Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 1

17. července 2016 v 19:10 | Sophie |  Jiné psaní
Tamto byl jenom prolog. Představení padouchů. Tady to teprve začíná. Tady jsou lidi z Bonda a Sherlocka, pokud vás to zajímá, a dost slash. Taky je to canon divergence, ale to už tak u fanfiků bývá. Ten konec nebudete čekat, mwahaha!
Mimochodem, poslední dobou (už pár měsíců) jsem doslova posedlá Bondem a 00Q (nemám ponětí proč) a trochu jsem se vykašlala na DW, sorry.



Kapitola 1


James pozoroval Q soustředěně se vrtat v jakési základní desce od laptopu už nějakou tu dobu. Nikdy by ho to nenudilo, jen tak sedět na pohovce, kterou tam Q měl kvůli častému přespávání po dlouhých nocích strávených v práci, kdy ho ani on, ani Moneypenny nemohli donutit jít domů, a sledovat ho při práci. Nemohl si pomoct než se celou tu dobu usmívat. Q se skrz lupu díval na složité obvody, s lehce pootevřenými ústy a špičkou jazyka vystrčenou ven, jeho útlé prsty svírající pinzetu a maličkou pájecí pistoli. Sem tam si něco potichu zamumlal nebo odložil nářadí, když musel deskou pohnout. V místnosti vládlo ticho, až na hučení centrálního vytápění, dech obou mužů přítomných v laboratoři a rachocení nářadí. Takhle to měl Q nejradši - pracovat v klidu a ničím nerušen.

Na věčnou přítomnost Dvojité nuly už si zvyknul dávno. Dřív ho svým troufalým chováním rozčiloval, ba i doháněl k šílenství, ale ty časy už jsou dávno pryč. Dokud je agent ticho a ničím ho nerozptyluje (tuhle podmínku neplní moc často, ale co už s tím Q může nadělat; to má za to, že žije s tím drzým špionem v jednom bytě), může si tam dělat, co chce. V rozumných mírách, samozřejmě.

James se na chvíli naklonil dopředu a potom se rozhodnul lehnout si na záda. Přecejen je nemilosrdným zabijákem pro Královnu a Vlast, a ne nějaká kočka domácí, takže nevydrží posedět dlouho. Q si pomyslel, že by potřebovat Rubikovu kostku nebo alespoň mobil plný her na zabavení. Chtěl dokonce odložit páječku a lupu na malou chvilku a vstát - už byl docela unavený, musel si přiznat, a bolely ho oči, ruce i zadnice - když ho najednou vyrušilo neočekávané pípnutí příchozí zprávy na jeho notebooku. Lehce nadskočil na židli.

Posunul rameno s lupou na stranu, odložil nářadí i desku a nasměroval pohled na zprávou aktivovanou obrazovku počítače. Zaměřil se na kolonku odesílatele, a když spatřil adresu, téměř ho polil studený pot. Q nemohl uvěřit svým očím: email byl od jeho rodičů. Teď, po čtyřech letech se ozvali, z ničeho nic? Váhal s kliknutím na zprávu, ale nakonec se k tomu odhodlal a začal číst.

Oči mu rychle létaly po slovech. James ležící na gauči otočil hlavu směrem ke svému partnerovi, a když viděl znepokojení v jeho očích, s náznakem obav v hlase se zeptal: "Co se děje, Q?"

"Představ si, Jamesi, že se mi po letech ozvali ti dva lidé, které mám v rodném listu zapsané jako rodiče, s pozvánkou na Vánoce," odpověděl výstrojní důstojník britské tajné služby zcela vážně, ale trochu skepticky. Nevěřil, že by to mohla být pravda. "Chtějí, abych s nimi a svými bratry strávil letošní svátky, z ničeho nic. Jo, a prý můžu někoho vzít s sebou." Odfrknul si.

Vzhlédl od monitoru a podíval se na Bonda zpoza svých brýlí, čímž naznačil, kdo by ten 'někdo' teoreticky mohl být, kdyby ovšem jel. To v žádném případě nepřipadalo v úvahu. "Nemám vůbec ponětí proč zrovna teď," ještě dodal šeptem.

James se převalil na bok, aby viděl Q úplně a nemusel přitom kroutit krk a podložil si hlavu rukou, jeho rty se opět protáhly do lehkého, chápavého úsměvu. "Tak to je dobrá zpráva, vždycky jsem chtěl poznat tvé rodiče, a tys vždycky odmítnul. Kdy vyrážíme? A hlavně, kam?" zeptal se James duchaplně, přestože věděl, že Q odmítne, ostatně jako vždy.

"Nikam, Jamesi, nikam," oznámil Q a viděl Bonda nakrčit obočí v otázce. "Protože to jednoduše nemohu přijmout. Byl jsem jim jedno, nikdy se neozvali - jediný, s kým jsem kdy přišel do kontaktu od té doby, co pracuju pro MI6 je můj nejstarší bratr, a to jenom proto, že to tu celé řídí - a teď, po tom incidentu se SIM kartami si najednou vzpomněli a je jim to líto? Jenom teď, když si uvědomili, že o mě mohli přijít? Vždyť ani nemají ponětí, kde pracuju, proboha!" Už to nevydržel. Nervy se mu v hlavě napínaly už dost dlouho, a po přečtení toho emailu konečně praskly. Q si potřeboval ulevit už dost dlouho, zaregistroval James. Jakže dlouho tu vůbec sedí a fidlá se v součástkách?

James buď poznámku o Q-ho bratrovi nezaregistroval, nebo se ji rozhodl přejít.

"Ale Q-"

"Nepojedu na Vánoce k rodičům. Co když nastane celonárodní poplach, nebo nás napadnou plastoví Santové s trumpetami a vražedné stromečky, a já se budu válet někde na venkově a přejídat se cukrovím místo toho, abych byl tady v R&D a hlídal zabezpečení? A co William a Kate? Navíc, nesnáším Vánoce." To už měli všichni tři bratři společné.

"Q-divize i naše kočky bez tebe přežijí pár dní. Prosím, Andrew, vrátím ten Aston, který jsi mi dal na podzim. Potom," prosil James a nasadil ten nejlepší svůdný obličej, který dokázal. Už nějakou tu dobu se vehementně snažil dostat svého partnera ven na dovolenou - kamkoliv, hlavně pryč z osamělé laboratoře - a tohle byla dokonalá příležitost. Dokonce použil jeho pravé jméno místo obvyklého aliasu. Sice už pro ně měl vymyšlené jiné plány, ale ty ještě může přehodnotit. "A odkdy nesnášíš Vánoce? Co si pamatuju, na výroční vánoční party jsi vždycky dorazil."

James vstal z pohovky a šel směrem ke Q-ho pracovnímu stolu rychlými kroky. Obešel ho a v náklonu ho zezadu objal, ruce kolem hrudníku. Přitulil se k němu a vtiskl mu letmý polibek k uchu. Q měl ruce stále natažené dopředu a napětí v jeho svalech, které James cítil i přes látku dalšího příšerného barevného svetru, prozrazovalo, že je docela naštvaný a nechce svůj názor změnit. Ovšem, je teprve jednadvacátého, do Štědrého dne času dost.

"Jedno slovo: Moneypenny. Vždyť víš, že ta dokáže přemluvit kohokoliv k čemukoliv. Dokonce i Alec poslušně umývá nádobí v kuchyňce od té doby, co mu vyhrožovala s nožíkem v ruce a prstem na tlačítku 'M' v telefonu," odpověděl Q na poznámku o party a vzpomínka na tu akci v kuchyni před pár měsíci dokázala jeho obličej povolit v uchechtnutí. Deska ležela na stole bez povšimnutí, a protože už byla jedna v noci, rozhodnul se Q vrátit se k ní další den.

James si to pamatoval moc dobře. To mu připomnělo, že by mohl přinutit Eve přinutit Q jet na tu dovolenou. Sice by jí musel slíbit nejméně dva týdny zalévat květiny a udělat všechno nutné papírování s dávno vypršeným deadlinem, ale stálo by to za to. Poznat Q-ho rodiče a bratry, o kterých vůbec netušil, kdo by mohli být, po dvou letech - už je načase. Přece by se za něj Q nestyděl, že ne?

"A Vánoce nesnáším odjakživa."

"A nechceš to alespoň zvážit? Sám jsi to řekl, neviděl jsi nikoho z nich čtyři roky," naléhal James a snažil se z něj vyloudit souhlas dalšími jemnými polibky, což se za chvíli jaksi zvrhlo v pořádné muchlování se na jedné malé stoličce, s Jamesem sedícím Q v klíně a rukama kolem jeho krku a ve vlasech. Jak moc měl rád ty jeho tmavé rozcuchané kudrny.

"Slib mi, že to alespoň zvážíš," prohlásil Bond, když se konečně od sebe odtáhli, lehce udýchaně, a natáhl se pro ještě jednu poslední mlaskavou pusu. Nejraději by tu s ním ale seděl celou věcnost a nikdy se nerozdělil. Vůbec netušil proč, ale něco na Q ho prostě fascinovalo, přitahovalo jako nikdy předtím a způsobovalo, že se ho nemohl nabažit, jako nějaký puberťák opilý láskou. Nikdy ani nebyl spokojenější - a nikdy neměl větší strach.

"No dobře, no dobře, ale jenom protože tak sakra dobře líbáš. Ovšem, neslibuju vůbec nic. Proč vlastně rušit tradici
nákupů na vánočních trzích po celém Londýně, hm?" podíval se Q Jamesovi do očí a dal tím najevo, jakou nechuť k cestě do rodného domu stále chová. Láskyplně přejel svému partnerovi rukou po zádech.

"Říkal jsi, že nesnášíš Vánoce," James pohotově odpověděl.

"To je pravda."

"Tak proč-ale, to jedno." Bond se podíval na hodinky a uvědomil si, že je docela ospalý z toho polehávání na gauči. "Každopádně, už bychom měli jít domů, nemyslíš? Potřebuješ se vyspat. Nemůžu se na ty tvé kruhy pod očima dívat," řekl starostlivě. Q zjistil, že James Bond v mnoha ohledech vůbec není tím, kým se zdá být. Dokázal se starat, dokázal se uvolnit, dokázal milovat. A dokázal i jakž takž žít normálním, domácím životem, kde byl jenom James a ne 007.

Q otevřel ústa, chystaje se vyslovit něco na protest, ale nenadále zívnul a to ho přinutilo změnit názor a přikývnout. "Tak dobře. Ale napřed ze mě musíš slézt," přikázal Jamesovi věcně s tenkým úsměvem a letmou pusou a pustil se ho, aby vůbec vstát mohl. Ne, vůbec to nebylo směšné.

Řekl si, že možná, ale jen možná, s pěti-dobře, desetiprocentní pravděpodobností zváží máminu nabídku. Divil se už jen tomu, že má emailový účet. Vždycky ji považoval v tomhle ohledu za neschopnou.

James vstal, čímž umožnil Q udělat to samé, vypnout laptop, sbalit si pár věcí včetně počítače do tašky, zhasnout a odejít z laboratoře jako poslední. Žádný z jeho poskoků tam nebyl tak dlouho (za což byl James vděčný). Na loďce odjeli k místu, kde stojí zaparkovaný Jamesův šedý Aston Martin (který slíbil Q vrátit, jenže udělat to nechtěl a nemínil) a namířili si to do Notting Hillu.

Když o jedny ohřívané asijské nudle, sprchu a ještě víc muchlání později ležel Q v posteli, (tentokrát) oblečený v pyžamu a zahalený tmou, ve které se vždycky tak dobře přemýšlí, zvýšil šanci zvážení pozvánky na celých 40 procent, což znamenalo hodně, ačkoliv se tak nemuselo zdát.


A překvapivě, o tři dny později, když konečně dostala polovina MI6 volno, stál před masivními dveřmi červeného domu ozdobenými vánočním věncem, ruku v ruce s Jamesem a s druhou rukou nataženou před sebe připravenou zaklepat. Nebyl si ovšem vůbec jistý a moc se mu do toho nechtělo. Váhal.

Jamese to stálo poměrně dost přemlouvání, slibů, maličkých pozorností a vášnivého milování, aby ho k tomu dokopal. Nicméně tam stáli a James stisknul Q-ho ruku v aktu povzbuzení. Jeho partner se konečně přiměl k natažení ruky ještě více dopředu a udeření do dřeva. Jeho rodiče byli staromódní a byli neradi, když někdo zvonil. Tvrdili, že je to pokaždé vyleká.

Q si říkal, jestli to nebyla chyba. Možná ano. Ale to už se nedalo vrátit zpět. Slyšel tlumené mluvení, šouravé kroky a nakonec blížící se klapání podpatků. Okamžitě poznal matčino tempo a délku kroků. Otočil hlavu, aby se podíval Jamesovi do očí a ten ho slabým kývnutím ujistil, že všechno bude v pořádku.

Dveře se otevřely a za nimi vykoukla zaoblená malá žena s šedými vlasy oblečená v červeném kardiganu - jeho matka. Jakmile uviděla svého třetího, nejmladšího syna, zarazila se i rozzářila zároveň. Smíšené pocity byly v její tváři znatelně rozpoznatelné. Po chvilce napětí ale překročila práh a objala svého syna a prohlásila, "Tak konečně ses rozhodl ukázat, Andrew Sherrinforde Holmesi!"

Q ji objal nazpátek, nemohl si pomoct, přecejen to byla jeho matka. James se při zmínce Q-ho prostředního jména - Sherrinford - zakřenil a Q nad ním protočil panenky. Odtáhl se od matky a pohleděl na otce, který už také stál ve dveřích, když se dozvěděl, kdo dorazil. Přivítali se rychlým objetím a pár prohozenými slovy. Pan Holmes taktéž nosil svetr, béžový s knoflíčky. Tak odtud vítr vane, uvědomil si James.

James se představil Q-ho matce se svým obvyklým 'Bond. James Bond.' a ještě dodal informaci, že je jeho partner. Jestli ji to nějak udivilo, nedala nic najevo. Nabídl ruku a ona ji stiskla; její stisk byl kupodivu docela pevný. Usmála se. Jamesův drsný vzhled, neustále ostražitý, shrnující pohled v modrých očích a zkušenostmi ostřílená tvář se nezdála ji znepokojit ani v nejmenším. No, alespoň neměl obvyklé nóbl oblečení, ale trochu víc všední kalhoty a kabát.

Q už byl vevnitř, vítaný - ne moc nadšeně - nejstarším bratrem. Když ho Bond spatřil a uvědomil si, že Q-ho příjmení je vlastně Holmes a kdo jeho bratr je, lehce zpozorněl. Mycroft, šéf tajné služby, který byl nadřízený i samotného M, mu věnoval tvrdý pohled jasně vyjadřující: pokud se Andrewovi něco stane, sám vás zabiju, 007. Moc dobře věděl, kdo Bond je; však se také jednou nebo dvakrát setkali, ještě ve starém velitelství Šestky. James mu pohled oplatil, ale potřásl si rukou i s ním. Neviděl ho ovšem moc rád. Ten muž byl osina v zadku M i celé MI6 odjakživa.

Pan Holmes je oba pozval dovnitř a řekl, že boty si zouvat nemusí. James i Q si svlékli kabát a teplou zimní parku a pověsili svršky na věšák v předsíni. Pan Holmes uvedl oba dva do obývacího pokoje, centra dění domu. Bond ostražitým pohledem skenoval okolí pro případné hrozby, ale jediné, co viděl, byla vánoční výzdoba, uklizené prostory a hodně kýčovitých předmětů a knih. Mycroft se odebral do kuchyně a James si všimnul, že si sedl ke stolu v kuchyni vedle nějakého šedivějícího, ale docela pohledného muže zhruba jeho věku a ten druhý muž se k němu přisunul blíž - dost blízko na to, aby z toho vydedukoval, že jsou ve vztahu. Takže nejméně dva ze tří bratrů jsou homosexuální, zajímavé. Pro paní Holmesovou to muselo být těžké, pomyslel si.

Celou dobu držel Q za ruku. Prošli kolem několika zavřených dveří až dozadu do obýváku, kde si oba muži okamžitě všimli velkého vánočního stromku. Celý dům voněl po sušenkách a pomerančích.

V jednom křesle přímo naproti vchodu seděl vysoký, bledý, tmavovlasý muž v obleku dost podobný na Q - kudrnaté vlasy, ostré rysy, špičatá tvář, štíhlá postava - takže třetí bratr, pravděpodobně. Na jeho klíně odpočívala poměrně mladá, hezká žena s taktéž tmavými a dlouhými vlasy oblečená v přiléhavých džínech a tmavě červené saténové halence. Hlavou se opírala muži o rameno a on ji držel kolem pasu. Oba vypadali poměrně znuděně a mužovy oči těkaly po celém pokoji, jakoby tam něco hledal, nebo se snažil vyřešit nějaký problém. Ani se neobtěžoval vzhlédnout, kdyby Q nepromluvil a nepředstavil mu Jamese: "Rád tě zase vidím, Sherlocku. Tohle je James Bond, můj partner. Jamesi, Sherlock Holmes - prostřední bratr." Potom se se zdviženým obočím podíval na tu ženu. Neznal ji. "Myslím, že my dva jsme ještě nebyli představeni. Andrew Holmes."

Jistěže je to Sherlock Holmes, ten detektiv. Byla to ostuda, že to Jamesovi nedošlo.

Brunetka se zvedla a s ctižádostivým úsměvem potřásla Q rukou. "Irene Holmesová. Jsem Sherlockova žena." To ho šokovalo. Sherlock má manželku? Nikdy by nečekal, že by vůbec kdy mohl s někým randit, natož se oženit. Všiml si, že je pohledná, s výraznými rysy, poměrně dost make-upem a v drahém oblečení. Jejím vyjadřováním i stylem mu vzdáleně připomínala Jamese. Znal ji ale jen pár sekund, a z takhle krátké známosti toho moc usoudit nedovedl. Q nikdy tak dobrý v dedukcích nebyl, jemu vždy lépe šla věda a informatika.

Sherlock nevstal. Kývnul na Jamese a Q a řekl: "Také tě rád vidím, bratře." Z jeho tónu bylo poznat, že to nešlo od srdce a zase tak upřímně to nemyslí. Takže je víc jako Mycroft. "Doufám, že tenhleten James Bond není tak příšerně nudný a hloupý jako ten poslední." A ještě je drzý. To, a genialitu, má Q společné s oběma bratry, jak je vidět.

Sice nevstal, ale prohlédl si Jamese od hlavy až k patě zkušeným, posuzujícím pohledem. Zkoušel o něm něco zjistit pomocí svých geniálních dedukčních schopností, to James pochopil. Říkal si, kolik toho asi už ví za těch pár sekund.

Norman nebyl nudný a už vůbec ne hloupý, chtělo se Q dodat, ale usoudil, že hádat se s Sherlockem nemá smysl.

James se přestal zabývat zvláštním párem na křesle a otočil se na druhou stranu místnosti k pohovce a dalším dvěma křeslům a krev mu náhle ztuhla v žilách, když spatřil blonďatou ženu s krátkými vlasy, kterou myslel, že už v životě neuvidí, s malou holčičkou na klíně a mužem po boku. Manžel, usoudil James. Nikdy by nečekal, že zrovna ona se kdy provdá, stejně jako Q to nečekal u Sherlocka. Oba dva se věnovali jejich dceři, tak dvouleté, hráli si s ní, mluvili na ni a vcelku se tvářili jako obyčejný manželský pár, jenže James moc dobře věděl, co je blondýna doopravdy zač. Okamžitě se vydal směrem k nim dlouhými, těžkými kroky napříč pokojem, a to je donutilo vzhlédnout. Všichni na ně zírali - Sherlock, Irene, Holmesovi i další mladá žena ve světle zelených šatech.

Maryiny oči i tvář ztuhly šokem a její výraz náhle zvážněl; úsměv jakoby nikdy neexistoval. Instinktivně přitiskla holčičku blíž k sobě a její manžel pohledem těkal mezi Jamesem, Q, Mary a ostatními v místnosti. Mycroft a jeho přítel se do kolektivu odmítali zapojit a raději zůstali v kuchyni.

"007," řekla suše chladným hlasem plným nepříjemných vzpomínek, o kterých si myslela, že už dávno zapomněla.

"001."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama