PP #2 - Králík, želvák a strašidelný les

6. ledna 2015 v 16:11 | Naranique |  Perníčkové příběhy
A taky je tu i druhý PP. Původně jsem chtěla, aby to s Doctorem Who nemělo nis společného, ale i dneska jsem dostala gallifreyské kolečko s nápisem Doktor. A zase jich bylo sedm, i když jsem chtěla pět. Hlavně že jsem to řekla třikrát. Ale aspoň je ten příběh potom delší. Psala jsem to čtyři přestávky a i v nudné hodině dějepisu. Když jsem poprvé viděla, co jsem si do sešitku napsala za druhy, zděsila jsem se, co z toho proboha vymyslím?! (další druhy: králík, dům, sova, srdce, želva, kytička, ale mohlo by to být i na měsíc, strom, kapku a TARDIS). Ty příběhy jsou a pořád budou o mluvících zvířatech, co jsou lako lidi, ale jinak to nejde, máme moc zvířecích formiček z dob, kdy mi bylo pět.



Byl temný říjnový večer, pršelo, měsíc nesvítil. V lese sem tam zahoukala sova a ozývaly se tam další podivné zvuky. Ale králík a želvák byli odvážní a ničeho se nebáli, takže do toho temného lesa šli. Jen tak. Byl opravdu strašidelný, stromy vypadaly jako živé a vrhaly divné stíny, všude byla dost tma a z toho deště ještě navíc stoupla všude kolem bílá mlha. "Asi jsme sem přece jenom neměli chodit, želváku." "Snad se nebojíš, je to jenom les, ty zvuky jsou jenom sovy a ty stíny jsou jenom stromy. Půjdeme ještě dál." povídá nebojácný želvák. "No tak jo, ale varoval jsem tě." Králík se začal už docela dost bát, ale želvák ho přemluvil, ať jsou dál. Tak tedy šli a šli, když uviděli v dálce světýlko. "Pojď, půjdeme tam. Nakonec to tu tak strašidelné není, když tam někdo bydlí." "No, já ti nevím... Znáš tu pohádku o Jeníčkovi a Mařence, ne?" "Nebuď srab a pojď se mnou! Nebo si tady klidně zůstaň, jak chceš. Měj se." "Počkej! Tak já jdu, no." Za chvíli se k onomu dotyčnému světýlku přiblížili na tolik, že mohli vidět, co to je. Vypadalo to jako malý obdélníkový domeček s bílými okny a lucernou na střeše, ale když přišli ještě blíž, zjistili, že to není dům, ale modrá budka. "Co to je? Telefonní budka? Co dělá v lese?" "To nevím... tak na ní zaklepeme, ne?" řekl želvák. "A co když tam žije strašidlo nebo čarodějnice?" "Copak strašidla žijou v budkách? Neboj, nic se nestane." "Když myslíš..." Ťuk, ťuk, ťuk, ťuk, ťuk. Želvák tedy zaťukal na budku a zevnitř se ozval hlas: "Co? Kdo to klepe? Tady v lese? Radši se podívám." A dvířka se otevřela. "Ááááá!" zakřičel králík. "Co? Mluvící králík a želvák chodící po dvou? Myslel jsem, že to je jedna příšera, na kterou tady čekám. Jsem Doktor" "P-příšera?" zakoktal králík. "Ano, příšera. Ale to je jedno, teď už sem asi nepůjde, vyplašili jste ji!" "No, to se omlouváme, ale jak máme vědět, že vy nejste taky příšera?" "Copak vypadám jako příšera?" "No, to ne." "Tak vidíš, želváku." "A čeho jste doktor?" zeptal se králík. "No, všeho. Ale já se tak jmenuju, Doktor. Jsem Pán času z planety Gallifrey, je mi 1021 let a mám dvě srdce." "Vy jste mimozemšťan?" "Jo, to jsem." "A co je ta budka?" "To je TARDIS, moje vesmírná loď." "Oukej, tak my už zase jdeme, mějte se, Doktore. Králík by totiž nerad potkal tu příšeru." "Jo, jasně. Tak já si zase vlezu do své budky a budu na ni čekat." Tak se králík a želvák vydali po stejné cestě zpátky domů. Králík se sice pořád bál, ještě víc, když zjistili, že je tu nějaká příšera, ale statečně došel až domů. K večeři si dali salát z kytek a salátu a potom šli za ostatními kamarády a vyprávěli přehnané historky o tom, co zažili v lese. A hlavně králík.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám perníčkové příběhy?

Ano, je to zajímavý nápad 100% (3)
Ujdou 0% (0)
Jsou hrozné 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama