Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 5

29. července 2016 v 20:58 | Sophie |  Jiné psaní
Po nějaké době jsem zpátky s další kapitolou VV. No, vlastně čtyřma kapitolama. Byla jsem zase offline na pár dní, ale aspoň jsem stihla napsat tolik kapitol. Už se tam konečně objevují i Kingsmani a Alex Turner.Tady v téhle kapitole. Je trochu delší. A taky už tam začíná nějaká ta akce.


Kapitola 5

Nikdo se neptal na otázky. Všichni se ve spěchu zvedli, rozběhli se ke dveřím a oblékli si kabáty, ujišťující se, že za opasky a uvnitř kabátových kapes stále mají nikdy neodložené pistole nebo revolvery. Ostatní pomalu ani nestihli zareagovat, jenom se s udivenými tvářemi zvedali ze židlí, krčili ramena a zmateně se rozhlíželi. Lestrade a rodiče Holmesovi věnovali Mycroftovi tázavý pohled.

On jim nemohl vysvětlit, co se děje. Možná pochopili, že jde o vládu, a tudíž musí zachovat tajemství. Dal svému příteli letmou, nevinnou pusu a jeho pozdviženého obočí si vůbec nevšímal. Tenhle nenadálý incident byla alespoň dobrá výmluva, jak se dostat pryč z domu zamořeného otřesnými vánočními předměty a rodinnou atmosférou.

Mary políbila dceru na čelo, pohladila její světlé vlásky a omluvila se Johnovi: "Promiň, zlato, ale je to vážně naléhavé. Musím jít. Vysvětlím ti to, až bude po všem. Jenom… nechoďte ven, za žádnou cenu!" Doufala, že dá na její varování.

Ale samozřejmě, že se všichni také zvedli, sešli se v předsíni a házeli na sebe ještě více tázavých pohledů. Irene žvýkala napůl snědenou sušenku, ale stála až moc blízko Johna s Abigail v náručí, která se jí koláček pokusila sebrat. Chňapla po něm malou ručičkou a už byl ten tam. Ona i Sherlock byli natolik soustředění na uspěchaný zmatek u dveří, jak se všichni oblékali do svršků a spěšně si nakřivo vázali šály, že si ani nevšimli.

Johnovi došlo, že to zřejmě souvisí s Maryinou původní prací a tím, co bylo zaznamenáno na flash disku, který hodil do krbu a spálil, nepřečtený. Nehádal se s ní. Co ho ovšem překvapilo, bylo zapojení Sherlockova bratra, kterého právě poznal, a jeho mírně děsivého, svalnatého přítele. Něco se mu na něm nezdálo od začátku, a teď už přišel na to, co. Pracoval s Mycroftem v Tajné službě, nebo někde podobného charakteru. Samozřejmě.

Dům rodiny Holmesových byl naštěstí poměrně izolovaný a nebyl zasažen; to ovšem neplatilo o zbytku města a světa. Čtveřice se musela dostat na velitelství, a to znamenalo vstoupit do signálem kontaminovaného prostoru.

Q sice karty analyzoval a zjistil, co jsou zač okamžitě, jak vešly do oběhu, protože to nemohlo být jen tak, aby bohatý podnikatel prostě začal dávat lidem SIM karty zadarmo, ale speciální rušiče signálu v podobě sluchátek, které vynalezl, měl ve své laboratoři v Q-divizi. Sestrojil dost párů na to, aby byla celá jejich skupinka v bezpečí.

Jeho tušení se ukázalo být správné - po spuštění určité frekvence se zahájí program vysílající neurologickou vlnu, která spustí určité reakce v mozku a člověk ztratí zábrany a stane se násilnickým. Všichni pracovníci MI6 do jednoho byli o skutečnosti uvědomeni, a stejně tak vláda a nejbližší přátelé a rodina, tudíž nikdo v domě Valentinovu SIM kartu v telefonu neměl, což bylo velké plus a úleva.


Navíc do Valentinovy rezidence poslali agenta v utajení, aby zjistil víc. MI6 věděla všechno o satelitech, biometrickém stolu i jeho plánu ušetřit ty, o kterých si myslí, že jsou toho hodni. Samí bohatí snobi a politici, kteří byli dost hloupí na to, aby si nechali za ucho implantovat zařízení, které sice vysílalo anti-frekvenci, ale zároveň obsahovalo výbušniny, kdyby se 'náhodou' něco zvrtlo. Jenže kdyby přežila společnost takových lidí, kdo by jim pěstoval potraviny, vyráběl spotřební zboží, opravoval elektroniku? Na tyhle základní věci mafiáni jako Valentine prostě nemysleli, a Q si říkal, jak jsou jejich šílené plány postavené na hlavu a iracionální.


Skupinka vyběhla na trávník před domem a rozhlížela se kolem sebe a na ty druhé, jako by hledali odpovědi poletovat ve vzduchu kolem nich.

"Musíme se dostat na základnu, ale to musíme projet městem. Nezvládneme to," sdělila Mary ostatním a do tónu i vyjadřování se jí automaticky vkradla špionská autorita a vážný hlas. Na chvíli zapomněla, že už pro Britskou tajnou službu léta nepracuje.

"Mám nápad," okamžitě zareagoval Q s tajemným, vědoucím úsměvem ve tváři, který naznačoval, že dostal brilantní nápad. "Mycrofte, můžeš se nějak dostat k největší helikoptéře MI6?"

"Samozřejmě, bratře. Otázka zní: proč, a proč bych ti měl vlastně vůbec věřit, po všech těch letech a té eskapádě s vládními servery?" Mycroft byl ke Q-ho práci a činům lehce skeptický, přestože sám schválil jeho povýšení na výzbrojního důstojníka. Dobře si pamatoval, jak se před sedmnácti lety naboural do systému britské vlády a vyřadil ho z provozu na celé dva dny, protože se na univerzitě nudil. Byl tak moc jako Sherlock, až ho to děsilo. Bůhví, co mohl udělat teď, když měl prověrku a legální přístup ke všem informacím z celého světa.

"Zaprvé, jsem tvůj bratr, jak jsi sám řekl. Zadruhé, bylo mi osmnáct. Zatřetí, právě teď jsem jediná šance pro celou planetu Zemi, protože mám způsob, jak nás dostat na velitelství chráněné a celý ten masakr ukončit jednou provždy, a ty to moc dobře víš, takže sourozenecká nenávist stranou, protože se musíme maximálně soustředit na naše priority, což je okamžité vyřazení Valentinových SIM karet," vyjádřil se Q razantně na bratrovu poznámku, dívaje se mu do očí, adrenalin mu koloval v žilách. To, co řekl, myslel do posledního slůvka.

"Dobrá, ačkoliv nerad, musím přiznat, že máš pravdu," připustil nejstarší z Holmesových bratrů s obvyklým náznakem arogance a uhlazenosti v hlase. "Jaký je tvůj plán?"

"Potřebuji, aby sem mi někdo z mých pracovníků dopravil tlumiče neuro vlny, potom se budeme moci bezpečně dostat do zasažených oblastí. Helikoptéra proto, že silnice nebudou průjezdné a navíc je rychlejší," Q odpověděl nenuceně, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc, a uspokojeně se usmál.

"Bože, vy a Sherlock jste si tak strašně podobní," odfrkla si Mary a se založenýma rukama čekala, jak konverzace dopadne. Neměli na to celý den. Už opět mluvila jako paní Watsonová a ne jako 001.

Mycroft vytáhl z kapsy saka mobilní telefon, našel poslední číslo v záznamu a zmáčkl 'volat'. Přiložil si mobil k uchu a po dvou zvoněních se na druhé straně ozval vytížený a unavený hlas Garetha Malloryho: "Ano, pane Holmesi? Buďte rychlý a prosím řekněte mi, že máte dobré zprávy."

"Vskutku mám, M. Váš výzbrojní důstojník má, zdá se, plán, jak to celé zastavit. Předám vám ho," odpověděl, a natáhl ruku s mobilem ke Q. Raději nechal vysvětlování na něm.

"Dobrý den, pane," řekl Q zdvořile. Při předchozím hovoru nebylo na pozdravy ani pomyšlení. "Potřebuji helikoptéru a pilota, co nejrychleji, a ještě čtyři páry tlumičů signálu, který karty vysílají. Jsou v trezoru v Q-divizi, ale vy, Moneypenny i všichni agenti mají jedny v pracovním stole. Mohl byste to zařídit?"

"Jistě, cokoliv, abychom tomu masakru učinili přítrž. Pošlu na vaše souřadnice, které se právě stahují, slečnu Moneypenny." S touto informací M zavěsil a Q vrátil telefon bratrovi. Modlil se, ať si Eve pamatuje kód k trezoru a hlavně ať je u Holmesova domu rychle. Ale jak ji znal, byla hodně dobrá a pohotová pilotka, i když z prací v terénu skončila a stala se osobní asistentkou M.

"Moneypenny už je na cestě," informoval Jamese, Mycrofta a Mary, "nebo alespoň bude do několika minut."

"Tolik času nemáme," poznamenal 007. To už nemluvil jeho James, ale agent Královny a vlasti. Q si pomyslel, že vypadá nervózní. "Každou vteřinou, kterou tu jenom stojíme a hledíme na prázdnou travnatou plochu, prchají nevinné životy."

"Že jsi to zrovna ty, kdo to říká, Bonde," řekla Mary kysele. Přestože už od incidentu v Bulharsku uplynuly čtyři roky a ona se vdala a porodila dceru, pořád se přes to nedokázala kompletně přenést.

"007 má pravdu, paní Watsonová. Mrháme tady drahocenným časem - ten je to jediné, co nemáme, a potřebujeme ze všeho nejvíc. Právě teď bych dal cokoliv za TARDIS," prohlásil Q a poslední poznámku, narážku na jeho oblíbený seriál, si zamumlal pod vousy, "kterou také nemáme. Ale máme někoho, kdo by nám možná mohl pomoci, pokud není pod vlivem vlny, a doufejme, že není."

Ostatní to donutilo lehce se pousmát - Doctora Who tu sledoval skoro každý už od dětství a klasických sérií a on to moc dobře věděl. Při pomyšlení na seriál ale dostal další nápad a oči se mu rozsvítily. Mycroftovi se ovšem moc zamlouvat nebude.

"O koho jde?" zeptal se James a přistoupil blíž ke svému partnerovi.

"Jeden můj starý přítel, na kterého už jsem si nevzpomněl roky," odpověděl mu nejmladší Holmes a už sahal po svém telefonu. Navolil seznam kontaktů a stiskl písmeno M. Požadované jméno bylo hned pod jménem Mallory. Ještě si ho nezměnil na M, neměl to srdce.

Q vytočil číslo a opravdu doufal, že jeho přítel není zaneprázdněný zabíjením lidí v ulicích Londýna, nebo nedej bože mrtvý. K jeho úlevě ale Skot telefon zvednul a Q si oddechnul. "Andrew Holmes? Zdravím, ale právě teď jsem trochu zaneprázdněný, jestli sis náhodou nevšim, co se děje. A jak to, že ty jsi při vědomí a schopný telefonovat, když už jsme u toho?"

"To je právě ten problém, Merline. Předpokládám, že máš přístup k počítači," oznámil Q suše a rozhlédl se kolem. Vrtulník samozřejmě nebyl nikde v dohledu. Na druhé straně linky ovšem mohl slyšet tlumené ťukání do klávesnice, takže dotaz byl lehce nepodstatný. Už se neobtěžoval sdělit muži, že teď pracuje pro britskou vládu jako výzbrojní důstojník pod přezdívkou Q.

Teď vážně litoval, že se nechal Jamesem přemluvit k tomu, aby svůj drahocenný laptop nechal doma, to by v téhle kaši vůbec nebyli. Vzpomněl si sice, že uvnitř v jeho pokoji je jeden zastaralý bílý počítač s obrovskou skříní a monitorem, ale ten by jim zrovna teď moc nápomocný nebyl - on si stejně dobře vystačí i s pouhým tabletem.

Q-ho prioritou bylo zjistit zdroj signálu a také spuštění vysílání frekvence, která vyruší tu pocházející ze SIM karet. Při jejím vymýšlení se inspiroval implantáty.

To znamenalo, že nemohli dělat nic jiného než čekat na Moneypenny.

"Ano, že se na takovou hloupou otázku vůbec ptáš, geniální mozku," odvětil Merlin a Q si byl prakticky jistý, že nad ním protočil panenky.

Q se díval střídavě na Jamese, Mycrofta, Mary a nebe nad sebou. Přemítal nad aktuální situací a snažil se co nejrychleji vymyslet co nejefektivnější plán. Jeho mozek začal pracovat na plné obrátky a absolutní soustředění z něj přímo čišelo.

"Dobře, zapomeň na to. Potřebuju, abys zůstal na příjmu, plán vysvětlím později. Teď nemám čas." Zavěsil, nedbale hodil mobil do své pošťácké tašky a vylovil z ní tenký, ne moc velký tablet, který si sám vylepšil v oblasti softwaru i hardwaru. Zapnul ho a okamžitě se napojil na servery MI6, přes které nasměroval signál anti-frekvence a mohl ji zesílit. Navíc, vše, co potřeboval, měl uložené na svém notebooku, a s ním se mohl spojit jedině přes onu síť.

Všichni se zájmem sledovali, jak jeho prsty svižně létají po obrazovce, píšou a klikají. Nikdo nevydal ani hlásku. Pochopili, že není radno Q vyrušovat při tak důležité práci.

"Právě spouštím opačný signál, který naruší frekvenci vysílanou kompromitovanými SIM kartami, vysílaný z londýnských radiových vysílačů v okruhu dvaceti kilometrů přes servery v ústředí SIS, přes které jsem se na vysílač napojil," vysvětlil, jako by cítil všechny ty otázky visící ve vzduchu. "Je to jenom otázka vln a frekvencí. Vynalezl jsem tenhle trik letos v únoru, hned po V-Day, v případě, že by se to někdy mělo opakovat. Zdá se, že jsem měl správné tušení."

Q začal psát na virtuální dotykové klávesnici zakódované příkazy. Pár jednoduchými kroky spustil signál směrovaný přes vysílač Crystal Palace a několik dalších, což bylo účinné. Předával se jako radiové vlny v pásmu VKV, jenž mohly zachytit všechna rádia v Londýně. Většina chytrých telefonů v sobě rádio měla, takže se narušil přímo signál ze SIM karty a mobil se opět stal pouhým mobilem. Jak jinak vyrušit signál, který vysílaly mobilní telefony, než opačným signálem z obrovského vysílače nad městem? Byl to jeho vynález a on na něj mohl být pyšný. Ani nemusel být fyzicky přítomný v laboratoři a u svého notebooku, aby inicioval protiútok; na to mu stačil i tablet, a dokonce i ta deset let stará kraksna v dětském pokoji by bývala byla dostatečná.

"Hotovo," oznámil, když dopsal poslední řádek instrukcí a oddechl si úlevou, a ještě dodal: "Teď už ta sluchátka potřebovat nebudeme."

To byla ironická a zmírněná verze pravdy, která zněla: Právě jsem zachránil celý Londýn od čistky, po které by v něm možná, možná zbylo padesát procent obyvatelstva, pouze s tabletem v ruce a zmrzlými prsty, a trvalo mi to celkem dvě minuty. Nemáte zač.

Tablet zase schoval. Prsty měl opravdu promrzlé. Speciální rukavice s gumovými konečky prstů pro mobily, které tak miloval, s sebou bohužel neměl. Nechápal, jak mohl vůbec kdy zapomenout takovou důležitou věc.

Mary usoudila, že opravdu bude tak dobrý, jak se povídá. Mycroft si odfrknul, že se zase vytahuje, ostatně jako vždy, ale přiznal, že se v bratrovi přecejen malilinko mohl zmýlit. James už moc dobře věděl, co Q dokáže, a nejen s počítačem, a věnoval mu automatický, nevědomý, ale upřímný úsměv. Nutkání se usmívat měl pokaždé, když Q řekl něco podobně sarkastického, nebo vykonal něco podobně působivého. Vlastně skoro pořád, když byl v okolí svého partnera, který ho nutil se usmívat jako nikdo jiný.


Signál sice dokázal pokrýt pouze Londýn a jeho nejbližší okolí, ale i to bylo dost. I kdyby vše ostatní selhalo a nepovedlo se jim spolu s tajnou organizací Kingsman, o jejíž existenci neměl nikdo vědět, zastavit celosvětový masakr, Q si mohl říct, že zachránil alespoň jedno město s téměř deseti miliony obyvatel. Co bylo nejdůležitější, jeho nejbližší přátelé, rodina a kolegové byli v bezpečí.

Q neměl ani ponětí, že za vším je SPECTRE. Američan to skrýval dobře a ani jejich agent skutečnost neodhalil. Věděl akorát to, že Valentine ná následovníky, kteří pokračují v jeho práci. Hned, jak byl zabit jedním z Rytířů Kingsmana tehdy v únoru, se 009 stáhl a vrátil na základnu s plným reportem o všem, co věděl na V-Day i Kingsmana. Nikdo netušil, že akce ještě není u konce. Nikdo ani nemohl tušit, že se to po celých deseti měsících rozjede znovu.

Předtím, než začal špehovat Richmonda Valentina, byl 009 Mallorym pod falešnou identitou nasazen jako jeden z čerstvých rekrutů u tajné služby jménem Kingsman, která pracovala mimo vládu i jakékoliv jiné zdroje. Byli čistě nezávislí, operovali po celém světě a rozhodně měli větší úspěšnost misí než všechny vládní služby dohromady. M se tomu rozhodl podívat na zoubek.

Pokaždé, když měl nějakou volnou chvíli, slídil v archivech, snažil se nenápadně vyslýchat starší Rytíře i jejich výzbrojního důstojníka a pomocí štěnic sledoval dění v místnostech, kam měli rekruti zakázaný přístup, i na misích. Jeho výcvik jako Dvojité nuly zaručil agentu Turnerovi postup mezi tři nejlepší kandidáty na místo Lancelota, spolu s Roxy Mortonovou a Eggsym Unwinem, synem zesnulého Rytíře. M by ho byl býval nechal obětoval a nechal sledovat organizaci zevnitř, dlouhodobě, kdyby se nevyskytl problém jménem Valentine. Na jeho SIM kartách něco nehrálo, a na doporučení Q udělali z Charlieho Hesketha zrádce a nasadili ho místo toho k němu. Kingsman se prokázal být užitečný a do jejich záležitostí se až na občasné sledování misí nemíchali. Už je přestali znepokojovat. Valentine byl důležitější, a také se toho dozvěděli mnohem víc.


Mezitím helikoptéra pilotovaná Q-ho nejlepší přítelkyní přilétla k Holmesově rezidenci. Vrtule rozvířila ledový vzduch, který všem rozfoukal vlasy a zalezl až za límce kabátů. Moneypenny ponechala motor v chodu, aby ušetřila čas i palivo, tudíž skupinka musela nastoupit i za silného větru. Ne, že by na nic takového nebyli zvyklí, naopak. James i Mary o helikoptérách, a obzvláště boji v nebo na nich, věděli své. Skoro běželi, když nastupovali dovnitř.

Q nebyl moc nadšený z toho, že musí letět, a to si uvědomil až teď. Nápad to sice mohl být dobrý, ale nepomyslel na následky. Byl rád, že měl s sebou Jamese, který seděl hned vedle něj a útěšně ho držel za ruku (čímž mu ledovou ruku zároveň trochu ohříval). Létání v jakémkoliv dopravním prostředku, ať je to letadlo, vrtulník, vzducholoď nebo balón, nesnášel od dětství, kdy tu zkušenost zakusil poprvé. Rodiče se ho i oba bratry jednou rozhodli vzít na dovolenou dál než do Brightonu, a potom toho litovali.

"Zdá se, že jsem se do trezoru dobývala zbytečně," poznamenala Eve, když se všichni usadili uvnitř vrtulníku, který byl dost velký na to, aby se do něj vešlo pět lidí. Vlastně se do něj vešlo šest lidí, a byl to jediný svého druhu, který v MI6 měli. Takhle velké helikoptéry nebyly zrovna obvyklé.

"Vítejte na palubě, agentko 001."

Vedle ní seděla Mary, se kterou se Eve znala ještě z dob, kdy bývala 001 a Mary Morstanovou, prostřední místa zabrali James a Q a Mycroft musel sedět v nákladním prostoru. Nedalo se říct, že by si to nezasloužil.

Helikoptéra se za hlasitého hučení vrtulí, které přitáhlo pozornost obyvatel domu, jež už stáli na trávníku a nevěřícně scénu sledovali, nedbaje na varování, odlepila od země a namířila se to zpátky na velitelství. Teď, když seděl, mohl Q opět vytáhnout tablet a dát se do dalšího hledání způsobů, jak signál rozšířit i mimo Londýn. Alespoň tolik nemyslel na to, že sedí v kabině několik set metrů nad zemí.


Dole na zemi už se všechno uklidnilo a lidé zmateně postávali a pokukovali po ostatních. Viděli tu hrůzu, nepořádek a bezvládná těla usmrcených spoluobčanů. Někteří měli tu smůlu, že se prali se sousedy a příbuznými, a to bylo ještě horší, než vědomí, že vážně zranili nebo zabili někoho, koho v životě neviděli. Pro obyčejné lidi to ale byl neskutečný šok, když si uvědomili, že to bylo přesně to, co udělali.

Všude propukla panika snad ještě větší než ta, která propukla se znovuspuštěním absolutní očisty planety. Teď si deset milionů vědomých, příčetných lidí uvědomovalo, co se stalo a co udělali, leč pod vlivem neurologické vlny. Nemohli za to, co se stalo, nedokázali ovládat své vlastní tělo. To je ovšem nijak neomlouvalo v jejich vlastních myslích.

Pohmoždění, poškrábaní, pobodaní či hůře zranění vstávali na nohy, vzpamatovávali se a vrhali poplašené, nenávistné i úlevné pohledy na všechny okolo. Matky a otcové se vrhali na své přeživší děti, oplakávali ty mrtvé. Milenci, manželé, bratři a sestry se objímali a utěšovali.

Nejhůře na tom byli ti, kteří měli po ruce jakékoliv zbraně, nože, pistole. Proklínali sami sebe při pohledu na hromady zakrvácených těl. Nikdo by se nedivil, kdyby po tom, co provedli - většinou podruhé - skončili na léčení s PTSD nebo na podlaze svého bytu s prášky a alkoholem v žaludku.

Téměř všichni obyvatelé planety už tu strašnou zkušenost zažili podruhé. A v MI6 se snažili dělat všechno proto, aby to zastavili jednou provždy, protože Británie byla jediná země kromě těch nejchudších částí Afriky, Asie a Jižní Ameriky, kde mobilní telefony neměli vůbec, která byla vzhůru.

Všichni byli na nohách. Věděli, že helikoptéra už je na cestě zpět, a že jejich skvělý, geniální výzbrojní důstojník udělal - a stále dělá - vše, co může. Sledovali dění doma i ve světě na obrovských obrazovkách i malých mobilních telefonech. Byli uvědomeni o tom, že právě jejich základna byla klíčovým místem ke všemu. Věděli, že Q se na ně napojil a na jednom z pláten běžely modré a zelené řádky kódu, mapy, pokyny a informace, které k nim vysílal. Obdivovali ho za to ještě víc než předtím.

Jeho pomocníci v Q-divizi horečně ťukali do klávesnic počítačů a snažili se anti-frekvenci rozšířit dále, podle pokynů ve zprávě, kterou jim Q zaslal přes hromadný komunikační kanál. Zatím se jim dařilo spojit se s nejbližšími městy a předat vlnu dál, ale postupovali pomalu, protože nabourat se do tolika všemožných televizních i radiových vysílačů, aby to stačilo, bylo dost obtížné i na vystudované inženýry. Povedlo se jim vyřadit okolní oblasti. Nicméně, stále se nedostali dál než do Anglie.

Mallory neustále telefonoval s premiérem a ministry vnitra a zahraničí, nervózně popocházel po kanceláři a pot mu vyvstával na čele.

Na Zdravotnickém oddělení měli dost práce se zaměstnanci, kteří měli volno, nebo se náhodou ocitli venku a neunikli násilným potyčkám v ulicích města.

Agenti - Dvojité nuly, speciální operativci nebo zpravodajští špioni - byli posíláni do ulic a zaúkolováni zadržováním nebezpečných jedinců, odklízením inkriminujících těl a udržováním všeobecného pořádku trochu tvrdšími metodami než používala policie tam, kde to bylo nutné.

Každý byl něčím zaměstnaný. I ty kancelářské myši a lidé z Personálního. Například takový Bill Tanner, jakožto šéf zaměstnanců, byl ten, kdo úkoly rozděloval.

Bylo pro ně hrozné to celé sledovat na záznamech z kamer a vědět, že s tím nic víc udělat nemohli. Taková událost pohnula žaludkem i trénovaným zabijáků, jako byly Dvojité nuly. Něco jiného bylo vlastníma rukama a zbraněmi zničit nebezpečného teroristu, tohle byli civilisté a bylo toho jednoduše moc.


Na druhém konci, za městem, seděl ve své laboratoři holohlavý, brýlatý Skot, kmital z jedné obrazovky a klávesnice ke druhé a snažil se vyřadit jeden ze satelitů, které vytvářely smyčku a vysílaly signál. Neúspěšně. Valentinova síť byla až příliš zabezpečená, a aby se dostal k satelitům, musel by Kingsman zopakovat únorovou akci s agentem letícím na balonech do vesmíru a odpalujícím družici ručně.

Oddechl si, když se od Arthura dozvěděl o narušení signálu v celém Londýně a okolí a naboural se do několika kamer, aby sám situaci zkontroloval. Proti tomu, co dělal poslední minuty, to byla hračka, kterou by zvládl prakticky každý s nějakými znalostmi o počítačích.

Stejně naléhavé jako odpojit satelity bylo ale zaměření onoho dotykového stolu, který celý systém držel v provozu, dokud na něm autorizovaný jedinec drží přitisknutou ruku. Přepokládal, že z bunkru v Rusku ho jistě neznámý následovník Richmonda Valentina přemístil, nicméně, jeho polohu odhalit nemohl. Všechno bylo stíněné a zašifrované někým hodně dobrým, že ani on se přes jeho firewally nedokázal prokousat. Skutečný profesionál, to musel uznat.

A když přemýšlel nad zkušenými hackery, tajnými organizacemi a záhadnou anti-frekvencí, vzpomněl si na svého přítele, který se mu jenom před chvílí ozval. Řekl, že znovu zavolá a informuje ho o podrobnostech-byla ta vlna rušící původní jeho prací? Ten mladý vědátor toho rozhodně schopný byl, a Merlin se musel pousmát.

On a Andrew Holmes se znali už nějaký ten pátek. Vždycky v něm viděl velké ambice, už od té doby, co na něj narazil, když se snažil dostat k záznamům a technickým plánům jeho organizace. Nějakým záhadným způsobem se o ní dozvěděl a zřejmě se chtěl dozvědět ještě víc. Ale to nebylo poprvé, co s tím géniem přišel do styku, ne. Poprvé to bylo, když Holmes ještě studoval a Merlin u Kingsmana teprve začínal. Chlapec prováděl různé působivé kousky, jako například vyhození Googlu z provozu, zmatení celého internetu kvůli vypojení jednoho ze čtyř řídicích serverů nebo napojení se na dopravu, čímž dost znepříjemnil dvě z misí Kingsmana. Shodil málem i celý Microsoft a několikrát proniknul do přísně tajných vládních systémů, ale o tom zase jindy.

Zkrátka věděl, co nejmladší Holmes dokáže udělat jenom proto, že hodiny na univerzitě ho nudí, a co teprve, když něco dělá schválně a pro dobro světa. Byl na něj pyšný. Navzdory tomu, že Holmes vlastně byl hrozbou a nepřátelským hackerem, jaksi se spřátelili. Přecejen už to bylo víc než patnáct let.

A jako na zavolanou na jedné z obrazovek pinkla zpráva: Snaž se signál zachytit a rozšířit co nejdál. Se zařízením, které v Kingsmanovi máte, to, věřím, dokážete dotáhnout i do Ameriky. Vyhledávám zdroj a jsem blízko vypnutí. Můžeš postrádat některého z Rytířů? -Q

Nikdo u Kingsmana nevěděl o tom, že ve svých řadách po nějakou dobu měli špeha v podobě nejmladšího agenta 00 ani o tom, že MI6 o jejich operacích i V-Day ví víceméně všechno, co oni. Možná i více.

Merlin se na moment zarazil, než odpověděl. Mohl postrádat někoho z jeho mužů - a žen - v této situaci? Na celé základně bylo velice rušno a všichni byli zaúkolovaní kontrolováním situace a většina z nich byla mimo Británii, pátrající po epicentru z ptačí perspektivy. Jediní, kdo zůstali, byli Galahad, Lancelot a Percival. No, a samozřejmě Arthur.

Mám tu čtyři Rytíře, které jsem ochotný poslat pryč, když mi všechno vysvětlíš, a to hned teď. -Merlin

Už se mu povedlo zachytit anti-frekvenci vysílanou po radiových vlnách a ze všech sil se snažil dostat se dál. Servery na základně Kingsmana umístěné pod zemí byly velice výkonné a ohromně přispěly k osvobozování Evropy od nekontrolovatelné vlny násilí.

Chvíli trvalo, než přišla odpověď.

Máme nedostatek agentů a potřebujeme veškerou dostupnou pomoc. Vím, že operujete tajně, ale právě teď čelíme krizi a spojence potřebujeme kde je to jen možné. Vy jste nejlepší šance celého světa na zbavení se toho moru v podobě teroristické organizace SPECTRE, která vězí za tím vším. I Valentine byl jejím členem. Znám rozsah schopností a zdatnosti Rytířů a věřím, že ve spojenectví s elitou Tajné služby to dokážeme. Raději si pospěšte. -Q

Tak takhle to bylo. Holmes pracoval s SIS. Merlin by nikdy nevěřil, že to dotáhne až takhle daleko na takhle významnou pozici. I to Q už mu dávalo smysl, bylo to zkráceně Quartermaster, výzbrojní důstojník. Sám zastával stejné místo v Kingsmanovi.

Merlin o organizaci jménem SPECTRE nikdy neslyšel, ale hádal, že v MI6 byli známou firmou. Na chvilku zastavil práci na šíření anti-frekvence - ta se koneckonců šířila víceméně sama - a provedl malý výzkum o onom společenství. Na obrazovce naskočila samá známá jména jako Le Chiffre, Dominic Greene, Raoul Silva nebo Ernst Stavro Blofeld. A samozřejmě Richmond Valentine a stovky nic neříkajících jmen a tváří.

Když už věděl, kdo za očistou stojí, neotálel a zvednul se ze židle. Vyběhl z místnosti, a co nejrychleji stoupal po schodech nahoru k zasedací místnosti - výtah byl moc pomalý - frekvence nefrekvence. Aktivoval speciální brýle, aby uvědomil velitele o situaci. Svolal tři zbývající Rytíře a všichni se shromáždili u velkého stolu, doopravdy přítomni v místnosti, a ne jako pouhé zelenkavé hologramy zobrazující se ve sklech brýlí.

Zobrazil jim všechny tři zprávy, který si s přítelem vyměnil a obeznámil je se situací. Obvykle Kingsman nepracoval s vládou řízenými zpravodajskými službami ani jinými organizacemi, ale další V-Day byl výjimka, obzvlášť když měli poprvé v historii méně informací než MI6. Podle Merlina se jim v udržení Kingsmana v tajnosti dalo věřit, a to Arthurovi zjevně stačilo.

Mladý Galahad byl v polovině otázky, když se na všech brýlích rozsvítila zelená písmena.

Jsou v Římě. -Q
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama