Gallifreyanka: 11. kapitola - Pracuju v Torchwoodu

17. ledna 2015 v 10:48 | Naranique |  Gallifreyanka
Tak jsem tady s poslední kapitolou. Z té dvanácté mám akorát jenom název, takže fakt nevím, kdy ji budu mít napsanou. Ale prozradím jeden spoiler: pořád to souvisí s touhle a předchozí.

A v dalších bude ještě víc jiných seriálů, takže to nebude jenom pro Whoviany. Jo, a tenhle příběh bude malinko dlouhej a skoro nekonečnej, možná tak 50 i víc kapitol. A taky už mám název a začátek druhýho dílu (tenhle nemám ještě ani dovymyšlenej)! A pokud si myslíte, že Naranique je jenom nějaká hodná holka, co zachraňuje Zemi, tak se pletete. Teď to tak možná vypadá, ale v téhle a dalších zjistíte, že taková ani moc není, jenom někdy. Ona není jako Doktor. Ani náhodou. Na výslech používá metody jako Vládce, zbraň má pořád u sebe a nevadí jí ji použít. A tahle regenerace už nemá ani to pravidlo ohledně vztahů, jediná věc je nezačít si nic s člověkem, s kýmkoliv jiným klidně flirtuje a balí je, v pohodě. Hodně se změnila. Spíš se hodí do Torchwoodu a taky proto tam tak trochu pracuje. Ale to už v celém článku.



11. kapitola - Pracuju v Torchwoodu

Podzemní základna Torchwoodu, Cardiff, 6. 10., 20:31

"Dobrý, je pryč. Můžeš ven." Dobře jsem to zvládla, že? Takhle je to lepší, kdybych ho poslala za Doktorem, zase by utekl a otravoval ho. "Vůbec nevím, jak bychom to bez tebe zvládli, už jenom ty Nosatce. Teda Kratoniany." "Jo, Gwen má pravdu, už bychom byli mrtví. Teda jenom my dva, Jack ne. Počkej, ty to nevíš, že?" Jak že by Jack nebyl mrtvej? "Co nevím?" "Že je nesmrtelný. Jack." Nesmrtelný? Jak? Tak se člověk může buď narodit, stát se upírem, nebo… Srdce TARDIS? Určitě, protože to by se nebál těch Daleků. To ještě umřít mohl. "Srdce TARDIS, že? Kdy? A proč ses tam podíval, vždyť ten panel obvykle otevřít nejde, TARDIS se musí otevřít sama." "Byl jsem s Doktorem a Rose na Satelitu 5, někdy hodně v budoucnosti. Byli tam Dalekové a jeden mě zastřelil. Pak už jsem se jenom probudil. Napřed jsem nevěděl, že jsem nesmrtelný, ale když jsem asi desetkrát umřel a pak se probral, došlo mi to. A co se dělo v TARDIS nevím, vždyť jsem byl mrtvej. Ale byla to Rose, to jsem se dozvěděl." "Rose? Jestli se tam podívala, vstřebala Časový vír. Měla umřít!" "To Doktor, přebral to od ní a potom zregeneroval. Jednou mi to řekl." "Jacku, kdo je Rose?" zeptala se Gwen. "Cestovala s Doktorem. Ale neboj, nic jsem s ní neměl, to byla jeho přítelkyně." "Jen jestli! A co Nara, s ní si nic neměl, když ji tak dobře znáš?" "Ujišťuju tě, že se mnou nic neměl. Balil mě, to jo, ale moje předchozí regenerace na tohle nebyla, odmítla jsem ho. Ale máš štěstí, že nepotkal napřed mě. Tahle regenerace by se sbalit nechala. A vůbec, vy dva jste spolu? Když se tak ptáš… Ale neboj, beru jenom volný." Nara opět ujistila Gwen a zasmála se. "Jo, my dva jsme spolu. Už docela dlouho." Napřed jsem si myslela, že spíš Gwen a Ianto, neřekla bych, že Jack… "Ale když je nesmrtelnej, ty zestárneš a on ne. Není to trochu problém?" Mohla bych to zařídit, mohla bych přistát na tom samým místě a byla by taky nesmrtelná. Byli by šťastní. "No asi jo, ale aspoň chvíli spolu být můžem, ne?" Tak patnáct, dvacet let, víc ne. "To asi jo. Ale dalo by se zařídit, abys byla taky nesmrtelná. Je to proti zákonům času, ale co já s tím, stejně jsem uprchlík a jsem jim jedno. Uměla bych to. Mohli byste spolu žít navždycky, ale kdybyste se rozešli, to už by tak dobrý nebylo. Dá se to ovšem i zvrátit, ale to byste museli za prezidentem, on to umí odebrat." Ale za ním bych fakt nechtěla. Určitě by mi taky rozbil TARDIS a znemožnil mi s ní lítat, možná ještě něco horšího… "A jak by se to dalo udělat?" "Úplně stejně, jako k tomu přišel Jack. Kterej rok to byl přesně?" Doufám, že to ví. "Tak to ne, já ti to nedovolím!" To jsem si mohla myslet… Tak miluješ ji nebo ne? "To se radši chceš dívat, jak za padesát let umře?" "No, to ne." "Tak vidíš. Můžeme to udělat, je to jenom její rozhodnutí, ne tvoje. Gwen, přála by sis to? Chceš být s Jackem navždycky?" "Ano, chci. Miluju ho." "Tak dobře, Jacku, ať se ti to líbí, nebo ne, dej mi časoprostorové souřadnice toho místa, kde se to stalo." Bude to riskantní, ale co. Můžu zachránit aspoň jeden pár. "Tak dobře, do TARDIS. Ianto, ty zůstaň tady, budeš hlídat základnu. Jacku, zadej tady do počítače ty souřadnice, doufám, že si to pamatuješ. Já na rozdíl od Doktora mám plán, takže: přistaneme v tom patře, kde se to stalo. Někde za rohem. Jedna věc, Gwen - abys mohla být nesmrtelná, musíš napřed umřít. Ale neboj, bude to fungovat. Takže plán: přistaneme tam. Aby to nebylo jen tak, vezmeš si zbraň a pomůžeš Jackovi z minulosti střílet na ty Daleky, třeba zničíme aspoň jednoho. On tě zabije, ale fakt se neboj, jinak by to nešlo. My potom necháme Daleky projet, abychom nepřepsali čas moc, a počkáme, až Rose oživí Jacka. Když budeš ležet vedle něj, oživí tě to taky. Jasný?" "Jasný. Ale přece neovlivním, kam spadnu, ne?" "Náš Jack tě tam odtáhne. Ještě nějaké otázky?" "Ne, jasný. Ale trochu se bojím." A kdo taky ne. "To by se bál asi každej, když ví, že ho za chvíli zastřelí Dalek. …A už jsme tady! Tady máš zbraň, a miř na oční stopku! Připravená?" "Připravená." "Tak jdeme na to. Gwen, budeš nesmrtelná! To je něco, ne? Říkej si to, jak budeš střílet na ty Daleky, ať to za něco stojí. Udělám TARDIS neviditelnou, aby si nás nevšimli, a my dva počkáme tady. Běž. "

Tak Gwen se zbraní v ruce hrdě vykročila z lodi a začala střílet na Daleky. Netrefila ani jednoho, a když prvnímu Jackovi i jí došly náboje, Dalekové je oba zabili. Druhý Jack s Naranique si vzali deštník s maskováním a byli neviditelní, takže vylezli ven a celé to sledovali. Asi za deset minut od jejich smrti prošel dveřmi žlutý oblak energie ze srdce TARDIS a oživil jak prvního Jacka, tak Gwen. Neviditelný Jack s Naranique přešli ke dveřím a zvedli už nesmrtelnou Gwen ze země a vzali ji do TARDIS.

"Hmmm? Co se děje? Jacku? Naranique?" Á, Gwen se probrala. Věděla jsem, že to vyjde. "Jo, tady jsem. Tak to vyšlo, probrala ses! Jsi nesmrtelná, chápeš, co to znamená? Nesmrtelná!" "Ano, vyšlo to. Děkuju, Naro, děkuju. Teď můžeme být spolu, navždycky." řekla Gwen a potom Jacka políbila. "Ano, to můžeme." Jo, to doufám, Jacku, to doufám. "Akorát, jedna věc. Kdybyste někdy měli děti, tak nevím, jestli by byly taky nesmrtelné. Je totiž možný, že jo, když je to z obou stran. S tímhle žádnou zkušenost nemám, jste vlastně jediní nesmrtelní, co znám." "To možná v budoucnosti, teď to zjišťovat nebudem. Hele, vím, že už jsi toho pro nás udělala dost, ale nechtěla by si pro nás pracovat? Aspoň na poloviční úvazek, nebo tak. Jenom v naléhavých případech, vím, že lítáš všude možně. Ale bez tebe bychom Vládce asi nezvládli a navíc máme jenom tři lidi, to je málo. Byl bych fakt rád, kdybys to vzala." A proč ne, stejně teď nemám práci. A mám TARDIS, takže nebude problém být v Cardiffu. "Tak jo, já to beru. Nic na práci nemám. Jasně. Mobil mám, tak vám dám číslo, v Cardiffu bydlet nebudu. Zavolej, když to bude něco, s čím si neporadíte. Ale teď se musíme vrátit zpátky na základnu za Iantoem." "Seš skvělá, vážně. Jak se asi bude tvářit, až zjistí, že máme novýho člena týmu. A ženu!" "Nedělej si naděje, já si s lidma nezačínám. Sice jsem jiná než předtím, ale tohle pravidlo zůstalo." "Dělal jsem si legraci. Tak letíme, ne?" a stoupnul si ke konzoli. "Ty umíš pilotovat TARDIS?" "Trochu, Doktor mě něco naučil." Ještě jeden na řízení se hodí, nebudu muset tak lítat okolo konzole! "Tak fajn. Ty dvě páčky tam vlevo a modrej čudlík." "Vím, jak se to jmenuje! Ale už jdu na to." Tak Naranique s Jackem odlétli zpátky na Cardiffskou základnu za Iantoem. Pro něj to byla jenom chvilička, tak se dost divil, když TARDIS přistála. "To už jste tady? Tak co, povedlo se to? Asi ne, když jste se vrátili tak rychle." Je to stroj času, ty…! Proč by se to nepovedlo? "Ale jo, jasně, že se to povedlo, je nesmrtelná! TARDIS je stroj času, zapomněls? Ale teď to máš blbý, protože jako jedinej z nás můžeš umřít. Jo, ještě jedna novinka - já už tady pracuju! Teda, jenom tak napůl, ale stejně." Uvidíme, jestli vůbec napůl, předpokládám, že mi asi moc často nezavolá. Myslí si, jak všechno nezvládnou… "To je super, dalšího člena jsme fakt potřebovali. Ve třech to není ono, víc je vždycky lepší." Jo, to má pravdu. "Nechceš si s náma dát pizzu? Ianto ji donese, že jo? Teda, Páni času jedí, ne?" Proč bysme nejedli? Sice míň, ale musíme. Neznám moc ras, co by nemuseli jíst. Pizza není špatnej nápad. "Jedí, samozřejmě. A pizzu si dám, sýrovou." Sýr jsem měla vždycky ráda, tak uvidíme. Snad mi to bude chutnat. "Představ si, tak jsem se vlastně dostala k Torchwoodu, donesla jsem jim pizzu." "Vážně? Ty jsi byla pizzařka?" "Ne, policista. Pochůzkářka. To je dlouhej příběh." Proč jim nesla pizzu? Ale to je jedno. Vlastně mám fakt dost hlad. "Jasně, už se neptám. Ianto, tak běž, ne?" "Jasně. Jako obvykle?" "Že se ptáš, po těch letech!" "…Začalas tu pracovat dneska a už začínáš komandovat, dobrý! Já jsem taková nebyla." No jo, já už taková budu. Novinka! "Já nejsem nová, podobnou práci dělám skoro celej život, už od posledních ročníků Akademie. Poroučet někomu a bojovat s mimozemšťany. …Ale teď už mě nepotřebujete, ne? Poletím domů, jestli můžu." "Jasně, běž. My tady ještě něco vyřídíme a už taky budem spát. Ale napřed počkej na tu pizzu, ne?" Tu si asi vezmu do TARDIS, sním si ji doma. "Vezmu si ji s sebou. Jak dlouho to asi bude Iantoovi trvat?" "Tak 35, maximálně 40 minut. Sedni si tady, pokecáme, ne?" "Jasně, a o čem? Skoro všechno jsme si řekli v kavárně při lovu na Vládce, ne?" "To jsme mluvili o nás a tak, řekni nám něco o sobě! Co jsi dělala od té doby, co jsme se potkali? Nějakej románek?" "Ty ses nezměnil! Ne, jak už jsem říkala, to pravidlo. Poslední, s kým jsem něco měla, byl jeden kluk z Akademie, byli jsme taková parta, já, moje sestra a bratr, on, jeho sestra a společnej kamarád. Ale to už je dávno, teď na tohle nemám ani pomyšlení, moc práce. Ale víš, že pro mě to bylo předevčírem, co jsme se viděli ve Francii? Ten den jsem přistála 5. 10. v Pasadeně, potkala tam takovou partičku vědců a jejich přítelkyň, uvařila jsem jim, spala jsem u nich na gauči, pak je vzala na Vulkán, vrátila se domů, vyspala se, šla na nákup a přistála v tady Cardiffu." "Pro mě to bylo asi dva tisíce let, když počítám to, jak mě zakopali." Zakopali? Do země? Na dva tisíce let? No, nebudu se moc ptát, jak znám všechny, co znám, bude to moc složitý. I když, mám čas, proč ne. "Cože? Dva tisíce let? A tebe zakopali? Co se tu proboha dělo, když jsem byla pryč? Teda, když jsem šla z roku 1970 do 2014." "To je dlouhý příběh, vážně musím?" "Ne, jasně, že ne. Ale já ani nemám co vyprávět, pokud nechcete do půlnoci poslouchat žvanění o krajinkách na Gallifrey, o tom, jak jsme se pokaždé při časových pokusech snažili naštvat profesora a jak jsme byli hnusní na Aglinu. Ale stejně ani nevíte, kdo to je, a vyprávět se mi o tom nechce. A co vy dva? Jak to vlastně bylo?" "To je… složitý. Taky se radši ani neptej." "Oukej, neptám. A jak, bydlíte spolu?" "Jo, bydlíme tady, na základně. Jack tu bydlel, ke mně do bytu nechtěl, tak jsem se tak trochu přestěhovala sem." odpověděla Gwen. "To máte dobrý, nemusíte do práce chodit daleko. Ale jak se tady dá bydlet? To tu máte pokoj? Myslela jsem, že tady jsou jenom pracovní stoly, cely, mrazáky a trezory." "Však taky jsou. Ale já jsem si dal stůl dolů a nahoře jsou matrace a skříň. Koupelna tu byla." To bydlí tam v té kukani nad schodama? No co, taky jsem spávala v Citadele, když byla schůze až do noci, nebo na pohovce, když se mi do ložnice v TARDIS nechtělo. "Však já vim, párkrát jsem spala v řídicí místnosti TARDIS na pohovce v patře, to úplně stačí. …Ale zajímalo by mě, kde je Ianto s tou pizzou!"

***

"Pizza byla výborná, jsem ráda, že i tahle ji má ráda. No nic, fakt už musím jít. Stačilo, že jsem ji tady ještě snědla s váma, původně jsme si ji chtěla vzít do TARDIS. Když zavoláš, přijedu kdykoliv, ale nebudu tady vysedávat u stolu a cpát se pizzou, to ne. Mějte se!" "Jo, taky se měj. Nebudu tě otravovat často, většinou to zvládáme." Jo, to určitě... A co Vládce a Kratoniané, hm? Tak teda jdu, práce čeká. "Tak nashle někdy. Gwen, uvědom si, co máš a využij toho!" "A jak?" Ale Naranique už neodpověděla, zabouchla za sebou dveře do TARDIS a odletěla zpátky domů, do Londýna.


A obrázek ke kapitole. Jack, Gwen, Naranique, Ianto. Postupně je dám skoro ke všem kapitolám, pokud jsem to ovšem nakreslila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama