Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 4

22. července 2016 v 20:03 | Sophie |  Jiné psaní
A jsem tu se čtvrtou kapitolou Velkolepých Vánoc, která se vrací zase do současnosti, do Holmesova domu. Na začátku je to víceméně vánoční a domestic fluff, ale potom... nechte se překvapit, ale něco se rozhodně stane.
Už se dostáváme k té části, kde tam budou Hart a Eggsy a Alex a Danny a další.
Poslední dobou jsem nějak aktivní, co? Už šestý článek, a předtím jsem mlčela měsíce.



Kapitola 4

Napětí v místnosti se stupňovalo. James a Mary na sebe nepřestali vrhat vražedné pohledy, a kdyby její malá dcerka oblečená celá v červené a růžové neotočila hlavičku k matce a nezačala něco mumlat, což donutilo Mary sklonit hlavu a zase se jí věnovat, bůhví jak dlouho by ta trapná chvíle trvala.

Q se vzpamatoval jako první a řekl, lehce zmateně, což u něj nebylo moc časté: "001? Ta slavná 001, to jste vy? No, jste si podobná, to musím uznat."

Došel až k páru na sedačce a natáhl ruku, aby si s Mary potřásl. "Velice mě těší. Andrew Holmes." Dodal by ještě, že je výzbrojní důstojník MI6, ale jelikož ani jeden z rodičů nevěděl, kde vlastně pracuje, a oba byli v místnosti přítomni, nemohl. Tak nějak tušil, že to 001 stejně ví.

"Ano, slyšela jsem o vás. Ale co tu proboha dělá on?" Opět zaměřila pohled na Bonda. "Mary Watsonová, mimochodem."

Q si potřásl rukou i s jejím manželem, který se nadstavil jako John Watson, a usmál se na holčičku. Byla roztomilá a Q měl vždycky děti rád, stejně jako kočky. Nechtěl o tom Jamesovi říkat, protože dva roky je ještě dost brzy a on si nebyl jistý, jestli by to James viděl stejně, ale jednou by s ním rád adoptoval dítě, jestli se třeba někdy vezmou… Zaplašil tu myšlenku.

Q věděl, co se stalo, samozřejmě. Četl o té jisté misi a neslavné rezignaci agentky 001 a četl i o jejích skutcích.

"To je trochu komplikované," podíval se z Mary na Jamese a přísným pohledem mu naznačil, ať je raději zticha o tom, že jsou partneři. O tom věděl své. "Ale obávám se, že tu zůstane po celé svátky, takže si zkuste jeden druhého nevšímat." To byla asi ta nejlepší rada, kterou mohl nabídnout.

"Mary, o co jde? Kdo je ten muž a odkud ho znáš?" zmateně se ptal manželky John a zamračil se.

"Někdo z mé minulosti. Nezabývej se tím, zlato," snažila se ho uspokojit odpovědí a podívala se na něj. Byl to nepatrný úsměv na její tváři? Musela ho milovat, jako kdysi milovala 005. Bylo to svým způsobem smutné.

"Pojď, Abigail, jdeme do kuchyně za strejdou Mycroftem a strejdou Gregem." Mary vstala, držící dceru v rukou, přitiskla si ji na hruď a odšourala se přes celé přízemí do kuchyně. Johna nechala v obýváku.

On ovšem sám vstal a rozhodl se ji následovat. Zastavil se, když procházel kolem Jamese a představil se i jemu. "James Bond," odvětil vyšší a starší muž. Už tu stihl poznat skoro všechny kromě 'strejdy Grega', toho Mycroftova přítele. James nevěděl, kolik z Maryiny minulosti toho její manžel ví, a tak radši nic nedodal.

John se trochu rozpačitě zarazil a potom odešel pryč. Cestou pohleděl na Sherlocka a Irene, kteří si celou dobu tiše o něčem povídali (Sherlock byl mírně nervózní a podrážděný a vypadal, jakoby si vážně chtěl jít zakouřit), a mlčící hostitele, kteří se tvářili stejně jako on, trochu rozpačitě, zmateně a nechápavě. Nevěděli, o co jde - jak by také mohli, nemají ani ponětí o tom, kdo byla Mary zač předtím, než poznala Johna.

"Dobrá, kdo chce sušenku? Domácí," zeptala se paní Holmesová pohotově, aby ulehčila atmosféru, usmála se na své syny a odcupitala do jídelny. Vrátila se s tácem vánočního pečiva, které vypadalo opravdu krásně a vonělo pomeranči - tak to byla ta vůně, která byla v domě cítit, když se vstoupilo dovnitř.

Q si uvědomil, že má vlastně hrozný hlad. Ty sušenky míval vždycky rád a připomněly mu všechny ty Vánoce trávené v tomhle domě, když byl ještě dítě. Od té doby, co šel na univerzitu, už je neviděl jinak než dva dny staré v zapařené krabičce, kterou matka schovávala v kredenci před ostatními jenom pro něj. Čerstvou už neměl… ani si nepamatoval.

Okamžitě šel k matce a sáhnul po dvou pomerančovo-čokoládových sušenkách a do jedné se zakousnul. Vychutnával si tu báječnou chuť hořké čokolády a pomerančové kůry ve vanilkovém těstě upečeném tak akorát. Zavřel oči a znovu si vzpomenul na dětství. "Mmmhhmm," vyloudil ze sebe, "jsou opravdu vynikající, mami. Už ani nevím, proč jsem sem nechtěl jezdit."

"Ale víš, Andrew. A nemysli si, že ti to odpouštím!" lamentovala, ale srdce měla dobré a bylo na ní vidět, že zase tak vážně to nemyslí. Zato pan Holmes…

Také si vzal sušenku. Paní Holmesová přešla těch pár kroků k Jamesovi a nabídla mu také. Nejprve chtěl odmítnout, ale pak mu Q řekl: "Vezmi si jednu, Jamesi, jsou úžasné." Jeho výraz a to, jak se nad tou sušenkou rozplýval, ho přesvědčilo, aby si jednu vzal, i když na tohle nikdy moc nebyl. Co se týče Vánoc, znamenaly pro něj párty na základně MI6 a nákupy na trzích, nikdy moc nebyl na rodinné sešlosti. Tohle byla výjimka, že to byl on, kdo přemluvil Q, aby sem jeli. Měl by být zdvořilý a nabídnout si.

"Děkuji, paní Holmesová," řekl, lehce se pousmál a kousl si do pečiva. Q měl pravdu - byly úžasné. Byl si jistý tím, že vánoční sušenka Q-ho matky je jedna z nejlepších věcí, co kdy ochutnal, a že ochutnal opravdu hodně věcí. Ta kombinace čokolády, vanilky a pomerančů byla prostě správná.

"Jsem ráda, že vám chutná," prohlásila matka radostně a otočila se na ostatní v místnosti. "Irene, vezmi si taky, jsi tak hubená!"

Irene znovu vstala a vzala z tácu čtyři sušenky, čímž paní Holmesovou značně potěšila. Vrátila se k Sherlockovi a dala mu jednu, zbytek si nechala pro sebe, a to Q lehce překvapilo. Myslel by si, že žena jako ona - z vyšších kruhů, dobře oblečená podle nejnovější módy - si bude striktně hlídat figuru a něčím jako lehce přeslazenou vánoční sušenkou pohrdne, ale ona ne.

"Máme hrozný hlad, že ano?" zašeptala, ale dost hlasitě na to, aby to všichni slyšeli, a jemně si pohladila břicho, dívajíc se přitom na Sherlocka. Aha.

Všimla si, že se na ni James a Q dívají a mrkla na ně. Vážně mrkla.

Jako by pět Holmesů už nebylo dost, nepočítaje další příbuzné jako sestru pana Holmese a její rodinu, a teď na světě ještě bude malý klon toho otravného sociopatického detektiva Sherlocka Holmese, který je náhodou Q-ho bratr.

Sherlock své ženě a jejímu břichu věnoval nepřítomný úsměv a potom zavřel oči. Pod jeho přiklopenými víčky byly vidět kmitající panenky, jakoby se snažil něco vyhrabat v paláci myšlenek. Řešil případ i teď, o Vánocích? Rozhodně se na něco snažil soustředit. Možná to bylo jenom usilovné potlačování chuti na cigaretu. Rty měl přitisknuté k sobě a jeho výraz je zamyšlený, s vráskami na čele. Sušenky se ani nedotkl.

Q mu chtěl říct, že mu ta sušenka pomůže v čemkoliv, co se snaží udělat nebo naopak neudělat, protože máminy sušenky prostě měly ten efekt - pomohly, ať bylo člověku jakkoliv - ale Irene znovu nasměrovala pohled na detektiva a promluvila první: "Sherly, dej si taky, nechceš přece urazit matinku," zavrněla. "Kromě toho, ještě pár dní a už bych se o ta tvoje žebra vážně pořezala."

Q se rozhodl ty dva ignorovat, stejně jako bratra ignoroval roky, a šel se posadit na teď už volnou pohovku, následován Jamesem, který obtočil ruku kolem jeho ramen a přitiskl si ho blíž k sobě svými silnými pažemi. Vytáhl mobil, aby zkontroloval pravidelná hlášení od jeho pravé ruky R, protože by nepřežil osm dní někde na venkově bez spojení s Q-divizí, a když se ujistil, že je vše v naprostém pořádku, dovolil si uvolnit se.

Oba muži dojedli sušenky a poprosili paní Holmesovou o další - když ony byly tak vynikající - která okamžitě přiběhla a sedla si vedle svého nejmladšího syna. Tác položila na konferenční stolek.

"Tak povídej, Andy, co jsi celou tu dobu dělal a proč jsi mi nemohl alespoň jednou zavolat, hm?"

"Mami, prosím, kolikrát ti mám ještě říkat, ať mi neříkáš Andy? Nesnáším to," konstatoval, James se zakřenil a vtiskl mu pusu na tvář. Q si povzdechl, rukama nadzvedl černé brýle a rezignovaně si promnul oči. Vůbec ho nezajímalo, že má ruce lehce ulepené od čokolády.

"Dlouhá historie. To je sakra dlouhá historie a myslím, že bys tomu ani nevěřila."

"Žádné klení!" jemně ho propleskla a Sherlock se zaculil.

"A jak jste se vy dva s Jamesem poznali? Aspoň to snad vlastní matce můžeš říct, ne? Jsem rád, že jsi šťastný, ale mohl jsi nám něco říct!" přidal se pan Holmes. Sedl si na druhou stranu gauče, vedle Jamese.

Matka už trochu povolila. Sama si nabídla sušenku a svým naléhavým pohledem nutila všechny, kdo ještě stále seděli v obývacím pokoji, aby si brali, dokud se všechny sušenky nesní. Vůbec se jí nelíbilo, jak jsou všichni málo živení a nejedí - což byla většinou pravda, ale povolání, která Sherlock, Molly nebo Q vykonávali, byla časově náročná a většinou neměli čas jíst.

V domě vládla pohoda a poněkud vánoční nálada. Všechno bylo v klidu, bez starostí a bez povyku. Mycroft, Lestrade a Watsonovi seděli u kulatého, bílého stolu v kuchyni, bavili se o práci a hráli si s Abigail. Sherlock, Irene, James, Q a pan a paní Holmesovi posedávali na křeslech v obýváku a průběžně pojídali sušenky. Rodiče se snažili vyloudit z Q a Jamese úplně všechno a ti dva museli být dost opatrní při tom, jaké tajné informace by jim mohli nechtěně sdělit. Už bylo po poledni, takže se všichni chystali sníst trochu polévky k lehkému obědu, navzdory nenávistným pohledům mezi Mary a Jamesem a nechápavým od ostatních.

Jenže, to by nebyly pravé anglické Vánoce, kdyby se nic nesemlelo. Nebyla to sice zrovna vesmírná loď nad Londýnem, ale čtyři vládní pracovníci, detektiv, voják, policista a patoložka v jednom domě také nevěstili nic dobrého.

Bylo 12:28, když Mycroftovi, Jamesovi, Q a Mary simultánně zazvonily mobilní telefony. To bylo dosti podezřelé. Oni věděli, co mají společného, a proč zrovna oni. Byl to M a hlásil naléhavý případ a celosvětový stav nouze.

"Co se děje, M?" nebo obdobnou variantu též otázky položili do telefonu všichni volaní. Kontakt na Mary, alias 001, MI6 pořád měla pro případ, že by se stalo něco podobného, jako se stalo právě teď. Muselo to být hodně vážné.

"Ty zatracené SIM karty se znovu spustily a nastala stejná situace jako minule, všichni podlehli nutkání zabíjet a páchat násilí. Díky Q jsme naštěstí chránění - díky vám, jste génius - ale ve městě probíhá doslova masakr. Potřebuju vás tady, urychleně! I vás, 001. Je to opravdu naléhavé a vy jste naše nejlepší šance."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama