Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 7

29. července 2016 v 21:19 | Sophie |  Jiné psaní
Tahle kapitola je zase z pohledu Kingsmanů. Jediná další postava, která není od nich, je Q. Akce, trochu smutnej konec (proč se vždycky u svých povídek rozbrečím???), a zase se vracíme k lásce a shipům. Hartwin. Docela dost. tentokrát je to kratší. O lítání v helikoptérách toho taky zrovna moc nevím, musím se přiznat. Ale to je fuk. Však vy taky ne.



Kapitola 7

Percival se nesouhlasně podíval na Merlina, který se křečovitě držel okrajů dřevěného stolu a nakláněl se nad něj, rty stisknuté k sobě a čelo nakrčené. Opíral se o zasunutou židli hned vedle Lancelota. Diskuze se vůbec nevyvíjela podle jeho představ.

"Nemůžeme do Říma poslat všechny agenty," namítnul Percival. To by byla sebevražda, i s ohledem na trénink a schopnosti Rytířů.

Arthur nebyl zrovna nadšený ze spolupráce s Dvojitými nulami. Moc dobře věděl, co jsou zač. Znal jejich postupy. Úplně se lišily od zásad Kingsmana. Už byl z téhle nikam nevedoucí konverzace unavený a chtělo se mu praštit pěstí do dřeva, vstát a odejít do jednoho z pokojů, kde by se mohl natáhnout na pohovku, odložit brýle a jenom přemýšlet. Za posledních deset měsíců neměl chvilku klidu, obzvlášť po jeho povýšení z agenta Galahada na samotného Arthura. A to nepočítal nešťastný incident v Kentucky a měsíce rehabilitace. Při pouhé myšlence na to ho píchlo v jizvě, kterou měl nad levým okem. Mohl být rád, že na něj stále viděl.

"Jestli si to pamatuji správně, úkol bravurně zvládli dva nejmladší, čerství rekruti a jeden z nich ještě ani člen Kingsmana nebyl," Hart otočil hlavu k Eggsymu, který seděl po jeho pravici; snažil se tvářit klidně a neutrálně, "bez nejmenších problémů, pouze s Merlinovou pomocí. Navrhuji, aby opět zasáhli Galahad a Lancelot. Nemůžeme si dovolit postrádat další posily. Už tak jsme víc než polovinu externích agentů ztratili v důsledku opětovného spuštění V-Day."

Merlin chtěl protestovat. Andrew - tedy Q, opravil se - výslovně řekl-

V ten moment se zarazil, a stejně tak všichni ostatní. Ztuhli na místě. Harry Hart odvrátil pohled od Eggsyho, jemuž vážný, zachmuřený výraz přidával na věku, a podíval se přímo před sebe na čelo stolu na jeho opačném konci. I mladík, jeho nejlepší kamarádka a starší agent nasměrovali svůj pohled na ono místo.

Brýle se jim samy aktivovaly a na opačném konci stolu seděl neznámý člověk v typickém mlžném zeleném světle, vlasy měl černé a neupravené, odstávající do všech směrů, na nose brýle podobné jejich a na sobě oblečenou zimní parku s kožešinou na kapuci. Mohlo mu být tak třicet. Ruce měl spojené a podpíral si jimi bradu, samolibě se usmíval a prohlásil: "Zdravím, dámo a pánové. Můžeme začít?"

Ach. Q. Co ještě předvede, teleportuje se rovnou na jejich základnu?

"Mé jméno je Andrew Holmes, výzbrojní důstojník MI6. Jistě jste o mně slyšeli od vašeho přítele Merlina. Doufám, že vám vysvětlil, jak se věci mají, protože jestli ne, to by bylo nemilé. Nicméně, potřebuji s vámi prodiskutovat ještě pár věcí," pokračoval naprosto bezostyšně, jako by mu to tu patřilo. "Navrhuji, abyste se urychleně přesunuli do helikoptéry a vyrazili na cestu, než bude příliš pozdě."

Harry se z průvodního šoku vzpamatoval jako první a začal jednat. Ani na vteřinu nezapochyboval o autoritě pana Holmese - každý slyšel o Mycroftu i Sherlocku Holmesových a jestli se nemýlil, tenhle mladík byl jejich bratr - ani rozkazech, které jim udělil. Pokud vše, co Merlin řekl, byla pravda, mohou mu věřit. Na rozdíl od jeho agentů.

Odsunul židli, zvednul se a nařídil Roxy a Eggsymu, aby ho následovali. Percival zůstane s Merlinem na základně, jak se domluvili. Na čem se ale nedomluvili, byl fakt, že Arthur jede do Itálie s nimi. Nehodlal se s nimi hádat.

"Neboj, Q, řek jsem jim všechno, co je SPECTRE a Pietro Alberici zač i že se známě už nějakej ten čas," odpověděl Merlin, ale pořád se tvářil nabručeně. Zvednul se do vzpřímené polohy a sledoval agenty vyjít ze dveří. Zůstal s nimi ve spojení přes sluchátka v uších. Q-ho osamostatněný hologram se napojil na trojici a sledoval je všude, kam šli.

Roxy Q zpoza brýlí věnovala hořký, nesouhlasný pohled naznačující, že ona mu tak úplně nedůvěřuje, a tím mu značně připomněla Mary Watsonovou, 001.

"Takže, přesné souřadnice ústředí SPECTRE, kde se také nachází onen stůl, který vše řídí, vám právě zasílám, měli byste je schopni vyčíst na brýlích," začal Q. Byl natolik dobrý, že dal svému hologramu jakýsi vlastní život - kráčel za nimi, ačkoliv pravý Q stále seděl na točicí židličce ve své laboratoři a rychle ťukal do klávesnice.

"Potvrzuji," odvětil Harry a stáhl data do paměti. Trojice už byla skoro v obrovském hangáru plném nejrůznějších aut, letadel, helikoptér a podobných vymakaných vozítek. Vzali to přes jednu ze šaten, kde si vzali kabáty ušité ze stejného materiálu, jako obleky. Potřebovali je, byl prosinec a venku byly dva stupně nad nulou.

"Určitě vám nemusím říkat, že je důležité být nenápadný, a tudíž musíte s helikoptérou přistát někde opodál, čímž se ale vystavíte nebezpečí a budete se muset přizpůsobit okolí." Q se ujal velení, jako když řídil misi přes vysílačky, sedící ve své laboratoři. Nevnímal to, že tohle nejsou jeho agenti; tajný agent jako tajný agent.

"Musíme zapadnout. Dělat, že jsme byli pod vlivem vlny a panikařit," odtušila Roxy. Kráčela hned za Arthurem. "nebo něco v tom smyslu, že?"

"Ne nutně, stačí na sebe neupozorňovat. Dvě helikoptéry budou nápadné. Ve SPECTRE sledují dění po celém světě i městě, ale nejvíce okolo jejich základny. Zachytí vás," oznámil Q stejně, jak to oznámil svým Dvojitým nulám.

Převlečení ani jedna skupina nepotřebovala - jeho agenti vyrazili do akce rovnou z vánočního dýchánku v jeho domě a ani Rytíři Kingsmana v drahých, na míru šitých (a neprůstřelných a ohnivzdorných) oblecích také v centru Říma moc vyčnívat nebudou. Bohatých podnikatelů oblečených stejně je tam plno.

V poloklusu dorazili agenti do hangáru, který byl hned u potrubního vlaku, a když Q spatřil to nepřeberné, ohromující množství a typů dopravních prostředků, srdce mu zaplesalo závistí. To kdyby měl v Q-divizi… byl by to splněný sen. Turner mu o tom samozřejmě vyprávěl, a docela s nadšením - věděl, jak moc Q miluje stroje, a zvlášť technicky vylepšená auta - ale vidět to na vlastní oči, vlastně brýle, bylo něco absolutně jiného. Nemohl si odpustit tiché 'wow', jež vyšlo z jeho úst.

Vůbec Kingsmanům dost záviděl jejich technologie jako hodinky s šipkami, co dokázaly uspat, vymazat paměť nebo zabít, šoky dávající pečetní prsten, nebo deštník se štítem a střelnou zbraní v jednom. Na několika z těch věcí už před nějakou dobou pracovat začal, ale potom toho nechal, protože Dvojité nuly byly až na pár výjimek neskutečně nezodpovědné. Nevyplatilo by se mu to.

Q-ho hologram na chvíli zmizel. Agenti si toho ani nevšimli. Musel se hlásit u Jamese ve druhé helikoptéře.

Po schodech seběhli dolů a běželi k oddělení vrtulníků. Harry už byl opět v kondici, vzhledem k tomu, že se ani nezadýchal. Měl od doktorů nařízen rok klidu a žádné práce v terénu, ale neměl jinou možnost. Krom toho, Eggsy mu s rehabilitací hodně pomáhal.

"Ehm, malej detail," promluvil konečně opět Eggsy, když dorazili k požadované helikoptéře, té nejrychlejší, jakou na základně měli, "nikdo z nás neumí řídit vrtulník."

Tím myslel sebe a Roxy. Tak daleko se v tréninku ještě nedostali. Samozřejmě, už tu byli a jakés takés základy pilotování měli, ale ne natolik dobré, aby se dokázali bezpečně dostat až do Itálie. Počítali s tím, že jdou jenom oni sami, nevěděli o Harryho plánu.

"To nebude žádný problém, protože jedu s vámi," odpověděl Arthur věcně a rozhodně, s tónem, který oběma mladým agentům jasně dával najevo, že se s ním nemá cenu hádat. Otevřel dveře na straně pilota. Chystal se nastoupit dovnitř, když ho jeho mladý chráněnec a také partner chytil za paži a zastavil v pohybu. Jednu nohu měl skrčenou na schůdku, druhou ještě na zemi, oběma rukama se držel dveří a madel uvnitř a za jednu ho jemně, ale zároveň silou držel Eggsy.

"Harry, to nemůžeš. Je to zatraceně velkej risk a ty to moc dobře víš."

Hart otočil hlavu a podíval se mladíkovi do jeho překrásných zelených očí. Viděl v nich hlubokou starost a znepokojení.

"Neměj obavy, drahý. Přece ještě nejsem tak starý, abych nezvládl běžnou misi na zastavení teroristů v Římě, navíc se šesti dalšími lidmi, nemyslíš? Zvládnu to tak, jak jsem to zvládal předtím, a to excelentně, jedna jizva na oku připomínající nezastavitelnou a nevyhnutelnou minulost na tom nic nezmění," usmál se a nastoupil do helikoptéry. Eggsy ustoupil a nechal ho. Jeho argument byl dostatečně pevný na to, aby musel usoudit, že má pravdu. Obešel stroj a nastoupil na místo vedle Harryho.

"Nikdy jsem neřek, že jseš starej, lásko. To bych nikdy neřek. Protože nejseš, rozumíš? Jseš perfektní tak, jak jseš," řekl potichu a když viděl, že to na obličeji staršího agenta vyloudilo další krátký úsměv, dal mu na něj stejně krátkou pusu a připoutal se.

Roxy už těch dvou měla dost. Zakoulela nad kolegy a přáteli očima, jak nastupovala na zadní sedadlo a zavírala za sebou dveře. Měla těch psích očí, které na sebe dělali dost ještě víc, když věděla, že se na ni Merlin ani nepodívá.

Musela to nechat plavat.

"Můžeme prostě přestat plýtvat drahocenným časem a jet?" zeptala se a pozdvihla obočí.

Harry odpověděl jediným slovem do vysílačky, "Merline?"

Nato se posuvná střecha hangáru začala odsouvat na strany, a když byla mezera dostatečně široká pro vrtulník, Arthur nastartoval a vzlétnul. Zadal do systému souřadnice získané od Q. "Děkuji," řekl Merlinovi a zanedlouho zmizel i se strojem z dohledu důstojníkových očí. Merlin zaměřil jejich polohu na radaru a sledoval celou cestu.

Mezitím se snažil posílat Q-ho vlnu dál a dál. Mohl se dostat do celého světa a to bylo cennou výhodou na jejich straně. Navíc měli Q, který se opět dostával do satelitu. Tentokrát narazil na odpor, takže byla celá operace náročnější. I časově.


Rytíři na Q dočista zapomněli při tom všem povyku, takže když se na prázdném sedadle vedle Roxy zhmotnil jeho zelený hologram (už na sobě neměl bundu, ale svetr, a vypadal ještě víc vyčerpaně než předtím) a ona vyjekla: "Bože, lekla jsem se vás, nečekala jsem vás znovu se tu objevit!" lekli se tak trochu i Harry a Eggsy, i když by to nikdy nepřiznali.

"Za to se omlouvám," řekl, a myslel to upřímně. "Musel jsem se na chvíli vrátit ke svým agentům."

Odmlčel se a v jeho průhledném obličeji bylo vidět, že nad něčím chvíli přemýšlel a potom se mu tvář rozjasnila nápadem. "Myslím, že ten lehký zmatek vyřeším jednoduše a propojím vás všechny."

Chvíli se tam vrtal v něčem, co měl před sebou a za moment se zase napřímil, napil se něčeho - každý by ho tipoval na typického Brita, co pije zásadně čaj - z bílého hrnku a prohlásil: "Výborně, teď mě můžete slyšet všichni, i Merlin. Odpojil jsem hlavní satelit, což už jistě všichni víte. Brání se a snaží se vlnu obnovit skrz onen dotykový stůl. Udělal jsem sken budovy a zjistil, že stůl je v hlavní zasedací místnosti v přízemí. V budově je 62 lidí, všichni jsou to mafiáni, žoldáci, nájemní zabijáci a podobné odstrašující entity. Ozbrojení od hlavy k patě a trénovaní. Ale to jste i vy, a je vás sedm. Sedm špičkových agentů na dvaašedesát stejně vycvičených zabijáků. Věříme vám až do konce, vším, co můžeme nabídnout. Mějte to na mysli. Průběžně se možná budu hlásit a zjevovat, tak se nelekejte, nejsem žádný zelený mužíček-počkat, vlastně ano. Výstrojní důstojník končí."

Pousmál se nad svou vlastní hláškou. S těmi slovy se hologram zamihotal, jak Q stiskl tlačítko na brýlích a vypnul je. Na komunikátorech ale pořád ještě byl a prohlásil, že by to všechno bylo mnohem jednodušší, kdyby měli stejné vylepšené brýle i jeho Dvojité nuly. Až potom se odmlčel úplně.

Roxy tomu mladému excentrickému vědátorovi pořád ještě nedůvěřovala se svým životem, protože pracoval pro vládu, ale byl informovaný, zručný, ambiciózní a podle všeho věděl, co dělal. Dost jako Merlin. To jí stačilo. Přestala na něj myslet a soustředila se na akci a taktiku, kterou proti nepřátelům hodlala použít.

Eggsy se nad tím ani trochu vtipným vtipem uchechtnul. Otočil se dozadu na Roxanne a lehce kývnul hlavou na znamení, že všechno bude v pořádku, i když to byl spíš on, kdo ujištění potřeboval. Ne, že by nevěřil, že to dokážou - porazit zatracených 62 trénovaných chlapů - minule v Rusku jich s Merlinem zabili víc než dvakrát tolik, pokud se dal počítat ten chytrý trik s výbušninami v implantátech. Ale nevěřil, že se z Říma dostanou všichni živí. Šance na to byly mizivé a všechno hrálo do karet SPECTRE. Chtěl si ten poslední klidný moment zapamatovat. Chtěl si zapamatovat soustředěnou tvář jeho kamarádky, její zrzavé vlasy i černý kabát a červenou šálu, kterou měla na sobě.

Podíval se na Harryho, na jeho Harryho, a opravdu, opravdu se pokoušel nemyslet na to, že se možná jeden z nich, nebo hůře oba, nevrátí. Snažil se zapamatovat si jeho uhlazené hnědé vlasy, černé brýle na očích, tu jizvu - vzpomínku na Valentina, která mu připomínala, že se nikdy nesmí vzdát a bojovat. Za něj. Za pomstu. Za lásku. Snažil se zapamatovat si ten smutný úsměv, který zvýraznil vrásky kolem jeho očí, ale krásným způsobem, jeho padnoucí obleky, nóbl přízvuk, hnědé oči, rty, které už tisíckrát políbil, všechny ty šťastné, bezstarostné dny a vášnivé noci strávené společně.

Pohled na svého partnera sedícího v kokpitu helikoptéry s elegantníma rukama na páce a tlačítkách se mu vryl do paměti. Nikdy na něj nechtěl zapomenout a nikdy o něj nechtěl přijít. Z jednoho oka začala Eggsymu téct slza. Nemohl si pomoct.

Harry jako by vycítil jeho pohledy a myšlenky. Odpoutal zrak od nebe před sebou a krajiny pod sebou a otočil se k Eggsymu. Jeho výraz dával najevo, že se bojí úplně stejně, jako on. Poprvé. Tentokrát to ale bylo jiné než na ostatních misích, protože tentokrát měl co ztratit.

Eggsy položil svou ruku na Harryho. Ten se zpod ní ale vysmýknul, aby utřel slzu stékající po tváři mladého agenta. Eggsy zavřel oči a naklonil se blíž. Bylo mu jedno, že Merlin poslouchá a že Roxy je sleduje (snažila se o opak).

Nikdy ta dvě všeříkající, všemocná slova neřekl, a později už mohlo být pozdě. "Miluju tě, Harry Harte. Až za hrob," zašeptal.

Bylo to jenom rčení, ale u lidí jako oni to znamenalo víc. Zrovna Harry a Eggsy to mohli brát doslova. Už tam jednou byli, a to stačilo.

"Já tebe taky," odpověděl jeho partner a nadechnul se, aby řekl jeho jméno, ale potom si to rozmyslel. Eggsy, tak mu říkali jeho přihlouplí kamarádi a matka. Bylo to moc obyčejné. "Gary."

(Ještě chvíli a Roxy z té přeslazené scény jak z filmu vrhne vaječný koňak a dva perníčky, které snědla, rovnou na sedačku, kterou si zabíral Q-ho hologram.)

Potom Eggsy náhle uzavřel mezeru mezi ním a Harrym, a ať jde Roxy, Merlin a klidně celá SPECTRE někam. Přitiskl své rty na jeho, dychtivě a naléhavě, jako by to bylo naposledy, protože kdo ví, mohlo. Harry se uvolnil, zapomněl na starosti a vnímal jenom Eggsyho náruživá, otevřená ústa a ten nekonečný polibek.

Když se po chvíli, ačkoliv neradi, oddělili, kvůli Merlinově varování o změně směru (bylo mu trapně, ale musel to udělat, pokud nechtěl mít všechny tři agenty někde úplně jinde), byli maličko udýchaní. Eggsy byl to jediné, co dokázalo Harryho zanechat bez dechu.

Ještě se nechtěl vrátit k řízení helikoptéry a tvrdé realitě. Neklesali, a to stačilo. Čelem se opřel o čelo druhého muže a nosem o nos. Dávali pozor na vzácné brýle, samozřejmě. Prsty ruky, která neležela na ovládacím joysticku, si propletl s partnerovými a ještě chvíli tak zůstali. Jako v nějakém hořkém hollywoodském filmu.

Jak to tak bývá, v každém filmu je i nepřítel. Zápletka, nepřítel, happy end. Ale tohle nebyl ten druh filmu. A jejich nepřítel byl sakra velký a sakra mocný. A ještě daleko.

"Miluju tě," řekl Eggsy ještě jednou. "Ať se stane cokoliv."

"Miluju tě," zopakoval Harry jako mantru. "Ať se stane cokoliv."

Odtáhli se úplně a sedli si pořádně do svých sedaček, soustředící se na cestu a pilotování, nebo na ně Merlin za chvíli vypálí salvu sprostých slov a otočí helikoptérou sám. Nebyli by bývali byli v situaci, v jaké byli, mohli by si i užívat krásný výhled rozprostírající se před nimi. Evropa z vrchu byla vždycky krásná.

Všichni tři se s ní v duchu rozloučili.

Ale doufali, že tahle akce nebude jejich poslední.

A i kdyby byla, jednalo se o záchranu celého světa a celého lidstva. To je mohlo alespoň trochu uklidnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama