Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 6

29. července 2016 v 21:10 | Sophie |  Jiné psaní
Vím, že často skáču v pohledech a perspektivách, nebo i časech, a dělám to pořád. Tahle je celá z pohledu Q v době předchozí kapitoly. Jsou tam různá vysvětlení nevysvětlených věcí. Zase nějaká ta akce. A dost sezení u počítače a hackování. Ne, že bych o tom moc věděla, jenom trochu. Většinu si pamatuju z hodin IKT. Poprvé v životě je ten předmět k něčemu užitečný.
Užijte si to :)



Kapitola 6

Aby mohl Q pracovat s tabletem, musel pustit Jamesovu ruku, a to se mu ani trochu nezamlouvalo. Pořád byli ve vzduchu a v prstech propletených s jeho našel něco povědomě uklidňujícího. Teď mu ale nezbývalo nic jiného než čelit svému strachu s odvahou a pustit se do práce.

První, co udělal, bylo udělení rozkazů svým spolupracovníkům z Q-divize. Informoval je o jeho programu a anti-frekvenci, kterou jim nařídil vysílat dál. Ujistil se, že vše, co dělá, vidí oni také. Tím to celé zjednodušil. Jakmile věděl, že signál je v dobrých rukou a jeho už nepotřebuje k dalšímu šíření, přeorientoval se okamžitě na vystopování původní neuro vlny k jejímu zdroji.

Náhlá zatáčka ho zatlačila do sedadla a Q měl pocit, že možná za chvíli budou ty báječné máminy sušenky na podlaze vrtulníku Britské tajné služby. Stále se mu to vůbec nezamlouvalo, jenže nemohl nadělat nic jiného, než se se skutečností, že ještě nějakou chvilku poletí, smířit. Naštěstí pod sebou viděl rozsáhlé panorama Londýna a jeho typické domy a v dálce i mrakodrapy.

Moneypenny na sedadle pilota měla na uších nasazená sluchátka a komunikovala se základnou. Mycroft si stále ještě stěžoval na nepohodlné plastové sedátko v nákladním prostoru. Mary a James byli zticha a vychutnávali si výhled na město. Q nechápal, jak ještě v takové chvíli mohli relaxovat, ale byli to Dvojité nuly a ti byli zvyklí na ledasco.

Zahájil analýzu a skenování, vyhledávání a pátrání. Snažil se dostat ke zdroji neuro vlny. Na to musel projít nekonečné množství dat a napojit se přímo na jeden ze satelitů, které vlnu vysílaly. Nejlépe by se mu pracovalo s funkční Valentinovou SIM kartou, jenže tu nikde u sebe bohužel - no, spíše naštěstí - neměl. Všechen výzkum měl v laboratoři, kde jedna nebo dvě ležely v trezoru. Musel se tam dostat co nejrychleji.

"Moneypenny, můžeš trochu zrychlit?" zeptal se netrpělivě pilotky a ani nevzhlédl od tabletu.

"Dychtivý se dostat na zem, co, Q? Už tam skoro jsme, začínám klesat," ujistila ho a nato zahájila přistávací manévry. Když se Q konečně podíval z okna, viděl střechu jejich základny a heliport na ní namalovaný žlutou barvou. S úlevou si oddechl, že je cesta u konce. Ještě zbývalo se na loďce dostat dolů do své laboratoře.

Konečně se dokázal spojit se satelitem, aniž by o něm někdo věděl. Dostat se dálkově do řízení družice nebylo tak obtížné, jak by se mohlo zdát. Alespoň pro Andrewa Holmese.

Měl jedinečnou možnost satelit posunout, rozpojit kruh a přerušit vysílání. Ponořil se do řádků kódu a začal. Mimo jiné musel zjistit, odkud přicházejí pokyny a kde se nachází řídicí stanice v podobě velkého stolu s dotykovými obrazovkami.

K jeho smůle na to už ovšem nebyl čas. Byl nucen poslušně schovat tablet, který by mohl narušit techniku v helikoptéře (jako by to snad bylo dopravní letadlo a něco jim hrozilo).

"Už jsem to skoro měl!" postěžoval si Q a zamračil se. Holt ještě musel vydržet. Byl na přelomu zásadního objevu a musel zanechat práce, to nesnášel nejvíc ze všeho. Ještě víc než když ho někdo vyrušoval při čtení dobré knihy, nebo to, že James si pokaždé v noci sebral celou deku. S tím se alespoň dalo něco udělat - pořídit si dvě deky místo jedné - na rozdíl od současné situace. Řekl si, že až bude po všem, donutí Jamese i sám sebe konečně dojít do toho obchodu s bytovým vybavením. Jestli bude po všem.

Helikoptéra přistála a Moneypenny vypnula motor. Pětice vystoupila. Q a Mycroft byli rádi, že už jsou konečně venku. Všichni se vydali směrem ke schodišti vedoucímu dolů, a pod ním na ně už čekal M. Ani na sobě neměl sako. Musel být vyřízený. Nikdo se mu nedivil.

"Ani nevíte, jak jsem rád, že vás tu vidím," řekl, ale neznělo to moc jako kompliment. "Vítejte zpět, 001."

Potřásl si rukou s Mary Watsonovou, která na jeho poznámku odpověděla: "Nebuďte tak nadšení, nevracím se zpět natrvalo. Tohle je výjimečná záležitost."

"Máme dost naspěch, pane. Už jsem se dokázal dostat do jejich satelitů a jsem velice blízko odhalení lokace ovládacího centra a vyřazení neuro vlny. Potřebuji člun do Q-divize, pokud možno ihned," vložil se do konverzace Q, zalovil v tašce a opět vytáhl tablet. I přes výslovná varování jeho přítelkyně nechal všechny programy běžet.

"Čeká na molu," oznámil M a lehce kývnul hlavou, "a proboha, pospěšte si, celé se to ještě zhoršuje. Premiér počítá se stovkami, ne-li tisíci mrtvých jen v Londýně, a to nemluvím o zbytku světa, kde je vlna stále aktivní. Dobrá práce s jejím pozastavením, mimochodem. Pane Holmesi, pojďte prosím se mnou."

To bylo poslední, co šéf SIS řekl, než se oba odporoučeli do kanceláře. Mallory s mírně vyděšeným výrazem zvedl další telefon, a když po pár minutách domluvil, posadil se na židli za stolem naproti Mycroftovi a začal s ním řešit politické záležitosti.

001, 007, Q a Moneypenny se rychlým tempem vydali ven k řece. Zvedal se studený vítr a nebe vypadalo, že by snad mohlo začít sněžit. Nastoupili do motorového člunu a James se ujal kormidla. Do Q-divize to nebylo daleko.

Q při nastupování do loďky Q málem zakopl a zřítil se do ledové Temže, jak věnoval pozornost dešifrován informací získaných ze satelitu. Naštěstí se tak nestalo a on mohl bez nějakých dalších nepříjemností pokračovat v práci.

Jak člun nabíral rychlost, kolem něj i dovnitř tryskala voda, a to byla asi jediná chyba ukrývání se v podzemním cihlovém bunkru, do kterého není jinudy přístup. V létě to mohlo být příjemné, ale v zimě to bylo rozhodně opakem. Počasí bylo mrazivé už i bez vody smáčející kabáty a bundy cestujících. Q se snažil ochránit svůj velmi drahý tablet před vodou, jak jen mohl.

Vzpomněl si na svůj slib hlásit se u Merlina. Kvůli nepřízni okolí i hluku vyvolanému motorem se musel spokojit se zprávou. Naklikal to nejnutnější, co potřeboval sdělit a přihodil otázku. Opravdu potřebovali co nejvíc dostupných, schopných lidí, a v MI6 byl takových nedostatek; všichni byli něčím zaměstnáni.

Snaž se signál zachytit a rozšířit co nejdál. Se zařízením, které v Kingsmanovi máte, to, věřím, dokážete dotáhnout i do Ameriky. Vyhledávám zdroj a jsem blízko. Můžeš postrádat některého z Rytířů? -Q

Byl to risk a on si nebyl jistý tím, co vůbec napsal, už ale bylo pozdě. Zprávu odeslal rovnou na IP adresu jednoho z mnoha Merlinových počítačů namísto mobilu.

Q za okamžik přišla odpověď od Merlina ze základny Kingsmana: Mám tu čtyři Rytíře, které jsem ochotný poslat pryč, když mi všechno vysvětlíš, a to hned teď. -Merlin

Napodobil jeho podpis, a to bylo potěšující, ale zbytek zprávy už tak nebyl. Q nevěděl, co dělat - měl by mu vše vysvětlit, anebo se obejít bez jeho pomoci a zachovat utajení své práce a celé Šestky?

Zkontroloval, jak to jde v Q-divizi, musel na své podřízené neustále dohlížet. Zkontroloval záznamy z internetu i televize a zjistil, že vlna postupuje stále dál a čím dál tím větší část Evropy se vzpamatovává. Jeho anti-frekvence už dosáhla hranic Kanady a Asie a už byla i v Africe. Tím se uspokojil natolik, aby se vrátil zpátky k oné otázce.

Nejdříve ale chtěl dokončit svůj předůležitý výzkum ohledně epicentra neurologické vlny, protože si byl jistý, že už se stačí dostat jen přes pár řádků kódu a už má polohu i totožnost toho, kdo za tím stojí a drží ruku na panelu na stole. Jeho jméno tam někde v protokolech muselo být uvedeno. A když zjistí to, už může zjistit vše potřebné k tomu, aby ho Dvojité nuly společně s Rytíři kulatého stolu zastavili.

Konečně se mezi řádky HTML kódu dobral k souřadnicím a uživatelskému jménu spolu s adresou zařízení, které satelit vlastnilo a ovládalo.

Spadal pod vlastnictví Richmonda Valentina, samozřejmě, to Q věděl, ale další jméno uvedené trochu níže mu neříkalo vůbec nic. Ale potom si uvědomil, že už ho možná někde zahlédl…

Celé to způsobil jakýsi Ital jménem Pietro Alberici. Q na půlce obrazovky otevřel další program a zadal do něj jméno a několik klíčových slov, které ho dovedou k jednomu a tomu pravému Albericimu.

To, co program, který prohledával záznamy z celé sítě, včetně policie, vlády a všech vládních služeb a úřadů, našel, ho šokovalo. O Italovi měli rozsáhlé spisy i v MI6, a to z jednoho prostého důvodu.

Pracoval pro SPECTRE.

Vlastně byl jejím novým samozvaným šéfem. Přebral místo po Blofeldovi, který trčel ve vězení a zůstane tam až do konce svých dní. To nebylo dobré. To nebylo ani trochu dobré.

Neřekl nic ostatním, zatím. James mu jedním okem neustále do tabletu nakukoval, ale stejně víc než polovině nerozuměl, a tak si ho nevšímal. Naštěstí. Rozhodl se narovinu odpovědět. Jestli mají tajné služby otevřeně spolupracovat, musí znát detaily, jinak by to bylo poněkud k ničemu. Začal psát.

Máme nedostatek agentů a potřebujeme veškerou dostupnou pomoc. Vím, že operujete tajně, ale právě teď čelíme krizi a spojence potřebujeme kde je to jen možné. Vy jste nejlepší šance celého světa na zbavení se toho moru v podobě teroristické organizace SPECTRE, která vězí za tím vším. I Valentine byl jejím členem. Znám rozsah schopností a zdatnosti Rytířů a věřím, že ve spojenectví s elitou Tajné služby to dokážeme. Raději si pospěšte. -Q

Doufal, že Merlin je pořád dost chytrý na to, aby si odvodil, že Q pracuje u MI6, protože to by zabralo další nepodstatné vysvětlování.

To, že pro SPECTRE, odvěkého nepřítele Britské vlády, pracoval i Valentine, si Q poskládal ze zbytku informací, které na ně našel už předtím. Vlastně to všechno dávalo smysl. Byly tu jisté konexe mezi Silvou, Blofeldem i Valentinem a jejich nabubřelým, megalomanským stylem vystupování typickým pro blázny jako oni, komu v hlavě něco cukne a přesvědčí je o tom, že ovládnout svět je jediná správná cesta žití.

Teď už vlastně do své laboratoře nepotřeboval. Akorát aby agenty vybavil sluchátky a zbraněmi potřebnými k tomu, aby se do i z Itálie dostali bez problémů a vyřídili SPECTRE jednou provždy… snad.

No samozřejmě, že operační středisko je ta budova, do které se před pár měsíci musel tajně vkrást James, aby získal informace. A k tomu, aby se tam dostal, potřeboval prsten se znakem chobotnice, jaký nosili všichni členové organizace, ke kterému se musel dostat přes postel vdovy po nájemném zabijákovi, kterého dostal nařízeno zabít původní, jejich, M. To vyvolalo bolestné vzpomínky.

A to mu připomnělo, ještě Merlinovi musel nahlásit polohu epicentra. Jeho pohyb po očku sledoval na další části obrazovky, a věděl, že on a čtyři Rytíři se sešli na poradu v zasedací místnosti. Věděl o jejich chytrých brýlích, a rozhodl se zprávu poslat všem dohromady. Napojil se na jejich software a naťukal jednoduchou větu, kterou pochopí všichni.

Jsou v Římě. -Q

Ještě poslal jednu pouze Merlinovi: Ještě se ozvu s podrobnostmi. -Q

Nevytahoval se s tím, že přišel na podstatu technologie, kterou brýle obsahovaly, a ty jeho byly úplně stejné. Zatím.

Spěšně se vrátil k tabletu. Při prvním V-Day byla vlna aktivována pouhých pět minut, teď už to byla víc než čtvrthodina. Musel si pospíšit. Oblasti nejvíce vzdálené od Spojeného království byly stále pod vlivem násilí.

Druhá strana se bránila a on se musel dostat do satelitu, aby vlnu vyřadil kompletně. Zahájil útok a netrvalo mu to ani dvě minuty, vzhledem k tomu, že už v systému jednou byl. Ještě pár příkazů-

a satelit se začal posouvat. Na obrazovce ukazující to stejné jako stůl se místo sta procent zobrazovala menší a menší čísla. SPECTRE bude zuřit.

James mezitím dopravil člun k molu, po kterém se vcházelo do Q-ho laboratoře, čehož by si on ani nevšiml, kdyby svět kolem něj najednou neztmavl a nebyl trochu víc cítit řasou. I tak ale stále zíral do tabletu a nevnímal dění v okolí. Do reality se vrátil, až když mu James zamával rukou před obličejem a řekl: "Země volá Q, už jsme tady!"

Mírně nadskočil, ale sebral se v tom okamžiku a vystoupil ze člunu s tabletem pořád v ruce. Mary s Eve už byly venku a čekaly na něj. Dával pozor, aby na namrzlém molu neuklouzl, a rychle kráčel vpřed přes chodby vedoucí do zamýšlené místnosti plné techniky, knih a všemožných součástek. Jeho laboratoře.

Teď už byl čas na vysvětlování. Jakmile zasedl za stůl a zapnul notebook - teď už tablet nepotřeboval - významným pohledem nesoucím tíhu všeho, co se za ten krátký časový úsek dozvěděl, se podíval na tři agenty před sebou. Začal hlubokým výdechem a nádechem a spustil nemilé zprávy. Začal jednoduchým základem: "Za vším je SPECTRE."

Tváře přítomných náhle zvážněly a čelisti by jim málem i poklesly, kdyby se coby špioni neuměli tak dobře ovládat. Pak James jenom řekl: "To se dalo čekat."

"Asi ano. Každopádně, je to tak, jak říkám. Během letu a jízdy na člunu se mi podařilo spojit s jedním z Valentinových satelitů, které - jak už víme - vysílají neurologickou vlnu působící na lidský mozek. V nepřehledné hromadě dat na něm nasbíraných jsem vytáhl jméno a polohu řídícího střediska. Obávám se, že jím je velitelství mezi námi nechvalně známé organizace v Římě."

Nasměroval soucitný pohled na Jamese. "No to snad ne," zabručel agent, protočil panenky a jeho nálada, zdá se, ještě poklesla, jestli to vůbec bylo možné. To místo rozhodně patřilo mezi ta, která nejvíce nenáviděl, po tom, co se tam semlelo naposledy. Nicméně se zdálo, že tam musel znova, a ještě k tomu s bývalou 001, která ho nenáviděla stejně, jako on Řím.

"Přesně tak, Jamesi. 007, 001, okamžitě se hlaste na velitelství, osobně vás posílám do Itálie, spolu s 009 a 004," oznámil výzbrojní důstojník jako hotovou věc. Tón jeho hlasu byl opět čistě profesionální a na to, že byly Vánoce, které měl v plánu trávit se svým partnerem a rodinou, dočista zapomněl. Záchrana světa byla vždy na prvním místě.

"Ještě jedna věc," dodal, "no, vlastně dvě. Zaprvé, na misi budete spolupracovat s posilou z venku. Zadruhé, pojďte se mnou, dám vám potřebné vybavení."

"Jo, a také jsem jeden ze satelitů posunul a vlnu přerušil. Musím se ale stále bránit," oznámil pyšně, ale druhou větou výrok zmírnil a zněl spíše podrážděně. Zanechal agenty oněmělé. Rozhodně nečekali, že to jejich výstrojní důstojník dokáže tak rychle, s ohledem na komplikovanou misi Kingsmana.

"Q, to je-to je nejlepší zpráva celých svátků!" vykřikla Eve, když se vzpamatovala. V jejím hlase byla slyšet čirá úleva a radost. Skoro jako by zapomněla na to, že stále statisíce lidí nevyhnutelně zahynuly.

Tannerovi i jí zazvonil telefon, a když ho vytáhli z kapes, spatřili na obrazovce jediné písmeno, M. Už to věděl. Už to zřejmě věděl celý svět. A nikdo netušil, že to byl Andrew Holmes, výstrojní důstojník MI6, kdo zachránil svět. Nikdy se o tom nikdo nedozví.

James celou dobu neřekl nic, ale zširoka a upřímně se usmál, došel na Q-ho stranu stolu, otočil ho k sobě, sklonil se dolů, vzal jeho obličej do svých dlaní a bez přemýšlení ho políbil. Bylo mu jedno, že ostatní se dívali. Potřeboval mu ukázat, jak moc je na něj hrdý.

Ani Q Jamesův spontánní projev projev vděku a náklonnosti nečekal, ale to neznamenalo, že by chtěl přestat, polibek neoplatil a nezavřel oči. Jeho tváře a uši začaly dostávat červený nádech. Pořád byli přece v práci a kromě jejich kolegů je viděla i Mary Watsonová, a ta neměla vědět, že Bond a on, nejmladší Holmes, jsou ve vztahu. V romantickém vztahu.

Věnovala jim suchý, nesouhlasný pohled.

James se ovládl natolik, aby se odtáhl. Naklonil se ke Q-ho uchu a řekl: "Excelentní práce, lásko."

Narovnal se, ale zůstal stát vedle partnera. Q se lehce usmál, pohledem přelétl z Jamese na monitor a trojici před stolem, znovu na Jamese a znovu na monitor, než se sebral a řekl: "Ehm, každopádně, ještě jedna věc, no, vlastně dvě. Zaprvé, na misi budete spolupracovat s posilou z venku. Zadruhé, pojďte se mnou, dám vám potřebné vybavení."

S tím vstal a namířil si to ven z laboratoře. Cestou jim podal všechny detaily o kooperaci s tajnou službou Kingsman. Jakmile byli vybaveni adekvátními zbraněmi a pomůckami a na cestě na velitelství, vrátil se zpět k počítači. Chystal se dořešit záležitosti ohledně Kingsmana.

Zkontroloval zprávy na BBC i internetu. Šířily samé hrůzy a strašily obyvatele Británie, ostatně jako vždy, ale také se dozvěděl, že všichni lidé po celém světě byli zpátky v příčetném stavu. Další dobrá zpráva.


001 a 007 museli staré spory odložit stranou a dát prostor profesionalismu. Čekala je další, a poslední, společná mise. V kanceláři M se k nim připojili další dva agenti - jediní, kteří nebyli ničím zaměstnaní ve městě - a čtveřice si vyslechla plné hlášení o úkolu. Mycroft stále seděl v křesle a držel v ruce broušenou sklenici skotské, ze které sem tam upil. Poslouchal a ani nemrknul, ačkoliv po jeho levici stáli partner jeho bratra, manželka nejlepšího přítele jeho druhého bratra a partner jeho bratrance.

Bylo logické, že 009 přidělili na zničení SPECTRE a Valentinovy sítě. Už to všechno znal. A znal se i s Kingsmanovými agenty, i když v ne úplně dobrém světle. Na to musel nemyslet a zapudil i myšlenku o setkání s Eggsym a Roxy, kterou nahradil mnohem příjemnější vzpomínkou na dobře strávené předvánoční ráno se svým přítelem Dannym.

Šéf je informoval o nové hlavě SPECTRE, dal jim přesné pokyny, co musí udělat a varoval je, že jestli to neukončí, sám je všechny propustí na hodinu, a to v pouhých třech minutách. Nikdo si nemohl dovolit plýtvat časem.

Od Q dostali několik zbraní, které sice nebyly zrovna šité na míru, jako Bondův Walther s otiskovou pamětí, ale nebyly ani o nic horší. Žádný z jeho vynálezů nebyl více nebo méně kvalitní než ten druhý.

Nejrychlejší cesta do Říma byla helikoptérou. Letiště nefungovala a ztrácet čas na silnicích by bylo stejně efektivní jako se snažit projet po Regent Street v době listopadových festivalů. Stejná, kterou na základnu přilétli, stále parkovala na střeše. Bond, Watsonová, Turner i Allisonová nastoupili dovnitř. Pilotování se opět ujal James, i když řídit vrtulník - a stejně tak člun, letadlo, motorku a jakýkoliv druh automobilu či nákladního vozu - pochopitelně uměl každý agent 00.

Ihned, jak se zabouchly všechny dveře, James nastartoval a za pár vteřin se stroj odlepil od země. Namířil si to nahoru a směrem k Itálii.

Po celou dobu si povídal s agentem Turnerem, jenž seděl na sedadle kopilota, o předstírání smrti, životem s jejich partnery, kteří byli shodou náhod bratranci, což samozřejmě oba věděli, nebo té hrozné události, které museli čelit už podruhé za jeden rok. Lehce tím znervózňovali agentky vzadu, ale nevšímali si jich.

Q byl neustále na příjmu a kanály byly otevřené. Samozřejmě, že všechno, co řekli, slyšel. Ale snažil se to nevnímat a dál se soustředil na udržení satelitu ve své moci. Bude to muset dělat znovu a znovu, odporovat útoku teroristů a zabraňovat jim ve zpustošení světa, protože oni se budou ze všech sil snažit o obnovení vlny.

To bude náročný den. A to se pro jistotu ani nestihl strachovat o své kočky.

Moneypenny mu přinesla hrnek pořádně silného čaje earl grey v jeho oblíbeném scrabbleovém hrnku s písmenem Q, upřímně se na něj usmála, když si ho vzal a usrknul horkou tekutinu a popřála mu hodně štěstí a nervů, protože to bude rozhodně potřebovat. Vrátila se zpátky na základnu za M - i ona uměla řídit motorový člun, bezpochyby. Přecejen je jeho pravá ruka a v krizové situaci jako byla tato, ji potřeboval ze všeho nejvíce.

Q se rozhlédl kolem sebe, a když se přesvědčil, že je v laboratoři opravdu úplně sám, vypnul komunikátory spojující ho se skupinou ve vrtulníku a stiskl tlačítko na ručce svých brýlí a aktivoval tím skenování, komunikaci i promítání holografických postav.

Najednou jich před ním bylo pět, jedna dívka a čtyři muži v mihotavém zeleném světle sedící na židlích, a všichni na něj překvapeně zírali se ztuhlým výrazem ve tváři, který prozrazoval, že nic takového vůbec nečekali a on je zastihl uprostřed nějaké důležité diskuze.

"Zdravím, dámo a pánové. Můžeme začít?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama