Gallifreyanka: 5. kapitola - Tenhle mrzout je legenda?

9. ledna 2015 v 10:13 | Naranique |  Gallifreyanka
Pátá kapitola, úzce navazující na čtvrtou - jak už jsem psala včera, z dílu 100 000 B.C. Dneska trochu dřív, máme informatiku a volno. A nevím nevím, jestli dneska PP vůbec bude, nenapadá mě nic :D




5. kapitola - Tenhle mrzout je legenda?

skladiště I. M. Foreman, Totter's Lane, Londýn, 1963, 23. 11.

Usměrňovač, stabilizátory, brzda, a přistání… Bezva, trefila jsem dobře, teda doufám! To by mě teda zajímalo, z jakýho roku vlastně jsou? Je moje teorie správná? "Skener?" Susan chvíli hledá obrazovku, není totiž zvyklá na tuhle podobu, jak říkala: "Tak moderní!" Ale našla a hlásí: "Jsme tady, přesně vedle! Páni, kdyby dědeček uměl TARDIS pilotovat jako ty! Ale on ne, neumí to, ale pořádně se to naučit, to taky ne…" Měla jsem pravdu, nesložil zkoušky! "I z venku vypadá ta tvoje nově, hezky. To jsem nevěděla, že i chameleoní obvod závisí na typu…" "Ano, čím lepší loď, tím lepší, dokonalejší a propracovanější je i maskování a všechno ostatní. První podoba typu 60 je jako… no, asi tak jedenáctá až dvanáctá podoba typu 40. Takže takhle bude ta vaše taky vypadat, ale potrvá jí to asi 1000 let." "Podívej, dědeček už jde! Ten bude koukat! Zapni zvuk!" Zvýšit hlasitost vnějšího zvuku na… 60%, tak, teď uslyšíme. "Hmm, klíč, kde jenom mám ten klíč… A, tady je. Co to je? Někdo sem dal druhou budku, už je to nápadné, měli bychom odsud radši zmizet!" Vrrrrzzz! Dveře zavrzaly, když je otevřel. Vážně je asi trochu rozbitá… "Susan? Jsi tu? Susan!" ………………. "A je ticho, už je moc daleko." To není možný, ho ani na chvíli nenapadlo, že to je taky TARDIS! Tenhle mrzutej dědula že je ten slavnej Doktor, co utekl z Gallifrey? Jak vůbec mohl utýct? To bych do něj neřekla, slavný bojovník, legenda, odpadlík Pánů času, utekl, měl být popraven… Proroctví praví, že jednou na Zemi bude bojovat s Vládcem, kromě něj posledním Pánem času, a že zachrání svět, vesmír a celý čas. No, asi se v průběhu času změní, ale takhle bych si ho teda nepředstavovala… No, třeba není úplně takovej, jak vypadá, že je, uvidíme. "Tak jdeme, ne? Překvapíme ho!"

***

"Tady jsem, dědečku, neboj!" "A, výborně, ale jdeš pozdě! Už jsi tu měla být. Postavili vedle nás jinou budku, musíme zmizet, už si všimli!" Vážně mrzout… "Počkat, kdo to je?! Jak se sem dostala? Máš okamžitě zavírat dveře, když jdeš! Kolikrát ti to mám říkat!" "Neboj, ona přišla se mnou. Tohle je Sophie, ta budka vedle je její. No tak, podívej se pořádně! Copak to necítíš? Ona je taky Pán času! Není to úžasné?" "Má pravdu, Doktore. To je má TARDIS, ta budka, typ 60. Moje jméno je Lady Naranique-Maraa, Kardinál - druhá nejvyšší pozice v Nejvyšší radě po Lordu Presidentovi Rassilonovi, ale to víte, že. Ráda vás poznávám, Doktore. Nebo bych měla říct…?" Ale jeho jméno mu jenom pošeptala do ucha, ví, že opravdu nemá rád, když ho někdo řekne, vždyť ani Susan neví, jak se jmenuje. "A teď vás někam vezmu, tam, kam chcete, víme, jak to dopadne, když řídí tady Doktor… Dala bych vám lekce pilotování, zadarmo, jestli chcete!" Ale on nebude chtít, to vím. "Ne, děkuji, já zvládám pilotování dobře." Přesně tak, nechtěl. Dalo se čekat. "Susan, řekni, kam by ses chtěla podívat?" Teď řekne, že neví, ale chce do historie. "Já nevím… To je tolik dob a míst…" "Dobře, pomůžu ti. Někde v minulosti, historie Země. Lepší?" "Tak třeba do pravěku, potkat neandrtálce…" "Takže, starý typ, staré řízení… Na tomhle jsme se učili, ale už je to dávno… Takže, letopočty se nastavujou… tady! 100 000 př. n. l., stejné místo. Doktore, vždyť máte zapnutou ruční brzdu a vypnuté stabilizátory! To se nemůžete divit, že to blbne a háže! Tak od toho je rozbitá! Kdybych se řídila zákony, musela bych vám ji zabavit pro neschopnost s ní létat… Ale neudělám to, můžete být rád! Skoro všechno je trochu rozhašené… Neříkejte mi, že nemáte nic sonického, ale vypadá to, že ne, takže to budu muset napravit sama. Vy si běžte támhle sednout, za chvíli to bude." To snad není možný! Nechápu, že tenhle křáp ještě vůbec lítá… Takže, monitor - vyladit. Bzzzzzzzt. Tyhle páčky jsou trochu ztuhlý… Bzzzzzzzzzzt znovu. A tak dále. Po chvíli sonikování byla TARDIS v perfektním stavu a mohla letět. "A jsme tady - Londýn sto tisíc před naším letopočtem. Podíváme se ven! …To ne! Vy máte rozbitej i chameleoní obvod…, teď už tam bude budka navždy! Stačí spojit jeden drátek…" "Ne, tohle neopravujte! Mám tu budku už docela rád!" "OK, ale nemyslíte si, že to bude trochu nápadný?" Konečně pan Mrzutý taky s něčím nesouhlasí! Jen mu tam tu budku nechám… "Jdu se tady trochu porozhlédnout, vy dvě zůstaňte tady."

"Tak pojď, podíváme se po okolí!" "Ale dědeček řekl…" Chtěla jsi výlet a zůstaneš tady? Nemusí ho furt poslouchat, už je jí 152! "Copak ho vždycky posloucháš? Pojď!" "Áááááá!" "To byl dědeček! Něco se mu muselo stát! Pojď! Musíme ho najít!" Nastavení 103 - stopování. Tak. Nejspíš narazil na nějakého pračlověka nebo zvíře… "Proč bysme ho hledaly, mám přece sonickou propisku, může ho vystopovat." Píp. Píp. Píp píp. Píp píp píp píp píp. "Tamhletudy!" Tak za chvíli za neustálého pípání došly až k nějaké pralidské jeskyni. "Támhle je! Leží na tom kameni!" "Pššt! Nechceš, aby nás slyšeli! Počkej, zjistíme, co chtějí." Nara i Susan pár minut skupinku poslouchaly. Pořád mluvili o ohni, že zhasl a že ho nemají, a kdo je vůdce, kdo oheň udělá, že Pán ohně je vůdce, pak že vůdce není Pán ohně a tak dokola. "Takže chtějí jenom oheň, dobře." Hvíííízd! "Hej, vy, chcete oheň? Když pustíte tady toho pána, dám vám oheň!" říká Nara a ukazuje na Doktora, který se pomalu začíná probírat. "Ty dáš oheň? Předveď jak!" Tohle je asi vůdce, syn Pána ohně, když se chopil slova. "Ne, nejdřív ho pustíte, a až dojde pěkně k nám, dám vám oheň. Dřív ne. Rozuměli?" Naranique se s pralidmi pokouší vyjednávat, ale poněkud marně. "Nene. Oheň, pak pustíme. Rozuměli?" "Co… co se stalo?" A Doktor se probudil. To nedopadne dobře. "Dědečku! Pojď sem!" "Kde to jsem? Kdo jste?" "To jsou pralidé, Doktore. …On teď půjde sem. Necháte ho projít a já vám dám oheň. Přísahám." No, počítám, že tohle bude ještě na dlouho, tihleti pralidi jsou pěkně zaseknutí… "Nejdřív ukaž, pak pustíme!" Asi budu muset… Už to mám! Jedno stéblo trávy, to se zapálí. "Tak dobře. Stéblo. Dívejte se." Bzzzzzzzt. A stéblo se okamžitě zapálilo. "Vidíte? Oheň. Teď ho nechte projít." A nechali. Doktor došel až k nám a Naranique namířila sonickou propisku na hromádku klacků uprostřed jeskyně. "Oheň. Tady ho máte, hlídejte si ho. Nashle."


Dali pralidem oheň a všichni odešli zpět do TARDIS a rychle pryč odsud, aby nadšení pralidé ještě nechtěli, ať zůstanou. Nara odletěla s TARDIS zase do roku 1963 a přistála vedle té své. Potom Doktorovi ukázaly, jak vypadá její TARDIS zevnitř. Doktor byl (kupodivu) nadšený, líbila se mu. Potom se rozloučili, Nara musela domů. Však se se Susan znovu uvidí další den ve škole. Ale ona do téhle školy nechodila moc dlouho, za chvíli oba i s Doktorem odjeli zase někam jinam. A od té doby to byla zase jenom ta nudná pasáž - práce, bydlení, nakupování, vaření a tak pořád dokola - takže to přeskočíme. Přesuneme se zase o pár let dopředu - do roku 1970. To Naranique opět potkala Doktora.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama