Gallifreyanka: 17. kapitola - Shadow Princess 3/3

2. listopadu 2015 v 19:11 | Sophie |  Gallifreyanka
A třetí. Nejnapínavější.


New York, Staten Island, 2016, 26.2., 15:09

Do města jednou z jeho trhlin přišel - no, přiběhl - Zoom a propustil všechny zločince ze všech vězení, nejen Newyorských.
Lidské i mimozemské. Teď si tu všichni pochodují po New Yorku a zavládli anarchií. Všichni ti, které jsme porazili i ti, kteří byli poraženi jinými nebo tam byli dávno před námi.
Tisíce padouchů. A jenom pár hrdinů.
Ve městě vládne panika a totální chaos.
Museli jsme se spojit všichni - Defenders, Avengers, SHIELD, lidské ozbrojené síly. Já. Flash, tým Arrow a tým Atom, kteří výjimečně přijeli i sem. Protože Zoom přitáhl i ty jejich.

Jinak bychom je nezastavili. Jakkoliv sebemocnější jsem, neporazila bych je všechny.
Ale rozdělili jsme se. Před pár dny se nám podařilo dokončit evakuaci většiny civilních obyvatel. Přijali mě mezi sebe jako členku Defenders.
Daredevil, Jewel, Power Man, Iron Fist a Shadow Princess, pátý člen. Schopnosti mám, tak co.
Patřím sem. Na Zemi. Vždycky jsem sem patřila, ne na Gallifrey. Tam je jenom válka.
Tady už taky. A je na nás ji zastavit.

Já, Matt Murdock, Luke Cage, Jessica Jonesová a Daniel Rand jsme dostali polovinu čtvrti Staten Island. Druhou mají Inhumans na naší straně v čele s Quake. Jak dobře si Daisy přilepšila, co?
Daisy a Lincoln. Vedou si dobře, jak jsem se ujistila na sondě.
Nastavila jsem na ní detekci jakýchkoli známek života a určité filtry, takže ukazuje nepřátele. Všechny.
"Power Mane, proti tobě jdou dva ozbrojení lidé. Jewel, blíží se k tobě Weather Wizard z té paralelní reality, pozor, ovládá počasí," informuju kolegy o blížících se hrozbách. "Daredevile, Kingspin je zpátky. Myslím, že ví, že jsme tady. A s ním ještě další dva. Zaměstnej je, já si vezmu Kingspina. Ještě než něco řekneš - je to fér, nechávám ti dva. A nechci, aby ses moc zranil. Jsou tady za rohem, mají zbraně."
"Dobře," řekne Matt a rozběhne se kamsi pryč směrem do té ulice za rohem.
Běžím za ním. V čele nebezpečně vypadající trojice kráčí sám Kingspin. Vypadá neozbrojeně, ale všechny své nože a čepele si schovává. Za ním jdou dva muži v oranžovém vězeňském mundúru se samopaly v rukou - jak jinak.
Už se s ničím nezdržuju. Sebevědomě si to nakráčím před ně a ještě než stačí vůbec zareagovat, veškeré jejich zbraně letí pryč. A že jich bylo.
Jediný pohyb rukou - a mohlo by být po všem. Aspoň tady.
Ale neudělám to. Jenom z rukou vyšlu silnou vlnu, která je tvrdě odhodí na zem. Vytáhnu z bundy luk a speciální šípy s ultra pevným provazem. Připíchnu Pina k zemi. Jak ironické.
"Matte, vstávají. Vem si je," řeknu a zasadím Kingspinovi tvrdou ránu podpatkem do obličeje. Ztratil vědomí.
Ani nevím, co dělá Matt. Podívám se na sondu. Mardon Jessicu poráží. I když umí létat. Teleportuju se za ní.
"Ustup, Jess," zavolám na ni.
Přeberu si ho. Vytváří dost silné tornádo. To bude chtít vodu. Jsme docela blízko moře, fajn. Jako Percy. Musím se na ty vlny soustředit. Přivolat něco tak silného a velkého jako vodu jsem ještě nikdy nezkoušela. Možná bych ji uměla i vytvořit-?
Nechám moře mořem a zkusím vytvořit vlastní vodní vlnu tak silnou, aby smetla Wizarda a zastavila jeho vír. On to taky umí zhmotnit z ničeho.
Povedlo se. Začalo to malou vlnkou, tvořící se před mýma rukama. Malinkatý vodní vírek.
Už se začíná zvětšovat. Přibližovat se velikosti Markova tornáda.
Cítím, jak mi to odebírá energii, musím si ji šetřit. Uložím ji zpátky a přepnu na "úsporný mód". Stav klidu. Trans.
Zavřu oči, vnímám jenom dýchání a tu vlnu. Vypnu uši. Nemusím slyšet ani vidět. Cítím, jak ten vír vypadá.
Už má metr v průměru. Ještě kousek.
Když má metr a půl a rotuje rychlostí 50 kilometrů za hodinu, vrhnu ji po Mardonovi. Vykolejí ho to.
Už mám oči znovu otevřené. Tornádo zmizí a Weather Wizard leží na Zemi.
"Shadow Princess, to bylo úžasný!" náhle vyjekne Jewel do ticha.
"Já vím. Sama bys ho nezvládla. Teď je oslabený, vyřiď ho. Je jen tvůj," poznačím a znovu zkontroluju stav na sondě.
Jedna tečka právě zmizela u Quake a dvě u Fista. Matt už bojuje s někým jiným. Meta. Ajaj. Jdu tam.
"D, co se děje?"
"Meta. Má prodlužovací končetiny."
"Tak toho neznám. Kde je?"
"Za támhletím stromem," odpoví Matt Murdock a ukáže přibližně tam, kde stojí vysoký javor s širokým kmenem.
Nikoho za ním nevidím, ale asi jsem to zakřikla. Zpoza něj vyskočí dlouhatánská gumově vypadající ruka. Chce Daredevila popadnout. Vytvořím před ní silové pole a ruka se od něj odrazí. Asi ho to bolelo. Smrští se zpátky. Vyleze z úkrytu a s překvapením zjistím, že je to žena.
Má na sobě elastickou kombinézu tmavě fialové barvy a hnědé vlasy stažené do copu. Je hispánského původu, asi z Mexika nebo Jižní Ameriky. Budu jí říkat Elastic.
Znovu natáhne ruce, tentokrát na mě a drží v nich víko od popelnice. Nechám ho odletět a praštím ty ruce tyčí. Mírně se zavlní a stáhnou se asi o dvacet centimetrů, ale potom se ve velké rychlosti prodlouží ještě víc. Podaří se jí chytit mě za krk.
Škrtí. Bolí to, skoro nemůžu popadnout dech. Zavřu oči a upadnu do časopánského šetřícího spánku.
Najednou ta bolest přestane. Otevřu oči.
Matt. Bojuje s ní.
Ona střídavě natahuje ruce, nohy, krk - cokoliv, aby ho zasáhla. Přiběhnu mu na pomoc s tyčí. On má dva obušky. Většinu času jde o pěstní souboj. Chci ji udeřit zezadu, ale ona natáhne levou ruku a chce mě praštit. Odrazím ji jedním koncem tyče a druhým ji zasáhnu do břicha. Dostala jsem se otočkou před ní a povedlo se mi ji podrážkou do toho břicha kopnout ještě jednou. Ona zase natáhne obě ruce - jednu na Matta, jednu na mě. Co nejrychleji vytáhnu pouta a nasadím okovy na pravou ruku.
"Dostaň ji ke mně!" křiknu na Matta. Ten zabrání dlouhé ruce v jeho uškrcení a zasadí jí několik dalších ran. Elastic chce pravou končetinu zase smrštit, ale místo toho se ona přitáhne sem. To nečekala.
Držím ji za pouta tak silně, že se mohla jen přitáhnout sem, druhou ruku má ale pořád nataženou. Trochu protáhne pravou nohu, ale všimnu si a přišlápnu ji. To znamená, že se nemůžu moc hýbat, jenom ji držet, a musím to nechat na Mattovi. Levou ruku a nohu má pořád volnou a vrhá je na Matta znovu a znovu. Ten se však pomalu, ale jistě různými skoky a úskoky přibližuje ke mně a ona musí končetiny smršťovat.
Vítězství se přiklání na naši stranu. Ruka už mám opět původní délku a mě se podaří ji připoutat ke druhé. Sice vepředu, ale pořád lepší než svoboda natahování rukou. Zdá se, že téhle metalidské holce budu muset spoutat i kotníky. Pořád bude moct natahovat krk, ale tím už nám neublíží.
"Flashi, mám tu další poraženou," nahlásím Barrymu Allenovi do vysílačky, když je Elastic zajištěná. Barry je za vteřinku tady a odvede ji do vězení pro Metalidi do urychlovače částic v Central City.
Mohla bych taky, samozřejmě, ale víc potřebná jsem tady.

New York, Manhattan, 2016, 29.2., 12:40

Situace už se zlepšuje. Za tři dny jsme toho zvládli docela hodně, sonda hlásí už jenom pár teček. Sem tam.
Všichni Metahumans i Inhumans jsou v urychlovači a většina lidí zpátky ve vězení, ale ještě tu zbývají asi dvě desítky nebezpečných kriminálníků ze Zoomova vesmíru. Ti jsou nejhorší, bez používání několika schopností najednou i rafinovaných předpovědí a předpokladů by se porazit nedali.
Sonda i můj mozek dokáže vypočítat a zjistit téměř cokoliv. Naštěstí. Jinak bychom neporazili Killer Frost - ďábelskou paralelní verzi Caitlin Snow ani Reverse Flashe.
"Felicity, ty můžeš s Oliverovým satelitem zabrat větší plochu. Jak to s nima vypadá? Myslím celé město," zeptám se Felicity Smoakové, která si pohodlně sedí v bunkru týmu Arrow a nemusí bojovat. Ale dost nám pomáhá.
"Označila jsme všechny. Po New Yorku se pohybuje - počkej minutku - dvacet jedna Metalidí. Překročili Hudson River a jsou i v New Jersey. Tam jsou Avengers, nemusíš se o ně starat. Na Manhattanu jsou momentálně dva - Captain Cold 2.0 a Explosion. V přezdívkách nejsem tak dobrá jako Cisco," nahlásí mi Felicity. "Jsou spolu a v Central Parku."
Tam my nejsme. Někoho pošlu. "Firestorme, Kapitáne Colde. Vezměte si ještě někoho a dostaňte se co nejrychleji do Central Parku. Je tam paralelní Captain Cold s opravdovými schopnostmi, ten potřebuje maximálně ohřát a Explosion - může kdykoliv sám vybouchnout a hází granáty. Toho zchladit, rozuměli jste?" přikážu dvěma hrdinům týmu Atom a zase přepnu kanál k Ciscovi. "Jak to vypadá s trhlinami?"
"Setrvávají ve stejném stavu, nikdo další neprošel. Ani stopy po Zoomovi, to je dobře. A před chvílí se na scéně objevil Jay Garrick - schopnosti už má zpátky. Jste tam tři Speedstři," odpoví Cisco Ramon ze Star Labs.
"Tak už mě bereš za Speedstra? Díky," podotknu a vypnu komunikátor. Vrátím se zpátky ke své sondě, když vtom někdo za mnou vykřikne: "Za tebou, pozor!"
Zní to jako Jessica. Ani nezkontroluju, kdo nebo co to je, dřepnu si, vytáhnu ze spodní části pravé nohavice malou dýku, ještě ve dřepu se otočím a velkou silou i rychlostí dýku vrhnu protivníkovi na stehno. Teprve teď vzhlédnu a zjistím, že to byl Jackson, teleportér na straně Zooma.
Čepel se zarazila hluboko do masa na jeho levém stehně a krvácí. Už se nemůže teleportovat.
Já můžu. Nasadím mu na ruce pouta a teleportuju se dolů do cel ve Star Labs. Vytáhnu nůž z rány, vydezinfikuju ji a trochu ošetřím a zavřu ho do průhledné cely.
Vrátím se zpátky do New Yorku. Do Central Parku.
Firestorm a Cold pořád bojují s druhým Coldem a Explosionem. Naštěstí vyhrávají.
Přemístím se na Staten Island - SHIELD si vede zatím dobře, ve spolupráci s Daisy alias Quake.
V Bronxu je tým Arrow a v Queensu FBI s CIA (výjimečně spolupracují), tam bylo už od začátku nejméně Metalidí a nejvíce lidských vězňů. Těch nejhorších.
Zkontroluju i Avengers v Jersey a druhou polovinu Legends of Tomorrow v Brooklynu.
Nepřátel už zbývá málo. Vyhráváme. Jenže to znamená, že přijde samotný Zoom.
Vrátím se za Mattem a Jessicou. Nikdo už tu není, tak začali odklízet trosky, sklo a kusy asfaltu z cesty. Jessica má sílu, tak odklízí auta.
Nemůžu se na to dívat. Ne kvůli Jess, kvůli Mattovi. Natáhnu ruce před sebe a dlaněmi směrem ven jimi hýbu - zároveň s mýma rukama se hýbe i nepořádek. Auta letí vzduchem na jejich parkovací místa, asfaltové pláty se skládají zpátky na silnici, sklo se vrací do oken, výloh i aut, pokácená značka se ohne do horizontální polohy a další kusy věcí odpadlých z domů a obchůdků se taky upevní na své místo. Third Ave je uklizená.
"Wow, to bylo… dobrý," vyhrkne Jess.
"Nic jsem neviděl, ale slyšel. Je to na místě, co?"
"Jo, všechno. Nebaví mě uklízet, když můžu udělat tohle," podotknu. "Ale ještě nejsme hotoví. Pár jich tu zbývá. Felicity-?"
"Šest. Ti nejsilnější. Všichni se soustředí za řekou Hudson, tam je Thor, Captain America, Hulk, Iron Man, Hawkeye, Black Widow, Spiderman, Ant-Man, Falcon, Scarlet Witch, Vision a pár dalších. Mají to pod kontrolou," prohlásí Felicity.
"Řekni Ciscovi, aby ti poslal mapu trhlin a nahlas, co vidíš."
"OK. Vydrž," řekne zamyšleně Oliverova snoubenka a na chvíli se odmlčí. "Mám to. Vidím tam přes padesát modrých skvrn - to jsou trhliny, že?" zeptá se.
"Ano. Zůstávají stejné? Hlavně ta největší, ve Star Labs," ptám se opatrně.
"Jejich velikost se nemění. Ale jedna tu přibyla. U vás. Zároveň zmizeli tři z Metalidí, ještě tři a budou poraženi všichni."
"Dobře. Díky, drahá."
Přibyla. To znamená Zoom. Je tady.
"Barry, Jayi. Budu potřebovat vaši pomoc. Hned. Nechte všeho a přiběhněte na Third Avenue," obrátím se na další dva Rychlíky. Ještě ani nestačím zavěsit a už jsou tady.
"Je tu Zoom." Vytáhnu sondu a zadám sledování té jedné konkrétní trhliny a energie, která z ní stoupá. Sleduju i Zooma, ale sonda ho nestíhá. Data nedostupná, řekne elektronický hlas bílého přístroje.
"Cisco, hlídejte s Caitlin vězení. Kdyby se tam náhodou dostal," zavolám do vysílačky. "Barry, Jayi? Musíme být opravdu připravení. Jewel, odnes Matta někam do bezpečí a zůstaňte tam."
Protřepu si ruce i nohy, protáhnu krk a zakřupu klouby. Roztáhnu tyč do její maximální délky dvě stě deset centimetrů a stisknu tajný knoflík na jejím konci. Z toho druhého vyjede hrot. Je z ní oštěp.
Nastartuju buňky a nahodím rychlost. Všechno kolem mě se zpomalí, až na Flashe a Jaye Garricka. Vytvořím kolem sebe neprostupný štít z energie. Zaměřím se na zrak. Na jeden bod. Druhý konec ulice. Nějak vím, že se Zoom objeví tam.
Za ani ne okamžik se před námi objeví modrý portál oválného tvaru. Vířící částice nicoty, vzájemně se odpuzující hmota z našeho a toho druhého světa. A mezi nimi se objeví temná silueta v černém obleku.
Je blíž a blíž. Vyjde z portálu.
Zastaví se. Ani se nehne. Prohlíží si nás.
Nerozpoznám tvář, snaží se ji ponechat rozmazanou a neidentifikovatelnou.
A pak řekne: "Flashi, už máš zase své schopnosti zpátky? To jsem rád, aspoň můžu zničit rovnou tři Speedstry najednou."
"To se ti nepovede," syknu mezi zuby spíš tak pro sebe a rozběhnu se.
Následují mě i oba Flashové. Zoom se rozběhne proti nám. Zarazím oštěp do země, odrazím se od něj a udělám přemet.
Dopadnu za Zooma. Barry a Jay běží kolem něho.
Ještě, že se mi povedlo se tak rychle dostat za jeho záda. Vyšlu z rukou silný proud energie. Tak silný, že ho můžu vidět.
Jako u Quake. Zasáhne ho do zad. Zoom zařve a otočí se. Naštval se.
Jsme ve velké rychlosti, ale všechno - i my - vypadá spíš zpomaleně.
Pohlédne na mě svýma modře zářícíma očima. Barry s Jayem už se dostali k němu. Zatnou pěsti a natáhnou je dopředu. Praští Zooma do břicha, to ho ale nezastaví. Oba je odhodí, každého na jednu stranu.
Vidím, že má nejen rychlost, ale i docela sílu. Ne jako Superman, ale stejně. Flashové dopadnou na zem. Nezvedají se.
Tvrdá rána. Zoom se ale nerozběhne ke mně, místo toho běží pryč a za ním šlehají modré blesky. Musím za ním. Rozběhnu se.
Nemám šanci ho dohnat. Ne tudy. Musím ho obelstít. Soustředím se na dvě auta zaparkovaná u krajnice a zvednu je do vzduchu. Položím je doprostřed silnice jako odrazový můstek. Snažím se běžet ještě rychleji. Skočím na spodní auto, udělám salto vpřed a při dopadu se odrazím ještě víc. Vysoko. Letím. Vypadá to, jako bych se odrážela od vzduchu.
Musím se dostat na střechy. Stočím své tělo doprava a nějak se dostanu na jeden z balkonů. Vyskočím na zábradlí, odrazím se a takhle postupně vyskáču až nahoru. Za ten rok už to tu docela znám, na rozdíl od Zooma.
Rozběhnu se směrem, kam běžel on. Pořád jsem v superrychlosti, takže ho stíhám. Ještě jednou se podívám na trhlinu. Barry s Jayem už se pomalu sbírají ze země. Zoom zabočil.
Musím přeskočit celou ulici. Bez problému.
Doběhnu na druhou stranu střechy, na které právě stojím a rozběhnu se nejrychleji, jak na takovém malém prostoru můžu. Skočím. Přistanu naproti a běžím dál. Už ani moc nemyslím, pohání mě adrenalin. Skáču a dívám se dolů, nic víc.
Pochybuju, že Zoom vůbec ví, kam běží. Kdyby byl chytrej, běží do jedné z chudších částí jako Kitchen, ne do Central Parku. Otevřený prostor mu nepomůže, spíš mně.
Už vím, kam mám namířeno, tak to můžu vzít zkratkou. Teleportuju se na jeden z domů na Fifth a čekám. Za deset milisekund je tady. Běžím dál, přeskáču to až do parku.
Jsem před ním. Počkám na jedné z cest, až doběhne a šest metrů před sebou vytvořím silové pole.
Nabije si do čumáku, ta představa mě skoro rozesměje.
Přesně tak, nic nemůže vidět, takže narazí. To ho na moment zmate. Zruším pole a rozběhnu se proti němu. On proti mně.
Náraz je silný, ale já to čekala. Těsně před srážkou jsem natáhla ruce před sebe a nachystala se na další silové pole. Tentokrát jen dva milimetry na mé kůži. A lehce elektrické. Jak jsme se dotkli, mě to akorát zabolelo, ale Zoom odletěl deset metrů daleko, na chviličku oslabený. Hned se ale zvedá a zase chce utéct.
Doběhnu ho. Tentokrát ano. Myslím, že jsem musela běžet aspoň mach1. Kdybych ho tím neodrovnala, zvýšil by rychlost na mach3 nebo 4 a to bych neměla šanci.
Skočím na něj zezadu, pomyslím na tyč a mám ji zpátky v ruce. Silou mu ji přimáčknu na krk. Odrazím se od něj a přeskočím přes něj dopředu. Jakmile tyč pustím, odhodí ji.
Naberu sílu a rychlost do rukou a udeřím ho. V poslední chvíli ale pěst vyblokuje a odrazí. Pokusím se o to znovu, do břicha. Druhou. To nečekal. Pravou nohu obtočím kolem jeho, chytím ho oběma rukama za hrudník a přehodím kotoulem za sebe. Dopadne na zem. Seberu tyč, opět nechám vysunout oštěp a podaří se mi ho bodnout do zad. On se ale rychle zvedne, oštěp vyrve z rány a rozběhne se pryč. Vytvoří před sebou trhlinu a skočí do ní.
Utekl. Jako zbabělec. Je fuč. Ale on se zase objeví, aby se pomstil.
Podívám se kolem sebe. Jsem zhruba uprostřed Central Parku. Normálně by tu bylo plno lidí, ale teď jsem tu jenom já sama.
Já, Matt a Jessica, jak se za chvíli ukáže. Jessica Matta odnesla sem. Myslela si, že tu bude bezpečno. Ha.
"Je pryč. Ale vrátí se. Cisco, potřebuju, abys ty trhliny sledoval," nahlásím Ciscovi ze Star Labs přes komunikátor. "Určitě se totiž neobjeví tady. Tipla bych spíš Bronx nebo Queens, to je odsud docela daleko."
"Co tady děláte, mohl vás zabít!" osočím se na Matta s Jess.
"Ani o nás nevěděl, Naranique. Vždyť si o nás nevěděla ani ty. Navíc, mě by tak lehce nezabil," uklidní mě Jessica Jonesová. "Byla jsi dobrá. Jako všichni superhrdinové dohromady."
"Jsem úžasná, nejsem?" řeknu ironicky. Vydám se směrem k těm dvěma. "Měli byste jít domů. Tohle si musíme vyřídit my Rychlíci," obrátím se na ty dva.
"Nikdy. Nenecháme všeho, co jsme tu začali. Přece nás znáš," nedá se Matt. "Nenechám tě tady samotnou."
"Nejsem sama, jsou tu Barry s Jayem, Avengers, Arrow, Atom i ti další."
"Tak vidíš. Jsme tým, pamatuješ? My tři, Luke, Daniel. Defenders," namítne Jessica.
"Zkontroluju, jak to vypadá," změním téma a podívám se na sondu. Napojila jsem se na Felicitin počítač. "Všichni vězni i Metalidé poraženi. I ti paralelní. Aspoň nějaká dobrá zpráva. Zoom zatím nikde."
Myslím, že si na chvilku odpočinu. I na Pána času jsem vyčerpala příliš mnoho energie. "Sledujte situaci na sondě," řeknu a předám ji Jessice. "Když se něco objeví, řekněte mi to. Já si půjdu lehnout támhle na tu lavičku a asi si chvilku zdřímnu."
Dojdu k asi dvacet metrů vzdálené dřevěné lavičce, lehnu si, zavřu oči a snažím se nemyslet na nic, co jsem dneska viděla.

"Naro, znovu se objevil. Zoom," slyším odněkud z dálky Matta.
Zoom, uvědomím si a otevřu oči. Matt běží směrem ke mně. Asi jsem vážně na chvíli usnula. "Kde?"
"Na druhé straně Manhattanu. Blíží se k parku. Nebo aspoň tak to říkala Jess."
"Tak to je fakt výborný… Musím zavolat Flashe," informuju Matta s Jess a zapnu komunikátor na zápěstí a přepnu ho na vysílačku v Barryho obleku. "Barry, vem Jaye a dostaňte se do Central Parku. K Jacqueline Kennedy Onassis Reservoir."
Dva Flashové v červených kostýmech a se žlutými blesky blýskajícími se za nimi už jsou tady.
"Zoom už je zpátky. Tentokrát musíme být sehranější," řekne Jay.
"Já vím. Musíme na něj všichni tři stejně rychle, ve stejnou dobu a z úplně jiných stran. Já půjdu zepředu, Barry zezadu a Jay z levého boku, rozumíte?"
"Ano," odpoví Barry a Jay se k němu přidá: "Ano."
"Dobře. Už se blíží," znovu zkontroluju sondu. "Dvě stě metrů. Sto. Padesát. Připravit!" zahodím sondu na zem (nic se jí stát nemůže) a znovu si přivolám kopí. Udělám dvě další kopie a hodím je Barrymu i Jayovi. "Běžte a miřte tím na něj. Takový člověk by neměl dál žít, myslím, že v tomhle se mnou budete souhlasit," vysvětlím.
Ti dva ne moc nadšeně kývnou, že rozumí a přehazují si tyč v ruce, aby se s ní trochu sžili.
"Drželi jste to někdy v ruce?" zeptám se nejistě.
"Ne," odpoví oba dva unisono.
"Hm. No, nevadí. Teď s tím nemusíte umět bojovat. Naštěstí. …Je tady. Na místa."
Zoom běží rovnou do našeho trojúhelníku. Napřáhneme tyče s hrotem před sebe. Rozběhneme se proti Zoomovi. Všichni stejně rychle. Hodně rychle.
Běžíme. Už jsme skoro u sebe.
Jak už jsem zjistila, Zooma oslabí elektřina. Aspoň trochu. Nabiju všechny tři tyče elektrickým nábojem, jenom spodní část, aby se Flashové nepopálili elektřinou taky. Tisíc voltů.
"Teď!" zakřičím a všichni najednou zabodneme kopí do Zoomova těla. Jedno do břicha, druhé do zad a třetí do boku. Všechna nabitá elektřinou.
Zoom klesne na kolena, kopí stále jiskří. Z ran mu ani neteče krev. Tkáň kolem se uškvařila. Vypadá to, že jsme ho konečně porazili, ale on kolem sebe začne vytvářet zvláštní kouli modré energie. Té, která tvoří portály do jeho světa. Odstoupíme od něj.
Za chvilku už je celý zahalený v oné hmotě. Chce se zase dostat pryč.
To ne. Musím něco udělat. Jsem přece odborník na různé díry a portály. Umím je vytvářet i ničit. Přece si poradím i s tímhle.
Nebo tam Zooma alespoň uvěznit. To by stačilo.
Vytáhnu sonické pero a oskenuju vír. Je to přesně to, co jsem si myslela. Musím tam vytvořit ještě jeden, aby se překrývaly. Aby přeskakoval z jednoho do druhého, pořád dokola. Něco na principu časové smyčky, ale časovou smyčku ne. To by nám moc nepomohlo.
Taková zrůda si zaslouží smrt. Zabít ho můžu jedině při průchodu tím portálem a v časové smyčce bych se chytla taky.
Ne, musím udělat uzavřené okno o milimetr vedle a sekundu mimo. Bude se přemisťovat jenom mezi touhle a další sekundou. Časový proud. Dobře.
Protáhnu si paže, spojím prsty a natáhnu je před sebe dlaněmi ven. Musím to udělat rychle. A budu potřebovat TARDIS. Tyhle brány bývají vysoce nebezpečné, kdybych to nenapojila na dimenzní stabilizátor, zhroutilo by se to a Zoom by se přesunul přesně tam, kam chce.
Vytáhnu z vnitřní náprsní kapsy klíček od TARDIS a hluboce na ni myslím. Za chvilku se přede mnou objeví zmrzlinové auto. Má loď.
Už mi nezbývá moc času. Vběhnu dovnitř, sonik držím mezi rty a začnu naťukávat pokyny do klávesnice. Potřebuju utvořit portál na jednom konkrétním místě. Musím ho usměrnit a stabilizovat.
…Hotovo. Stisknu sonik s již nastaveným nastavením, namířím ho na kouli energie vířící kolem Zooma, který už by se co nevidět přemístil. Z portálu vytryskne záblesk bílého světla rozšiřujícího se po okolí, až úplně zanikne.
Zoom je pořád tady. Myslím, že to vyšlo! Ale je to hrozně nestabilní. Tyhle uzavřené portály jsou vždycky trochu risk.
"Je tam chycený, ale vydrží to maximálně dvě minuty, než se druhý portál zhroutí a Zoom se vrátí zpátky do svého světa. Jestli ho chceme zničit jednou pro vždy, musí to být rychle," otočím se a zakřičím na Flashe, ale nejsou tu. Ani jeden. "Jess, co se děje?"
"Barrymu někdo volal, muset okamžitě do Central City i s Jayem. Musíš to zvládnout sama," odpoví mírně vyděšeně Jessica.
"To nemůžu. Potřebuju aspoň ještě jednoho," připustím.
"Já půjdu. Udělám to s tebou," nabídne se Matt.
"Ne, ne. Bezpečnější bude, když půjde Jewel. Přecejen má schopnosti-"
"Ne. Půjdu já. Už jsem to řekl," nedá se Matt, dojde ke mně a chytí mou ruku do své. "Spolu."
"Tak dobře, ale musíš vědět, že je tu jisté riziko. Jsi člověk, nemáš žádné schopnosti ani nic takového. Něco se může stát-" varuju ho, ale Matt mě přeruší nečekaným polibkem.
"Jdu do toho," řekne, když se odtáhne.
"Okay. Tady máš kopí," podám mu další kopii mé tyče a sama si jednu vezmu. "Miř mu na srdce. Poznáš to, že ano?"
"Ano. Vždyť víš, že slepí mají hodně dobrý sluch, není ty."
"Jdeme na to. Musí to být teď. Moc tyhle portály neznám, připrav se, že se něco může stát. Můžeme skočit do toho druhého světa nebo někam úplně jinam. Je tu možnost, že ztratíme vědomí, zasáhne nás ta elektřina, posuneme se v čase. Hrozí i ztráta paměti. Když budeme mít štěstí, potká nás pouze selektivní ztráta paměti, takže asi zapomeneme na tohle, na sebe nebo na tohle město. Když ho mít nebudeme, můžeme zemřít, rozumíš?"
"Ano. Podstoupím to."
"A možná ti to vrátí zrak," řeknu alespoň jednu ne tak špatnou možnost. "Možná z toho zregeneruju. Jeden nikdy neví."
Chytíme se za ruce, v té druhé kopí. Rozběhneme se k víru.
Už jsme skoro u něj.
Jsme v něm. Modré světlo nás postupně obklopuje. Připravím si kopí na zásah. Ještě pořád Matta vidím.
"Miluju tě," ozve se najednou z Mattových rtů.
Už ho nevidím. Naše ruce se rozpojily. Jsme skoro ve středu portálu.
"Já-" Už to nestihnu říct.
Ani nevnímám, co dělám a všimnu si, že kopí už není v mé ruce, ale v Zoomově srdci.
Jsou tam dvě. Dokázali jsme to.
Světlo na chviličku pohasne. Popadnu Matta za ruce a superrychle se rozběhnu pryč, ale energie se rozpíná.
Nedokážeme tomu uniknout. Portál vybuchuje.
Zoom je mrtvý, ale za malou chvíli možná budeme i my.
Tlaková vlna vybuchujících částic nás odhodí pryč z portálu a dopadneme na zem.

Pomalu otevírám oči. Je tma.
Vedle mě leží Daredevil, taktéž se probírá.
Otevřu oči naplno. Nade mnou se sklání Jewel a Flash.
"Tak jsem to přežila," podotknu.
"Byli jste úžasní! Zničili jste Zooma, úplně sami!" řekne s nadšením Barry.
"My?"
"No, ty a Matt."
"Matt?"
"Tady Daredevil."
"Co? Já si vůbec nepamatuju, co-" zarazím se. "Aha. Selektivní ztráta paměti. Takže jsem to zastavila s Daredevilem? A on je nějaký Matt? Asi jsme měli štěstí, hádám," odpovím si sama a zase klesnu zpátky na zem. Jsem totálně vyčerpaná.
Zachránili jsme svět, napadne mě. Všichni společně. To musíme oslavit. Moje poslední myšlenka, než znovu upadnu do hlubokého spánku.

Když se probudím znovu, ležím na nějakém nepohodlném kovovém lůžku.
Rozhlédnu se. Star Labs. Central City.
"Díky, žes mě sem odnesl," poděkuju Barrymu. Vím, že to byl on. "Kolik je hodin?"
"Osm ráno. Prvního března," odpoví.
"Prospala jsem asi šestnáct hodin! Uteklo mi něco?"
"Byl tady Matt. Taky si nic napamatuje, ale mám ti vyřídit, že měl takový pocit, že by se měl zastavit. Neboj, neměli jsme žádnou oslavu bez tebe, jestli myslíš tohle."
"Ten Matt, co byl? Zdá se, že se nějak moc zajímá."
"No, nevím, jak to mám říct, ale celý rok jste spolu pracovali, no, a…"
"Co? Co mi nechceš říct?"
"Žili. Jeho poslední slova, než se to roztrysklo, byla "Miluju tě", Nar."
"Oh-" zarazím se. Na to nemám co říct. "Já si to ale nepamatuju. Ale myslím, že už bych se tam neměla vracet. NY."
"Bude to tak lepší. Ehm, docela zvláštní otázka, ale… nechtěla bys zůstat tady? Pracovat s náma. S Metalidma ti to jde hodně dobře. Nemusíš hned odpovědět, nech si to projít hlavou."
"Barry- já nevím. Teď na to nemůžu myslet. Asi bych měla jít, ale ozvu se," řeknu a vstanu. Vydám se směrem k východu a ještě jednou se otočím na Flashe. Přátelsky mu zamávám a odejdu pryč. No, to bylo projednou zajímavé ráno. Možná bych tu zůstat mohla. V Central City. Nebo Star City. Proč ne.
Rozhodně ještě nemám náladu vracet se domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbený film?

Hobit 7.2% (6)
Pán prstenů 1.2% (1)
Harry Potter 14.5% (12)
Twilight 4.8% (4)
Hunger Games 60.2% (50)
X-Men 1.2% (1)
Avengers 4.8% (4)
Iron Man 3.6% (3)
Thor 2.4% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama