Gallifreyanka: 6. kapitola - UNIT a žluté auto

10. ledna 2015 v 14:34 | Naranique |  Gallifreyanka
Napřed jsem sem chtěla Gallifreyanku jenom ve všední dny, ale každej den je každej den, takže nakonec i o víkendu. Šestá kapitola je remake dílu s třetím Doktorem - Inferno. Opět se to vyřeší hned, ne jak v tom dílu. A tímhle končí remaky, už to bude úplně něco jinýho, bude vyšetřovat věci nezávisle na seriálu.




6. kapitola - UNIT a žluté auto

Dům Naranique, Ealing, Londýn, 1970, 17. 7., 10:15

Jsou prázdniny, Nara je doma, do práce nechodí, tak se dala na vyšetřování mimozemšťanů a jejich aktivity na Zemi (jinak by se nudila - co doma, je Pán času). Předstírá, že je novinářka, s falešnými vizitkami. Právě se chystá nasnídat a dívá se do ledničky, když se za chvíli ozve pípnutí sondy. "Tak, copak tady máme? Chleba, sýr, pomerančový džus, hořčice, jogurt, kus okurky a zbytek rybí konzervy… Nic moc…" Pííp!"He? Jo, sonda. Co se děje takhle ráno?" Sonda spustila kovovým monotónním hlasem: "Zjištěna mimozemská aktivita u jaderného reaktoru v jedné vesnici poblíž Londýna." Výborně, další práce! Tak co to bude tentokrát? "Podrobnosti?" "Nějaký druh nákazy, šíří se dotekem. Celá budova zamořena. Dále časová energie a částice Nicoty - pozůstatky cesty mezi světy - pravděpodobně pochází z TARDIS." Takže Doktor. Vrátil se! Pravděpodobně už zregeneroval, takže jsem zvědavá, jak vypadá tentokrát! Hodím do sebe chleba se sýrem a vyrážíme!

***

Nara je právě v TARDIS a letí na místo, kde Doktor zmizel do paralelního světa. "Zaměř tu energii a přistaň tam!" Tak, a je to. Kde to jsme? Nějaké skladiště? Nebo spíš garáž, stojí tu nějaké auto. Ksakru, průšvih. Stojí tu nějaká žena a hledí na TARDIS jako… ani nevím jako co. Jako sova! Jak jí to vysvětlím… "Doktore, to jste vy? Jste zpátky? Před chvílí jste někam zmizel, zapojila jsem tyhle kabely a najednou jste byl prostě pryč." Aha, takže Doktor tady byl. Společnice, aspoň že tak. Tak, teď se ukáže, že nejsem Doktor. "Omlouvám se, ale já nejsem Doktor. Jenom jsem přistála na stejném místě. Já jsem Sophie Connor, jak se jmenujete vy?" "Liz Shaw, vědkyně UNIT. Co tady děláte? Jak jste se sem dostala? Co je ta budka zač? Kdo jste?" Aha, takže jsem se spletla, Doktora zná, ale necestuje. "Říkala jste, že Doktor tady byl, ale zmizel. Měl takovou budku?" "Ne, stál u takové divné věc, uprostřed byl takový válec…" Cože? On si vyndal řídicí konzoli? Proboha proč? "No, ta věc je řídicí konzole z vesmírné lodi, která cestuje časem, ve skutečnosti by měla být vevnitř, stejně jako to mám já, klidně se koukněte. Ale tady Doktor si ji vyndal ven, nevím proč, a ona sama začala odlétat pryč. Ale Doktor letěl bez schránky, nemohl to moc ovládat, tak skončil v paralelním světě. Abyste věděla, tenhle svět není ten jediný, co ve vesmíru existuje, je jich tu nekonečně mnoho, a on se do jednoho takového dostal. Ale teď ho musíme dostat zpátky, a od toho jsem tu já. Když tady sondou zaměřím částice, které má na sobě každý, kdo někdy cestoval časem nebo mezi světy, zaměřím jeho přesnou polohu a jeho DNA Pána času, zesílím to sonickou propiskou, tak ho přetáhnu zpátky. Ono to tak vlastně není, je to moc složitý, ale myslete si to, jestli budete potom v klidu, to byste nepochopila. Radši běžte kousek bokem, mohl by na vás přistát. Tak, lepší. …Zaměř Doktora a konzoli a ukaž mi to." Nara se podívala na sondu, Doktor stál přímo tady před ní, ale konzole byla tam, kde stojí její TARDIS. "Oh, to jsem čekala, stojí tam, kde TARDIS, musím ji přeparkovat vedle… Naranique vešla do lodi, opět něco nastavila na konzoli a přemístila TARDIS o pár metrů vedle. …tak, přeparkováno. Vidíš ho? Tak, je tady." Nastavení 147… Zaměřit částice, rozvibrujeme je… Teď se soustředit… Bzzzzzzzt! Už to bude, už se přesouvá… A je tady, i s konzolí! "Doktore, zdravím! Tak se znovu potkáváme! Regeneroval jste! Kolikrát?" No, nevypadá moc dobře… "Naranique? Jsi to ty? Co se stalo?" "Ta vadná volná řídicí konzole se sama přesunula do paralelního světa, ale já jsem vás přesunula zpátky. Jak se ta konzole vůbec dostala ven, myslela jsem, že to nejde!" "To byl trest, od Pánů času, za to, že jsem se míchal do nějakých plánů, nebo tak, prostě nesmysl, ale měl jsem pravdu! …A ano, zregeneroval jsem, od doby, co jsme se viděli, už dvakrát. Stejně tak i TARDIS, měla jsi pravdu. Ale ty jsi nezestárla skoro vůbec! A tykej mi." "Dobře. No, pro mě uběhlo jenom sedm let, kolik pro tebe?" "Asi 400, přesně nevím." "Teda, to je dlouhá doba." "…Vysvětlíte mi tady někdo, co se děje?" A, na Liz jsem úplně zapomněla. "Á, Liz! Vy jste ještě tady? Tady Naranique už vám to vysvětlila, ne?" "Naranique? Říkala jste, že se jmenujete Sophie Connor!" "To je jenom pozemské krycí jméno, jako pro Doktora John Smith, taky se tak nejmenuje." "A jak se tedy jmenujete?" "Jeho jméno je Doktor a moje jméno je Naranique, ale stejně to nejsou pravá jména, jenom jsme si je vybrali." "Jak jako vybrali?" "My, já a Doktor totiž nejsme lidé, nepocházíme ze Země. Jsme Páni času z planety Gallifrey. Copak je na Zemi taková technologie? Sonikování, stroje času, mluvící sondy? Teda ne v tomhle století, později to budete mít taky. To vás nenapadlo? Vždyť v ruce držíte sonický… co vlastně, Doktore?" "Šroubovák." To jako vážně? Šroubovák? "Sonický šroubovák. Otvírala jste s ním dveře. No, to je jedno. Doktore, sonda mi hlásí nějakou mimozemskou infekci, máš ponětí, co to je? A jak se projevuje?" "Přenáší se dotekem, kdo to chytí, je celý zelený, naroste mu srst a začne chroptět jako nějaké zvíře, taky se taky tak chová a chce všechny zabít." Tak to je hodně špatný. To vypadá na něco z Nyrth, nebo tam někde, v Nyrthanské alianci… Ani nevím, jestli na to mám protilátku, musím se podívat do TARDIS, v lékárně bych něco mohla mít. "A kolik lidí už to chytilo? Počkej, prosonduju okolí na tu bakterii." Tak kolik nakažených? "V tomto areálu je šest nakažených a dále šíří. Potvrzuji, bakterie pochází z tělesného slizu Nyrthanů." Aha, přece jen jsem měla pravdu! "Doktore, jdu se podívat do TARDIS, jestli mám protilátku, je možné, že ano. Za chvíli jsem zpátky." Lékárna, tam už jsem dlouho nebyla, kudy to vlastně je? Doprava nahoru, doleva, a dál? No, vedle ošetřovny, ta je u laboratoří, takže to bude doprava dvakrát a rovně. Á, tady to je, lékárna! Takže, Nyrth, to je od N - třetí regál, Y - na konci, R - dole, výborně! Tady je, mám ji, sérum G-31! Injekční stříkačky mám tady, takže už se k nim jenom dostat a najít způsob, jak jim to píchnout… Teď honem zpátky za Doktorem. "…Doktore, našla jsem na to protilátku, můžeme je všechny vyléčit, ale musíš mi říct, kde jsou." "To bude trochu problém, nenechají si to píchnout, navíc se jich nesmíš dotknout! Ale jsou v jedné místnosti u ovládací laboratoře, zamkli jsme je tam." "Jsem Pán času, zregenerovala bych. Navíc máme tu protilátku, nic se nemůže stát. Ukaž mi cestu! Nezapomeň, mám sonik. Můžu je na chvíli omráčit." "Jak myslíš, ale vezmeme si Bessie. Ušetří nám to čas." "Kdo je Bessie?" "To žluté auto tady za tebou." Cože? On si pojmenovává auta? A že vůbec má auto. Je to veterán, hezké, ale trochu nepraktické, hlavně když prší, což je tady často. Doktor se dost změnil, těmi regeneracemi, minimálně oblečení má lepší, a už nemá ten prapodivný zvyk pořád si nahoře držet kabát… A, už pojedeme, musím jít! "Liz, otevři dveře, prosím!" "Jistě." Bzzzzzzz. A jedeme, venku dost fouká, v autě bez střechy je to blbý, no, naštěstí je léto.

To je teda velkej areál, že jsme tudy jeli pět minut, než jsme dorazili do hlavní budovy. No jo, UNIT. Jednou už jsem je viděla, ve městě, něco řešili, byla tam páska, nechtěli mě tam pustit. "Sem novináři nesmí, je to tajné…" Bla bla bla, co nám mají nějací vojáci co rozkazovat, když sami mimozemšťanům nerozumí… No, tady Liz je výjimka, ta je chytrá a normální. "Tak jsme tady, tohle je hlavní ovládací místnost reaktoru, támhle za těmi dveřmi jsme je zamkli. Jo, a funguje na ně hasicí přístroj, tím se dají zahnat, že neútočí." Tak dobře, teď musím být rychlá… a nenápadná. Ale už si nás všiml nějaký muž v uniformě a s knírkem a jde k nám. Jak to mám vysvětlit, nemám tady co dělat! Snad to Doktor nějak okecá… "Doktore, něco si vymysli, ale rychle!" "No, vlastně ani já tady nemám co dělat, moc mi nevěří, předtím mě dokonce vyhodili. Ale tady brigadýr Lethbridge-Stewart mě už zná, takže…" "Á, Doktore, tak tady jste, myslel jsem, že jste odešel. A Liz, mám pro vás práci. Ale kdo je ona? Ta tady nemá co dělat! Tohle je tajné místo, nikdo by o něm neměl vědět!" "Brigadýre, tohle je Sophie Connorová, je vědec a taky příležitostná novinářka, ale to není důležité, hlavní je, že ví něco o té divné nákaze, jak jsou ti lidé za těmi dveřmi. Má na to lék." "Lék? Vždyť jsme to v životě neviděli! Je to vůbec ze Země?" "To máte pravdu, není. Je to z planety Nyrth, hodně daleko od Země. Spíš by mě zajímalo, jak se to sem dostalo. No, to potom, teď je problém to, jak jim lék píchnout, …říkal jsi hasicí přístroj, Doktore? Brigadýre, slibuju, že hned, jak to uděláme, půjdu pryč, ale teď budu potřebovat vaši pomoc. Budete na ně stříkat pěnu a my s Doktorem se jim pokusíme lék dát, ale na každého máme jenom jeden pokus, rozumíte? Oba dva? Tak jdeme, otevřete někdo ty dveře, sonické pero jsem si bohužel zapomněla v TARDIS, to by to bylo jednodušší, jenom bychom je omráčili a bylo by to." "Rozkaz, madam! Jde se na to, otevírám."

Tak brigadýr otevřel dveře, všichni jsme vběhli dovnitř, brigadýr vzal hasicí přístroj, pěna byla úplně všude, já a Doktor jsme jim dali lék. Trochu obtížné to bylo, přiznávám, ale dopadlo to dobře, všech pět nakažených se asi za pět minut uzdravilo a vrátilo do původního stavu, navíc výhodou je to, že si nic nepamatují. Takže to by bylo, mise splněna úspěšně. Doktor mě vzal s Bessie zpátky do skladu, kde stála TARDIS a rozloučili jsme se. Vrátila jsem se domů, ten den už se nic zajímavého nestalo, kromě toho, že zemřel soused, ale úplně normální, přirozenou smrtí na stáří, sousedé z druhé strany si pořídili kočku a k obědu jsem měla opět chleba s rybí konzervou a hořčicí. Takže budu muset zase na nákup, normální věci a tak. Normální nudný život, až na občasné zpestření, jako dneska. A víte co? V téhle době tu k jídlu nic moc není, jeden dva druhy od všeho. Když už jsem vytáhla TARDIS z garáže, nakoupím si později, tak v roce 2050. To už bude lepší. Ke mně domů nikdy nikdo nechodí, takže si pořídím pořádnou televizi, ne tenhle křáp s malou obrazovkou. A prostě všechno lepší, cestování v čase je prostě super, že?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama