Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 13 2/2

12. srpna 2016 v 23:22 | Sophie |  Jiné psaní
A druhá, delší půlka. (Nic jako menší a větší polovina neexistuje a větší polovina z vás to stále nechápe :)) Víte, kam to sprchování směřuje, ne? To je ta 'M' část.

No, a tak to nebude předposlední kapitola.



***

Přesně to potřeboval - najíst, vyčistit, vypnout, prospat se. Se dvěma skleničkami k dobru. Žádné brečení schoulený v koutku deprese a osamění s flaškou nebo tvrdé šoustání, dokud mu nezbělají klouby na rukou svírajících matraci a nebude cítit nic než pot, absolutní vyčerpání a orgasmus.

Byly dny takové i takové. Vždycky, když měl náročnou misi, po které mu v žilách místo krve koloval strach a provinění, přišel domů za Jamesem a tak nebo onak, skončilo to v posteli. Někdy potřeboval schoulit se do ruličky se svými kočkami, ležet pod dekou vedle Jamese, který se k němu jen přitisknul a hrál si s jeho vlasy, a sledovat senilní romantické komedie. Ale někdy byla jediná věc, která mu pomohla, alkohol rozmazávající myšlení i vzpomínky a několik rund sexu, dokud nebyl bez dechu a sil.

Tak zapomínal na všechny starosti.

Dnešek se zdál být jedním z těch, kdy druhá možnost byla jediné řešení všech problémů, ale potom zjistil, že to bylo právě naopak. Potřeboval hlavně spánek. A stejně tak James.

Q si nedokázal představit, jak se musel cítit on. Zabíjel, ničil, likvidoval. Málem ho otrávili. Kyanovodíkem. Hodně zvracel a málem se několikrát udusil. A přesto tu byl, stál za ním, umýval jeho i sám sebe a stále si dokázal udržet ten jeho úšklebek a sarkasmy. Q nechápal, jak to dělá.

Jak dokázal být na venek tak klidný a vyrovnaný, všechny ty děsy a noční můry dusit v sobě a nezbláznit se z toho? Musel si přiznat, že už viděl Jamese to ztratit, ale většinou je na pár minut a byl v pohodě. Pokud si dal drink.

Q si také říkal, jak to, že ještě neskončil ve špitále s játry, po tom, kolik toho za život vypil, nebo s plícemi, kolik toho nakouřil, pokud tam neměl skončit s dalším smrtelným zraněním. Ale modlil se, aby takový den nepřišel. Nemohl o svého agenta přijít. Agenta a partnera.


James byl hotov s Q-ho zády a trupem a přestal. "Lepší?"

"Mnohem."

James počkal, než se sám namydlil a seškrábal zaschlou krev a pot i ze svého těla, a potom hodil lufu na dno vany a natáhl se pro sprchu, která byla zachycená v háku na zdi před Q. Když to udělal, naklonil se dopředu tak, že jejich těla dotkla a přitiskla na sebe.

Q projela vlna vzrušení a na moment se vrátil do doby před před prvním polibkem, před prvním sexem. Bylo to pokaždé jako poprvé - ta energie oživující každou buňku v jeho těle, pocit neuvěřitelného štěstí i jakési nedočkavosti nebo srdce pumpující jako o závod.

Nevěděl přesně, co mu to James dělal, ale věděl, že s nikým jiným se tak ještě necítil. Možná to znělo jako klišé, ale byla to pravda. Také byla pravda všechno, co se o Jamesovi Bondovi jako svůdníkovi a milenci říkalo. Víc než pravda. Jako by v sobě měl nějaké kouzlo lásky působící na každého, kdo se k němu dostane na pár centimetrů.

A vše se to ještě znásobilo, když se James usmál a dlouze políbil na tvář. Q se vážně snažil nečervenat se a nemyslet na Jamesovu pravou ruku okolo svého pasu, jeho svalnatý hrudník na svém a ach, jeho penis dotýkající se jeho zadnice.

Vážně se snažil nemyslet na to, aby nemyslel na to, jak se navzdory všemu otáčí, líbá Jamese, až by z něj vymáčkl duši a tiskne ho k oroseným kachličkám na stěně sprchy svým vlastním tělem. Vážně se snažil nemyslet na sex. Vážně byl unavený. Vážně se snažil, aby to zůstalo, jak to bylo a tenhle den nebyl nakonec opravdu druhá možnost.

Ale to bylo, co si myslel mozek. Co chtělo tělo, byl pravý opak. Jeho vlastní úd ho zradil a naléhal, že to je přesně, co Q chtěl. Samozřejmě, že se mu musel postavit. A samozřejmě, že si James všimnul.

Vzal sprchu a držel ji nad nimi, ale svou ruku posunul od pasu níž. Chytil Q-ho penis a jemně za něj zatáhl. Q potichu zasténal.

"Ale ale, Q, ještě jsme se ani nedostali do postele a ty už se mi tady postavíš? Co že jsi to říkal, dneska žádné milování?"

Q se prudce otočil a naléhavě přitiskl své rty na Jamesovy, v mokrém, horkém, otevřeném a hlubokém polibku. James zareagoval okamžitě, polibek mu oplatil ještě náruživěji. Otevřel svá ústa a vtáhnul dovnitř Q-ho spodní ret. Zanechal mu na rtech několik milostných kousanců a sám byl jedním nebo dvěma obdařen.

Q možná vypadal jako nějaký nerd, co nemá o sexu ani ponětí a jediné, co kdy bude milovat, jsou filmy, věda a kódování, ale vzhled klamal. Dokázal být v posteli excelentní a líbal ještě lépe.

Q své ruce obtočil kolem jeho krku a pravou mu vjel do mokrých, blonďatých vlasů. James poslepu vrátil sprchu zpátky, obtočil jednu ruku znovu kolem Q-ho pasu a druhá popadla půlku jeho zadku. Nehty se mu zaryl do kůže a snažil se Q přitisknout k sobě co nejblíž, cítit jeho tvrdý, vztyčený penis proti svému a líbat ho, jako by to bylo naposledy.

To toužil udělat už od začátku. Už od chvíle, kdy vystoupil z té pekelné helikoptéry a spatřil svého Andrewa stát mezi stoly v hlavní místnosti základny.

Q se odtáhl, aby nabral dech a James ho nechtěl pustit. Natahoval se pro další polibky, a další a další. Úplně v tu chvíli zapomněl na bolest, otravu i chmurné myšlenky a vzpomínky na V-Day.

Q udělal, na co myslel předtím - pohnul se dopředu a do boku a přitiskl svého partnera na zeď. Jejich rty se neoddělily. Pokaždé se v Jamesovi úplně ztratil a nevnímal nic jiného kolem sebe, pouze jejich tep, dech, rty, erekce, každý pohyb těla.

Tentokrát se ovšem dokázal vzpamatovat dost rychle na to, aby se odtáhl. Pro něj to bylo snad ještě horší než pro Jamese, ale musel se kontrolovat. Nemohli. Jamesovi nebylo dobře. Mohl by zkolabovat, a to za tu několikaminutovou rozkoš ve sprše nestálo.

"To nemůžeme," řekl šeptem, bez dechu. Jeho rty byly horké, červené a nateklé od líbání.

Pustil Jamesův krk, vymotal ruku z jeho vlasů a sáhnul pro sprchu. Bez dalšího slova, nebo jen pohledu Jamesovým směrem ze sebe spláchnul zbytek pěny od šamponu. Vrátil hlavici zpátky na hák, vytřepal si z vlasů přebytečnou, kapající vodu, odhrnul závěs a vylezl z vany ven na kobereček ležící před ní. Vzal dva ručníky, jedním se osušil a druhým třením a třepáním vysušil vlasy. Zbyla mu z nich nevzhledná, mokrá kštice trčící do všech stran. Všechny příjemné pocity i vzrušení byly ty tam.


James se stále opíral o stěnu a pozoroval Q utírat se pruhovaným ručníkem. Pyžamo si přinést zapomněl, tak si ho omotal kolem pasu. Nasadil si brýle a to mu přidalo dobrých pár let, jako pokaždé.

Když je neměl nasazené na nose, James kolikrát zapomínal, že Andrewovi už bylo přes třicet. Nevypadal na to. Když svého nového výstrojního důstojníka viděl poprvé, žertoval na téma jeho věku, ale postupem času zjistil, že se šeredně zmýlil jak v odhadu onoho čísla, tak v rozsahu jeho schopností. Byl to génius.

Někdy, ve vzácných chvílích, Q nechápal. Byl nepředvídatelný - a to byla jedna z věcí, které na něm tolik obdivoval a důvodů, proč ho ten muž tak fascinoval a proč se do něj naprosto zamiloval. Byl nečitelný, záhadný.

Také neříkaje nic se narovnal a dokončil sprchování. Zakroutil hlavou a ušklíbl se. Tak takhle se ho Q rozhodl týrat?

Rozhodně to nebylo poprvé. Ale i přesto ho miloval a už by si svůj život nedokázal představit bez toho brýlatého vědátora v divných kardiganech neustále po boku, ať šlo o práci, řízení misí nebo večeře v bistrech i nóbl restauracích.

Roztáhl závěs úplně a stoupl si na nepříjemně mokrý kobereček. Rozhlédl se a vzal si ručník, kterým si Q sušil vlasy, další tam nebyl a on se nechtěl mokrý hrabat ve skříni ani potupně prosit Q o osušku.

Q odemkl dveře, zase je zavřel, na chvíli někam zmizel a vrátil se oblečený v obyčejných bavlněných šedých pyžamových kalhotách a černém tričku se žlutým nápisem Star Wars na prsou. V ruce nesl i pyžamo pro něj.

Pochopitelně, že si s sebou vzal jedno z těch filmových triček, kterých měl plnou skříň a doma je nosil pořád, jako Sheldon Cooper. James nesnášel, že ví, kdo to je stejně, jako Penny nesnášela, že věděla, že TARDIS patří na Gallifrey. Od doby, kdy se do jeho života navždy vmotal Q, měl znalostí seriálů, filmů, videoher a populární kultury plnou hlavu.

Takhle chápal různé narážky vyřčené Q-ho pomocníky, zasmál se vtipům odkazujícím na Hru o trůny nebo rozuměl, o čem to ten Sheldon pořád mele a jeho traumatům spojeným s lístky na premiéry filmů. V jejich domácnosti to kolikrát vypadalo podobně, až na to, že měli víc sexu a dvě kočky.

Co by bez Q a jeho vkusu na televizní pořady vůbec dělal?

Mezitím se také osušil, ale neobtěžoval se s ručníkem a stál tam jen tak nahý. Pověsil promočený modrý ručník na trubku u okna a začal si sbírat své oblečení. Schválně to dělal pomalu a dával na odiv své tělo, aby Q věděl, o co přicházel. Ne, že by to nevěděl už dávno.

Culil se na Q, ten nad ním obrátil oči v sloup, a to přimělo Jamese usmát se ještě více. Šklebil se téměř od ucha k uchu.

Q z jedné ze skříněk vyndal zubní kartáček a pastu a začal si čistit zuby. James se podivoval, že tam vůbec kartáček má, protože si nepamatoval, že by si vybaloval věci, když přijeli. Možná ho tam měl pořád, kdo ví.

A také trochu litoval, že se Q běžel obléknout tak rychle a pod tím tričkem a tepláky neviděl vůbec nic z jeho krásného, a kupodivu také poměrně svalnatého těla.

Hodil mu pyžamo. "Oblékni se, přece se tady nechceš producírovat nahý po celém domě," oznámil s kartáčkem v puse, takže mu to lehce ubralo na vážnosti.

"A máš proti tomu snad něco?"

"Já ne, ale zbytek osazenstva domu by mohl." Q se díval do zrcadla a James cítil, že má nutkání znovu zakroutit očima. Odolal.

James rozložil své pyžamo - také to byly spíš jen tepláky a tričko než pyžamo v pravém slova smyslu - a neochotně si natáhl kalhoty, tmavě modré. Tričko měl bílé a přiléhavé.

"Mycroft už přišel," prohlásil Q, měnící téma hovoru. Dočistil si zuby a vyplivl pastu. Vypláchnul si ústa vodou a znovu otevřel skříňku, aby do ní kartáček vrátil. Pastu ale neschoval, místo toho vytáhl další, nový kartáček.

James zabručel nad myšlenkou Mycrofta Holmese spícího ve stejném domě jako on a zdvihl obočí nad kartáčkem. Neptal se, jak to Q ví, když nešel dolů ze schodů a z koupelny nic slyšet nebylo.

"Matka bývá hodně důkladná, když dojde na návštěvy," vysvětlil jeho partner nenuceně a posbíral pomačkané kousky oblečení visící na věšáku na dveřích. Spodní prádlo a košili hodil do koše na prádlo, bez ptaní vzal i Jamesovy šaty a zase na chvíli zmizel do jednoho z pokojů. Nejspíše do jeho vlastního pokoje; budou tam spát?

O bratrovi neřekl nic.

James zvednul dvoubarevný zubní kartáček, vymáčkl na něj kuličku pasty a dal se do čištění zubů. Snažil se nevracet k jejich chvilce ve sprše a k tomu, jak moc Q chtěl, jak moc ho potřeboval a jak moc ho miloval.

Při nezáživném a jednotvárném zírání na vlastní odraz v oslepujícím světle bílé zářivky nad zrcadlem to ale nebylo zrovna lehké. Pořád se k němu vracel, k jeho klidnému hlasu v komunikátorech, k jeho větrem rozčepýřeným vlasům, k jeho útlé postavě, k jeho zeleným očím odrážejícím lásku i smutek zároveň, k jeho úsměvu a vrásek kolem jeho očí, když se smál, a k jeho rtům.

Pořád ho viděl, vedle sebe, jako část sebe, jako ducha, jako svou lepší polovičku, jako spřízněnou duši. Od chvíle, kdy se poprvé setkali v Národní galerii, vždycky chodil do Q-divize, pozoroval Q, byl jím fascinován. A dneska by bez něj snad ani nedokázal být.

Q se vrátil a jen nakouknul do dveří. "Jdu dolů, přidáš se?" Zívnul. Už na něj znovu dolehlo vyčerpání a zdálo se, že zapomněl na to, co stalo před chvílí. Choval se, jako by nic. Prostě Q.

Jamesovi se zrovna dvakrát nechtělo vracet se do hnízda drbů a příšerných zpráv z V-Day tam dole v obýváku. Tak moc velkou společnost, která sledovala každý jeho pohyb a soustředila se na každé slovo, které pronesl, a ještě ho soudila, neměl moc v lásce. Preferoval dav neznámých lidí někde na ulici, v kasinu, u bazénu, v baru; nebo naopak ticho, klid a společnost Q a jejich koček, maximálně jejich nejlepších přátel v MI6 v páteční večery v hospodě.

Nicméně, byla to slušnost a Q mu dal jeden z jeho nejpřesvědčivějších prosících pohledů. Nemohl se z toho vykroutit. A navíc počítal s tím, že Q se tam nebude chtít zdržovat o moc déle a půjdou spát do pěti minut.

Odpověděl jedním jednoduchým zamumlaným 'mm-hm' a nechal Q opustit dveře koupelny. Už je nezavřel.

Slyšel vrzání dřeva a tiché, pomalé dup-dup-dup tlumené kobercem, jak Q bosky scházel schody. Naklonil se nad umyvadlo, zapnul vodu a vypláchl si ústa. Obyčejně používal i ústní vodu, takže otevřel skříňku pod umyvadlem a uspokojil se, když našel poloprázdnou láhev zelené vody s mátovou příchutí. Loknul si rovnou z ní.

Ještě jednou se podíval na svou tvář a usoudil, že se bude muset večer oholit, už to zase potřeboval. Pořádně si prohlédl svůj odraz v malém zrcadle v malé koupelně v červeném domku pár kilometrů za Londýnem. Odfrknul si. Před pár lety by se nad takovou představou vysmál, ale teď je rád, že něco takového, jako byl relativně šťastný život zahrnující Vánoce trávené u partnerovy rodiny, má.

Vyplivnul sladkou, pseudo-mátovou ústní vodu, zastavil kohoutek, zhasnul světlo a šel dolů připojit se k hloučku Q-ho příbuzných a jejich přátel. Lehce se styděl, že má na sobě pouze pyžamo - byl zvyklý, že ho lidé vídali v oblecích na míru. Ale Q si z toho nezdál dělat nic, takže ten divný pocit nahoty - beze zbraně a brnění - zapudil. Z takových banalit si nemohl dělat starosti.

V obýváku sedělo devět lidí a Q a v malých hloučcích se o něčem bavili. Přitáhli si i křesla a židle z kuchyně. Televize stále hrála a James by ji nejradši rozmlátil. Nechtěl slyšet už ani slovo o V-Day.

Došel ke stolku, ale dřív, než stačil něco udělat, Q, sedící na křesle hned vedle něj, popadl ovladač jako první a vypnul ji. Obličej moderátora a červené titulky zmizely a nahradila je prostá, tichá černá. Všichni zmlkli a podívali se nejdřív na televizi a potom na Q. Prudce položil ovladač zpátky na konferenční stolek před sedačkou.

"Myslím, že už jsme toho všichni měli dost. Proč tyhle hrůzy vůbec sledujete, po tom, co všechno jste viděli a slyšeli?" ohradil se Q trochu víc nahlas a rozkazovačně, než by chtěl. Byl mírně naštvaný. Ale James to viděl jako dobré znamení - už si tolik nevyčítal, co se stalo, místo toho byl jen naštvaný na média.

V televizi vždycky přeháněli, to byla známá věc. A tentokrát šířili zprávy ještě děsivější a poplašnější než jindy. Jistě, Druhý V-Day otřásl každým, ale nemuseli lidem připomínat, že se to stalo každou minutu a každou vteřinu vysílání.

Měli se raději zaměřit na svátky a šíření dobrých zpráv. Lidé potřebovali zlepšit náladu, ne si ji ještě více zkazit na celý zbytek roku a bůhvíjak dlouho potom.

"Nic neříkám. Už raději nic neříkám. Jdu spát," Q rezignovaně prohlásil, když nikdo neřekl nic, a zvedl ruce do vzduchu na znamení, že se vzdává jakýchkoli pokusů na měnění názorů své rodiny. "Pojď, Jamesi, už tady nechci být ani minutu."

Ten výrok Jamese překvapil. Navzdory původnímu přístupu se celou dobu choval a tvářil jako doma a nedával najevo nic, co by naznačovalo opak; ale očividně se mezi všemi těmi příbuznými, známými i neznámými cítil stejně, jako on. Nepříjemně a nepřirozeně.

A James se mu nemohl divit. Sám to řekl - nebyl s žádným z těch lidí v kontaktu čtyři roky, a teď měl najednou předstírat, že bylo vše v pořádku a on byl doma na běžné návštěvě? Ještě potom, co se stalo a co všechno jim musel nevyhnutelně vysvětlit?

"Co si to dovoluješ k vlastní rodině?" křikla paní Holmesová a podívala se na syna trochu ublíženě. Napětí v místnosti opět stoupalo k obvyklým hodnotám. Bylo tam přelidněno, a to ani nepřišel ten zbytek.

"Dobrou noc. Nebo bych měl říct ráno?" řekl ještě, chytil Jamesovu ruku a šel zpátky nahoru, stejně jako poprvé, když šli do sprchy. Na matčinu poznámku neodpověděl. Už opět pomalu začal ztrácet nervy. Potřeboval si odpočinout. Možná ho sprcha probudila, ale jakmile opustil koupelnu, zavalila ho realita a na vše si vzpomněl.

James se ještě otočil a nasadil svůj nejlepší omluvný pohled. Rodiče se za nimi dívali, ale zbytek se nezdál být nijak vzrušený a všímali si svého.

"Ale Andrew pravdu, matko," odvětil Sherlock, bránící bratrovu nevyzpytatelnou povahu.

Co odpověděla, už James neslyšel, neboť zašli za roh a pokračovali nahoru a ona mluvila moc tiše.

Ruku v ruce prošli kolem koupelny a pokračovali dál chodbou, dokud nedorazili k posledním dveřím na pravé straně. Q se zastavil, než dveře otevřel. "Nelekni se," varoval Jamese, a ten nevěděl, čeho by se měl lekat. Byl to jen Q-ho pokoj.

James pokrčil rameny a Q otevřel bílé dveře, rozsvítil a vešel. James za ním.

Myslel si, že už ho Q nemůže ničím představit, ale v tom se zmýlil. První, na co mu padl zrak, byly tmavé plakáty s drsnými, dlouhovlasými rockery a metalisty a pekelně vyhlížejícím pozadím na stěnách vymalovaných na tmavo. Byly všude.

Iron Maiden, Metallica, AC/DC, Black Sabbath, Led Zeppelin, Uriah Heep, Helloween, Pink Floyd, Linkin Park, Rammstein, Genesis, Korn, Disturbed, Judas Priest, Faith No More, Slipknot, Slayer, Megadeth, Blink-182, Anthrax, Cannibal Corpse, The Cure, Nirvana, Foo Fighters, Sabaton, Nickelback, HammerFall, Motörhead, Van Halen, Whitesnake a spousta dalších kapel, o kterých James v životě neslyšel. Stěny jimi byly doslova pokryté.
Přistihl se, že zírá s otevřenými ústy, jak chtěl něco říct a okamžitě to zapomněl. Q a tvrdá hudba? To mu moc dobře nešlo dohromady.

"Plakáty?" zeptal se a pořád nevěřil, co viděl.

"Šok, že ano?" řekl Q nenuceně a vzal z postele svou i Jamesovu cestovní kabelu a svou tašku. Položil je vedle skříně, nevybalené. Rozepnul svou pošťáckou tašku a začal se v ní hrabat. "To s tím lekáním, jsem myslel vážně."

Jamesovi bylo jasné, že tohohle si prožíval dost. Nikdo by nečekal, že v jeho pokoji najde, to co tam bylo - každý by čekal spíše poloprázdný, bílý pokoj plný knih, vědeckých a technických hraček.

Rozhlédl se kolem, a teď si všimnul i knihovny po okraje nacpané nejen knihami, ale i gramofonovými deskami a cédéčky, malé hifi soupravy na velkém psacím stole hned vedle starého bílého monitoru a počítače, černé lampy polepené samolepkami, šatní skříně taktéž pokryté menšími plakáty, samolepkami, podpisy, fotografiemi z koncertů a vytištěnými citáty a fotografiemi herců, vědců, spisovatelů a dalších lidé, které James neznal, stolečku, na kterém stál gramofon, prádelníku s dalšími knihami - nepochybně učebnicemi -, modely molekul, atomů, či co to bylo a vykuchaným počítačem a postele u zdi na druhé straně pokoje.

Nebyla to postel pro dva, ale byla dost široká na to, aby se tam vešli. To Jamesovi vyhovovalo, protože to znamenalo víc mazlení a líného povalování se proloženého polibky každé ráno.

Kromě kapelových plakátů měl na zdech ještě zarámovanou základní desku počítače, diplomy z vědeckých a šachových soutěží, nákresy součástek do všeho možného a prapodivné kresby, které Jamesovi připomínaly něco mezi klubky smotaných nití a korálky (něco z chemie a biologie zvětšené v mikroskopu, tím si byl jistý). Nakonec tam něco z vědy a techniky bylo, ale všechno překonaly ty plakáty, samolepky a všemožné věci spojené s Q-ho oblíbenými kapelami.

"No, musím uznat, žes mě víc než překvapil, Q," přiznal James a přešel ke knihovně s alby. Prohlížel si hřbety knih, desek i CD a studoval, jestli tam má všechno, co měl na zdi. Když napočítal přes deset alb Metallicy, nechal toho. "Vůbec na to nevypadáš, tipoval bych tě spíš na něco jako indie, folk, nebo něco takového."

Q si povzdechnul; opravdu měl otázek ohledně hudby po krk. "Ach, rozmary mládí. …Jamesi, to bude tím, že ses nikdy neobtěžoval zeptat se." Nevěřícně zakroutil hlavou a podíval se na něj. "Po dvou letech."

"Vždycky, když v autě pouštím rádio, žádné námitky nemáš," odbyl partnera James a znovu pokrčil rameny. Nevěděl, co jiného říct, protože Q měl pravdu. Doma obvykle hudbu nepouštěli, jenom do sluchátek, a v autě ho Q nechal pouštět cokoliv, dokud nezačali hrát Taylor Swift a on nepřeladil sám.

"Jsem přizpůsobivý," zamumlal Q soustředěně a pak vyndal z tašky ruce. Konečně se domohl požadovaného předmětu, mobilního telefonu. Zapnul ho a zelená záře mu osvětlila obličej. Začal něco psát.

James šel k němu, vzal svou tašku a otevřel ji.

"Teď chceš vybalovat?" ptal se Q, stále ponořený do textu na mobilu. James si všimnul, že psal zprávu. Mírně se divil, ale přikázal mu, že si může oblečení dát do té polepené skříně. Zívnul a po něm i James. Opravdu to bylo nakažlivé.

James skříň otevřel dokořán a jeho čin odhalil ještě více fotografií. Tentokrát na nich byl Q sám, obklopený přáteli. James zdvihnul obočí - na všech fotkách Q nosil černé oblečení, případně trička s kapelami, kožené bundy a vesty, okované opasky, řetězy, kožené náramky, přívěsky. Neměl žádné brýle, jeho vlasy byly dlouhé-a byla to oční linka zvýrazňující jeho oči? Jeho domnělí přátelé vypadali stejně. Dvě dívky a dva chlapci.

Rozesmál se. Tak tohle byl Q v devadesátých letech. Chodil na metalové koncerty s bandou přátel, jeho módní vkus byl na míle vzdálený tomu současnému, a kdo ví, možná popíjel alkohol stejně jako James teď a chodil do klubů.

"Co je na tom tak vtipného, Jamesi? Ukliď si tam tu tašku a přestaň zírat na dvacet let staré fotky."

"Citlivé téma?" Otočil se k posteli.

Q neřekl nic.

"Ale rozhodně jsou to hodně zajímavé fotky, Q."

Nic z doby před jejich setkání mu Q mermomocí nechtěl ukázat. Nerad se hrabal v minulosti, navíc, když byla jeho minulost tak… pikantní. Vidět ty fotografie bylo jako odhalit další kousek jeho já, nakouknout pod slupku a dostat se k jádru. Bylo na tom něco neuvěřitelně odhalujícího, obnažujícího. Za pouhých pár minut si přečetl několik let Q-ho života, který skrýval přede všemi. A co víc, James byl jediný, kterému se odemkl a nechal ho otevřít tu skříň, památník starých časů, které byly dávno pryč.

Podíval se na druhé křídlo dveří a zarazil se. Byli tam dva Q. Lépe řečeno Q a jeho bratranec Danny, ale v době, kdy byla fotografie pořízena, vypadali jako dvojčata, až na Andrewovy dlouhé vlasy a věkový rozdíl. James nevěřil, že by ti dva měli společné pouze prarodiče. Q mohlo být tak šestnáct a Dannymu jedenáct, oba se smáli, objímali a vypadali spokojeně. To bylo před dobami drog, pití, gay klubů a prázdného života. Pro Q těsně před univerzitou, pokud mu bylo šestnáct. Nastoupil na ni v sedmnácti, to Jamesovi řekl.

A na další fotce byli všichni tři Holmesovi bratři. Pěti nebo šestiletý Andrew, deseti nebo jedenáctiletý Sherlock a dvacetiletý Mycroft tvářící se otráveně a arogantně. Na jiné byl Andrew ještě mimino a seděl tam i Rudovous, jejich pes. Na další byl Q v době studia na univerzitě a nějaký hoch, který ho objímal kolem ramen a hluboce se usmíval. Oh.

Jistě, že Q někoho měl, věděl to, ale vidět ho takhle šťastného s někým jiným, navždy zachycené na papíře- James sklopil oči. Připomnělo mu to Vesper a šťastných pár měsíců s ní.

Radši se vrátil k tašce, vyndal z ní oblek a košili, pověsil to na volné ramínko a vyndal i zbytek oblečení.

"Tak jak to začalo, tohle všechno? Dlouhé vlasy, černé oblečení a metal," zeptal se James zvědavě, protože mu to opravdu nedalo. Už jako šestnáctiletý tíhnul k tomuto stylu, viděl to. "A hlavně, jak to skončilo?"

Q vypnul mobil, položil ho na noční stolek, sundal si brýle a vlezl si pod peřinu, než odpověděl. "Skončilo to kvůli práci. Dostal jsem místo u MI5, potom, co zjistili, co dokážu, což víš. Nenechali mě oblékat se do kovu a černé, musel jsem se přeorientovat na přísný dresscode a začít nosit obleky. Ale pořád to poslouchám, když jsem sám, když mám moc práce, když potřebuju dobít baterky, nebo kdykoliv se cítím na hovno. Své hudby bych se nikdy nevzdal, i když zevnějšek změnit můžu."

Ruce měl založené pod hlavou a díval se do stropu. Chvílemi si prohlížel plakáty nad postelí.

"Takže jsi vlastně ta blondýna z Arrowa," neodpustil si James typický komentář a usmál se. Zavřel skříň a poloprázdnou tašku nechal před ní. Měl v ní věci do koupelny, techniku, zbraně (jeden nikdy neví) a vánoční dárky.

"Felicity Smoaková? Ta byla gotička, to je něco jiného, a já toho nepochybně vím o počítačích víc. A nejen o počítačích. Ale musím přiznat, že pro Olivera jsem měl vždycky slabost." Q se ušklíbl a obličej se mu roztáhl v jeden z těch překrásných, širokých úsměvů, které vídal tak vzácně.

A James by ho nejradši praštil do toho rozkošného obličeje polštářem, nebo i něčím tvrdším. Za tu poznámku o Oliveru Queenovi. (Ano, i tenhle seriál ho donutil zkouknout. A všechny jeho spin-offy.)

"Oh, to jsi mi měl říct, že miluješ někoho jiného a já jsem jen kompenzace. Ušetřil bys mi spoustu mučení, jakým jednostranný vztah je," řekl James s naprosto kamennou tváří a díval se přitom na Q.

"Sklapni." A k jeho překvapení, Q opravdu hodil ten polštář. A zasáhl by Jamese do obličeje, kdyby ho agent obratně nechytil a nehodil na polospícího Q v posteli. "A zhasni to světlo."

"Vyhlásil jsi mi válku, Q. Z toho nevyjdeš tak lehce."

James sice zhasnul světlo, jak Q řekl, ale když došel k posteli, sebral polštářek (ušitý z trička) s motivem obalu jedné z nejslavnějších desek Pink Floyd, Dark Side of the Moon, o kterém věděl, že leží vedle Q a nechráněný. Vůbec mu nevadilo, že ani jeden ve tmě nevidí, a uhodil Q někam, kde by mohl mít hlavu.

Q ze sebe vyloudil nesouhlasný, ospalý zvuk a zakryl si oči rukou. "Prosím, pojď spát, Jamesi. Už jsou skoro čtyři."
James tedy čekal víc. Byl unavený, to jistě, ale takovou příležitost si nechtěl nechat ujít.

Podle zvuků hádal, že Q sebral polštář a strčil si ho pod hlavu, aby na něj James nedosáhl, a potom si vzal i poslední, který tam zbýval. Jamesovi žádný nezbyl, ani na spaní. Ten malej bastard. Říkal si o to.

James hupsnul do postele, vlezl ke Q pod deku a přetočil se na bok, naklánějící se k němu, aby mu polštáře zabavil a vzal si je zpátky. Trup a nohy měl přitisknuté ke Q-ho a jednu nohu si přehodil přes partnerovu, aby získal větší rovnováhu a zároveň mu trochu znemožnil pohyb.

Q si ale své polštáře držel pevně a nechtěl je pustit. Nicméně, Jamesovi se povedlo uvolnit ten nejspodnější, jelikož všechny čtyři držet dost dobře nemohl. Vzal si ho pod hlavu a pokračoval v mámení dalších polštářů zpod Q, aby mohl válčit spravedlivě. Chtěl ten s Pink Floyd zpátky.

"Ne, Jamesi, to jsou… moje polštáře!" protestoval, ale začal se hihňat a jeho sevření nakonec povolilo, když se James překulil na něj a utopil jeho chichotání v polibku. Poddal se Jamesovým rtům a nedbal na hlídání polštářů.

Takže když to Q nejméně čekal, najednou sebou trhnul, jak James vyškubnul rovnou dva polštářky z jeho rukou, a jejich rty se oddělily.

"S tebou se dá tak lehce manipulovat, Q," zavrněl James do jeho ucha, "že je až neuvěřitelné, že pracuješ pro špionážní agenturu."

Dal mu ještě jednu letmou pusu a pak se překulil zpátky na svou polovinu malé postele, se třemi polštáři. Udeřil Q jedním do boku ne jednou, ale hned dvakrát, než mu ho Q vytrhnul z rukou rychle jako chameleon chytající mouchy jazykem a sevřel ho v náručí. Otočil se ke zdi a přerušil tím jakýkoliv kontakt mezi jejich těly.

"Běž sakra spát," zamručel, ale nedokázal skrýt náznak úsměvu.

James si srovnal polštáře pod hlavou a otočil se znovu na bok, stejně jako Q. Už si na tmu zvyknul, takže viděl siluetu jeho zad a hlavy, cítil šampon a Q-ho vůni a cítil i teplo vyzařované jeho tělem.

Vzdal polštářovou bitku a přitulil se ke Q blíž. Svou pravou ruku omotal kolem jeho pasu a nosem se téměř dotýkal jeho navlhlých vlasů.

Políbil vršek jeho hlavy a do vlasů mu zašeptal: "Miluju tě, Andrew."

"Já tě nenávidím, Jamesi."

"To není pravda."

"Není." A po chvilce dodal: "Taky tě miluju."

James se pousmál. Pomyslel si, že v ten moment Q usnul a byl rád, že usnul. Zrovna ten den to víc než potřeboval. Spánek byl důležitý, nutný, a on se bál, že Q bude neustále přemítat o V-Day a neusne kvůli nočním můrám. Naštěstí ho dokázal ujistit, že je v bezpečí a že je všechno dobré. Dokázal ho ukolébat natolik, aby se v klidu a s úsměvem ponořil do náruče Morfeovy a alespoň na pár hodin nemyslel na práci a svět venku.

S tou myšlenkou James taktéž zavřel víčka a za stálého, klidného zvuku dýchání usnul.


A oba spali poměrně pokojně po necelé čtyři a půl hodiny, dokud neuslyšeli výbuch.



****


A/N: cos metalhead!Q is my favourite thing beside top!Q, James in glasses and Eggsy in a suit XD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama