Krátké slohovky - mix

19. dubna 2015 v 13:14 | Naranique |  Slohové práce
A tohle jsou úplně poslední. Takové, co nejsou ani na A5. 7,8,9. třída. Takové ty SÚ v hodinách (samostatné úkoly). Pár chakteristik, úvah, popisů, líčení. Napřed je sedmá - až po tu žádost. Od lakoty po lež je osmá a zbytek devátá. Jaké bylo zadání úkolů snad psát nemusím.



Nepřímá charakteristika mojí BFF Jany.

Jednou jsme spolu šly z badmintonového kroužku. Byl zamrzlý chodník a před námi šel starý pán. On najednou uklouzl a Jana mu šla hned pomoci. Nemohl skoro chodit, tak mu zavolala sanitku.
Jana ráda pomáhá lidem.

Charakteristika mě samotné (upraveno)

Jsem docela vysoká, nosím brýle a mám blond vlasy. Mé oči jsou modré a na obličeji mám hodně pih. Předměty zvládám, v hudební a tělesné výchově moc dobrá nejsem, ale zpívání a sport mě baví. Ráda čtu, chodím do kina a sleduju seriály. Ve škole nezlobím, ale doma někdy ano. Někdy nedělám, co bych měla, ale ráda mámě i pomáhám, třeba s vařením a o praní se taky vždy starám já. Pořád se něčemu směju a jsem veselá, ale hlavně doma. Jinak jsem docela introvert a s nikým se moc nebavím, pouze s hodně blízkými přáteli a rodinou. Jsem chytrá, milá a přátelská, ale občas dovedu být i dost protivná a sobecká.

Jak to vypadá kolem školy

Když vyjdu před školu, vidím hodně zelených stromů a keřů a trávu. Také tam jsou chodníky a silnice, na které stojí zaparkovaná auta. Vlevo můžu vidět jídelnu, tělocvičnu a lidi, kteří si chodí pro oběd. Vpravo další stromy. Když se vyjde za branku a doprava, jsou vidět rodinné domky, louka a cihlový dům se zahradou naproti škole. U něho stojí velký ořešák.

Můj životopis (upraveno)

Jmenuji se Barbora Sofie Rošková a narodila jsem se 16. dubna 1999 v Olomouci. Nyní bydlím s rodiči v centru Olomouce.
Moje matka Alena Rošková pracuje jako učitelka němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, můj otec Pavel Roško pracuje jako programátor. Dříve pracoval jako pekař. Také účinkuje v mnoha filmech a dokumentech a dělá přednášky na různých festivalech a akcích a také pro jednu internetovou televizi. Mám dva nevlastní bratry.
Do školy jsem začala chodit v roce 2006 na ZŠ Demlova v Olomouci, nyní jsem žákyní 9.B na stejné škole.
Od 3. třídy se učím anglicky a v 7. třídě jsem začala chodit do německého jazyka. Ve škole mě baví dějepis, chemie a fyzika, mimo školu chodím na badminton (už ne), ráda kreslím, píšu a čtu dobrodružné a fantasy knihy.
Můj zdravotní stav je dobrý, ale nosím brýle.
V budoucnu bych chtěla studovat na Střední škole logistiky a chemie.
V Olomouci 19. dubna 2015 Barbora Rošková (ve skutečnosti to bylo před dvěma lety. Dokonce 19. 4. to opravdu bylo. Náhoda?)

Žádost o zaměstnání (SÚ)

V Olomouci dne 26. 4. 2013
Vážená paní, jsem chovatelka plazů a starám se o hady, želvy a ještěrky. Umím s nimi dobře pracovat, ochočit je, dělat s nimi různé kousky nebo odchytávat jedovaté hady. Také jsem pracovala v zoologické zahradě v Praze v oddělení kajmanů. Myslím si, že byste měla vybrat právě mě, protože mám dlouhou praxi v tomto oboru a výborně o tato nebezpečná zvířata dokážu pečovat.

Charakteristika vlastnosti lakota


Jednou jsme šly s kamarádkou nakupovat vánoční dárky. Přišly jsme do obchodu s bižuterií. Byl tam jeden moc hezký přívěsek, který jsem chtěla koupit mámě. Potom jsem se podívala na cenu. Stál 320 korun, ale už jsem měla jenom 300. Řekla jsem kamarádce, jestli mi těch dvacet korun nepůjčí. Ona řekla, že ne, že už také moc peněz nemá. Ale potom jsme šly do drogerie a ona si tam koupila hodně drahý parfém. O dva dny později jsem si doma zapomněla kapesníčky a zeptala jsem se, jestli mi jeden nedá. Ona zase, že ne. Potom se polila colou a vytáhla celý balíček voňavých kapesníčků.
(takovou "kamarádku" mám, ale příběh se nestal. Bylo to trochu jinak)

Charakteristika Lea Poppera (Smrt krásných srnců)

Je dobrosrdečný a velmi trpělivý. Za každých okolností je ochotný někomu pomoci a stojí si za svým. Aby splnil, co slíbil, je schopný i riskovat vlastní život. Se svou rodinou má velmi dobrý vztah a udělal by pro ni všechno.
Když mají jeho syny odvézt do koncentračního tábora a řekl, že potřebují maso, odpáral si židovskou hvězdu a vydal se ven i přes zákaz, aby nějaké maso sehnal.

Líčení - pizza

Otevřu krabici s čerstvou pizzou. Cítím krásnou vůni bazalky, rajčat a zeleniny. Když si vezmu do ruky první kousek, cítím, jak mě pizza příjemně hřeje do ruky. Po prvním soustu cítím tu výbornou chuť. Nejdříve se objeví chuť výtečné zeleniny - olivy, kukuřice... Potom se dostaví výrazná chuť cibule a jemná chuť šunky. Následuje chuť mozzarelly a rajčatové omáčky. Nakonec to doplní dozlatova opečené křupavé těsto.

Můj názor na lež (úvaha)

Lžu. Všichni lžeme. Myslím, že na planetě není nikdo, kdo by nikdy nelhal. Ale proč vlastně? Proč lžeme? Bojíme se pravdy? Jako malé děti lžeme všichni, ale ono nám to nějak vždycky zůstane. Nejvíce lžeme asi rodičům. Nebo spíš neříkáme pravdu. Ale je v tom nějaký rozdíl? A je lež vůbec špatná? Většinou ano, ale někdy je možná lepší říct milosrdnou lež. Ale ve většině případů asi lžeme proto, že se bojíme, že za pravdu nás potrestají, přitom když lžeme a přijde se na to, bývá to ještě horší. Ale jak se říká, lež má krátké nohy, skoro vždycky se na to přijde, tak proč tedy lžeme? Rádi si vymýšlíme příběhy? Nevím, a myslím, že to neví nikdo.
(a tohle psala největší lhářka co znám - já. Říká se, že při lhaní jste nervózní, koukáte specifickým směrem, mrkáte, nebo zase nemrkáte a tak. Já ani ne. A nikdy to na mně nikdo nepoznal. Jsem vycvičená jako Oliver Queen? A z čeho? Proč? Rodině musím já i máma lhát pořád. Táta je vegetarián. My dvě ne. On to neví. A ani nesmí. Takže lžeme při každé jeho návštěvě doma. A tak. Takže možná z tohohle.)

Jak zasadit květinu (popis prac. postupu)

Připravíme si květináč, hlínu, malou lopatku, podložku, na které budeme přesazovat a květinu, kterou se chystáme přesadit.
Podložku nebo starý ubrus rozložíme tam, kde budeme pracovat. Do většího květináče nasypeme hlínu asi do poloviny. Opatrně vyjmeme rostlinu i s hlínou a kořeny z květináče. Vložíme do nového květináče, potom ho lopatkou dosypeme hlínou tak, aby zakrývala všechny kořeny a kousek stonku. Hlínu upěchujeme, aby se nesypala. Rostlinu zalijeme. Uklidíme všechno náčiní a pracovní místo, květinu dáme na místo podle toho, jakou péči vyžaduje a kde bude zdobit byt.

Popis obrázku psa od Adolfa Dietricha - Hunting Dog


Autorem obrazu sedícího psa je švýcarský malíř Adolf Dietrich.
V popředí vidíme rozfoukanou trávu a dva listy smetanky lékařské. Žlutá barva svědčí o tom, že už přišel podzim.
Ústředním motivem je pes - fena bígla. Je bílá s hnědými skvrnami na zádech, hlavě a uších. Uši má velmi velké, dlouhé a celé hnědé, ale na levém uchu můžeme vidět bílou skvrnku. V horní části hlavy má velké hnědé oči dívající se dopředu. Pod nimi se nachází čenich s černými nozdrami a tlama. Na krku má připnutý černý obojek se sponou. Tělo je válcovité s dlouhým ocáskem. Jak už bylo řečeno, na zádech má hnědé skvrny. Přední tlapky má natažené, zadní má složené pod tělem.
Za psem vzadu rostou vysoké jehličnaté stromy a topoly, ze kterých už opadalo listí.
V pozedí je velké, klidné jezero s písčitým břehem a horami, nad nimi je jasné, šedomodré nebe.
Obraz působí celkově klidným dojmem a pes vypadá velmi spokojeně. Je vidět, že malíř měl psy rád a také je rád maloval.

Busta Jana Amose Komenského

J. A. Komenský byl kněz a učitel, přezdívalo se mu Učitel národů. Narodil se na Moravě, zemřel v Nizozemí.
Busta je vyrobená ze sádry a pozlacená.
Nejvýraznější je velký orlí nos, vysoké čelo a lícní kosti. Oči má mírně přivřené, dívá se dopředu. Nadočnicové oblouky a obočí má pokrčené, jakoby zamyšlený výraz. Jeho rty jsou úzké a nevýrazné, okolo nich roste tenký knírek a na bradě plnovous. Vlasy má polodlouhé, vlnité a upravené. Na hlavě mu sedí malá čepička, jakou nosí kněží.
Je oblečen v kabátu s kožešinou, na něm nosí límec, pod kabátem má nejspíš košili se sponami.
Busta stojí na malém krychlovém podstavci, také pozlaceném. Na podstavci je napsané jeho jméno a také jméno autora.

Popis ženy z obrázku J. Lady - ta co je první za levým stromem
mám i celý popis obrázku, ale to už by bylo moc zbytečné a nudné


Do skupinky lidí právě přichází z vesnice žena. Na zádech má velkou nůši přikrytou bílou plachtou. Nese v ní nejspíš něco dobrého k jídlu - možná jsou to koláče s tvarohovou náplní, možná jsou to sladká, zralá jablka. A nebo hodně domácích bramborových placek? Každopádně by si na tom Ježíšek pochutnal. Jde tam proto, aby si popovídala se známými a přáteli a aby přinesla dar Ježíškovi. Je to nejspíš mlynářka, protože za ní jde muž s moukou, a ta velká nůše vypadá, že v ní nese pravděpodobně ty koláče. A s takhle plnou nůší určitě není z chudé rodiny. Jde tam se svým mužem, který nese mouku. Její nůže není tak těžká, takže jde pár metrů před ním.

Odpočinek ve stínu (úvaha)

Je horký letní den a jsem u babičky na zahradě.
Všichni pracujeme, ale je opravdu horko. Je čas na krátkou přestávku. Na trávníku roste velká švestka a pod ní ve stínu je lavička (ta lavička je od švestky pěkně daleko, je úplně na slunci), tak si na ní jdu sednout a odpočinou si. Hned, jak přejdu ze slunce do stínu, cítím oproti okolí příjemný chlad. Pod stromem fouká, takže je to příjemné. Můžu na chvilku zapomenout na práci a jen tak tam v klidu sedět, poslouchat ptáčky a celkově se osvěžit. Vždy se mi trochu zlepší nálada, protože zapomenu na to horko a načerpám energii, abych mohla znovu jít pracovat nebo sbírat ovoce na horkém slunci.

Svět podle skluzavky

Jmenuji se Skluzavka Červená. Na tomhle hřišti sloužím už pěkných pár let - a jsem také pěkně ošoupaná. To od těch všech dětí, co na mně tak rády kloužou.
Mám to ráda, to klouzání. Vždycky mi to krásně poškrábe svědivá záda. Děti mě mají rády a já mám ráda je. Ale jen když jezdí směrem dolů. Občas jsou totiž tak hloupé a nechce se jim na kamaráda Žebříka, tak lezou po mně i nahoru. Jejich boty mě poškrábou, to mám na zádech hrozné jizvy. A taky mě zašpiní. A nikdo mě nikdy neumyje.
Proto mám ráda déšť. Krásně mě vyčistí a zchladí, hlavně v parném létě. To je tu dětí nejvíc. Ale nesnáším zimu, mráz a sníh, protože si se mnou nikdo nehraje a vždycky promrznu až na trubky. Zebe mě ještě několik dalších týdnů, než opět vysvitně slunce a objeví se první veselé děti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kuba Kuba | 20. října 2015 v 16:46 | Reagovat

Moc pěkné :-)

2 Andreyphync Andreyphync | E-mail | Web | 12. února 2017 v 0:13 | Reagovat

Мужчины и Женщтны Узнайте все о своем здоровье и самым важном аспекте
в своей жизне
препараты для повышения эррекции    http://levitrasialis.blogspot.ru/2017/01/blog-post_324.html

3 Andreyphync Andreyphync | E-mail | Web | 16. února 2017 v 16:42 | Reagovat

что вредно для потенции    http://sialiaviagra.blogspot.ru/2017/01/blog-post_239.html

4 Larryalict Larryalict | E-mail | Web | 13. května 2017 v 5:42 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> guide

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama