Gallifreyanka: 8. kapitola - Na Daleky s lepivou hmotou

14. ledna 2015 v 14:30 | Naranique |  Gallifreyanka
A jsem zpět s osmou kapitolou. A žádné spoilery, jenom to, že potká jednoho z Doktorových společníků a taky jeho největší nepřátele. Ale to je v názvu. A předem varuju před napínavým koncem! :)

Mimochodem, ty dvě líné ženské v našem bytě neupečou muffiny ani za sto let (místo se radši díváme na Supernatural a classic Doctora), takže jsem se vrátila (nerada) k perníčkům, ale jenom velký kola, dneska jsem měla Doktor a takovou spirálu. Na to by se dala vymyslet tak jedna věta - Doktor letěl ve své TARDIS časovým vírem vzhůru k dalšímu novému dobrodružství. Nebo tak něco.




8. kapitola - Na Daleky s lepivou hmotou

TARDIS, přistání 20. 8. 1970, New York, Central Park, 14:41

Tak dneska do New Yorku. Ta práce mě natolik pohltila, že už jsem začala zabraňovat invazím různých emzáků po celé Zemi, nejen ve Velké Británii. V poslední době se každý den něco stalo, takže mám dost napilno. Třeba předevčírem jsem byla na Aljašce, vykopali tam z ledu zase jednoho Ledového válečníka. To by mě zajímalo, kolik jich tu pod ledem vlastně je, tenhle už je sedmej za posledních pár let. A včera, to v Japonsku přistála celá flotila Romulanských lodí. Jo, s těma byl problém, bylo jich moc. Tam jsem nestačila, museli mi pomoct přátelé z Hvězdné flotily. Naštěstí taky jednou vynalezli cestování časem, takže jsem je mohla zavolat. Dneska mi sonda nahlásila Bletcoňany v Central Parku. Ti vypadají dost legračně, ocas jim čouhá skoro z ramen, jsou celí svítivě žlutí a mají pusu přes celou hlavu, která vypadá, jako by se pořád smáli. Ale zdání klame, jsou nebezpečnější, než by jeden řekl. Ale prý jsou jenom dva, takže snad se to povede. K životu docela nutně potřebujou vodu, takže na ně nastříkám vysušovací sprej, odvleču je do TARDIS a odvezu zpátky na Bletcon. Pííp! Co zase? Dneska je to nějaký hustý, už druhá zpráva. Tak se podíváme, co to je. Ťuk, ťuk… ťuk. Dalekové? Ve Francii? Co tam dělají? No, napřed Bletcoňané, potom Dalekové. Jednodušší první.

***

Tak, tohle by bylo. Zpátky na své planetě. Teď ty Daleky. Kolik jich je? Ťuk, ťuk, ťuk… ťuk, ťuk. Dvanáct, fakt super. To je dneska den. Dvanáct Daleků?! Trochu moc, ne? To teda nezvládnu. Dvanáct ne. Sice bych dva tři zničit stihla, ale to by mě mezitím ti ostatní dostali. Ale taky je nemůžu nechat vyhladit celou lidskou rasu. Tak co? Potřebovala bych někoho do party, a taky Doktora. No, ale je tu pár organizací, které se specializují na mimozemšťany a mimozemskou technologii - jako třeba ten slavnej Torchwood, taky S.H.I.E.L.D., Men In Black, UNIT, občas i CIA a další... Já vím, sice v začátcích, ale co, s trochou štěstí už tam někdo bude a třeba mi pomůže. Ale sama se do toho rozhodně pustit nemůžu, to by nedopadlo dobře. To budu vážně potřebovat Doktora, dvakrát jsem mu pomohla, takže teď on snad pomůže mně. Pošlu mu zprávu na psychopapír, snad se k němu dostane. Musí to být stručné, takže co? Dalekové,12, Francie, rychle! Nara. Jo, to by šlo. A letí! Snad dorazí brzo.

Buch… buch… buch! Buch… buch… buch! Co to je? Něco buší do dveří! Hele, krabička. Doktor mi poslal zprávu! Takže došlo, bezva. Podíváme se. No, spíš si to poslechnu, než přečtu, to by byla blbost. Zaneprázdněn, zavolej: 654832. Bezva, takže mi nepomůže. To asi má na práci něco hodně vážného, že je to horší než Dalekové. No nic, zkusím zavolat na to číslo. To jsem teda zvědavá, komu nebo kam se dovolám. Takže… 654, 832. "Haló? Kapitán Jack Harkness, prosím." "Omlouvám se, že ruším, ale mám malý problém a Doktor mi dal tohle číslo, že prý si budete vědět rady. Jo, a tady Sophie Smithová, ale jestli znáte Doktora, říkejte mi Naranique, tak se jmenuju." "Ahoj Naranique, tykej mi. A ty znáš Doktora? Cestuješ s ním, jako Rose? A co máš za problém, že to Doktor nevyřeší a já jo?" "Doktor nemá čas. Dvanáct Daleků, ve Francii. A kdo je Rose?" "Dalekové? To ne… A kdy? Jako myslím rok." "1970, 20. 8. Aha, takže cestovatel časem!" "Ne tak docela, jsem bývalý Časový agent. A Rose je jeho společnice, taková blondýna. …Ale kde přesně ve Francii? Je velká!" "Nevím, podívám se na sondu. Tady, je to u Paříže. Mimochodem, čas 14:41. Máš to nastavený v manipulátoru víru? Hele, ale kterýho Doktora ty znáš? Jako kolik mu bylo, nebo regenerace, jak vypadal, cokoliv…" "Cože? Nevím, kolik mu bylo. Co je regenerace? Ale bylo to letos, v roce 1941, a měl vlasy na ježka a koženou bundu." "Díky, a TARDIS, jak vypadala zevnitř?" "Byla taková hnědá, s kulatýma věcma na stěnách a mříží na podlaze. Proč?" "Jen tak, to je fuk. Ale dost telefonování, sejdeme se na místě. Posílám souřadnice! Jo a hlavně, vezmi nějakou zbraň nebo tak něco. " Bzzzzzzzt! A je to, mám spojence. A dovolala jsem se do roku 41, ale tohle číslo je na mobil, takže podobnej exemplář jako já, využívá cestování časem, aby si pořídil moderní vybavení. Myslím, že si budeme rozumět. A teď najdu v databázi tu regeneraci, zajímá mě, kolik jsem zase přeskočila. Ale už se asi zlepšil, pole oblečení je hodně moderní, takže bych tipovala tak okolo roku 2000. Popis - kožená bunda, krátké vlasy… devátá! Páni, naposledy to byla trojka, šest regenerací. Nějak moc, ne? Co se mu proboha tolikrát stalo? No, tím se nebudu zabývat, teď jsou nejdůležitější ti Dalekové. Zadávám polohu… a je to. Jsem tu, poblíž Paříže, ve Francii. Hele, támhle se zhmotnil kapitán Jack. Má na sobě dlouhej vojenskej kabát a celkově vojenské oblečení… To jsem teda nečekala, že to bude takovej fešák. Á, už mě poznal, ženu stojící uprostřed cesty vedle… čeho vlastně? Malého stromu! Chytrá holka! Jsme v parku, takže vybrala strom. No, ale strom uprostřed cesty, měla jsem radši přistát na trávě. "Haló, tady jsem, kapitáne!" "Vidím tě a rád tě poznávám. …To je divný, tady mají stromy uprostřed cesty?" "Vlastně, to je TARDIS." "TARDIS? Doktor ti ji půjčil?" "Ne. Ta je moje. Jsem taky Pán času, jako on, abys věděl." "Ty jsi Pán času, já jsem z 51. století a oba cestujeme časem, náhoda, nebo osud?" "Hele, nech toho, jo? Jestli si myslíš, že mě můžeš sbalit, tak jsi na omylu, můžeme být přátelé, nic víc, jasný? A teď k těm Dalekům, máš něco? Já tu mám dezintegrátory, ty by na ně fungovaly, taky pár Sontaranských granátů, ultra lepivou hmotu z planety už ani nevím jaké, Clomskou gumu… Takže jestli nic, ani to vlastně nevadí, ale to je jedno. Jejich přesná poloha je asi sto metrů od nás, jihovýchodním směrem. Je jich celkem dvanáct, takže pár bysme mohli dát do pastí z gumy a hmoty a pár zničit, potom by to šlo. A taky jim můžu na pár sekund vyřadit ochranné pole sonikem, takže i normální zbraně by fungovaly." "Víš, že bych tě teď hrozně rád políbil? Líbí se mi, když ženy mluví takhle o zbraních… dobrej plán, fakt. Tak k čemu mě tu vlastně potřebuješ, co?" "Něco jsem řekla, jo? A potřebuju tu ještě jedny ruce, sama bych to nezvládla. Nemůžu zároveň střílet na dva a na dva házet tu hmotu. Pojď do TARDIS, musíme se nepozorovaně přesunout až za ně a zaútočit zezadu. Takhle zničíme tak dva a jednoho zalepíme a znehybníme, než si nás všimnou." "OK, ty jsi šéf. Tak jdeme na Daleky!"

"Támhle jsou. Už postříleli pár lidí, je nejvyšší čas! Vezmeš si tamty dva vlevo - na jednoho hodíš kouli tady toho a druhýho dezintegruješ, ano? Já vyřídím ty vedle." "Rozkaz, madam! Jdeme na to!" Tak tohle bude konečně nějaká zábava - házet na Daleky koule lepivé hmoty! Už vidím, jak se budou tvářit! No, nebo jak se to dá říct, když nemáte obličej. Zatím si nás nevšimli. Odjistit granát - a zamířit na toho prvního, hmotu na toho vedle - a hážu, stejně tak Jack. Přesná trefa, dva jsou pryč a dva se nemůžou bránit, teď je můžeme odpálit. "Znič toho zalepenýho!" Výborně, čtyři jsou hotoví, ještě osm… Ale to už bude větší problém, protože už o nás vědí. "Schováme se za ty keře tady a až řeknu teď, znič dalšího, ale rychle, už taky pálí! …TEĎ!" Jeden zásah, minula jsem. "Zase schovat, teď hmotu a zalepit jim zbraně a oči, co nejvíc koulí to půjde!" "Jasně, šéfko." Super, další dva nevidí a jeden nemůže střílet. "Pozor, pálí - Jacku, schovej se!!!" Uf, to bylo tak tak! Ajaj, jdou blíž, to se dalo čekat, ale myslela jsem, že půjdou dřív… Už jenom čtyři aktivní, to snad zvládneme. "Safra! Keř to má za sebou, musíme si najít jinej úkryt. Běž za tamten strom a zároveň zkus dezintegrovat ty dva, zalepenejch si nevšímej, ty potom." "OK, musíme být rychlí!" "BĚŽ!" Běžíme pozadu a pálíme na Daleky, tohle vypadá dost nemožně, dostat se k těm stromům včas. "Jednoho jsem dostal, ještě tři. Ale tamti už se z toho dostávají!" To vidím taky, nemusel by mi všechno hlásit… "Tak, jsme za stromama, ty by chvíli vydržet měly. I Daleky. Rychle se koukni, jak to s nimi vypadá, jenom na vteřinu!" Uf, stihli jsme to. Ale jen tak tak. "Všichni už jsou opět v provozu, je jich šest. Ale to už je půlka, tolik už jsme vyřídili." Že bysme to vážně dali? Dva lidi na dvanáct Daleků, to je asi poprvé… No, ještě na Gallifrey, když byly Časové války, taky třeba jeden Pán času zničil hodně jakýchkoliv mimozemšťanů, ale ne Daleků… "To snad dáme, ne? Dobrej tým! Teď já… Jsou v řadě, vem si krajního, tentokrát granát! Ale oni taky míří, tak pozor, a rychle! Pal!" "Teď oba, a netrefili mě, co ty, v pořádku?" "Jasně, jsem Paní času, zapomněls? Tak už jenom čtyři! Hmotu s gumou, na dva! …Jeden bez oka, ale míří pořád, druhej zase nemá zbraň, ten je celej perfektně zalepenej, to by stálo za fotku! Škoda, že s sebou nemám mobil…" Tak teď jsem se po dlouhé době zase zasmála, to je co říct, ještě k tomu uprostřed boje s Daleky… "Dezintegruj toho vlevo!" "A sakra, můj strom je ohořelej, musím se přesunout! Jo, a pořád se přibližujou, už jsou jenom asi osm metrů od nás, tak si dávej pozor, Jacku. A dostala jsem ho, už jenom dva, co míří a jeden nefunkční, to vypadá docela nadějně!" Jenže kam se přesunout? Další strom je až támhle, to je tak sto metrů otevřené plochy, zasáhli by mě. Už jsem si na tuhle tvář zvykla, sice jsem ji ze začátku neměla ráda, ale to asi nikdo nemá rád svoji první, originální tvář. Asi to budu muset risknout, nic jinýho mi nezbývá, tenhle strom už další zásah nevydrží… Ale ještě stihnu vyřídit aspoň jednoho, ten co je nejblíž, by šel. Jdu na to, odjistit zbraň… a - zásah! Výborně, už jenom dva. Počkat - jeden, Jack dezintegroval támhle toho. "Jacku, už mi definitivně zničil ten strom, musím za támhle ten. Kryj mě, jo? Zkus ho zničit, já se musím soustředit jenom na běh!" Tak teď musím fakt rychle! Ne, on už míří, samozřejmě, že na mě. To nedám, ještě padesát metrů! "Jacku, honem! Už mě skoro má, znič ho, teď!" Já běžím, Jack vystřelil, Dalek pálí hroznou rychlostí. Ještě třicet metrů. Dostane mě… teď. A je konec, je po něm, ale zasáhl mě… Padám, ale už přestávám vnímat, vše, co si ještě uvědomuju, že mě Jack zvedl a někam mě nese.

"Kde to jsem? Jak dlouho jsem byla mimo?" A teď zjišťuju, že skoro nemůžu mluvit, jenom tak potichu. Podívám se na ruce, snad je ještě zvednu. …Přesně, jak jsem čekala. Září takovým žlutým světlem. Už to začíná. Moje první regenerace. Prej to bolí, tak uvidíme. "Jsi v TARDIS, myslel jsem, že jsi mrtvá, vždyť tě zasáhnul!" "Jsem Pán času, my regenerujeme." Ale teď už jsem mu to jenom zašeptala… "Postav mě na nohy a uteč." "Cože?" "Musím stát, postav mě a okamžitě uteč. Už to začíná… BĚŽ!" Vida, už se mi vrátil hlas, změna už asi probíhá. Jo, zavřel dveře, výborně - stojím. A udržím se, taky dobrý. A už je to tady - úplně. "Áááááááá!!!…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama