo, moc toho asi nezmůžeme, je to zbytečné a vy nás teď pošlete zpátky…"
"Proč bych vás posílala zpátky, to bych vytvářela tu trhlinu na nic? Pomůžete nám, říká to Proroctví. Jste tu hodně důležití, je to váš osud, že tu jste a společně vyhrajeme válku!"
"Vážně? Vy tu máte nějaké proroctví, a tam se píše o nás? Pomůžeme Pánům času vyhrát válku?"
"Ano, Donno, přesně tak."
"Ty znáš moje jméno?"
"Jistě, znám vás všechny."
"Ale my tě neznáme."
"Ne, neznáte, já znám vaše verze v mém paralelním světě. …Mohli byste nás na chvíli omluvit? Potřebovala bych si s nimi promluvit o samotě." říká Naranique ostatním členům Rady v sále.
"Takže, kde jsme to skončili? Jo, paralelní svět. Bude to na delší vyprávění, posaďte se. Takže, narodila jsem se tady, na Gallifrey, ve světě, kde žijete vy, kde Doktor zůstal posledním Pánem času."
"Cože? To jste nám neřekli!" přerušili ji Trojka a Čtyřka.
"K tomu za chvíli, teď: když mi bylo asi tak 120, Gallifrey se přiblížila k Zemi. Pro desátého Doktora: tohle tě čeká asi tak za rok, jo, a předem upozorňuji, bude tam Vládce…"
"Vládce? Vždyť ten je mrtvý!"
"Ano, je, ale vstane z mrtvých. Ale dost spoilerů, dál ke mně: už jsem tu válku nesnesla, tak jsme s mojí sestrou Zephanii utekly v tom zmatku na Zemi, nikdo si toho ani nevšiml. S pomocí manipulátoru, kdyby někdo nevěděl, TARDIS jsme v té době řídit neuměly, byly jsme moc malé."
"Bylo vám 120 a malé?" říká zase Donna.
"U Pánů času je to s věkem trochu jinak, vždyť víš, Doktorovi je 905. A dál: přistály jsme někde v Londýně, docela v centru, tohle přeskočím, to byla nuda, takže, asi dalších osmdesát let jsme tam žily, ale potom se objevila trhlina právě tam a byla dost velká, takže jsme prošly a rozdělily jsme se. Jednou jsem tak šla z nákupu domů a najednou jsem uslyšela ten známý zvuk. Říkám si: TARDIS, je tu nějaký další Pán času! Tak jsem běžela za zvukem TARDIS a potkala jsem jedenáctého Doktora a Claru. On hned poznal, že jsem taky Pán času a vzal mě s sebou. Tak jsem poznala vás dva (ukazuje na Jedenáctku a Claru). Potom jsme my tři jen tak cestovali všude možně… Potom došlo na válku, začali jsme se o ní bavit, a potom jsme vymýšleli různé nápady a způsoby, jak pomoct. To už bylo samozřejmě po válce, pochopitelně nedopadla dobře. Shromáždili jsme všechny společníky a další přátele, bylo nás 23 lidí, K-9, pár Adiposů, ale ti byli dost zbyteční… Taky Ood a dva "přeinstalovaní" Dalekové na naší straně. Nic moc, ale vás je taky jenom 27… Byl to hrozně dlouhý a těžký boj, málem jsme o dva přišli, ale nakonec jsme válku vyhráli. V té době už jsem byla v Radě, to už bylo po smrti Rassilona, musely být nové volby prezidenta, za snahu, nápady a zatím nadějný boj zvolili mě. Jenom aby vás to nemátlo, tenhle a ten můj paralelní svět jsou propojené a spolupracujeme, ale něco tu musí být jinak, proto jste tu vy a ne ti moji, já jsem se svou TARDIS nesmím, byl by to paradox a brána by se zavřela, jenom já a pár dalších, máme speciální přístroj, že můžu chodit tam a zpátky, proto jsem v Radě a taky prezidentka tady i tam… A taky nesmíte potkat sami sebe, jako když u Pána času svoji inkarnaci potkat nemůžete, jenom předchozí nebo následující… Takže, zpět k příběhu, vyhráli jsme a oni zůstali. Společníci. Tak jsme spolu začali bydlet, všichni v jedné TARDIS, i s těmi Daleky. Už dávno jsme jim vrátili emoce, jsou to teď Dalek a Dalečka, měli byste je vidět, je to sranda… Jo, a vynechala jsem ještě jednu docela podstatnou maličkost, Doktor je můj manžel a máme spolu dceru, Kiranii. …Tohle jsem asi neměla říkat před River, co? No, to je jedno… Takhle tam teď všichni žijeme, vždycky vstaneme na snídani, dělám placky, určitě je znáte, takový ty červený, nudnej všední den… Jednou za týden na trhy, občas někam cestujeme, jinak nic moc. Tady jsme se dostali do současnosti. Tak to je trochu zkrácený příběh, odkud vás znám-neznám. Já vím, je to moc složitý a asi to nepobíráte, chápu to. Ale prostě tady musíte válku vyhrát vy a tam ji vyhráli zase oni. Musí to být takhle, praví to Proroctví. Do jistého pádu Arcadie nezbývá už mnoho času, musíme si pospíšit. Pojďte, ukážu vám na holo-projekci současnou situaci. …Tady to jsou Dalecké lodě, tyhle svítící body jsou samotní Dalekové. Nejspíš umíte i sami posoudit, že situace je velmi špatná, na každého Pána času připadají přibližně tři Dalekové. Nejhorší je to na druhé straně hory Cadon a potom v obraně města, tam musíme zakročit nejdřív. Vezměte všechny vaše zbraně, já vám přidám ještě asi dvacet speciálních z našeho světa, vyvinuté přesně na Daleky naším přítelem Tonym Starkem. Jestli vám to jméno něco říká, tak v našem světě je většina seriálových, literárních a filmových postav reálná, klidně tam na ulici potkáte pana Spocka nebo můžete jít na kafe s Johnem Watsonem a Hermione Grangerovou. Ale to potom, teď už musíme na obranu Arcadie. Všichni si vezměte neprůstřelné uniformy, tedy relativně neprůstřelné, proti Dalekovi vám stejně nepomůžou… Najdete je ve skladu, běžte rovně, pak doprava, zase doprava, druhá zatáčka vlevo a pak rovně ke dveřím číslo 256!"

Naši přátelé si vzali uniformy a vyrazili do boje za Arcadii. Přejme jim hodně štěstí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naranique Naranique | 25. prosince 2014 v 14:51 | Reagovat

Ten příběh s Naranique byl vlastně trochu jinak, hlavně ten začátek. Ale v Gallifreyance už to je dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama