Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 13 1/2

12. srpna 2016 v 23:12 | Sophie |  Jiné psaní
Heyyyy, a je tu další. Tahle kapitola je dlouhá, na dvě půlky (blbých 41K znaků) celá jenom v Holmesově domě a 00Q. Perspektiva Q a James. And, um, uh-oh, this chaper kind of got out of my hands and turned M... like real M. Sorry. Or not ;)


Kapitola 13


A její domněnka ani nepotřebovala nijak zvlášť dlouhou dobu, aby se potvrdila.

Když se všichni nasytili zeleninovou polévkou od oběda s kouskem toastu, vše se relativně uklidnilo a vysvětlilo, Q-ho matka vstala ze sedačky, s nevěřícným výrazem ve tváři odešla do kuchyně a vrátila se s táckem v rukou. Stála na něm láhev brandy a několik skleniček. Položila ho na stůl, nalila si a hodila do sebe panáka na ex. Opět si sedla na prázdné místo mezi otcem a Q.

Otec se na ni jen díval tím svým pohledem 'co si myslíš, že děláš', ale neřekl nic. V podstatě myslel na to samé. V zásadě všichni kolem nich byli špioni či někdo, kdo se kolem špionů a podobných existencí motal a jen o některých to věděli. To pro ně muselo být těžké.

Mycroft - vláda. Andrew - vláda. Jeho partner - špion pro vládu. Mary Watsonová - bývalá špionka pro vládu. John Watson - bývalý voják a lékař. Molly Hooperová - patoložka. Greg Lestrade - Scotland Yard. Sherlock - soukromý detektiv občas pracující pro vládu. Jejich přátelé, co dorazí během dne, jakbysmet. Jediná 'normální' v domě byla Sherlockova žena Irene, ale ani o ní se nedalo mluvit jako o normální; byla to bývalá domina.

V pozadí hrála televize a Ben Brown tam vykládal něco o včerejší tragédii. Všechna pozornost byla ale na Q a Jamesovi, samozřejmě. Už ho to unavovalo.

I ostatní přítomní se povětšinou dívali jejich směrem, ať už vše věděli, nebo ne. Mary už se dokázala ovládat trochu lépe a přijala fakt, že 007 žije se Sherlockovým bratrem a zůstane v domě. John, stojící vedle ní, se tvářil zaraženě a hypnotizoval skleničky. Molly a její přítel šli pro jistotu nahoru už před pár hodinami. Paní Hudsonová a Lestrade stáli ve dveřích mezi kuchyní a obývákem a tiše se bavili o Mycroftovi, který ještě stále nedorazil, a většina za to byla vděčná, jelikož dokázal pokazit i ten poslední zbytek vánoční atmosféry držící se domu jako klíště.

Irene poslouchala celou dobu. V prostředí špionů a vládních pracovníků se dříve pohybovala poměrně často - brala náročné klienty přesně jako oni a vyzvídala. Ona o programu Dvojitých nul dokonce i párkrát slyšela, protože kde jinde se daly získat velmi cenné a pikantní informace než v posteli? O tom věděli James, Q i zbytek agentury své.

Sherlock se soustředil na skládání kousků spletité skládačky a dosazování je do výsledných puzzlí ve svém Paláci myšlenek. Informace, které od Q nasbíral, byly důležité a mnohokrát dávaly dohromady případy a vědomosti, které nedávaly smysl a byly neúplné. Po letech si dokázal spojit jedno s druhým a vytvořit finální obraz. Jistě se dozvěděl mnoho potřebného.

Vládních tajemství i zapovězených znalostí měl v hlavě nespočet, ale to byly pouze útržky nelegálně a náhodou zachycených kousků. Byl detektiv, byl v tom dobrý, víc než dobrý, ale to se nedalo srovnat s přístupem k databankám přímo v hlavách jedněch ze dvou nejdůležitějších a vysoko postavených zaměstnanců SIS, z nichž jeden byl špičkový zabiják.

Jeho matka se natáhla pro ještě jednu štamprli a tentokrát nalila všem. Q ani nevěděl, že měli tolik skleniček na whisky. Byli ale na větší sešlosti zvyklí, a proto byli vybaveni na každou příležitost.

Jednu si vzal a druhou podal Jamesovi. Přiťukli si a vypili zlatohnědou tekutinu až do dna. Trocha povzbuzení a prohřátí bylo vždy k dobru, a oni to vážně potřebovali už od chvíle, kdy jim Mallory ráno zavolal.

Q se tentokrát ani nezaobíral fakty, že kyanid a alkohol k sobě moc nejdou a James by z toho mohl mít potíže. Jeden drink ještě nikdy nikoho nezabil, a zvláště pak notorického pijana, jakým James byl.

Irene ani Sherlock nepili. Její těhotenství bylo důvod pro ni, ale proč Sherlock, to Q nevěděl. Vůbec nebyla pravda, že by bratr neměl rád alkohol, to měl, a nejen k pití. Nejspíš byl natolik zabraný do svých vlastních myšlenek, že si obyčejných maličkostí jako podávané brandy nevšímal.

Jeho otec se na něj obrátil. "Ještě jednou, chápu to správně - můj syn zastavil tu hroznou neurologickou vlnu vyvolanou spektrem-"

"SPECTRE," Q ho mimovolně opravil.

"SPECTRE - to je jedno -, a jenom díky tobě země i planeta přežila víceméně v jednom kuse? A jenom díky tobě jsme nebyli my s maminkou ovlivněni?" Stále tomu nemohl uvěřit. Q si povzdechl a také nalil další panák - právě takovéhle dotazy očekával. Neměl je zrovna v lásce.

"Ano," řekl jen a vypil skleničku brandy. Schoval za to ten letmý samolibý úsměv, který se sám od sebe začal formovat na jeho tváři. Protože přesně tak to bylo. Ale zároveň se mu do očí znovu vlil smutek a vina.

"Synu, ani nevím, co říct. Asi jen, že jsem na tebe ohromně pyšný a rozzlobený zároveň."

"Taky tomu nemůžu uvěřit," přidala se jeho matka, "všechno, co se během let stalo a my neměli ani ponětí."

Otec se díval na Andrewa a matka pohlédla na Jamese.

Q položil sklenici na tácek, nařídil si sebrat se a nadechnul se. "Nikdo neměl, mami, a tak to musí i zůstat, rozumíš? To, co my dva s Jamesem děláme je přísně tajné. Nevíte ani slovo."

Řekl to jako oznamovací větu a přidal přísný pohled. Myslel to smrtelně vážně. Zachování utajení bylo pro MI6 to nejdůležitější. "Ani před ostatními. Oni nic neví, vy nic nevíte. V-Day vámi otřásl, ale přenesli jste se přes to, náš stav dáváte za vinu náhodným lidem venku, mí přátelé nejsou tajní agenti a já jsem nic neřekl."

Teď už zněl jako výstrojní důstojník MI6 rozdávající rozkazy svým agentům. Muselo to tak být, bylo to pro dobro všech, a jeho rodiny především. Mallory neměl ani ponětí, že všechno vědí. Mohl se domnívat, ale dokud mu nedají přímý důkaz, vše zůstalo ve fázi domněnky. Navíc se ani nehodlal přijít.

Pokud by se nakonec dozvěděl o nevítané informovanosti Holmesovy rodiny a jejich přátel, bylo by to pro něj i Mycrofta velice nepříjemné, a ještě k tomu by je asi donutil přísahat, že nic neprozradí a vzal je na výslech. To by ani nebyl takový problém, kdyby Q neměl za bratra Sherlocka, který byl někdy nemožný a nedokázal držet jazyk za zuby.

Byl by potom nucen vypůjčit si od Kingsmana šipky způsobující ztrátu krátkodobé paměti a použít je, a to by nerad. Všechno by se vrátilo do starých kolejí a stejně by se vyptávali znovu.

Aby upozornění ještě zdůraznil, zvedl obě obočí a dlouze oběma rodičům pohlédl do očí.

Naštěstí byli chytří - všichni tři bratři to neměli po nějaké tetě ze třetího kolene - a pochopili, oč se jednalo. Domysleli si, co by se mohlo stát, a možná si to ve svých myslích i trochu zveličili.

Přikývli na souhlas. To Q i Jamesovi stačilo.

"Dobře, že si rozumíme. Děkuji," řekl a myslel to upřímně. Otočil se do prostoru a vstal. "Teď bych si rád užil horkou sprchu a trochu odpočinku."

"Běž, běž, proč se tu vůbec ještě zdržuješ s námi? Dneska sis toho prožil už dost, zasloužíš si pár hodin spánku," odvětila jeho matka a potom se otočila na Jamese, jako by snad věděla, na co myslí. "A vy ho necháte se prospat, mladý muži, jinak vám to nedaruju!"

James se na její poznámku nemohl než zširoka usmát a doplnit ji sarkastickým komentářem: "A co uděláte, poplácáte mě na holou?" Q-ho matka se na něj přísně podívala, ale v jejích očích bylo vidět, že žert pochopila. Už věděl, po kom má Q smysl pro popichování a ironii. "Je to můj sexuální otrok a musí udělat cokoliv, co řeknu, úplně každou noc a nemyslete si, že dnešek je výjimkou."

Paní Holmesová se zamračila ještě víc a chvilku vypadala, jako by mu chtěla dát políček, ale nakonec povolila a taktéž se usmála. Nechala Jamese následovat Q do vrchní koupelny.

James chytil Q-ho ruku a stisknul ji.

"Nesnáším tě, Jamesi," zašeptal Q, když šli po schodech nahoru.

"Oh, vážně? To tak strašně zasáhlo mé city!"

Q pustil Jamesovu ruku a šťouchnul ho loktem do boku. James syknul bolestí. Q dočista zapomněl, že právě tam dostal bolestivý kopanec. "To opravdu bolelo."

"Promiň. Ale pořád tě nesnáším."

To vyloudilo na Jamesově tváři další úsměv. "Neříkej."

Q protočil panenky tak, že by to skoro bylo slyšet. James ho políbil na tvář a otočil se okolo zábradlí, aby se dostal na druhou polovinu schodiště vedoucí opačným směrem.

Pokračovali chodbou dál do koupelny a Q vůbec neodporoval, když se tam James nasáčkoval za ním. Když se jeho partner začal vysvlékat z obleku, vytáhl zpoza pásu na kalhotách pouzdro na pistoli s pistolí v něm. Položil ji na skříňku vedle vany.
Q pozdvihl jedno obočí.

"Pistole. Vracím ji v tip ťop stavu a dokonce i s náboji, pokud se nemýlím," vysvětlil a vytáhl ji. Stiskl tlačítko uvolňující zásobník, položil ho vedle pouzdra a zatáhnutím za závěr uvolnil z hlavně náboj. Položil kulku i pistoli na skříňku. Podíval se na Q. "Pořád jsi mi ještě neukázal ten pokoj a nepomiloval mě na tvé posteli v tom pokoji."

James přistoupil k partnerovi blíž. Q už na sobě neměl nic víc než kalhoty. James si všimnul, že Q-ho košile pomačkaná visí na věšáku a chtěl pronést něco o lepší péči o takové kousky oblečení, ale neudělal to. Nechtěl zkazit atmosféru.

Q se tomu chtěl vyhnout, protože se netěšil na Jamesovy jízlivé poznámky ohledně plakátové výzdoby zdí, která tam nepochybně vydržela i přes všechna ta léta, a ještě méně se těšil na jeho poznámky o hudebním vkusu v době studia na univerzitě.

Ale asi neměl jinou možnost, vzhledem k tomu, že tolik volných pokojů pro hosty už dům neměl a matka by mu - jim - v jednom ani spát nedovolila, jak ji znal.

James chytil Q za pas a oběma rukama si ho přitáhnul k sobě, kůže na košili. Q polknul a zamrkal. James lehce pokývnul hlavou a taktéž pozdvihl obočí, říkaje tím no?

"Můžeš mít, co chceš," Q mu vtiskl rychlou, omluvnou pusu na rty, "zítra." Dostal se z agentova sevření a pokračoval ve svlékání kalhot. Pod nimi měl barevné hipsterské spodky, které Jamesovi vždycky připadaly strašné.

"Ale sliby se mají plnit co nejdřív," naléhal svůdně, ale Q už přesvědčit nedokázal. Vytáhl si košili zpod kalhot a začal ji pomalu rozepínat.

"Jamesi, chceš, abych vyjmenoval všechny důvody, proč jediný způsob, jak s tebou budu dneska spát, je ten doslovný?"

Přetáhl nohavice přes chodidla a pověsil hnědé kalhoty na věšák vedle kardiganu, kravaty a košile. Otočil se a nemohl si pomoct sledovat Jamese, když si sundával košili a odhalil tak své opálené, svalnaté, ale zjizvené tělo, nyní pokryté několika čerstvými podlitinami.

James si sám spočítal, že těch důvodů, a velmi logických, bylo nespočet. Q to na něm viděl. A navíc nechtěl, aby se na Jamese matka hněvala.

On si totiž vážně potřeboval odpočinout. Celý den byl na nohou a stresoval se. Ještě chvíli a odpadl by ve stoje. Víčka se mu klížila již dobrých pár hodin.

Byl zvyklý moc nespat, ale tentokrát to bylo jiné. Něco jako Druhý V-Day se stane jednou za život a tak moc práce neodvedl snad ještě nikdy za celou jeho kariéru u Britské tajné služby.

Jako na povel dlouze, zeširoka zívnul, když si sundával trenýrky. A nakazil tím Jamese, kterému se při zívání znovu začalo chtít se dávit, jako by už toho neměl dost. Vzdal jakékoliv pokusy přemlouvat Q k sexu a poslušně a bez řečí si sundal zbytek oblečení. Na rozdíl od Q ho úhledně složil na prádelník a znovu schoval zbraň do pouzdra. Q si povzdechl. Takhle to bylo s Jamesem pořád.

Když šel k vaně a musel na prádelník odložit brýle, plácnul Jamese po jeho nádherném zadku a zaculil se. Vklouzl do vany jako první a pustil vodu na pořádně horkou teplotu. Potřeboval přesně takovou, z jaké mu kůže zrůžoví a prohřeje ho až na kost.

James za ním vlezl jen o moment později a zatáhl (dost nechutný) závěs.

Nahota pro ně přestala být překážkou a problémem dávno. Sprchovat se v jedné vaně, to byla naprosto přirozená věc. A navíc se tím šetřila voda, ne? Mohli si to jen užívat. Obejmout se, stoupnout si pod sprchu a nechat na sebe stékat horkou vodu. Smýt ze sebe krev, pot, špínu a vinu. Jen tak tam stát. Po tom všem, čím si ten den - předchozí den - prošli.

Q stál zády k Jamesovi, který mu jemně masíroval spánky. Potom vzal šampon a začal mu umývat vlasy. Smývat události předchozího dne a nahrazovat je něčím příjemnějším. Relaxací a čerstvými vzpomínkami.

Q měl oči zavřené. "Už je to pryč. Už je to dobrý. Už je to pryč," slyšel uvnitř své hlavy, opakované jako na zaseknutém gramofonu. Nebyl si jistý, jestli to byl James, kdo ta slova pronášel, nebo jenom nějaká představa.

Poprvé za celý den dokázal vypnout a cítit se dobře. S Jamesem za zády, jeho silnýma, ale zároveň jemnýma rukama masírujícíma jeho hlavu a nepatrnými, milujícími polibky, které zanechaly na kůži jeho ramen příjemný, brnivý pocit. Vnímal pouze svého partnera, páru stoupající ke stropu a malý prostor kolem nich.

Nadechnul se a vdechl mátovo-citronovou vůni šamponu a teplo šířící se z vody stékající po přední části svého těla dolů do nádrže vany. Dával pozor, aby nevdechl i vodu samotnou, to by bylo velice nemilé.

Náhle James přestal mnout Q-ho hlavu, vypletl své prsty z jeho tmavých, mokrých a pěnou nadýchaných vlasů. Položil své šamponové ruce na jeho ramena.

Q se mírně zachvěl.

"No prosím, Andrew. Už se cítíš lépe?" Sjel svýma rukama dolů po Q-ho pažích zanechal na nich stopu bílé pěny. Zastavil se u loktů.

"Ano. O dost lépe. Ale nějaký šampon stejně nemůže smýt všechnu tu krev všech těch lidí, které jsem nezachránil. Je to, jakoby ulpívala na mé kůži a nechtěla dolů. Nechtěla sakra dolů."

Q stále neotevřel své oči, ale tím si to možná dělal jen horší. Kdyby je otevřel dokořán a přijal realitu vany, sprchové hlavice a Jamese, nevracel by se zpět v čase na promítacích plátnech uvnitř jeho víček, které ho tak nutily záběry přehrávat znovu a znovu.

"Nech mě tedy všechnu ji z tebe vydrhnout," odvětil James a vzal další tubu sprchového gelu. Vzadu na vaně našel ležet lufu. Q překřížil své ruce na prsou tak, že objímal sám sebe, a nechal partnera sedřít to všechno ze své kůže.

Cítil se unavený a tohle byl způsob, jak se zbavit celodenního stresu a uvolnit se. Vůbec v tom neviděl nic erotického, ani zvláštního a nepatřičného.

Prakticky tam v té sprše usnul, jak Jamesovy pevné ruce stíraly a drhly jeho nahé tělo doruda. I přesto, že ho pokožka pálila a brněla, bylo v tom něco příjemně uklidňujícího a ulevujícího. Jako by mu to opravdu pomohlo od všech starostí alespoň na okamžik.

On, James, vana. Nic víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama