Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 8

29. července 2016 v 21:27 | Sophie |  Jiné psaní
Tahleta je zase zpátky u Q, a chvilkama Jamese a Eggsyho, a tak všech. Tady začíná ta pravá akce a začíná to být ještě napínavější! Pozor, trošku násilí, jak se tam všichni perou, ale v té další (ještě nenapsané) toho bude víc. Pořád je to ok. Už se pomalu blížíme ke konci, kterej bude zase plnej vánoční atmosféry, srandy a fluffu. (Jak se to A) překládá, B) skloňuje?) Poslední ze série těch, co jsem napsala na své posteli u babičky. Ale budu se snažit vytrvale psát, dokud to nedodělám.



Kapitola 8

"Odhadovaný čas příjezdu čtyři minuty," slyšel Q hlas agenta Harta přes vysílačku. Nadechl se, dal si pořádný lok vlažného černého čaje a pokračoval v tvrdém odporu proti dost talentovanému hackerovi od SPECTRE.

Dvojité nuly už byly na místě a obhlížely areál. James věděl o zadním vchodu hlídaném dvěma bodyguardy a s pistolí s namontovaným tlumičem v rukou se opíral o zeď za rohem. Čekal na Q-ho pokyn. 001 a 004 čekaly přikrčené za dvěma auty zaparkovanými přímo naproti hlavnímu vchodu z ulice a usilovně se snažily nevnímat zmatek kolem nich.

Turner nakráčel dovnitř. Pořád si zachoval své krytí jako Valentinův poskok a hypotetický člen organizace, takže měl volný přístup dovnitř i bez prstenu. Každý věděl, kdo je 'Charlie Hesketh' zač. Nenápadně prošel celou budovu, zmapoval situaci a rozložení mužů a žen, se kterými budou muset bojovat - napočítal jich 47 v hlavní místnosti a usoudil, že zbytek bude roztroušený všude po chodbách, místnostech a v podzemí - nahlásil zjištěná fakta Q a šel se postavit na jedno z míst na balkonech. Měl excelentní výhled na dění dole, rovnou z první ruky.

"Běž dovnitř, 007," rozkázal Q svému partnerovi s vyrovnaností a profesionalitou v hlase. Bond začínal být netrpělivý. "Nenápadně. Snaž se nevzbudit pozornost a být opatrný. Máš povolení zastřelit kohokoliv, kdo je SPECTRE a připlete se ti do cesty. A pro lásku boží, když ti dojdou náboje, vyměň zásobník a nezahazuj ten Walther pryč. Alespoň protentokrát."

Přesměroval zrak na druhý monitor a snažil se prolomit několik bezpečnostních opatření, která ho držela od získání kontroly nad družicí. Soustředil se na kódy a zároveň sledoval sledovací zařízení na agentech a helikoptéru ve vzduchu.

"Co mi za to dáš, když tu zbraň nezahodím?" laškoval James a plížil se ke dveřím. Q slyšel několik tlumených výstřelů a za chvilku byl Bond uvnitř. Zabouchl za sebou dveře a dal se chodbou rovně dopředu. Cestu už znal.

"Co ti nedám, 007, je kázání o způsobech a papíry na vyplnění. Co ti dám, je na tobě." Možná toho bude později litovat. Jestli tu bude nějaké později.

Na takové negativní myšlenky ale nebyl čas ani pomyšlení. Q znal své agenty a věřil, že to dokážou, jako mnohokrát předtím. Q věděl, že to spolu s Kingsmanem dokážou. Neměl jinou možnost. A jestli to nedokážou a někdo z nich se opováží nevrátit, sám je zabije ještě podruhé.

"Recept na ty sušenky a ukážeš mi svůj pokoj?" James se zasmál. Pokračoval v cestě a o krátkém souboji zabil dalšího asasína. Už jich zbývalo jenom 59.

Q čekal spíš nějakou jízlivou, dvojsmyslnou poznámku o dech beroucím sexu na podlaze jeho laboratoře namísto toho, co James opravdu řekl. Dělal si legraci, samozřejmě, ale stejně. Takovou divnou prosbu by si ani ve snu nepředstavil.

"Vrátíš se mi i s ní zpátky v naprostém pořádku a já tě pomiluju na mé posteli v tom pokoji."

Koneckonců, ty sarkastické komentáře byly to poslední, co jim ještě z pohodových Vánoc zbylo, a mohlo to být i to poslední, co jim zbylo vůbec. Dokázaly trochu uvolnit tu napjatou atmosféru katastrofy probíhající kolem nich a jeden by přísahal, že se Q na vteřinku nepřítomně pousmál. On se na to vážně snažil nemyslet, ale to bylo zatraceně těžké.

Už dávno mu začalo být jedno, že je slyší i ostatní. Ať si klidně kroutí očima, jak chtějí. Také se dost naposlouchal podobných keců od jiných agentů.

"Beru tě za slovo, lásko," prohlásil agent naprosto vážně. Dorazil ke vchodu na balkony. Váhal, jestli má vstoupit dovnitř nebo ne, když věděl, jak dopadl minule. Doufal, že nikdo nezaslechl střelbu a nezalarmoval ostatní. Zatím vše vypadalo být v klidu a pořádku.

James tiše a opatrně otevřel dveře a vplížil se dovnitř. Zůstal stát ve stínu. Očima putoval po lidech v místnosti, počítal a snažil se o nich vydedukovat co nejvíce. Na druhé straně síně zahlédl Alexe, jak na něj zlehka pokývnul a zaměřil jeho pohled. Zjevně měl vše pod kontrolou.

"Zůstaňte na místě a sledujte vývoj dění; to platí i pro 001 a 004. Rytíři budou na místě za dvě minuty, a potom teprve nastane ten pravý zmatek. To bude vaše šance, oni budou rozptýlení. Musíte se za každou cenu dostat k tomu stolu a vyřadit ho z provozu. Rozmlaťte ho, vyprázdněte do něj zásobník, cokoliv. Jak nebude fungovat, už nemůže fungovat ani neuro vlna," oznámil Q, ale myslí byl někde úplně jinde. Nadvládu nad satelitem pomalu ztrácel a to ho frustrovalo.

Opět aktivoval brýle a jeho hologram se zjevil na čtvrté sedačce v helikoptéře. Tentokrát už to bylo naposledy. Pořád ho mohli slyšet i jeho agenti rozmístění v ústředí v centru Říma.

Nikdo už se ho naštěstí neleknul, nebo to alespoň nedali znát.

"Znáte své pokyny a možnosti?" zeptal se opatrně. Chtěl si být opravdu jistý, že vědí, co dělají. Tohle byla SPECTRE se všemi svými členy, a většina z nich byla desetkrát tak horší než Valentine. Zabíjení byla jejich práce a nanejvýš si to užívali, na rozdíl od podnikatele, který nesnesl pohled ani na vlastní krev.

Všichni tři sborově přikývli na souhlas.

"Báječné. Jak už jsem říkal Dvojitým nulám, pro úspěch operace je klíčové dostat se ke stolu a zničit ho. Podruhé. V cestě vám budou stát ti nejlepší zabijáci světa. Doufám, že víte, do čeho jdete, protože pak už nebude cesta zpět. Dobrá zpráva je, že už jich je jen osmapadesát, špatná je, že se dostávají k satelitu a jsou blízko k znovuobnovení vlny. Hodně štěstí. I vám, Dvojité nuly."

Odpojil se, ale zůstal na vysílačkách.

Štěstí budou potřebovat opravdu hodně, jestli se mají vrátit živí a zdraví. Šance hrají proti nim. Byl risk už jenom vejít dovnitř a Q i celá MI6 to věděla. Kdyby to nebyli ti nejlepší z nejlepších, byla by to jistá sebevražda. Takhle možná přežije většina z nich. Možná. To nebylo moc dobré slovo.

Tyhle Vánoce vypadaly jako ty nejlepší, jaké kdy Q zažil. Jenže se velice zmýlil. Věděl, proč Vánoce nesnášel. Vždycky se něco semlelo. Proč si padouši vždycky vybírali svátky klidu, míru a rodinné pohody k ovládnutí světa?

Teď navíc měl partnera a rodinu, o které se strachoval. Jeho práce mu ale nedovolila být ve stresu. Pokaždé, když seděl za svým stolem a řídil misi, cítil v žilách jakýsi klid a sebeovládání. Nemohl si dovolit, aby city zastínily jeho práci a úsudek a zaměřil svou mysl plně na kód a šifry.

Jako by vypnul, dostal se do transu a vnímal jenom ťukání bříšek prstů do klávesnice a hučení stropního vytápění. Už to téměř měl.

Za minutu a několik sekund mu do ucha oznámil hlas sametový Harryho Harta, že přistáli necelý kilometr jižně od ústředí SPECTRE. Tečka na mapě se rozdělila na tři, které se velmi rychle pohybovaly směrem k cílené budově. Moc rychle na to, aby šli pěšky nebo běželi.

Ti lišáci ukradli nějakému ubožákovi peroucímu se v ulicích auto. Ale to byla ta nejmenší starost.


Vypůjčený modrý renault dorazil k základně, zaparkoval nedaleko dvou vozidel, za kterými se schovávaly agentky Královny a vlasti a s elegancí z něj vystoupili dva upravení muži v tmavě šedých kabátech na viditelně drahých oblecích, s brýlemi na nose a učesanými vlasy, jeden starší a jeden mladý. Ze zadního sedadla vylezla světlovlasá mladá dívka v taktéž luxusním oblečení. Ihned vytáhla pistoli z pouzdra a podívala se na hodinky.

Trojice se vydala k agentkám. Okamžitě je rozpoznali.

Chaos ustával, lidé už byli vzpamatovaní a při plném vědomí, ale utíkali a ječeli, vyděšení a otřesení z toho, co provedli spoluobčanům, přátelům a rodinám.

"Zdravím, krásky," řekl ten mladý - Eggsy Unwin, vzpomněla si Mary - a pousmál se s jiskrou v očích. Vnímal to jako dobrodružství a očividně už potlačil všechny ty chmurné myšlenky.

"001, 004," řekla Mary Watsonová za obě ženy, podívala se s přísným pohledem na všechny nově příchozí agenty Kingsmana a vstala. Allisonová ji následovala.

"Potěšení je na naší straně," prohlásil Harry Hart, "ale konec zdvořilostí, nemáme čas. Za chvíli se vzpamatují a my ztratíme moment překvapení."

Měl pravdu, jako vždy. Q se jim všem ozval do vysílaček s jedním jednoduchým slovem, které říkalo vše nezbytné: "Běžte."

Harry stisknul Eggsyho ruku a podíval se na něj, jako by mu sděloval nějakou soukromou zprávu, kterou mohli pochopit jenom oni.

Pětice vyrazila vpřed a vrazila dovnitř rovnou předními dveřmi. Úspěšně, bez nejmenších problémů se probila třemi svalnatými a houževnatými bodyguardy hlídkujícími u vchodu, ale to byl teprve začátek, rozehřívací kolo.

Bond i Turner využili všeobecného chaosu a momentální nepřipravenosti členů organizace, kteří teprve teď sahali po zbraních a uvědomovali si, že na ústředí někdo proniknul. Od doby, co vedení převzal Alberici, už nebyli zrovna ve velení nad celým světem, a s plánovaným vyhlazením většiny obyvatelstva Země s pomocí 'teď už nezničitelné a nezastavitelné neurologické vlny' si s hlídáním kamerových záznamů nedávali zas až takovou práci.

První rána byla jednoduchá, Bond odjistil pistoli, namířil a střelil muže před sebou zezadu do hlavy. Další už ale útočili a on měl co dělat, aby se jejich ranám vyhýbal. Byli tři na jednoho. Říkal si, že si vybral špatné místo na stání, protož ti tři byli extrémně rozzlobení, že zabil jejich kumpána a šli po něm noži, pěstmi i modifikovanými pistolemi.

Turner na tom nebyl o moc lépe. Okamžitě prozradil své krytí, když se začal prát s údajnými spolupracovníky a zabíjet je. Šlo jich po něm pět.

Do místnosti vtrhla 004, za ní Arthur a Galahad a o chvilku později i 001 a Lancelot. Když spatřili ten nepořádek, zmatek a probíhající masakr, spočítali si, že jestli z tohohle vyváznou, budou ti největší klikaři, jací kdy na planetě žili.

Ze všech stran je obstoupili zabijáci a mafiáni z řad SPECTRE se všemi druhy zbraní v rukou a vrhli se na ně. Agenti vytasili deštníky, bojové hole a všechny hračky od Q a Merlina, které jim mohly pomoci.

Díky bohu za neprůstřelné obleky. Takové štěstí ale Dvojité nuly neměly.

Agenti se zaměřili na stůl, který stál na druhém konci místnosti, obklopen a bráněn hordou těch nejděsivějších vrahů. Mezi nimi stál hubený, svrasklý stařík a bělajícími blond vlasy v příliš velkém obleku a hulákal na ně něco v italštině. Na první pohled vypadal neškodně, ale soudě podle rezervovanému přístupu mužů a respektu, který mu projevovali, se právě jeho měli bát nejvíce.

Pietro Alberici.

"Jestli tohle zvládnete se vším všudy, tedy zničením stolu a rozložením celé organizace, zvu vás všechny a vaše nejbližší přátele na vánoční večeři u nás doma, přísahám," zakřičel na všechny Q povzbudivě, když viděl, jak to uvnitř vypadá. Naboural se do kamer.

"Tak fajn, aspoň se máme na co těšit," odpověděl Galahad a akrobatickým skokem povalil jednoho děsivého svalovce na zem. Prohnal mu kulku mozkem a otočil se na dalšího, který ho třikrát zasáhl do zad. To ho naštvalo. Měl svůj kabát rád. Dal mu ho Harry.

Zbavil se i jeho, ale ze všech koutů se na něj hrnuli další a další, když nebyli zaneprázdnění bojem s 001 nebo Roxy. Harryho neviděl. Nadechnul se a rychlým dřepem se vyhnul dalším kulkám. Štítovým deštníkem, který měl držadlo překvapivě pevné, podrazil muži nohy a následně ho přesně mířenou ranou z onoho deštníku usmrtil.

S lidmi jako oni nesměli mít, a také neměli, žádné slitování.

Přicházeli další. Připadalo mu, že jich tam je najednou víc než jen padesát. Mnohem víc. "Q?" žádal o vysvětlení mezi údery a úskoky.

"Začali vybíhat z podzemí, které je jaksi stíněné od tepelných skenerů, a navíc tam nejsou kamery. Počítám, že jich nakonec bude i stovka. Nikdy jsme se ke konečnému počtu členů organizace nedobrali, musím se přiznat," odpověděl mu výzbrojní důstojník MI6 a vrátil se ke své práci se stolem a satelity. Měl převahu, ale SPECTRE se snažila dostat družici zpátky. Vedl tam u počítače ve své laboratoři souboj skoro tak vyčerpávající, jako agenti v Římě.

Ani Jamesovi nahoře se nedařilo zrovna nejlépe. 009 se někam vypařil a on zůstal na celé balkony zcela sám.

Roxy byla zatlačená do kouta, a už by ji bývali byli zabili, kdyby 004 v poslední vteřině nezastřelila útočníka, který ji ohrožoval. Jenže se objevil další a železnou tyčí omráčil Dvojitou nulu, která se skácela na zem. Eggsy dostal bolestivou ránu do obličeje a tekla mu krev z nosu i úst.

Odporoval statečně a prozatím úspěšně, už zabil osm lidí. 001 devět. Ona a Arthur na tom byli ze všech zdaleka nejlépe, co se týkalo počtu zabitých a utržených ran, ale i oni se jednou vyčerpají. Dostávali zásahů čím dál tím víc.

Pro agenty Kingsmana ani MI6 to nevypadalo dobře.

A pořád se odněkud vynořovali další ozbrojenci.

Nikdo zatím neměl ani šanci se ke stolu přiblížit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama