Gallifreyanka: 2. kapitola - My utečeme!

6. ledna 2015 v 15:27 | Naranique |  Gallifreyanka
Dneska kapitola druhá, opět krátká. Sice jsem slibovala jiné seriály, než jenom Doctora Who, ale to až od 9. kapitoly, takže si počkáte. Jak už název napovídá, vysvětlí se tady onen nebezpečný plán.
Poznámka - jméno na začátku odstavce znamená, kdo ten odstavec vypráví, a když tam není nic, vypráví to ta stejná osoba.



2. kapitola - My utečeme!


Dům Nary a Zeph, Město, Arcadia, 42. 8., 16:28

Naranique mi právě vysvětlovala svůj plán, ale to nebude tak lehké, utéct z Gallifrey. Kdyby nás někdo chytil, mohly bychom být odsouzeny, teda spíš bychom byly určitě odsouzeny k smrti za velezradu. Naranique hodně riskuje, jako tehdy před lety Doktor. Jenže jemu pomohl bratr, ale my žádnou podporu nemáme, budeme v tom úplně samy. "Takže, v noci se vloupeme do Citadely, projdeme tam asi milion chodeb, otevřeme asi tisíc zámků, projdeme kolem stráží, sebereme tvou TARDIS a odletíme s tím typickým, strašně hlasitým zvukem, a ty si myslíš, že si nás nikdo nevšimne? Naro, nápad je to možná dobrej, ale jak to chceš asi tak udělat? Je to hlídané, navíc je tam slyšet úplně všechno, jenom kroky by nás prozradily, natož sonikování!" "Já vím, ale povedlo se to tomu Doktorovi, tak se to povede i nám. Hele, když jsem šla ze schůze, vzala jsem tam plán celé budovy. Podívej, všude jsou tam tajné chodby, sklady a bunkry, pro případ války, aby se všichni mohli schovat dole a utéct pryč. Jedna vede od Tržiště, projdeme tamtudy a dostaneme se do podzemí, tam nejsou stráže. Odtud vyjdeme dvě patra po schodech do té chodby, kde parkujeme TARDISy. Tam budou dveře nejspíš zamčené a stojí tam obvykle jeden strážník, takže máme jedinou šanci a musíme být rychlé. Naše stojí na stanovišti 81, to je docela blízko toho východu. Budeme mít asi tak 30 vteřin, než někdo uslyší sonikování a přijde. A neodletíme s tím zvukem, to je jenom brzda. Ty jsi jak Doktor!" Tak to je zatraceně málo času. A jó, já jsem zapomněla, ty s tou brzdou furt… "A co ten strážník?" "Musíme ho omráčit sonikem a rychle vypadnout, rozumíš? Ale hlavně dělej, jako že nic, nechceme být podezřelé. Sejdeme se na Tržišti ve 12 v noci." "Dobře, ale měly bychom si vzít nějaké jídlo, ne? V noci budeme mít hlad a bůhví, kdy někde přestaneme." "Máš pravdu, na to jsem zapomněla. Běž, jdi něco nakoupit, ale ne moc, nezapomeň, nebýt podezřelá. Já musím ještě něco vyřídit s Rassilonem a Nejvyšší radou." "OK, za chvíli jsem zpátky." Naranique odešla do Citadely na další zasedání a Zephanii na tržiště pro nějaké jídlo. "…Co mám vzít, aby to nebylo podezřelé? No, určitě nějaké Marniny placky, bez nich se neobejdeme, možná charang, ten je velkej, a trochu masa…" mumlá si pro sebe Zeph.

30:12

vypravěč
Naranique čeká za kamenem pod stromem u tržnice a netrpělivě vyhlíží svou sestru. "Kde jenom je, už má dvanáct minut zpoždění…" Ale Zephanii už se blíží, na zádech velký batoh. "Kdy jsi byla tak dlouho, už jsem si začínala myslet, že nedorazíš!" "Promiň, něco jsem balila s sebou, může se to hodit. Tady máš baterku." "Žádnou baterku, někdo by nás mohl vidět! Měsíce svítí, je docela vidět." "No jo, máš pravdu, to mě nenapadlo…" Nara se dívá na plánek, kde přesně chodba začíná. "Vchod do chodby by měl být támhle, u toho stromu, tady se píše, že je tam nějaký poklop." Tak se vydaly ke stromu, a skutečně, poklop tam byl. "Nejde otevřít!" "Ukaž!" Nara to zkouší, ale taky jí to nejde. "No, nedá se nic dělat, musím použít sonické pero…" Klap! A už je otevřený. "A je to. Vlez dovnitř!" "Ale nevíme, jak je to hluboko…" Nara posvítila na díru sonickým perem, to udělalo všechny výpočty. "Nemusíš se bát, je tam žebřík a je to asi dva metry, mělo ty to být vydlážděné." "Ale teď už vytáhnu tu baterku, tam dole je tma." Tak sestry vlezly dovnitř, Naranique zase sonikem zavřela poklop a vydaly se chodbou směrem do Citadely. "Tady je rozcestí, posviť mi na plánek." "Jak je libo, madam!" řekla Zeph a zasmála se. "Pššt! Radši buďme ticho. Tak, tady to je, doleva. Jdeme!" A takhle pokračovaly chodbou ještě docela dlouho a konečně dorazily ke dveřím vedoucím do Citadely. "Uf, netušila jsem, že to bude takhle daleko… Naro, jsou zamčené." Bzzzzzzzzzz… "A je to! Jdeme, ale potichu! Tady jsme v podzemních skladech, podlaží -2, TARDIS jsou v přízemí." A zase šly, po schodech nahoru… "To jsou ty dveře, teď musíme být hodně rychlé, rozumíš? Já to soniknu, ty rychle otevřeš, já omráčím strážníka, ale rychle se probere! Tady máš klíč, rychle musíš odemknout loď, já poběžím za tebou! Ale rozezní se alarm a přiběhnou ostatní. Rychle. Rozumíš? 3,2,1, TEĎ!" Bzzzzzzzzzz, klap! Bzzzzzzzzzz, bác! "Dělej, odemykej!" "Mám to, pojď!" Bzzzzzzzzzz, cvak! Húúúúúúúúúúúú! "Zamčeno, alarm, musíme rychle odletět a už nikdy se nevrátit, jasný? Jestli se vrátíme, popraví nás a bude konec, takže se rozluč s Gallifrey!" křičí ve spěchu Nara a startuje u toho TARDIS. "Nahoď skener! Tak odlétáme, sbohem, Gallifrey!" a ještě šeptem dodala: "Vrátíme se! Možná…" "…Už jsou tady, stráže, ale mizíme, nestihli to! Utekly jsme, Naro, dokázaly jsme to, my to DOKÁZALY! Jsme dobrý, viď že jo!" "Jo, to jsme…" říká Nara, ale myšlenkami už je někde jinde…
"Naro, ale kam poletíme? Nemůžeme se jen tak vznášet ve vesmíru, oni nás najdou!" "Už se na tom pracuje, TARDIS, najdi nám nějakou vhodnou planetu, obydlená, hodně daleko, nanejvýš do 6. třídy a pokud možno aby tam žil nějaký druh, co vypadá jako my, nebo aspoň podobně." Nara se dívala na monitor a pozorně sledovala gallifreyské nápisy na obrazovce. Právě hlásily: Vypočítávám… Vhodná planeta nalezena: Mezigalaktické pojmenování Urania či Terra, v jazyce obyvatel této planety Země, planeta 5. třídy, 5,2 miliard obyvatel, jedno slunce, jeden měsíc, leží v Galaxii v systému Sluneční soustava. "Výborně, tu znám, učili jsme se o téhle planetě, ale už dávno, takže, podrobnosti?" Nara napsala něco na klávesnici a teď monitor hlásal: Podrobnosti - obyvatelé Lidská rasa - vypadají stejně jako Pánové času, ale mají pouze jedno srdce, průměrný věk 70 let, hlavní jazyk angličtina, ale závisí na státě; 70% vody a 30% pevniny, rozdělena na kontinenty, vzduch složený převážně z dusíku a kyslíku; aktuální rok 1923, rok má 365 dní = 12 měsíců, měsíc má 28, 29, 30 nebo 31 dní = přibližně 4 týdny, týden 7 dní, den 24 hodin, hodina 60 minut, minuta 60 sekund, měna různá v závislosti na státě, písmo různé, ale ani trochu podobné Gallifreyštině, technologie primitivní, dá se říct žádné; oblíbená planeta Doktora, častý výskyt vesmírných lodí, ale Lidé o nich nemají ani ponětí, ale existuje tu organizace, která je zkoumá - Torchwood; doporučuji přistát v zemi zvané Velká Británie, tam často bývá Doktor, hlavní město je Londýn. "Tohle si zrovna pamatuju, počítači! Tak tam přistaneme, v Londýně." povídá naštvaně, ale potom už docela nadšeně Naranique, ještě zatáhnout za pár páček a zmáčknout pár čudlíků a už jsou na Zemi, v Londýně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama