4 typy bruslařů

6. května 2015 v 17:45 | Naranique |  Články
Stejně jako s těmi plavci je to i na bruslích, ale tady se dají určit víceméně jen čtyři typy + pátý pouze na ledě. Včera jsem na bruslích byla a napadlo mě, že napíšu ten stejný článek i na bruslaře. Já chodím do velkého parku (Smetanovy sady) na "velký okruh" - měří 1,3 km. Obvykle ujedu 6-12 kol, spíš těch 12. To je 15,6 km, kdyby někdo nevěděl. A patřím do první i čtvrté skupiny zároveň. Tentokrát to bude krátké.


1. Rychlíci

Obvykle takoví ti mladíci ve volném tričku. Žádné chrániče, žádná MP3. Nemají zavazadla, protože na bruslích do parku rovnou přijedou. Mají ty spešl rychlé brusle bez brzdy na pravé noze, perfektně to umí - zatáčky, jezdit pozpátku, brzdit bez brzd, triky... Jako by jezdili prostě odjakživa. Když přijdete, už jezdí, když odcházíte, jezdí pořád. Jezdí obvykle na kilometry, ne na kola nebo hodiny. Přestávku na lavičce si dají málokdy. Taky většinou mají normální oblečení, ne to sportovní. Teď tam byl jeden, co si odpočinul jednou, měl normální žluté tričko, prostě jezdil a hodně rychle. A jednou se mi podařilo ho předjet, nenápadně. Ale bylo to z kopce, já jsem jela celou dobu, bez odpočinku na obou. Patří sem i party mladých kluků, co trikují a jezdí slalom, objíždějí a nebaví se spolu za jízdy.

2. Kecači

Obvykle mladé slečny, dvě nebo tři. Mají moderní fitness oblečení, batůžky nebo pytlíky, vodu ve sportovní lahvi, čelenky... Dělají, jak nejsou super sportovkyně, ve skutečnosti ale jedou strašně pomalu a ujedou málo. Jezdí na kolečka a víc než čtyři obvykle neujedou. Maximálně šest. Předjedu je vždycky xkrát. Odpočívají na lavičkách často, i když to ani nepotřebují, na rozdíl ode mě - jezdím rychle a dlouho v kuse. A pauzu si dávám většinou 1-2 minuty, kdežto ony tam sedí aspoň pět minut. Sluchátka nemají, protože si celou dobu povídají. Pořád a pořád.

3. Fitnessáci

Jsou sami. Opět mají to moderní sporotvní oblečení, nějaký ten batoh a chrániče. Ty už nemá skoro nikdo. Na brusle chodí, protože chtějí zhubnout. Kolikrát jim to ani moc nejde, ale snaží se. Poctivě ujedou ty čtyři kola, i když pomalu. Sedí takovou normální dobu. Bývají to i starší lidé, trochu oplácaní... A nejen ženy, pochopitelně. A někdy mají i helmu, opatrnost nade vše! Někdy se motají u kraje, ale nepadají. Padají obvykle jenom děti, které se to učí. Ale ne, že bych nikdy nespadla. Ale jenom dvakrát v životě.

4. Empétrojkaři

Mají normální oblečení, jezdí normálním tempem a ty sluchátka mají vždycky. Jezdí si svým stylem, ani moc rychle, ani moc pomalu. Často s rovnými zády (pro rychlost předklon, ale to asi všichni ví). Mají takové ty packy na ruce, to je co se týče nějaké ochrany vše. Ještě do minula jsem je měla taky, ale už je moc horko, šly dolů. Někdy ani není moc velký rozdíl mezi čtyřkou a trojkou.

Bonus - 5. Honiči (pouze na ledu)

Mladí kluci nebo holky, obvykle i děti. Mají s sebou puk, koulují se sněhem sebraným z ledu, jezdí nekontrolovatelně do protisměru a skoro pořád hrozí srážka. Občas se i srážka uskuteční, spadnete vy i oni. Vypadá to asi takhle: Jedou, normálně. Zrychlí. Křičí na sebe. Z ničeho nic změní směr a ani se nepodívají. Potom se rozjedou tím hokejovým způsobem a naberou někoho cizího. Nebo se srazí s mantinelem v plné rychlosti. Dělají, že to umí, ale přitom brzdí kolečkovým způsobem = ryjí do ledu hrozné rýhy. A padají. Často.

A já? Líp mi to jde na kolečkách. Na ledě jezdím od devíti, na kolečkách od předloňska. Jelikož máme doma 22 metrů dlouhou chodbu, poprvé jsme si to s mámou vyzkoušely tam (něco kolem 20. 4. 2013). Pak jsme šly do "našeho" parku (pod hradbami, asi 100 m od domu). Tam to moc nešlo, tak jsme přešly do velkého. Na to, že to bylo poprvé jsem jela docela dobře. Podruhé už rychle a potřetí "jako drak". A tak už jezdím vždycky. Takže jsem se jezdit na kolečkáčích naučila prakticky ze jeden den, ale to bylo tou praxí na ledě. To jsem se naučila za jeden rok, víceméně. Na ledě ovšem spadnu každý rok a trochu se klátím, nejsem si moc jistá. A bojím se že spadnu, proto taky klopýtám a padám. Na in-linech ne, tam jedu 8 kilometrů v kuse, bez zaváhání a hrozně rychle. V pohodě. Máma to má naopak, Jezdí dobře na ledě, ale na kolečkách vrávorá a padá. jenom jsem na ní zavolala, když jsem se k ní zezadu blížila, ona se lekla, spadla a narazila si ruku...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama