Gallifreyanka: 16. kapitola - Starý nepřítel se vrací 2/3

15. srpna 2015 v 21:16 | Naranique |  Gallifreyanka
Tentokrát na tři části. Jak já tohle nesnáším.


***
James

Prošel jsem Nařiným portálem k Citadele Pánů času stojící přímo uprostřed naší rodné Arcadie. Tady už jsem nebyl pěkných pár let…
Na Zemi jsem se objevil v padesátých letech, stejně jako ona. Dokonce i ve stejném městě.
Chtěl jsem ji najít, všechno jí vysvětlit…
Ale Londýn je tak velký. Nikdy by mě nenapadlo, že ji najdu v nějaké městské škole učit. Se Zephanii. A že tam bude učit moji neteř. A pak se dá dohromady s UNIT a Doktorem.
Ze všech Pánů času na Zemi zrovna on? Můj otec? Ten, který mě nechal doma a sám si jezdil na různá dobrodružství do všech koutů vesmíru.

Miloval jsem ji.
A teď jsme se znovu setkali.
Utápěl jsem vzpomínky v alkoholu a ženách a to mi asi nikdy neodpustí. Stal jsem se elitním agentem MI6, to ano, ale nevynahradí to nic.
Chtěl jsem být jako Nara a zachraňovat svět a to taky dělám, ale ne tak jako ona. A ne tak dobře.
Musím zabíjet. Jinak to nejde. Říkám si, že to jsou zločinci a zaslouží i to, ale jen pro útěchu. Sice je to pravda, patří jim to. Jako třeba tadyhle strejdovi Hráčovi.
"Vážně si myslíš, že ti to projde? Já se nenechám jen tak zavřít do lochu. Nikdy!" zařve Hráč a přeruší mé myšlenky. Následně sebou trhne, jakoby se chtěl osvobodit z pout. To se mu ovšem nikdy nepovede, trpasličí slitinu nerozerve ani Kryptoňan. To vím z vlastní zkušenosti. Jak nás Rassilon vyslal s Narou a Zeph deportovat kryptonské přistěhovalce zpět na Krypton z Marsu a Země…
To bylo ještě před jeho zničením. Kal-el ani nebyl na světě. Jor-el byl ještě mladý a se Zor-elem vycházel.
Jó, to byly časy…
Když jsme Kryptoňany spoutali přesně těmihle pouty, moc se nevzpírali, udělali jsme to hodně rychle a potom jsme se s Nar muchlovali při západu Kryptonského slunce. Zephanii nás načapala a všichni jsme se tomu smáli ještě dva týdny. No jo…
Ale teď jsem tady a musím dopravit Hráče k soudu.
Jak dlouho jsem byl vlastně z jejich pohledu pryč? Odletěl jsem na Zemi asi sedm měsíců po Naranique, to byl rok 598. Teď je poslední den Poslední velké časové války. Takže okolo 300 let.
To je dobrý, můžu se vymluvit na TARDIS. Ale už mám jenom tři minuty, zkonstatuji, když se podívám na nastavené stopky.
Soud je v padesátém druhém patře, to ještě vím. Musíme se tam dostat výtahem. "Běž dovnitř! Myslíš si, že si nevinný a že se z toho dostaneš? To se mýlíš, hochu. Z arcadijského vězení se ještě nikdy nikdo nedostal, to si pamatuj."
"Jsem starší než ty, abys věděl. Nebudeš svého strýce nazývat hoch!" zakřičí mi rovnou do ucha.
"Tak jsi měl zregenerovat do někoho s trochu starším vzhledem," odseknu mu a násilím nacpu do gravýtahu. Zmáčknu tlačítko 51, výtah se s lehkým zahučením rozjede a okamžitě jsme tam. Antigravitace nás tam zavezla během vteřiny.
Musím ne moc nadšeného Hráče opět vystrkat ven. Stojíme na úzkém kovovém chodníčku, který se jen tak vznáší v prostoru. Na jeho druhém konci jsou dveře do soudní místnosti a hlídají je dva strážní.
Musím se ohlásit. Bude mě někdo ještě vůbec znát? I kdyby, pokud vím, Rassilon je tu pořád.
A doufám, že mi budou věřit, co všechno Hráč spáchal. Ale já bych si přece nevymýšlel, že ne.
Velký Zachránce. Kdysi mě tu znali všichni a nejen jako Doktorova syna.

Přešli jsme můstek a ocitám se se svým vězněm tváří v tvář soudní ochrance. Musím se uvést: "Dobrý den, jsem Zachránce, člen Nejvyšší rady a zástupce Prydonianské koleje. Vedu vězně k naléhavému soudnímu procesu. Zde přítomný Hráč je obviněn z několika vražd, spiknutí, zpronevěry, krádeže, ozbrojené loupeže, těžkého ublížení na zdraví, pokusu o vraždu, korupce, poškození cizího majetku, podvodu a neplacení pokut, to všechno na planetě Terra ve Sluneční soustavě. A to nevím o dalších zločinech na jiných planetách."
"V tom případě musí být neprodleně souzen," prohlásí sebevědomě jeden z červeně oděných strážných, ale jeho výraz ve tváři prozrazuje, že se bojí. Oba ustoupí ode dveří, pokynou mi a já odvedu Hráče dále do místnosti.
Strážní na nebezpečného Pána času míří laserovými zbraněmi.
Na konci rozlehlé místnosti je velký moderní kovový stůl, ze kterým sedí Soudce a Porota.
Ukloním se a strážní předvedou Hráče před Soud. Ještě štěstí, že i přes Válku pořád funguje.
Strážci obeznámí Soudce o podrobnostech a zločinech mého strýce, já jim vše potvrdím a musím se omluvit.
Rychle pryč. Mám minutu, než tahle Gallifrey zkolabuje a přesune se o jiného kapesního vesmíru. Otočím se a periferním zrakem vidím, jak jeden z Porotců z pod toho stolu vytahuje myšlenkovou sondu.
Přečtou mu mysl, z toho už se nevyvlíkne.
Spravedlnosti neunikne nikdo.
Ani já.

Třicet sekund. Vyběhnu z budovy.
Už jenom pár metrů. Portál se zmenšuje, ale pořád tam je a já ho můžu jasně vidět.
Dobíhám.
Teď už soudní proces neovlivním, tak doufám, že mu dají alespoň do posledního regeneračního cyklu. Ale víc ne, zatím má jenom tři.
Doživotí bych mu nepřál, sice je to grázl, ale přecejen pořád rodina a pro Pány času to znamená i několik tisíc let.
Projdu portálem, otočím se a přibližně za pět sekund zmizí. To bylo těsné.
Stojím v Nařině TARDIS. Jsem tu sám, tak se můžu trochu porozhlédnout. Má to tu pěkné a moderní. Typ 60? Já měl osmapadesátku.
Červeně svítící rotor a červenožluté stěny, to je neobvyklé. Ale pěkné.
Na ochozu má knihovnu, stolek, židle a pohodlnou pohovku, tak z roku 2050. Ta stejná je i dole u konzole.
Vsadím se, že tu se Zephanii po útěku přespávaly.
Sice bych to neměl dělat, ale trochu se tady porozhlídnu. Stejně mě nebude hledat.
Třeba bude mít v kuchyni nějaké víno, možná bych to ještě mohl spravit… Nebo možná spíš Martini. Tenhle nápoj jsem si hodně oblíbil.
Jdu se tedy podívat do kuchyně, chvíli mi ale trvá, než ji najdu. TARDIS typ 60 je o dost složitější než moje stará loď.
Ale taky bude vybavenější. Určitě tam bude mít i tu novu samodoplňovací ledničku, kterou tak propagovali. Jestli ano, znamená to, že si poručím cokoliv a bude to tam. I víno. Kolik chci.
Opít Pána času je o dost těžší, je potřeba vypít aspoň pět lahví něčeho silnějšího…
Konečně jsem tu kuchyň našel. Ano, je to tu všechno. Doma žádný alkohol kromě piva nemá, to už vím. Mohli bysme si udělat hezký romantický večer…
Ale na co to myslím, jako bych ji neznal. Ona na tohle není a nikdy si to nepřizná.
Schovává se za masku drsňačky, ale pořád ke mně něco cítí. Já to vím. Zatím jsem nikdy nepotkal ženu jako ona, a že jsem jich měl hodně. Každá nakonec podlehla, ale Naranique?
Já ji ale znám. Asi nejlíp ze všech. Na Akademii jsme spolu byli hodně dlouho. Hluboko vevnitř je i v ní zakopaná romantička jako v každé jiné.
Schovává se za práci, ale řekl bych že nikoho neměla od té doby, co jsme se rozešli my dva. Takže nějaký ten alkohol, svíčky, atmosféra a romantická hudba jí nakonec dovolí se otevřít a vzít si, co chce. Já v to věřím. Já v ni věřím.
Navždycky to bude ta první a jediná, kterou jsem doopravdy miloval. Jednou jsem byl ženatý s lidskou ženou, ale ta nebyla ta pravá. Jedině Naranique.
Ale abych tohle provedl, musím se taky vrátit. TARDIS prozkoumám jindy. Doufám. Musí to zabrat.
Vrátím se tedy do řídící místnosti a vyjdu ven. Loď stojí na dvorku. Zadní dveře jsou otevřené, tak vejdu dovnitř. Nara sedí v obýváku, přesně jak jsem předpokládal. Dívá se na hodinky a když mě uvidí, vydechne si úlevou. Snad se o mě bála? "Stýskalo se ti?" zeptám se sarkasticky.
"Ne," odsekne a podívá se zpět na nějakou knihu, kterou četla. "Kde jsi byl tak dlouho? Bylo to osm minut!" vyhrkne na mě.
"Já- byl jsem ve tvé TARDIS. Trochu se porozhlédnout," odpovím.
"Ty jsi prolízal mou loď?" zeptá se naštvaně.
"Ehm, ne?" zatvářím se nevinně a pokrčím rameny.
Asi to nevzala.
"Ty jsi prolízal mou loď, slídile! To se dělá?"
"Promiň, já jenom, nikdy jsem tam pořádně nebyl a šedesátka, to je něco-" začnu se vymlouvat.
Nechci, aby věděla, co chystám. Má to být překvapení. Ty láhve vína jsem strčil do zevnitř větší kapsy saka. Vzal jsem jich pro jistotu šest. "Hele, omlouvám se. Neměl jsem, já vím. Za to tě pozvu na večeři. Můžu i uvařit, jestli chceš. Něco málo z lekcí tety Raem si ještě pamatuju," začnu.
"Tak za A, je to moje teta, ne tvoje. Za B, to těžko, ty vařit neumíš. A za C - ne, díky. Tahle dnešní akce úplně stačila," povídá.
"No tak, uděláme si pěkný večer. Nedávno byl Valentýn… Ne, slibuju, že na tebe nic zkoušet nebudu. Jako přátelé. Potřebuješ se přece taky trochu zrelaxovat, no ne? Hudba, jídlo, trochu vínka… Sama moc dobře víš, že to zní lákavě. No tak, nic víc," pokouším se ji ukecat.
"Tak dobře. Ale jenom jedna večeře. Schválně jak to dopadne, vaříš ty!"
Nakonec tedy svolí, přátelsky mě šťouchne a pousměje se. Ten poťouchlý úsměv mi chyběl.
Sám jsem si to vymyslel, tak se pustím do vaření. Prozradil jsem Nar, že jsem byl v kuchyni a sebral něco z kouzelné ledničky. Konkrétně ingredience na boloňské špagety. Ty už jsem neměl hodně dlouho. Moje oblíbené jídlo. Ale stejně mám nejradši Marniny placky z tržiště.
"Já taky," promluví Naranique.
Čte mi myšlenky?
"To asi všichni. Nejlepší věc jakou jsem kdy jedl," potvrdím.
Hlavně ty s masem a charangem. Vždycky jsem si ho tam dal víc. I Nara a Zeph. Marna nám říkala "parta extra charang".
Starý dobrý časy na Zářícím světě Sedmi systémů. Jo jo, teď už je jiná doba.
Tady na zemi je to taky fajn, ale placky si tu neuděláš.
"Ale jo, docela to jde. Když tam dáš určitý koření , vepřové maso a kaki, chutná to dost podobně. Zkus to," vloží se zase do hovoru se svým čtením myšlenek Nara.
Že by mě přecejen měla pořád ráda? Proč jinak by to dělala. "Tak mi dej recept. Dobrej nápad, vyzkouším. Pokud ovšem budu mít někdy čas na vaření. Dneska je to jenom výjimečně," připustím.
"Nedám. Musíš si ho zasloužit," řekne vyzývavě.
Tohle už se podobá sta dobré Naře, jakou jsem znal. "A- jak?"zeptám se opatrně.
"To… ještě nevím. Napřed dodělej ty špagety a uvidíme," odpoví vyhýbavě.
Má něco v plánu, určitě. Zkontroluju špagety, ještě nejsou. "Pusť nějakou hudbu, ať není taková nuda," připomenu.
"Ale co?" zeptá se.
"Co máš ráda, to je jedno," odpovím. Jenom doufám, že nepustí něco moc rychlého a moderního. To by se moc nehodilo.
"Lanu Del Rey? Znáš ji?" obrátí se na mě.
Nevím, možná. Pro ni cokoliv. "Může být," odvětím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama