Gallifreyanka: 18. kapitola - Velikonoční invaze 1/3

28. března 2016 v 19:35 | Sophie |  Gallifreyanka
Po pěti měsících jsem konečně dopsala tu zatracenou osmnáctou kapitolu Gallifreyanky, ze které nakonec vzešla zatím nejdelší kapitola. Má dvacet stránek, zatímco předchozí měla jenom 19,5. Ale ne, že bych to psala tak dlouho, v listopadu jsem napsala asi čtvrt stránky a od té doby s tím nepohla, to až teď v pátek, kdy jsem naráz napsala 16 (!) stránek, což mi trvalo 14 hodin, a v sobotu se zbylými čtyřmi stránkami. U babičky, místě bez wi-fi a vzduchem nabitým nápady se holt úžasně píše, ale bolí mě z toho čtrnáctihodinového sezení zadek a záda, a to pořádně. Ani masáže v bazénu nepomohly. Těžký život spisovatele.
Odehrává se to včera a dneska (27. a 28. března), díky té pauze jsem to dohnala a poprvé psala 'živě'. Tentokrát je Nara opět v Central a Star City a spolu s Flashem a Arrowem musí zastavit podivnou invazi nebezpečných mimozemských bakterií v čokoládových velikonočních vejcích (je to lepší než to zní, přísahám). Vyskytne se tam i Jack Harkness.
Jo, a pokud se náhodou díváte na tyhle seriály a ještě jste neviděli poslední dvě epizody, POZOR SPOILERY.




18. kapitola - Velikonoční invaze


S. T. A. R. Laboratories, Central City, Missouri, 2016, 27. 3., 14:08

"Barry, přišlo mi hlášení o požáru na Třiatřicáté! Běž!" křičím na Flashe běžíc k počítačové židli a sedajíc na ni. Přiblížím mapu a provedu na něm nutné výpočty o rozsahu, teplotě a počtu lidí uvnitř. "Kancelářská budova, uvnitř je šedesát osm civilistů, hasiči se blíží, jsou asi tři bloky odtamtud."
Barry už je ale dávno na místě, na monitoru se objevila tečka signalizující jeho přítomnost. Na milisekundu se zastaví a potom vběhne dovnitř a oheň super rychlým pohybem rukou okamžitě uhasí. Všechny uvězněné vynese ven a už je tady.
"Dobrá práce," pochválím ho a otočím se směrem k němu.
"Jsem rád, že jsi nakonec zůstala. Jsi taková naše Felicity," usměje se a super rychle převlékne do černých kalhot a modré mikiny s logem Star Labs. Oblek už je na figuríně. "Teď, když mají Caitlin a Harry volno, Cisco má dole moc práce s trénováním jeho nově objevených schopností a Iris s Joem jsou u Wallyho, není tu nikdo, kdo by tohle dělal. I když můžeš být v terénu a řešit ty případy sama."
"Jo, to bych mohla, ale ani nechci. Tohle stačí a dělám to s radostí. A někdy si do akce zaskočím s týmem Arrow, protože Felicity je prostě Felicity a budou ji mít vždycky. Tady si aspoň odpočinu a stihnou se mi zahojit všechny ty modřiny," dodám a natáhnu se pro sondu ležící u počítače o dva stoly dál. Nezdá se, že by se dělo něco dalšího tady nebo ve Star City, ale jsou - podívám se na hodinky - dvě hodiny, není se čemu divit.
"Už dvě hodiny jsem nic nejedl, někam bych zašel. Co ty na to?" ptá se Barry Allen a podívá se mi do očí.
"Dvě hodiny? Já jsem nejedla dva dny, oběd zní dobře. Big Belly Burger?" navrhnu. Odložím sondu, vstanu a obléknu si vínový sako-přehoz s volnou a prodlouženou přední částí, který jsem měla pověšený na opěradle židle.
Sejdeme dolů zeptat se Cisca, jestli nemá taky hlad, ale on jenom mávne rukou a dál se šťourá v nějakém přístroji, který je moc daleko na to, abych dokázala rozpoznat, co to vlastně je.
Jdeme tedy sami s Barrym. No, vlastně běžíme.
Už jsem si docela zvykla tu rychlost používat, hodí se to. Dá se toho stihnout víc. Pokud zrovna nemáte stroj času, což já mám. Ale TARDIS už jsem nepoužila přesně pět dní a dvacet dva minut.
Dorazíme do Big Belly Burgeru a objednáme si dvojitý cheeseburger s extra hranolky a Pepsi. Pořádně nezdravý jídlo po tak náročným dni přijde vhod. Sedneme si ke stolu a pustíme se do jídla.
"Máš na bradě, ehm…" upozorní mě Barry a ukáže pravým ukazováčkem na mou bradu. Podívám se - kápla mi na ni tatarka. Utřu ji ubrouskem a musím se pousmát.
"Díky," řeknu, "co Patty? Už jste se usmířili?" přejdu na jiné téma.
"Ano. Konečně přestala být uražená a přijala, kdo jsem a proč jsem to skrýval. Každý den za ní zaběhnu do Midway City. Vlastně, dneska jsem ji ještě neviděl, asi bych měl běžet," řekne Flash a podívá se na hodinky, "ale až dojím ten burger."
Znovu se zakousne do svého cheeseburgeru a snaží se ho spořádat co nejrychleji, aby mohl utíkat za svou přítelkyní - doslova, což pro něj jako Speedstra není žádný problém. Jedním lokem vysrkne půl litru Pepsi, z čehož se mu trochu zamotá hlava, omluví se, že už opravdu musí jít a jestli mi to nevadí. Řeknu, že ne a s úsměvem ho pošlu ven: "Tak už běž, tygře, a nezdržuj se tady se mnou."
Musím se znovu pousmát, co lidé neudělají pro lásku? a také dojím svůj hamburger. Je pořádně mastný a sytý, což fakt přijde vhod.
Kelímek koly si vezmu s sebou a jdu do TARDIS, kterou jsem zaparkovala před těmi pěti dny v zálivu u budovy S. T. A. R. Labs. To, že v ní přespávám, ale neznamená, že ji používám. Nikam jsem poslední dobou necestovala.
Náhodou, docela se mi tady zalíbilo, až na občasné útoky Metalidí (kde se tu pořád berou?) je tu docela klid. Zato ve Star City…
Je ještě docela brzo, ale mohla bych se mrknout, jestli se tam něco neděje. Od té doby, co se Oliver pod nátlakem Darhka vzdal kandidatury, to tam jde celkem z kopce. Nemyslím si, že za Ruvé Darhk jako starostky se městu nepovede zrovna dobře. Jejího manžela sice zavřeli, jenže zase utekl… Ale aspoň nemá svůj magický totem, takže je oslabený.
Další nebezpečné mimozemské předměty, které by se měly natrvalo dostat z dosahu lidí, tyhle totemy. Jeden z těch Darhkových zničila Vixen, ale on jich má víc.
Zahnu za roh, už jsem skoro v TARDIS. Rychlými kroky dojdu dovnitř, vínový přehůzek vlaje za mnou. Fouká docela silný vítr. Otevřu zadní dveře černé dodávky, jíž se má časoprostorová loď zdá být, a nastoupím dovnitř. Přejdu řídící místnost a po šedomodrých kovových schodech vystoupám na ochoz, odkud jdu dalšími dveřmi do Strážní budky, místnosti s nejmodernějšími počítači a servery a nejvyspělejším softwarem na celé planetě.
Však jsou z budoucnosti, rok 2041. Čtyřicátá léta jednadvacátého století jsou z hlediska vybavení, techniky a nábytku má oblíbená.
Těžkým hupsnutím si sednu na černou točící židli a na laserově promítané klávesnici - víceméně na stole - naťukám potřebné příkazy. Server si okamžitě najde, co potřebuje a zobrazí Star City s celodenními, i budoucími, záznamy o nějaké podezřelé či kriminální činnosti. Počítač počítá s údaji ze všech zpráv a novin, které má k dispozici, předpoklady, výpočty a statistikami i kamerovými záznamy. A našel toho neobvykle hodně.
Po celém městě i předměstí jsou malé červené tečky skoro na každé ulici. Co se to proboha děje?
Přiblížím si jednu tečku u radnice a nechám počítač ji analyzovat - je to nějaká zbraň mimozemského původu a po celém městě jsou jich tisíce. Jak to, že si jich nikdo nevšiml? Dokonce je to v aktuálním čase. Musím se tomu podívat na kloub, něco tu nehraje.
Seběhnu zase dolů ke konzoli a nastavím souřadnice Star City-ské radnice na náměstí, TARDIS obstará zbytek. Je skoro plně automatizovaná, tahle nová upgradovaná verze. Zatáhnu za dematerializační páku a světla nahoře u stropu začnou blikat, jak se TARDIS přesouvá na její novou polohu skrz prostorové kontinuum.
Během cesty zkontroluju, jestli mám Sondu i sonik s sebou a rozhodnu se nepřevlékat do černého kostýmu, pro jistotu.
Když loď přistane, podívám se na monitoru, v jaké podobě se zhmotnila a zjistím, že její podoba černé dodávky se nezměnila. S odhodláním a zvědavostí otevřu dveře a vyjdu ven, do stále mrazivého březnového vzduchu, jehož teplota mi jako studenokrevné Paní času vyhovuje, a málem vrazím do muže v šedém kabátu vlečícího za ruku nějakou, asi pětiletou, trochu navztekanou, holčičku. Přede mnou je nějaký obrovský dav a z dálky slyším ženský hlas prohlašující něco do mikrofonu, Ruvé Darhk.
Další její propagandistické kecy. Musím to nechat být a soustředit se na červenou tečku.
Vytáhnu z uvnitř větší kapsy Sondu a nechám ji vyhledat onen bod představující mimozemskou technologii, ovšem hned jak to udělám, zjistím, že tu není jen jeden bod, ale rovnou stovka. Co to do prčic-?
Vzhlédnu a rozhlédnu se kolem sebe, pohledem prohledám celé náměstí a snažím se najít něco podezřelého, jenže všechno se zdá být kompletně normální a v pořádku. Nic víc než pouhý velikonoční projev budoucí starostky, dav nadšených lidí, kteří ji poslouchají, a nějaké děti nedočkavě pokukující po žlutém transparentu s namalovanými vajíčky a koších různobarevných velikonočních vajíček.
Počkat- Nenápadně soniknu vajíčka - a mé tušení se potvrdí. Jsou to ona. Něco je s nimi v nepořádku.
Jsou to mimozemská vejce? Přečtu si ten transparent, 'Velký velikonoční lov na vajíčka'. Rozmístí tisíce podezřelých vajec po celém městě a nechají nevinné a nic netušící děti je hledat. Čí to může být práce?
Zkusím na Sondě zjistit jejich původ, ten se však ukáže jako neznámý a Sonda s prohlášením 'nedostatek dat' zobrazí černou obrazovku. To je poprvé.
Zkusím se s několika 'pardon' a 'omlouvám se' protlačit dopředu k pódiu, abych měla na vejce lepší pohled, jenže pak si vzpomenu, že u radnice byla jenom jedna z tisíců teček. Vajíčka už jsou rozmístěná a tahle stovka je pouhý zlomek jejich skutečného množství. S tím se musí něco udělat.
Stoupnu si na špičky a zkusím najít Olivera Queena nebo jakoukoliv jinou známou tvář, ale žádný z obličejů mi není povědomý. Nejsou tady, nebo alespoň ne tady vepředu.
Vytáhnu telefon a prozvoním Oliverovo číslo. Za chvilku to zvedne: "Ano, Sophie?"
"Ahoj, Olivere. Jsi právě teď někde poblíž radnice?" zeptám se ho opatrně, koukajíc se na lidi okolo. Nikdy nevím, kdo může poslouchat.
"Myslíš, jestli poslouchám ten nudný, rádoby uklidňující a propagační projev Darhkovy ženy? Nikdy bych si to nemohl nechat ujít, sledujeme každý její krok. Ty jsi tu taky?"
"Ano, ale nikde tě nevidím. Potřebuju s tebou i zbytkem týmu o něčem mluvit, je to urgentní. Kde jsi?"
"Vzadu, pod schody. Sejdeme se v Doupěti," odpoví Green Arrow rychle a jistě a zavěsí.
Schovám mobil do kapsy a trochu neomaleně se davem vydám zpátky ke svému autu, totiž TARDIS. Ale Oliverova bývalá kancelář/Doupě je docela blízko, tak jdu pěšky.
Sejdu dolů po schodech a dojdu k tajnému výtahu vedoucímu dolů na základnu. Zmáčknu dolní, jediné ze dvou, tlačítko a sjedu dolů. Dveře se otevřou a odhalí obrovský, zeleně a bíle osvětlený prostor vybavený taktéž dost moderním vybavením jako má Strážní budka, a pět postav stojících před výtahem; Oliver, který už dorazil (Kdy? Byl odsud stejně daleko jako já.), John, Felicity, Thea a Laurel.
"Dobré odpoledne. Jak jste jistě od Olivera slyšeli, potřebuju s váma něco důležitého probrat," oznámím a jdu rovnou do středu místnosti. Ostatní mě následují a Felicity Smoak se posadí na svou židli u počítače. "Felicity, těší mě, že už zase můžeš chodit."
"Zásluha Curtise Holta," odpoví, usměje se a podívá se na svého snoubence Olivera. Začne si pohrávat s prstenem, který nosí na levé ruce.
Podívám se postupně na všechny v místnosti a začnu vysvětlovat: "Určitě víte o tom lovu na vajíčka."
"Ano, je to každoroční tradice. Rodiče tam mě i Saru brávali pokaždé už od dětství," Laurel Lance zavzpomíná. Občas zapomínám, že její matka je River Song. Ta měla snad víc manželů a manželek než Doktor. A Thea je zase Jackova dcera z doby, kdy ještě Gwen a on nebyli spolu a on měl aférku s Moirou Queen. Jak to vůbec stíhá, být v Nanda Parbat a v Cardiffu zároveň? Manipulátor Časového víru?
"A nikdy se nic divného nestalo? Třeba s vejci?" otočím se na Oliverovu sestru a zkřížím ruce na prsou.
"Ne, kam tím míříš?"
"Takže je to poprvé, dobře. Ta vejce jsou kontaminovaná. Mimozemská," řeknu, jako by to byla úplně normální věc. Pro mě je, ale pro zbytek týmu ne, sotva si zvykli na Inhumans a Metahumans. Skoro všichni nevěřícně nebo nechápavě nakrčí obočí. "Jak jsem řekla, mimozemská, nebo je v nich implantovaná technologie nepocházející z této planety," opakuju a vytáhnu Sondu s mapou Star City pokrytou rudými body signalizujícími mimozemskou aktivitu. Jsou všude a nejvíc je jich na tom mítinku u radnice. "Ty body představují nepozemské technologie a shodou okolností jsou to všechna ta vejce, ale myslím, že se Sondou už jste se trochu pracovat naučili, od toho případu se Zoomem."
"A co to představuje pro nás?" ptá se Oliver a jde blíž ke mně, aby se na to podíval.
"To právě nevím, Sonda mi řekla jenom 'nedostatek dat', což znamená, že to není v databázi Pánů času, což je nemožné, skoro," odpovím a teprve teď si uvědomím, co to vlastně znamená.
Jdu k Felicity a jejím počítačům, abych je propojila se Sondou pro lepší a větší zobrazení. Nechám ji připojit se pomocí Wi-Fi a když se obraz ze Sondy načte na dvou synchronizovaných monitorech, snažím se trochu přiblížit situaci: "Každá tečka je poloha jednoho nebo více vajec. Jsou po celém městě a jsou nebezpečné. My musíme v prvé řadě zjistit, co jsou zač a odkud pocházejí. TARDIS nebo Sonda mi tady nepomůže, je to na nás. Všichni se musíme zapojit do 'Velkého velikonočního lovu na vejce'. Vezměte rodiny - Lylu a Saru, Quentina Lance s pár dalšími důstojníky a strážníky z SCPD a další -, ať to není podezřelé. Dělejte, že hledáte, přičemž budete mít mapu s body a budete se snažit nasbírat a zanalyzovat některé z vajec. Přineste jich co nejvíc a všech druhů a typů," zadám pokyny týmu Arrow, jako kdybych tu velela, ale ostatní se zdají, že s tím nemají žádný problém a jenom pokývnou na souhlas, že rozumí. Asi se za ten poslední rok konečně naučili brát mě vážně a vědět, že když i já vypadám nervózně a mám obavy, musí to být opravdu vážné. "Rozdělíme se na skupiny. Dám vám určitou oblast k prozkoumání a hlavně se tvařte normálně a snažte se vzbudit co nejméně pozornosti, i když vím, že to může být obtížné, vzhledem k Oliverově kandidatuře na starostu."
Zadám příkaz k vytištění jednotlivých částí mapy ze Sondy a papíry předám všem čtyřem strážcům a jednu si nechám.
Felicity by se ještě měla šetřit, takže jí dám za úkol hlídat situaci na monitorech, takhle se jí nemůže nic stát. Oliver by mi neodpustil, kdyby se jeho milované snoubence něco stalo.
"Měli bychom vyrazit pokud možno hned," řekne Diggle a prohlíží si mapu.
"To jsem zrovna chtěl říct, Digu," souhlasí Oliver, sbalí mapu do ruličky, jde k Felicity, popřeje jí hodně štěstí s udržením se vzhůru při sledování teček na mapě a políbí ji na rozloučenou. Ona se zlehka usměje a řekne: "Neboj, já se vždycky něčím zabavím. Hrajeme s Ciscem online poker."
Naše pětice se vydá výtahem nahoru (a vůbec to není podezřelé) a vyjdeme společně na ulici. Pár lidí se na nás dívá a dokonce i ukazují, ale víceméně zapadáme.
Rozdělíme se, všichni jdou domů a já do TARDIS. Sběr vajec začíná ve tři hodiny.


Náměstí před radnicí, Star City, 15:00

"Nechť tradiční charitativní sběr vajec započne," prohlásí Ruvé Adams-Darhk s falešným úsměvem a vyzve obyvatele města, obzvlášť děti, ke sběru pestrých (zdánlivě) čokoládových vajíček.
I koše odsud zmizely a vejce byla rozmístěna po okolí. Většina z nich je na viditelném místě, ale jsou tu i schovaná.
Vezmu si do ruky Sondu nastavenou na detekování oné neznámé technologie ukryté ve vejcích a zapnu vyhledávání. Tomu se říká podvádění.
Celý lov trvá hodinu a potom se za každé nahlášené sebrané vejce přičte jeden dolar na účet místní nemocnice. Může se zúčastnit kdokoliv, a to je právě ten problém. Nevíme, o co ani o koho tu jde.
Všichni jsme si vzali komunikátory, abychom se mohli domlouvat.
Jdu dál od radnice a cestou najdu první tři vejce, dvě žlutá a jedno fialové. Proskenuju je sonikem a něco je uvnitř. Omlouvám se nemocnici, ale musím je otevřít a podívat se dovnitř.
Vezmu jedno ze žlutých a rozbalím celofán, kterým jsou obalená. Na první pohled jsou to úplně obyčejná vejce vyrobená z přeslazené mléčné čokolády, dokonce voní po mléčné čokoládě, ale to nic neznamená. Něco je uvnitř.
Neodvážím se ochutnat, otevřu to zmáčknutím ruky. Zapatlám se při tom čokoládou, ruku olíznu. Chutná normálně, ale měla jsem pravdu, přeslazené. Fuj, jak to může někdo jíst…
Opatrně se podívám dovnitř a na dně najdu malinkatou hnědou kuličku. Opět z čokolády, ale tohle je ta klíčová věc. Proskenuju ji a ujistím se, že je mimozemská; nebo alespoň to, co je uvnitř.
Kulička má ani ne centimetr v průměru, ta věcička musí být dost malá. Zalili to čokoládou a nikdo nic nepozná, možná to i sní…
Je to nějaký parazit? Rozhodně je to organického původu. Měla bych s tím zajít do TARDIS a podívat se té kuličce na zoubek.
Zapnu vysílačku v uchu a řeknu, kdokoliv poslouchá: "Vejce samotná jsou jenom z čokolády, ale vevnitř je miniaturní kulička, ta je zdroj signálu. Pokud uvidíte někoho jíst to, zarazte je, nevíme, co to jde. Jdu to prošetřit do TARDIS."
Na druhé straně se ozve blonďatá právnička Laurel Lance aka Black Canary (ale Sara stejně měla lepší kostým): "Rozumím, nahlásím to ostatním. Radši si pospěš, Sophie."
Ani jsem neušla moc velký kus cesty, takže vrátit se do TARDIS mi trvá jenom dvě minuty. Jdu do jedné z laboratoří s kuličkou v ruce a při vstupu do místnosti ze sebe shodím ten bavlněný vínový přehoz a vyměním ho za bílý plášť, pro každý případ. Radši si vezmu i ochranné brýle, nevím, co za jed nebo plyn může být uvnitř.
Zkusím do čokolády říznout skalpelem, ale nejde to, stejně jako ji nejde dostat dolů vodou ani etanolem. Jaká to odolná vesmírná čokoláda.
A je to vůbec čokoláda? Pokud ano, měla by se rozpustit. Vezmu kádinku s vodou, dám ji na varnou desku a na ni položím hodinové sklíčko s kuličkou, desku zapnu na maximum a čekám.
Začíná tu být horko.
Konečně nějaký pokrok, sice se to nerozpouští, ale z kuličky unikají páry nazelenalé barvy.
Takže žádná čokoláda, jenom se to za ni maskuje. Asi bych měla pustit odsávání… a nedýchat to.
Vezmu si sonik a proskenuju unikající plyn, který smrdí až podezřele po sulfanu.
Kde na jiné planetě vezmete síru? Ta je ve vesmíru vzácná. Ale ano, je to organické, složené z bílkovin. Nejspíš to má i RNA. Nějaká primitivní bakterie, ale vyšlechtěná.
Vím, že reakci spustila určitá teplota, něco kolem… sto dvaceti stupňů. A udělal se tam malý otvor. Co by to udělalo, kdybych to sundala a nechala vychladnout?
Vezmu chemické kleště a opatrně to sundám ze sklíčka a položím a další sklíčko a strčím do ledničky. Varnou desku vypnu.
Počkám pár minut a chladničku znovu otevřu v obavách, že bude celá zamořená zeleným plynem, ale naštěstí se tak nestalo, kulička je opět zacelená a vypadá čokoládově; je stabilní.
Zajímalo by mě, z které planety to je. Mohla bych to prozkoumat pod mikroskopem.
Vezmu tedy sklíčko a dám ho pod mikroskop se 100 000 násobným zvětšením. Struktura povrchu už nevypadá jako čokoláda, zcela zřejmě jde o ochrannou membránu nějakého prokaryotického organizmu.
Darhk chce použít mimozemské bakterie ve velikonočních vejcích k ovládnutí města? To se mi nezdá… Je tu ještě nějaká třetí strana? Jaký je její záměr?
Měla bych zjistit, odkud tohle stvořeníčko pochází. A dát vědět Oliverovi.
Tentokrát komunikátor přepnu přímo na jeho frekvenci. "Olivere, už vím co to je. Bakterie, mimozemská bakterie. Při zahřátí vypustí nějaký podezřelý smradlavý plyn, ale při ochlazení se znovu uzavře. Počítám, že ve čtyři hodiny se něco stane. Pospěšte si a sbírejte, kolik vajec jen poberete. Pošli to dál," oznámím mu zcela jistě a přesvědčeně, ale s lehkou obavou o tohle město a jeho obyvatele v hlase.
"Rozumím. Ale většina vajec už je pryč, děti se na ně vrhly."
"Toho jsem se právě obávala. Musíme je nějak dostat pryč. Něco vymyslím. Zatím se měj, setkáme se zase v Doupěti, o půl čtvrté."
Vyndám kuličku z mikroskopu a uzavřu ji do hermeticky uzavíratelné průhledné krabičky, kterou strčím zpět do ledničky, tam by nikomu ublížit neměla. Z kapes vytáhnu zbylá dvě vejce, která jsem si tam strčila předtím a hodím je do nádrže s tekutým heliem, ve které je spousta dalších věcí, které potřebuju udržet zmrzlé na trochu nižší teplotu než je v mrazáku. Sundám si plášť a brýle a na tmavě modrou košili si zase přehodím ten přehoz.
Vrátím se do řídící místnosti a kousek poskočím, do 15:26, abych to stihla. Na čtvrtém panelu, ze kterého se ovládají všechny databáze, najdu záznamy o všech primitivních organizmech a podle popisu najdu, že tahle bakterie je z planety Uwhatrouxlt, jejíž název mi něco říká, ale nemůžu si vybavit ani její obyvatele, ani polohu nebo vzhled. V databázi o ní nic není, což je vážně divné.
Trvalo mi to dvě minuty údaj najít, takže budu mít malé zpoždění, ale to snad vadit nebude.
Rychle vyběhnu ven a rychlým tempem dojdu o pár ulic dál, do Doupěte. Když vejdu dovnitř, všichni až na Theu tam čekají, dokonce je tu i Lyla a kapitán Lance, a na stole najdu docela velkou kupu vajíček všech barev, ale nejvíc žlutých.
Proč mi připadá, že na nich je něco speciálního? Já jsem taky zkoumala to žluté. Co když má každá barva jiné účinky?
Celé je to na hlavu, něco jako Pomalá invaze černých kostiček před čtyřmi lety, o které se mockrát psalo v novinách.
"Ahoj Lylo, kapitáne Lanci. Máte jich tak sto, to je dobře, ale pořád málo. Máte alespoň jedno od každé barvy? Protože mě právě něco napadlo," ptám se, jdouc ke stolu. Prohlédnu si ta vejce a usoudím, že by tu měly být všechny barvy.
"Jo, snažili jsme se. Poněkud neobvyklá mise," řekne Laurel a jde spolu s ostatními ke stolu.
"Ale je to zábava," vykřikne Felicity, když se vzhlédne od obrazovek a opatrně dojde k nám, a později dodá: "Teda, strašná věc. Ale zábava."
Její nohy asi ještě nejsou kompletně uzdravené, přecejen měla poškozenou páteř, zázrak, že to někdo na Zemi a v téhle době je schopný napravit.
"Souhlasím s Felicity, je to docela zábava, až na to, že vlastně nevíme vůbec nic, a já nesnáším nevědomost," připustím a začnu rozbalovat vejce všech ostatních barev kromě žluté, abych se podívala dovnitř. "Dívali jste se dovnitř?"
"Radši ne, nedívali," odpoví mi Oliver a nakloní se nad jedno modré čokoládové vejce, jež jsem rozpůlila a vyndávám z něj úplně stejně vypadající kuličku. I když vypadá stejně, mám pocit, že není stejná. Přece na té planetě Uwhatrouxlt nemají jenom jeden druh bakterií, to je nesmysl.
Soniknu ji a přejedu čtečkou Sondy, která zhodnotí data získaná z kuličky ze žlutého vejce a data z téhle a nahlásí, že opravdu nejsou stejné. Říkala jsem to. "Vypadá to, že každá dělá něco jiného, ale nejvíc je pořád žlutých, ze kterých stoupá zelený sirný plyn, nejspíš má za účel člověka v lepším případě omráčit a v horším-"
"Otrávit," odtuší Oliver Queen. Má pravdu.
"Zničí se prudkým zchlazením, takže bysme potřebovali obrovský mrazák, hodně tekutého helia nebo ledovou zbraň Captaina Colda, což, nerada přiznávám, je ta nejlepší možnost. Máme necelou půlhodinu na zjištění, jaké reakce a účinky mají ty ostatní. Bylo by nejlepší vzít je do mé laboratoře v TARDIS," navrhnu a z kapsy vytáhnu látkovou tašku se sovím vzorkem, do které naházím všechna vejce ze stolu. Je vevnitř větší, jak jinak.
Otočím se k odchodu, když se dveře výtahu otevřou, jak někdo další vstupuje dovnitř. Thea?
Vskutku, z výtahu vystoupí mladá krátkovlasá bruneta v úzkých džínech a halence, ale v doprovodu svého otce. "Oh, Jacku - Malcolme, jakkoliv si tady říkáš - ty jdeš zrovna na zavolanou. Potřebovala bych od tebe pomoc. Nevíš náhodou něco o Uwhatrouxltských bakteriích?"
"Co prosím? Vůbec nevím-"
"Ježíši, na nic si nehraj. Ty víš, kdo jsem, jsi můj šéf. Ta ruka je jenom filtr vnímání. Můžeš mi odpovědět, Jacku?" řeknu na rovinu, i když vím, že chce zůstat v utajení. Přesto se vzdá a odpoví: "Nazdar Naro, jak dlouho jsme se neviděli, rok? Víc? To je jedno, o tom jsem nikdy nic neslyšel, a že jsem toho slyšel hodně."
Zbytek týmu na mě a 'Malcolma Merlyna' jenom zírá, nejvíc překvapená se zdá být Thea. Odpovím na nevyřčenou otázku: "Jo, znám ho, pracuju s ním v Torchwoodu, v Cardiffu. Ne, jeho jméno není Malcolm Merlyn, ale stejně tak to není Jack Harkness, pod čímž ho znám já. Vypni si ten filtr, Jacku, nemůžu se na to dívat," vysvětlím. "Ještě nějaké otázky?"
Jack si sáhne na ruku v bandáži a šátek sundá, přičemž odhalí úplně zdravou ruku.
"Ale Malcolm pracuje pro Damiena Darhka-" začne Thea, úplně zapomněla, že to nikdo jiný neví.
"Pro mě, Theo. Pro mě a Torchwood, má za úkol dostat se mu pod kůži a zjistit co nejvíc. Jedině tak ho můžeme zlikvidovat. Do Nanda Parbat ho i se zbytkem týmu dostal kdysi Vládce, další Pán času jako já. Je nesmrtelný a stejně tak i jeho přítelkyně doma v Cardiffu, to vysvětluje ruku a to, že přežil ránu šípem do srdce. Lazarus Pit není nic jiného než spojení mezi touhle a jinou dimenzí, nehmotou, kam jdou duše po smrti. Dají se přitáhnout zátky, když víte jak, ale má to následky, což jistě víte. Na začátku mohl pracovat proti vám, ale čistě z profesního zájmu a úkolu, který tu plní. Teď zpátky k misi, už tak jsme přišli o cenné minuty. …Jacku, možná nevíš, ale viděl jsi někdy tohle?" ukážu mu hnědou kuličku vytaženou z modrého vajíčka. On si ji vezme do ruky a zvědavě ji prozkoumává, na chvilku vypadá, že si na něco vzpomněl, ale řekne: "Omlouvám se, ale vážně neviděl."
"Tak to máme ještě víc práce. Když už jsi tady, pomůžeš nám. Jdeme do TARDIS, všichni, hned!"
Mávnu směrem k výtahu pro pobídnutí ostatních v místnosti a počkám, až nastoupí do výtahu. Vyjedeme nahoru a rozběhneme se k TARDIS, kašleme na nenápadnost. Čas běží.
Když přibíháme k autu a já otevřu dveře, kapitán Lance namítne: "Tam se přece nemůžeme všichni vejít, nebuďte blázen!"
"Budeš překvapený, tati," zareaguje Laurel a na to vyskočí do auta. Já jdu předposlední, za mnou je už jen Jack.
Když vejdu dovnitř, vidím udivený a nechápavý výraz kapitána Lance a slyším Jacka potichu říct 'Chyběla jsi mi'. Má mou TARDIS rád stejně jako tu Doktorovu?
Doběhnu ke konzoli a nechám zobrazit čas spolu s odpočtem do čtyř hodin. Máme devatenáct zatracených minut. To je sakra málo.
Naviguju všechny vnitřními dveřmi do laboratoře, která je celkem vzdálená od kontrolní místnosti a opět si obléknu plášť s brýlemi. Přikážu každému vzít si jedno vejce, je nás tu dost na pokrytí všech barev, a zbytek vysypu do kádě s heliem k ostatním. Řeknu jim, co mají dělat, a sama si vezmu oranžové vejce.
Nejprve ho ohřeju jako to žluté a když to nefunguje, zkusím ho naopak ochladit.
Reakce proběhla, vyšlehne ledovou páru. Začínám mít pocit, že to má každému, kdo do vejce kousne, vyprsknout do obličeje a tím ho zabít, zmrzačit nebo omráčit.
Jak chtějí ale reakci řídit? Kéž bych to věděla! Bakterie vypustí látku pouze v případě smrtelného nebezpečí, pro každou je to něco jiného. Felicitino modré vajíčko chrlí plameny a málem jí to spálilo vlasy.
"Dávej pozor!" napomenu ji, když běžím okolo Lance, jehož zelené vejce nedělá nic. Řeknu mu, ať zkusí opatrně přidat kyselinu jodistou, která je nejsilnější kyselina na Zemi, a zkontroluju Olivera.
Náhle Lance vykřikne. Běžím se za ním podívat, v obavě, že se polil kyselinou nebo něco, ale zjistím, že je v pořádku. "Co se stalo?" zeptám se ho, ale on vypadá zmateně. Chvilku trvá, než odpoví: "Co by se mělo stát? To vejce nedělá nic, jdu tam přidat tu kyselinu, jak jste řekla."
"Jenže vy už jste ji tam přidal, kapitáne," řeknu a podívám se na jeho kuličku. Má na sobě malý otvor, už látku vypustila a on se jí nadýchal.
"Zelená vejce mažou paměť," upozorním všechny nahlas a vrátím se ke svému. "Je jich druhý největší počet po žlutých. Pořád ale nevíme, jak je zničit. Bakterie reagovala s kyselinou, zkuste silnou zásadu, hydroxid sodný. Je ve skříni, ale pozor, je hygroskopický, nesmí přijít do kontaktu se vzduchem a už vůbec ne s vodou," rozdávám pokyny, jako by úplně každý uměl pracovat s chemikáliemi, ale momentálně je mi to jedno. Čas ubývá.
Vím, že mám stroj času, ale tohle je pevný bod, poznám to.
"Víte co, udělám to sama. Ustupte," řeknu Quentinu Lancovi a vyhrabu ze skříně plastovou nádobu označenou NaOH. Vezmu si plastovou lžičku a najdu ještě skleněný poklop, kterým přiklopím hodinové sklíčko. Rychle, ale opatrně naberu trošku hydroxidu, láhev uzavřu a přidám ho ke kuličce.
Zdánlivě se nic neděje, ale za pár vteřin kulička pufne a smrští se na zlomek své původní velikosti. Je mrtvá.
Obsahuje vodu, důležitá informace. Určitě by to zabila kyselina sírová.
"Teď všichni z vás, přineste mi kuličky, potřebuju si ověřit jednu hypotézu," křiknu a vezmu si velkou skleněnou láhev s 98% kyselinou sírovou a pipetu. Rukavice nechám být, jenom by ztěžovaly práci. Však mám dost regenerační energie.
Když všichni přinesou 'své' bakterie, včetně mé oranžové na stůl přede mnou, postupně na každou kápnu pět kapek sírovky. Ostatní kolem mě utvoří hlouček a zaujatě pozorují, co se bude dít.
A měla jsem pravdu, bakterie zčernají a zemřou. "Jsou z většiny tvořeny vodou a kyselina sírová na sebe váže vodu z organických látek, ze kterých zbyde jenom uhlík a tkáň se nadobro zničí. No, a pro takhle malý organizmus je tahle přeměna fatální," oznámím s dobrým pocitem, že konečně vím, jak na ně, a vyhodím mrtvé organizmy k nebezpečnému chemickému odpadu. "Teď už jenom musíme v sedmi minutách sebrat všechna vejce a hodit je do kyseliny sírové, které tolik ani nemáme."
A nadšení poklesne. Jestli chceme zachránit Star City, musíme si pohnout.
Zavolám Flashovi. On je tu známá firma, to nepokazí tuhle slavnost tak moc jako neznámý rychlík v černé. Musí lidem ukázat, že je na jejich straně, a kdyby to nebylo nutné, vejce by nesbíral. Jenže to nutné je.
Vytáhnu mobil a vytočím Barryho číslo, jenom doufám, že tím nijak neohrozím jeho vztah s Patty. Když bude muset zase utéct…
Když telefon zvedne, bez ptaní a zdvořilostí vyhrknu: "Barry, přijď do Star City, před radnici, teď hned! Je to sakra důležitý!" a zavěsím. Doběhnu do místnosti s konzolí a otevřu dveře, abych viděla, jak se pár metrů před dodávkou objevil rychlík v červeném. Ještě mám na sobě plášť.
"Barry, jsem ráda, že jsi tady, omlouvám se, jestli jsem volala nevhod," řeknu a pozvu ho do TARDIS. On si sundá masku a vejde, překvapeně se na mě podívá, když tam najde celý tým Arrow včetně Merlyna a ptá se, co se děje tak naléhavého.
"Ve zkratce, všechna velikonoční vejce z letošního lovu se za sedm minut otevřou a vypustí na toho, kdo je drží v ruce, nějakou nebezpečnou látku, která člověka může zabít, omráčit, ožehnout, zmrazit, vymazat mu paměť, poleptat nebo oslepit. Jsou mimozemská. My je potřebujeme během těchhle sedmi minut všechna posbírat a přinést sem, protože je musíme zničit. Já to neudělám, protože ty jsi lepší značka a idol, Barry. Pojmenovali po tobě kafe. Od Flashe to i děti snad pochopí a nebudou tak navztekané. Bude to náročné, protože potřebujeme opravdu všechna vejce," vysvětlím, přikážu týmu Arrow, ať zůstanou tady a běžím s Barrym do laboratoře.
Ukážu mu kuličky, vysvětlím, co jsou zač a půjčím mu Sondu, se kterou už docela umí pracovat, když jsem mu tam nastavila lidskou latinku místo Gallifreyštiny. "Poloha vajec. Pohni si, jde o celé Star City. Jsi naše záchrana."
A Barry vyběhne ven. Začal sbírat. Dala jsem mu na vejce ještě tu uvnitř větší soví tašku.
"Barry to zvládne, tohle není poprvé, co na něm záležel osud celého města," ujistí mě Oliver, pěvně věřící ve svého přítele.
No, nic jiného nám nezbývá, než věřit. A sehnat obrovské množství kyseliny sírové; tolik aby se tam vešlo pět tisíc malých bakterií. Takže plus minus půl tuny. "Je tu v okolí nějaká chemička?" zeptám se Olivera.
"Ne, ale jedna je poblíž Central City. Nicméně, nevyrábí tam kyselinu sírovou."
"Její výroba je hodně složitá, já vím." Opět zkontroluju odpočet, který jsem nechala promítat na zeď místo jenom na malé obrazovce. "Čtyři a půl minuty. Ale některé jdou zmrazit a některé spálit. Vsadím se, že kdyby se zaktivovaly ta hořící a ta ledová naráz a proti sobě, zničily by se."
"Zajímavá teorie. Máme čas si ji ověřit?" ptá se Jack/Malcolm, jako by měl něco za lubem.
"To je jako ledová a ohnivá zbraň proti sobě, že? Její účinky se vyruší," Felicity se ujišťuje a stiskne Oliverovu ruku jako akt podpory.
"Máte na mysli něco konkrétního?" Co mi uchází? Co?!
"Když bychom nechali všechna modrá a oranžová vejce aktivovat se naráz a vedle sebe, možná s trochou podpory v podobě dalšího ohně a ledu, zničila by se navzájem," napadne Jacka a Felicity ho doplní: "Měl na mysli jednotlivé bakterie. Nikdy jsem nemyslela, že tohle kdy řeknu, ale souhlasím s Merlynem, nebo jaké je vlastně to jeho jméno," vrhne na něj docela nenávistný pohled, což si Jack nezaslouží, ale co už. Přecejen, co tady prováděl, nebylo zrovna moc hezké. "Ta ohnivá by usmažila ta ledová a ta ledová by zmrazila ta ohnivá."
"Nejsem si docela jistá, jestli by to fungovalo. Podle toho, co říkáte, by se to jenom vyrušilo, ale my je potřebujeme zničit," namítnu a podívám se na hodiny. Necelé dvě minuty. Kde jsi, Barry?
Ale hned, jak mi ta myšlenka proběhne hlavou se dveře TARDIS otevřou a dovnitř vběhne poněkud udýchaný Barry Allen s přeplněnou taškou v ruce. "Jsou to opravdu všechna?" chci se ujistit, protože mám takové to špatné tušení, že ne.
"Ne, bohužel. Pár už jich bylo snědených a na hlavním náměstí probíhá ta charitativní akce. Vajíčka jsou v takové plastové nádobě, neměl jsem se tam jak dostat. Jsou to dary dětem do nemocnice," řekne, nechtě mě zklamat, i když musí. "A celé náměstí je hlídané. Pořád zbývá asi tisícovka."
"To je špatný. Už s tím nic neuděláme, můžeme jedině tyhle hodit do helia pro zablokování a pozastavení reakce a zbavit se jich potom. Myslím, že nakonec budeme muset riskovat křížení vlastních časových linií a posunou se pár minut v čase zpátky, nezbývá nám nic jiného, než je zničit násilně, jako strážci. Zavezu nás dvacet minut do minulosti," oznámím, a ostatní už s tím nic neudělají. Přejdu k panelu a kreslením Gallifreyských slov a pokynů na dotykové panely, vyťukáním data a času a zatáhnutím za hlavní páku se přesunu do času 15:39.
"Běžte se převlíct. Čekám vás okamžitě, jak můžete, na náměstí," přikážu týmu Arrow, jenom Flash s Jackem Harknessem zůstanou se mnou. Lusknutím změním svou módní modro-vínovou kombinaci za obvyklý černý kostým a stává se ze mě Shadow Princess, bojovnice.
Jdu do zbrojnice, vezmu tam pět pistolí a okolo dvou stovek šípů, které vezmu do laboratoře a namočím je všechny do koncentrované kyseliny sírové.
Musím si dávat pozor, abych se nedotkla ani jednoho z hrotů. Jackovi to ovšem nevadí, tak mi pomáhá s namáčením, musíme to zopakovat alespoň třikrát. Trvá to dlouho, proto jsem si nechala dvacet jedna minut. I kulky ponořím do roztoku.
"Je to bezpečné? Jako forenzní vědec vím, co říkám," připomíná Barry, ale já ho ujistím, že já jako Paní času vím, co dělám. "Mělo by to fungovat, na osmdesát procent."
"Osmdesát?"
"Není to stovka, no. Ani to nemáme ověřené, Barry. Je to buď anebo. Ale Jack je může likvidovat holýma rukama, aniž by mu bakterie ublížily. Výhoda nesmrtelnosti," řeknu a otočím se na Jacka, který začíná vypadat natěšeně na to, že může ničit mimozemské bakterie a ještě se u toho nacpat čokoládou. "Musíme jít."

Tak já, Jack a Barry se šípy a kulkami napuštěnými kyselinou sírovou vykročíme ven z jako-dodávka-vypadající TARDIS na náměstí, v černém a červeném kostýmu a Jack v jeho orientálním hábitu, který musí jako Ra's Al Ghul nosit. Jak fouká vítr, ten plášť efektně vlaje ve vzduchu, a když před sebe napřáhnu luk se třemi šípy najednou a Flash se nachystá k běhu, vypadáme neuvěřitelně hrdinsky a dramaticky, jako ve filmech.
Před sebou vidím Black Canary, jak skáče ze zídky u schodiště na zem a na sekundu i žlutý blesk, který zůstal jako stopa po utíkajícím Flashovi.
Skoro každý na náměstí má v rukou jedno nebo víc velikonočních vajíček, jásají, poslouchají Ruvéin projev a nevšímají si nás.
Canary použije své sonické zařízení, čímž ohluší polovinu lidí stojících na náměstí, a zbytek lidí propadne panice a začnou utíkat. Dva bodyguardi seberou Ruvé Darhk a snaží se ji dostat 'do bezpečí', pryč od nás. Jenže my nejsme to nebezpečí.
Ví ona o tomhle, nebo ne? Je to nějaká podivná invaze jako ty, co se odehrávaly v Londýně každý rok o Vánocích? Velikonoční invaze?
Spatřím onu plastovou krychli plnou vajec darovaných nemocnici Starling General.
Jsou za dvě minuty čtyři, pořád máme trochu času. Jenže utíkající lidé si tenhle náš zásah nespojí s vejci, takže si je samozřejmě berou s sebou a házejí je do kabelek a batohů. Nemají ani tušení.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbený seriál?

Doctor Who 41.2% (21)
Sherlock 7.8% (4)
Teorie velkého třesku 2% (1)
Arrow 9.8% (5)
Agents of SHIELD 9.8% (5)
Jak jsem poznal vaši matku 3.9% (2)
Flash 3.9% (2)
Upíří deníky 3.9% (2)
Supernatural 17.6% (9)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama