Problémy poslední doby aneb Knedlíky no more

27. srpna 2015 v 12:20 | Naranique |  Články
Jak už jsem psala minule, rozbil se mi notebook. Dost blbě a v blbej moment. Jenže tím to teprve začalo.
Jenom jsem psala, nic víc. (No, možná chvíli ležel na vlhkém místě na prostěradle) (káplo mi tam jídlo a utírala jsem to jarem). Pak jsem ho vypla a druhý den se neprobral. Skočilo tam logo Asus a pak černá plocha s kurzorem. To je všechno. On si ale myslel, že funguje, blbec jeden. Naštvalo mě to pořádně nasralo na tři dny. Měla jsem tam toho napsanýho asi pět stran. Teď dopisuju tu sedmnáctou kapitolu a vidím, že toho nebyly 3 strany, jak jsem si myslela. (A jak koukám na nové seriály, pořád přidávám kapitoly. Už tři. Po Bondovi tam mělo být něco úplně jiného) Píšu v Google Dokumentech, takže můžu i na tabletu. Dala jsem se do toho ve vlaku a na chatě, jenže tam (obviously) není wi-fi, psala jsem offline. Asi stránku a půl. Ten tablet ale offline docx dokumenty maže, jak jsem tak zjistila, takže píšu potřetí. Pamatuju si to, to já s tím nemám problém (s IQ kolem 120), ale už jsem to napsala jinak. Asi trochu drsněji, poslouchala jsem u toho metal. :) To jediný mi pomohlo na další blbou náladu z pomalého počítače (jedno napsané slovo za minutu pomalého), pak ho to naštěstí přešlo. Ale to ještě při psaní v tom vlaku mi na tabletu nějakým záhadným způsobem naskočily biosy a já jsem se z toho musela pět minut dostávat (vím jak, jenom se tam musely udělat rebooty a podobný otravy). Stalo se to u babičky. A mobil tam musím nabíjet dvakrát denně. Závěr: k babičce žádnou techniku, jenom blok a propisku. Elektronika to tam nemá ráda.
Dobrý, přijely jsme domů. Všechno v pohodě. Mobil i tablet v poho (až na heslo na domácí wi-fi, nějak ho nebral, i když bylo správně, stejně tak v pizzerii ve městě) (já si ho přece pamatuju, i když je to 28rdKa5Gac) (Těžko půjdete do naší ulice v Olomouci na wi-finu, můžu prozradit, i kdyby, je to jedno). Jenže potom se jen tak ze dne na den rozbila lednička. Přehřála se a přestala fungovat. Měli jsme ji zabudovanou v kuchyňské lince, takže to bylo o dost obtížnější. Voda se neměla kam odpařovat a motor jak chladit. A zrovna byly ty vedra, v bytě 34°C a když se nám to podařilo jó vychladit (Vychladit!! Vychladit!!), bylo tam 30. A lednička i mražák plná jídla. A co je náhoda? Den předtím jsme ji chtěly odmražovat - dvířka do mražáku byla rozbitá už dost dlouho, takže tam bylo sněhu jak na kluzišti - a říkaly, že musíme jíst tu zmrzlinu a knedlíky, co tam máme. Tak jsme musely.
Ráno jsme prostě přišly k ledničce a ona nehučela, tekla a skříňka nad ní byla studená (vždycky byla žhavá a horké skleničky byste nám nezáviděly, okamžitě ohřály i ledovou vodu). Podezřelý. Nechladila. Myslely jsme, že naskočí, tak jsme jenom vyndaly jídlo. Mražák se ale sníst musel, takže k snídani bylo půl krabičky trojbarevné zmzliny. K obědu jsme musely uvařit dvě kila tvarohových a švestkových knedlíků, každá kilo. Já jich snědla 16, máma 15 a 10 ještě zbylo na večeři. Byly jsme trochu jako ti pojídači z trnkobraní (nebyly to žádné malé knedlíčky, měly průměr asi 6cm). Oběd vypadal takhle: ty knedlíky se skořicí a cukrem, proložit to solenýma chipsama z UK na odslazení. Pauza deset minut. Krabička polorozpuštěné mátové zmrzliny (půl kila každá). Další chipsy a zapít to. Tolik jídla jsem snad nikdy nesnědla. Řekly jsme si s mámou, že ovocné knedlíky už nikdy. Akorát na tu večeři.
Bez ledničky jsme ale byli 4 dny. Naštěstí v mražáku nebylo žádné maso. Kuře se snědlo den předtím na řízky. Musely jsme ovšem likvidovat všechno, co se zkazí = bílkovinové hody. Sýry, salámy, tofu, pomazánkové máslo, mléko, kefír, vejce... Stalo se to v pondělí a nová přišla až v pátek. Byla prázdná, teď už je nacpaná. A mnohem lepší.
To pondělí s ledničkou ale přestal fungovat i vysavač. Ten to ale dělá, tohle bylo potřetí. Zase naskočil, ale až další den, takže jsme musely vytáhnout starou kraksnu z 80. let. Děs a běs, ten zvuk, když to bylo zapnuté. Ty dny jsme totiž dělaly generální úklid celého 115m2 bytu. některé věci se uklidily poprvé za 6 let - od stěhování. A filtr do digestoře se měnil po deseti letech. To byste taky vidět nechtěli. I ta lednička tam byla 10 let. A taky jsme po deseti letech utřely prach na vysoké skříni v ložnici, bylo tam půl centimetru. A po třech letech umyly střešní okna. Dvě z devíti. A stejné úklidy i u babičky. Tam ten prach na skříních ale je asi dvacet let. Po dvaceti letech se malovalo a všechno. (A kolik bylo z vyklízení doma i tam recyklovaného odpadu...) (A kolik místa je najednou v té skříni i v kuchyňské lince...)
To u nás táta nebyl, ale jak přijel, zjistila jsem, že jemu taky kiksnul počítač a ztratil soubory. Stejně tak máma v práci, když vypadl proud. Všichni něco ztratili.
Ještě chybí koupit hadry, které jsme zničily, došla barva do tiskárny a dva ze dvou kabelů použitelných na přenos fotek z mobilu moc nefungujou. Ten jeden občas.
U nás doma tak všechno, ale ve městě je výluka tramvají i vlaků, tím vlakem se bez zpoždění nikam nedostanete, kolikrát mají i 70 a víc minut. A asi budeme potřebovat novou televizi. A skříň. K Vánocům.

P.S. přes pár šoků z pavučin a pavouků (strašně zařvu, když do nějaké šáhnu), mravenčí prášek (je to to, na co myslíte) sypající se ze struhadla, řezné rány z výměny filtru na digestoři a znechucení při úklidu koupelny nám přestal téct záchod (asi po roce) (jak začla téct lednička, on přestal) a přišly jsme na to, že nejlepší čistič na všechno není technický benzín, líh nebo okena, ale Persil na bílé prádlo. Vyčistí úplně všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama