Gallifreyanka: 7. kapitola - Vyšetřování, vyšetřování a zase jenom vyšetřování

13. ledna 2015 v 10:15 | Naranique |  Gallifreyanka
Dneska opět dřív, Němčina na PC (tu tejně nikdo nedělá). Tahle kapitola už je trochu delší, jak název napovídá, Naranique prostě vyšetřuje jako Sarah-Jane, ale v 70. letech a bez společnosti. Poprvé potká Doktorovy známé nepřátele.



7. kapitola - Vyšetřování, vyšetřování a zase jenom vyšetřování

Dům Naranique, 1970, 25. 7., 12:26

Už jsem se konečně odtrhla od té nudy, zase trochu cestuju, pořídila jsem si vybavení z roku 2046 a na televizi jsem si vylepšila nastavení, mám dvoumetrovou plazmu s prohnutím, ale na co by mi to bylo, když programy jsou tu pořád stejné, takže jsem je sonikem rozšířila na programy všech možných planet a až do roku 5000, takže se momentálně dívám na zprávy Satelitu 5 ze Čtvrtého velkého lidského impéria hojnosti. A vůbec všechno, ledničku, mikrovlnku, vysavač, supermoderní kuchyňský robot a tak dále. Novou linku, nádobí, počítač, dokonce jsem z TARDIS vytáhla kabely a napojila je do ní a do počítače, takže mám internet, opět se vším do roku 5000. A zprávami z Gallifrey, chci mít přehled, co se tam děje. Samozřejmě z mé doby, ještě před válkou. Prostě neuvěřitelně moderní život v roce 1970. Ale nikdy nesmím nikomu dovolit jít ke mně domů, ani sousedům, ani pošťákovi. Tak proč vlastně žiju v sedmdesátých letech, když můžu žít, kdy chci? Ani nevím, no, prostě jsem si zvykla, je mi to taky docela jedno. A chodím ven vždycky, když se něco objeví, ale už tři dny se nic nestalo. Pííp! "Teď jsem to zakřikla!" Něco se děje, konečně! Tak copak to bude tentokrát? Zpráva… "Mimozemská aktivita v centru Londýna, čtvrť Belgravia. Zaznamenány stopy teleportování. Pouze jednorázové, trvalý teleport není nalezen. Nebezpečné, zasáhnout rychle, než se rozšíří zpráva a někdo si toho všimne, což je asi přibližně deset minut." "Deset minut? Takže TARDIS. Přesná poloha… Eccleston Square! Takže u nádraží Victoria, fakt bezva! To je přeplněný v každé době, bude těžký, aby si mě nikdo nevšimnul. …Tak jakpak se nám zase zhmotníš, co? Hlavně nenápadně!" A TARDIS souhlasně zavrzala. Tak letíme, Eccleston Square! Tak kdopak to bude, teleportování, to dost napovídá - můžou to být Sontarané, Kyberlidé, nějaký cestovatel časem, nebo třeba časový agent… A jsme tady, musím to nenápadně soniknout - á, támhle to bylo! Takže… Sontarané! Sontarané? Co ti tady? Vystopuju je, kam asi šli. Píp. Píp. Píp píp. Píp píp píp. Támhle. No samozřejmě, že museli jít na nádraží! Rychle za nimi!

***

... Á, takže už se ukázali a začali mířit zbraněmi na ty lidi tady. Ale jak je přinutili nezdrhnout? Vždyť jsou úplně vyděšení, obzvlášť v téhle době! Hvíííízd! "Hele, vy hloupý bramborový hlavy! Tady jsem! Váš největší nepřítel, Pán času! Tak si mě chyťte!" Takže, odlákala jsem je z nádraží, od těch lidí, tak teď musím vymyslet, co s nimi. Hele, támhle jsou čtyři lampy přesně do čtverce, takže nastavení 218 - silové pole. Jedna, dva. Takže vběhnu dovnitř, a za to, uzavřu třetí stranu, tak! A už jsou vevnitř, uzavřít čtvrtou stranu, a hotovo, jsou v pasti! To jsem je dobře dostala, co? Ale ještě, že byli jenom čtyři, nevím, co bych dělala, kdyby jich bylo víc. "Zase jsem vás dostala, pitomci! Takovej jednoduchej trik se silovým polem! Tak odkud jste přišli? Předpokládám, že jste vyhnanci Sontaru, je to tak? Někdo vás porazil? Počkat, někdo vás porazil už dvakrát! Vy jste ti z Asgardu, už vás poznávám! Generál Gaal, že ano? Nechat se přechytračit dvakrát od stejné osoby, to je pro Sontarana teprve potupa! A ještě k tomu od ženy! Jen se nebojte, pošlu vás zpátky na Sontar, tam už vás potrestají! Vyřiďte všem, že Země je pod ochranou Lady Naranique! Sbohem." Bzzzzzzzt. A jsou pryč. Ještě to silové pole… Ajaj. Lidé. Zírají na mě jako… jako… no, to je fuk, prostě zírají. Na mě, mezi ty lampy a tak dokola. Bramboroví mužíčci ve zbroji, kteří zabzučením malého přístroje zmizeli, jsou na ně moc. Takže… "Počkejte tu, ukážu vám další úžasné kouzlo, chcete? Za chvíli jsem tu!" …Sklad přístrojů - dvakrát vpravo a dolů. Kdepak to jen mám? A, tady. Kapesní mazač paměti, vlastně jako neuralizér z toho filmu, co bude v devadesátých letech, jak jen to bylo… Muži v černém. Ale trojka byla lepší, tam cestovali v čase. Čtverka z roku 2020 nestála za nic, ale pětka už je lepší… Můj ale funguje tak, že nemusím mít žádné brýle, nic takového. Tohle funguje jenom na lidi, na Pány času ne. Nastavím tam tak dvacet minut a okruh 200 metrů, to by mělo stačit. "Tak už jsem tady, podívejte se hezky na mě…" Cvak! A je to, nebudou si nic pamatovat. To by byl průšvih, paradox, přepsání času, kdyby někdo věděl o Sontaranech ve 20. století. Tak zpátky do TARDIS. To bylo vážně všechno? Pro dnešek nic moc, ale aspoň něco. Tak co budu dělat teď? Mám trochu hlad, takže si zajdu do mé oblíbené restaurace na Victoria Station v roce 2015, to tam mají moc dobrou pizzu a taky saláty jsou osolené, například v roce 2014 byly nechutné a ve 2017 změnili kuchaře, takže už to zase není nic moc. Ale musím dávat pozor, abych se nepotkala, takže třeba v únoru jsem tam ještě nebyla. Ale musím se převlíknout, nechci mít na sobě tohle. Móda téhle doby je přece jenom trochu divná… Myslí si Nara a ukazuje na nudně béžové šaty s dlouhým rukávem a krátkou sukní a vysoké kozačky.

TARDIS, v časovém víru
přistání 1970, 26. 7., 15:58, továrna na výrobu sladkostí

Co hledá Zygon v továrně na sušenky? Vlastně, ať tam chce dělat, co chce, nepovede se mu to, protože už jdu, Zygone! No jo, ale on se určitě převlékl za nějakého člověka, takže bude těžší ho najít. Zase budu muset použít sonické pero, to pak nejde být nenápadná… Helemese, tamten se chová divně, něco tam nenápadně bere… Bzzzzzzzt! Ha, je to on! "Tak ty sis myslel, že tě nikdo nenajde? Na Zemi tě vždycky někdo najde, Zygone!" To ne, on tu není jeden! Ta pitomá sonda mi nahlásila něco jiného! Jednoho bych zvládla v pohodě, ale on je tu celý oddíl, asi šest! Takže… utíkat co nejdál a potom vymyslet nějakej plán. To bude fakt hračka, honí mě šest Zygonů a chtějí mě zabít, na útěk mám asi 300 metrů a náskok asi 20, takže mám asi tak 40 sekund na vymyšlení plánu… Ale deset už mi zabral tenhle výpočet, takže… Už pálí, jo, radši běžím do TARDIS a něco mě snad napadne potom.

***

Tak co tu máme? Rybářská síť, kužel na silové pole, ale ten je moc malý, tak na jednoho, dál světlice, výbušná kapsle, a co je tohle? Něco z Daleka? Možná… Ne tohle nepotřebuju, to taky ne, á tady to je! Zvětšovací dopravní kapsle s nastavitelným teleportem, z Gallifrey. Snad je tu Zygor, podívám se. Od Z - Zartha, Zotal, Zygor. Jo, je tady, bezva. Teď musím zajistit, aby stáli přesně pět metrů od mé TARDIS a hodit to před ně. A taky bych si tady v tom skladu měla trochu uklidit. …Takže - zapnu štíty na pět metrů a vylezu ven, potom mám jenom jeden pokus to před ně hodit, než se tím ty štíty vypnou. Tak jdu na to, Let's go, Allons-y! "Tak tady mě máte! Jen pojďte, hoši. Tak, ještě kousek, nebojte se, já nic nemám, klidně mě zabijte, jen do toho!" Takže… teď! Vžžžž! A jsou pryč, uf. Jenom trochu škoda té kapsle, měla jsem jedinou. A teď zase domů, podívám se na různé zprávy.

Dům Naranique, 30. 7., 8:02

Naranique právě vstala a je ve sprše, když v tom nějak podezřele zhasíná světlo a potom začne nepravidelně blikat, i voda se ochladí ze studené na úplně ledovou.

Docela dobrá písnička, Katy Perry je, teda bude dobrá zpěvačka se zajímavými texty… "You're so hypnotizing, could you be the devil, could you be an angel, your touch magnetizing, feels like I am floating, leaves my body glowing, they say be afraid, you're not like the others, futuristic lover, a different DNA, they don't understand you. You're from the whole other world, a different dimension, you open my eyes and I'm ready to go lead me into the light. Kiss me, infect me with your love and feel me with your poison, take me, I wanna be your victim ready for abduction, boy, you're an alien, your touch's so foreign, it's supernatural, extraterrestrial. You're so supersonic, I wanna feel your powers, stun me with your laser, your kiss is cosmic, every move is magic…" Jo, fakt super. Prrrrsk! He? Co to? Zhaslo světlo, to je divný… A teď bliká! Ááá! Brrrrrr, to jsem se lekla! Ta voda je úplně ledová, to je divný… A světlo nadobro pryč, teď je tu úplná tma, kde jen mám ten sonik… musím odtemnit okna, aby sem šlo světlo aspoň z venku. Hele, tady je. To je lepší. Ale co to proboha bylo? Zkontroluju sondu, jestli to je v celém domě, ne-li v celé ulici nebo čtvrti. …Jenom můj dům, takže to budou pojistky. Musím se podívat do chodby. Hm, to je divný, pojistky jsou v pořádku… Zkusím zapnout světlo v kuchyni - zapnulo se, ale okamžitě zase s prsknutím zhaslo. Podívám se ven, co to asi je? Není něco s TARDIS? Bzzzzzzzt! Ááá, to ne! Nemrkat, nemrkat, nemrkat! Plačící anděl! Proč u mého domu? Však to musím být vždycky já, že! Tak co s ním? Je jich tu víc? To zjistím jedině sondou, a tu mám na stole v pracovně, tam se nedostanu, aniž bych se přestala dívat… To by chtělo někoho, kdo by ho sledoval, nebo Doktora! Kde jenom jsi, když tě potřebuju, co? Tohle sama nedám, Plačícího anděla ne! Druhý tu není, abych je přinutila podívat se na sebe, jsem tu sama, TARDIS je vzadu v garáži… Ten anděl stojí támhle v rohu zahrady, určitě bych stihla vzít si támhle na poličce sonické pero. Opatrně, pomalu dozadu a pořád se na něj dívat. Musím zavřít dveře, potom by se sem snad nedostal. A je to. Mám sonik, zamknu na pevno všechny dveře a okna a dojdu si pro sondu.

Tak, tady to máme, je tu jenom tenhle jeden. A právě se nejspíš přesunul k hlavním dveřím, takže nesmím otevřít, nedostanu se ven. Všechno je zajištěné a okna odtemněná, takže je tu dost světla, neměl by se sem dostat, ale člověk nikdy neví… No, teď se převleču a nasnídám a budu dělat, jako že nic. TARDIS je venku, takže tam taky nemůžu, musím zůstat tady. Den dva to půjde, ale pak už mi dojde jídlo a tak, protože jím jenom jednou nebo dvakrát denně, moc tady toho nemám. Takže chvíli můžu anděla ignorovat, ale potom už s ním budu muset něco dělat. Jenže s nimi se moc bojovat nedá, obzvlášť, když jenom jeden. Při dvou dnech přemýšlení snad na něco přijdu. A když ne, tak bych dokázala poslat Doktorovi zprávu na psychopapír, on by si s ním doufám rady věděl. Ale spíš nějaké regeneraci z pozdější doby, protože jak ho tak znám, tak ti, co jsem potkala, si nevěděli rady ani s obyčejnými pralidmi a Nyrthanskou nákazou. Takže, anděl… Musím ho pořád vidět, takže, kdybych si vzala zrcátko a posílala obraz do velkého zrcadla na chodbě, myslel by si, že se na něj dívám, tohle by možná šlo, ale jak se ho potom zbavit? Kapsli už nemám, kulky na něj nefungujou, ani výbuch by ho nezničil, nejspíš by se poskládal… Trhlina do Nicoty by ho vtáhla, ale na její vytvoření bych potřebovala opět TARDIS, takže to asi nic. Aby se sám rozpadl, potřebovala bych tak 2000 let. Přilákat sem druhého vážně nechci, vlastně ani nevím jak. Teď se najím, na něco přijdu potom. Takže co tu mám? Udělám si lívance s pomazánkou z kaki, to z pozemských jídel asi tak nejvíc připomíná gallifreyské placky s charangem. Už se mi vážně stýská… A taky budu potřebovat pořádně silný kafe, protože teď se asi moc nevyspím, v noci musím mít rozsvíceno a radši zůstanu vzhůru, když je tma, nikdy nevím, kdy by sem ten anděl mohl přijít, třeba by rozbil dveře… A to mi připomíná, ty světla, musím je spravit, sonikem. A co budu vlastně celej den dělat? Asi se budu dívat na televizi, nic jinýho mi stejně nezbývá, naštěstí mám tisíce programů z tisíců let, takže to bude v pohodě. Ale radši si pustím nějakou komedii, nebo třeba sci-fi - i když, to radši ne, to bych zase nadávala, jaký jsou tam nepřesnosti… Tak copak tu máme? Dáme si tam rok třeba 3000, ne to je moc, tak 2030. BBC1 - hele, nedávají tu nic, ani na dvojce, tak se podíváme na Ameriku… Tady dávají Avengers 4, to by šlo! Thora jsem potkala, u těch Sontaranů. Byl docela nepříjemnej, že tam nemám co dělat, ale kdybych tam nebyla a neposlala je pryč, už by byl dávno mrtvej, tsch…

***

21:03

Už se začíná stmívat, musím všude rozsvítit a pro jistotu si udělat ještě jednu kávu, nesmím usnout, bůhví, kde, nebo spíš kdy bych se mohla probudit… A zkontroluju anděla, jestli je pořád u dveří a doufám, že je. Z okna v horním patře tam bude vidět, a je malé, takže se sem nedostane. Na pár vteřin…

Bohudík, je tam. Tak co s ním? Všechno mám v TARDIS, takže bych musela vyrobit nějakou past z toho, co tady mám. Podíváme se. Čím by se dal chytit… No, kdybych na něj hodila nějakou přilnavou nepropustnou látku, něco hodně tmavého, byl by ve tmě. Takže, v gauči mám tardisově modrou deku, můžu do ní dát speciální paměťovou gumu z Clomu, tam na to mají továrny. Asi jediná věc odtamtud, co se někdy hodí. V krabici se šitím bych nějakou měla mít. Bude to piplačka, ale co.

Tak, guma přišitá. Když to hodím na anděla, přesně to zkopíruje jeho tvar a on z toho nevyleze, aspoň ho budu mít v pasti. To je první krok, jenže co potom? Měla bych ho někam zavřít a přivázat, ale je hrozně těžkej, neodtáhla bych ho ani do garáže. Ale… když by byl svázanej tou dekou, mohla bych přeběhnout do TARDIS, to bych potom na toho anděla měla i těch 2000 let. Tak dobře, jdu na to. Musím být rychlá, otevřít vchodové dveře co nejrychleji a co nejrychleji to na něj hodit, aby mi nestihl vlézt do domu. A hlavně se na něj DÍVAT! Odblokovat kliku… Bzzzzzzzt! Tak, je to. Chytit za kliku, deku nachystat - 3-2-1-teď! Šup to na něj! A je pod dekou! Hurá, mám vyhráno, no, aspoň trochu… Rychle zavřít! Bzzzzzzzt! Uf… Teď rychle do TARDIS, ale musím si vzít všechno, co odsud budu potřebovat, nevrátím se sem, dokud na něco nepřijdu. Takže - sonik, sondu, zbytek placek s kaki, ty byly vážně dobrý. Taky radši mobil - co kdybych potřebovala zavolat Doktora, přece jenom… Ale kam pojedu? Vypadá to, že Pánům času už jsem jedno, takže zůstanu třeba na orbitě u Země, hlavně někde jinde.

Takže jsem pryč z toho domu, to je dobře. Ale co teď? Rozhodně bych si měla koupit něco k jídlu, tady nemám nic. Uvařím si kotel guláše s knedlíkama, když jsem cestovala po Evropě, v zemi jménem Česká republika jsem to jedla a bylo to dobrý, pro změnu ať pořád nejím ty palačinky nebo maso s bramborama, občas s maniokem. A ještě do zásoby španělskou paellu, ruský boršč, maďarské lečo a tak dále… Musím si nakoupit v těch zemích, takže začnu gulášem. Ta čeština je vážně divnej jazyk, maďarština ještě horší, ještě že TARDIS sama překládá. A vůbec, pozemský písmo, takový divný znaky…

***

Nakoupeno a uvařeno bych měla, teď dám něco do mražáku na později. Jídlo vyřešené, takže teď bych měla vymyslet něco na toho anděla. Podívám se, možná tu někde budu mít dezintegrátor, ten by ho rozložil na atomy, z toho by se určitě nevyvlíkl. Podívám do skladu zbraní a techniky, jestli tam je, ale co si pamatuju, původní vybavení lodi na výpravy jsem nezměnila. Sklad je doprava třikrát a potom… doleva? Rovně? Tady aby se jeden vyznal, fakt. Á, tady to je. Takže - dezintegrátor. To bude třetí regál zleva, druhá police, díky, díky, díky! Je tady!! Když mám TARDIS, hned už to takovej problém není. Teď už se jenom musím vrátit domů - překvapím ho zezadu. Ale tu deku budu ještě potřebovat… Když se na něj budu dívat, opatrně ji z něj sundám a zničím ho až potom. Radši se vrátím do doby, kdy jsem odjela, těsně potom, co jsem na něj hodila tu deku, je klidně možný, že by se z toho přece jen nějak dostal.

Dvě minuty, ještě tu je. No - jak na to? Musím tu gumu uvolnit sonikem, potom ji povytáhnu a budu se mu koukat na šaty, potom to z něj budu moct sundat. Hned jak bude deka dole, dezintegruju ho. Tak jdu na to, hurá! Tohle jsem samozřejmě myslela jako ironii, jsem vyklepaná jako ratlík - a to jsem Pán času! Jenže Plačící anděl je přece jenom Plačící anděl, to i Dalek by byl lepší. Před ním bych aspoň mohla utéct do TARDIS hned a nečekat dva dny, než mě napadne ta deka. Opatrně… Bzzzzzzzt! Tak deka uvolněná. Rychle povytáhnout - tak, je dole, dívám se na něj. To jsou nervy, jaký jsem v životě nezažila. A že mi je 231! Rychle tu deku vysunout, ale abych z něj nespustila oči, protože stojím jenom pár centimetrů od něj, kdyby se mě dotkl, jsem okamžitě někde v čudu a TARDIS zůstane tady. …Tak, už jenom hlava - nedívat se mu do očí! Ještě ho nechám, musím odjistit zbraň a namířit ji na něj. …To by bylo, teď sundám deku a musím ji odhodit co nejdál. A je pryč - PAL!

A anděl se v okamžiku rozplynul na můj krásný trávník. Je po něm, zvládla jsem to! Jsem dobrá!!! Tak teď už aspoň vím, že na ně sebou mít vždycky dezintegrátor a jsou pryč. To byl docela horor, teď bych si na pár dní docela oddychla, jasný, vesmíre? Teď mi sem nic neposílej, chci si odpočinout! Ale vlastně klidně, však mám stroj času. Tak odvolávám, klidně jo, ale ne nic tak náročného, nějakej jednodušší druh, třeba zase Sontarany, ti se dají lehce přechytračit. Ale to nikdo neovlivní, kdo bude chtít ovládnout Zemi příště, že. A teď se potřebuju pořádně vyspat kolik vůbec je? Půl jedenácté večer, nejvyšší čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama