Splněný sen

18. dubna 2015 v 20:07 | Naranique |  Slohové práce
A další. Opět ze sedmé. Mám to ovšem ze cvičného sešitu, prověrkový nám učitelka nevrátila. Tam byl tenhle příběh i s úvodem. To jsme měli kousek textu a museli k němu doplnit příběh. Dpstala jsem za to dvojku, prý "nevýrazný závěr". Pche! Napínání! Podle mě byl závěr dobrý... Je to o dívce, která by chtěla jezdit na koních, ale matka jí to nechce dovolit.



"Mami, jestli potřebuješ, dojdu ti nakoupit," nabízí se ochotně Jana, což u ní nebývá tak obvyklé. Maminka se podezřívavě podívá na svou dcerku. "Co tak najednou?" Jana znejistí. "No, víš, tak mě napadlo..." Nemůže přece prozradit, že chodí k Lence na koně. Ne, nesmí se to dozvědět. Zakázala by mi to. Od té dědovy nehody má z koní strach, myslí si Jana. "Tak mě napadlo, že bych ti měla trochu víc pomáhat. A nakupování mě přece baví." "Tak dobře, tady máš lístek a peníze. Ahoj. A vem si bundu." Dneska mi to prošlo, ale co vymyslím zítra? Už vím! Petr má přece narozeniny, tak můžu říct, že jdeme s Jitkou koupit mu dárek, přemýšlí Jana a rychle se rozběhne na jízdárnu za Lenkou.
O dvě hodiny později přijde domů Jana i s nákupem, ale ve dveřích stojí naštvaná matka. "Kde jsi byla?! Už jsem o tebe měla strach! Měla jsi mi zavolat." "Ale mami. V obchodě byla fronta. A nemohla jsem najít strouhanku." "To jsi ve frontě stála hodinu? Vždyť tam nikdo nechodí! Kde jsi byla? S pravdou ven! A minulý týden jsi prý byla dvakrát po škole. To se mi nezdá. Ty a po škole? ...Já už vím! Že ty chodíš na koně? Je to tu z tebe cítit. A taky vím o tom tvém sešitě, co máš pod postelí. A vím, že máš koně ráda. Proč jsi mi to, proboha, neřekla?" "No, mami, víš... Po té dědečkově nehodě, myslela jsem si, že mi to určitě nedovolíš. Že by ses o mě bála." "A taky že bála. Máš pravdu. Nikdy bych ti to nedovolila, ale co mám s tebou dělat. Ty by sis tam chodila pořád. Takže mám nápad. Zavolám Lenčině mamince a domluvím se s ní. A taky se tam přijdu podívat. A chci si promluvit s trenérem. Když budeš hodná, možná ti to i dovolím. Ale slib mi, že budeš dávat pozor, jasné?" "Jasné. Moc díky, mami." "No, ještě jsem neřekla, že můžeš. Uvidíme." "Mám tě moc ráda, mami. A slibuju, že budu každý den mýt nádobí. A starat se o bratříčka."
To vypadá nadějně, říká si Jana, když usíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama