PP #1 - Dinosaurus Max a cestování časem

5. ledna 2015 v 17:46 | Naranique |  Perníčkové příběhy
A je to tady - 5. 1. Už začala škola a s tím i perníčky na svačinu, to znamená příběhy. Budu je psaát asi tak do února, takže to bude běh na dlouhou trať, ale co... Pokusím se každý den, ale když to nevyjde, budou třeba dva za den, uvidíme.
Dneska jsem neměla oběd (kotletu s uho fakt nejím), takže jsem jich dostala 7 a jabko jako bonus. Ale teď už ke tvarům: byl to smrk, dinosaurus, kočka, Dalek, vločka, míč a medvěd. Dnešní první příběh vypráví dinosaurus jménem Max, který potká Daleky.


Jmenuju se Max a jsem dinosaurus. T-Rex, přesněji. Nedávno vylíhnutý. Se svou mámo jen tak putuju mezi smrky v našem lese. Jdeme za kořistí, už se budu učit lovit. Támhle za keřem se něco pohlo, konečně! Asi nějaký malý býložravec. Máma mě nechala zkusit ho ulovit, jenže to býložravec není! Je to nějaké divné tvrdé lesklé stvoření, nikdy jsem to neviděl. To stvoření začalo mluvit, takže je živé, a říká, že se jmenuje Dalek. Třeba budeme kamarádi! A nebo taky ne, právě se sem přiřítili další tři a křičeli: "Vyhladit! Vyhladit!". Ale nemířili na nás, nýbrž na velkého jeskynního medvěda, co je honil. Aspoň máme svačinku, a pořádně velkou! Na druhou stranu, nenaučil jsem se lovit. Ten Dalek řekl, že je to tu nebezpečné, všichni tři souhlasili a tak se ocitli v takovém modrém světle. Moc hezké světlo, tak jsem tam na poslední chvíli vlezl. Jenže když jsem z toho vylezl, nestál jsem v lese u mámy, ale na takovém divném místě, všechno bylo bílé a zem studila. Na nos mi spadla bílá vločka, nebo co to bylo. Je tu opravdu velká zima. Ti Dalekové se dali do pohybu. Až teď jsem si všiml, že tady žijí úplně divná zvířata, taková barevná a hlučná a lesklá. A chodí po dvou, jako my. A taky mají divné věci.
Už si mě všimli, lekli se a začali utíkat. Takže nás asi znají. Třeba by se dali ulovit... Ale na mě jsou moc rychlí. Teď mi k nohám přišlo další zvíře a začalo se ke mně lísat. Proč se nebojí? Jsem přece staršlivý tyrannosaurus, mě se bojí všechno! Ale tahle bílá kočka, jak řekla, že se jmenuje, se mě nebojí, prý si chce hrát. Dokutálela mi k nohám něco, co se jmenuje míč, ať jí ho kopnu. No tak jo, kopnul jsem ho a míč letěl a letěl, kočka se oblíbenou věc vydala hledat. Nevěděl jsem, co tady mám dělat, stromy tu nejsou, tak jsem šel za těmi Daleky a mezitím rozdupal pár neznámých věcí.
Daleky jsem dohonil a oni nebyli zrovna nadšení, že jsem tady, že to byl omyl a poslali mě zpátky. Vypadá to, jako bych byl pryč jenom malou chviličku, máma si ničeho nevšimla, tak jdeme dál lovit. Ale pořád nevím a ani se nikdy nedozvím, kde jsem to vlastně byl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám perníčkové příběhy?

Ano, je to zajímavý nápad 100% (3)
Ujdou 0% (0)
Jsou hrozné 0% (0)

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 5. ledna 2015 v 17:59 | Reagovat

To je roztomilý příběh :-). A nápad je to úžasný, já bohužel nedostávám žádné jídlo v podobě nějakých věcí, protože bych se na tom opravdu vyřádila a navíc by mi to pomohlo s mými občasnými pisatelskými bloky. ;-)

2 Naranique Naranique | 5. ledna 2015 v 18:22 | Reagovat

No, já normálně taky ne, ale okolo těch Vánoc je moc perníčků, co jinak s nima, že :-) A když je to teda "úžasný nápad", upeč si příště taky, ne? :-)

3 Anie Anie | Web | 5. ledna 2015 v 19:06 | Reagovat

[2]: No jo jenže mi máme formičky ve tvaru hvězdičky, stromečku, snehuláka a srdíčka a tam to končí :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama