Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 14

23. srpna 2016 v 19:06 | Sophie |  Jiné psaní
Po další kratší pauze jsem tu zas, s předposlední kapitolou. Tentokrát už doopravdy. Už jsem to napsala celé, u babičky. Museli jsme tam jet uklízet celý byt, předělávala se koupelna. No a tím pádem jsem měla hromadu času na psaní. Kromě téhle věci jsem napsala další dva anglické fanfiky. Teď už stačí jenom přeložit. Do toho se mi moc nechce.
Každopádně, tady už jsou jenom Vánoce a jakási radostnější nálada a crack, jak jsem slibovala. Po tom napínáku minule. A rating lehce do Mka, za to, jakej James prostě je.


Kapitola 14


Nebo alespoň hlasitou ránu, která jako výbuch zněla. Ozvala se z druhé poloviny domu, takže někde z kuchyně nebo obývacího pokoje.

James i Q se s trhnutím probudili. James ležel na zádech a Q na břiše, s hlavou položenou na jeho hrudníku a rukou kolem jeho trupu. Prudce otevřel oči a cítil, jak James zpozorněl a jeho svaly se napnuly a zpevnily. Jamesovy agentské reflexy naskočily okamžitě.

"Co to sakra bylo?" zamumlal Q ospalým, zastřeným hlasem a zvedl hlavu, aby se podíval Jamesovi do očí, jako by snad agent znal odpověď. Jeho vlastní oči byly pořád slepené spánkem a odmítaly se otevřít.

"Nemám ani ponětí, Q, ale znělo to dost hlasitě a nebezpečně," odpověděl James stejně unaveně a začal se v rychlosti sbírat. Posunul se výš, do polosedu, čímž donutil Q odkulit se na bok a pustit ho. Jakmile byl volný, přehodil James nohy přes okraj postele a vstal.

A teprve potom si James i Q všimnuli, že je světlo. James se mírně zděsil a podíval se na budík ve tvaru postavy Darth Vadera stojící na nočním stolku. Bylo 9:12. Zaspali budík v sedm hodin - nebo ho spíš Q zapomněl nařídit. A sakra. James si zastěžoval a běžel dolů.

Q se vysoukal zpod přikrývky, sáhnul po brýlích a povedlo se mu je nasadit lehce nakřivo. Utíkal po schodech za ním, bez bot. Co by se obtěžoval, všude měli koberce.

Na schodech dohnal Jamese a šel těsně za ním. Když sešli do přízemí, narazili na Irene Holmesovou vycházející z dolní koupelny a spěchající do kuchyně.

"Dobré ránko, Andrew, Jamesi," pozdravila je a změřila si je pohledem, což bylo docela nepříjemné. Q sklopil zrak a podíval se na své pomačkané pyžamo se Star Wars. "Konečně jste vy dva milenci vzhůru."

James obrátil oči v sloup.

Q si povzdechl - to je nikdo nemohl jít probudit? Už bylo po deváté, a jestli se návštěvníci řídili podle zprávy, kterou všem včera odeslal, znamenalo to, že už byli- "Dobré, Irene. Co se pro Kristovy rány děje?"

Zpomalili a připojili se k bratrově manželce.

"Ale, oni vaří," odpověděla nenuceně a tvářila se, jako by to vysvětlovalo úplně všechno, včetně prásknutí, které je probudilo.

"Cože? A co potom byla ta exploze, dal někdo hrášek do papiňáku?" James se uchichtnul.

Q nevěřil, že i teď si James našel prostor pro sarkastické žerty, jakkoli nesmyslné. Ale byla pravda, že v domě byla cítit slanina, vejce a opečené toasty. Snídaně. A zároveň tam byl technický zápach spáleniny a kovu, jako když se sváří. Q se obával, co onen smrad způsobilo.

"Jamesi, to jsou jen pověry, papiňák nemůže vybouchnout," Q ho ostře opravil. Byla to jaksi automatická odpověď, nemohl si pomoct. Z práce byl zvyklý všechny komandovat a opravovat jako děti. V jeho laboratoři to u nových vynálezů vypadalo podobně, jenže to i zdánlivě bezpečné objekty vybuchovaly. "Nebo alespoň ne kvůli nevhodným potravinám v něm vařeným, jenom když se ucpe ventil a pára nemůže unikat."

"Ne, byla to mikrovlnka," vysvětlila Irene a svižně pokračovala v cestě napříč domem.

Došli do předsíně a potkali tam Q-ho matku s malou Abby, která se k ní chovala, jako by byla její vlastní babička. Spěchaly do kuchyně podívat se, co za katastrofu tam narobili, stejně jako on s Jamesem.

"Dobré ráno," řekl James a usmál se na malou blondýnku v červeném svetříku hrající si nějakou pravděpodobně novou hračkou. Á, dárky. Takže na ně s rozbalováním nečekali.

"Dobré ráno, mami," přivítal ji Q a odmlčel se. Po chvíli váhání dodal: "Poslyš, za to, co jsem včera řekl, se omlouvám. Nemyslel jsem to tak, byl jsem nesmírně ospalý a trochu pod vlivem."

Vypadalo to, že oni dva se probudili jako poslední - a bůhví, jak dlouho by spali, kdyby je ta rána neprobrala. Q si také všimnul hromady kabátů a bund na věšáku, což potvrdilo, že ostatní doopravdy přišli.

Poznal drahé Kingsmanovské kabáty, Evin červený, černou parku, která mohla být jedině Christiny - aneb, jak ji znal on, R - a šedomodrou sportovní bundu patřící Alecovi. Bylo jich tam mnohem víc, ale neviděl je dost dobře na to, aby určil, kdo je vlastní.

Matka přimhouřila oči. Trochu přísně se na něj i Jamese podívala, ale nevydržela to dlouho a řekla, že omluva je přijata. "Měli jste vidět, co se dělo potom, co jste odešli. Na druhou stranu, buďte rádi, že jste tam nebyli."

Nechala to být a spěchala dál. Pokud to říkala ona, musela to být pravda a byl rád, že tam nebyli. Jistojistě se strhla prudká hádka mezi Sherlockem, Mycroftem a zbytkem návštěvníků.

V obýváku narazili ještě na Lestradea (Mycroft nikde k nalezení), Aleca ležícího na pohovce a ujídajícího perníkové človíčky s barevnou polevou, 009 s Q-ho bratrancem na klíně sedící v křesle a většinu ostatních ve dveřích do kuchyně nebo kuchyni samotné. Jedině ti čtyři si z incidentu nedělali nic a ani v nejmenším nepomáhali s přípravami.

Se všemi se náležitě, narychlo přivítali (navzdory jejich odtažité a nedůvěřivé nátuře) a na oplátku dostali několik úšklebků, zvednutých obočí, pobavených pohledů mířených jejich směrem i slov prohozených na oplátku. To bylo nejspíš za ta pyžama - nikdo dosud neviděl ani Q, ani Jamese v ničem jiném než pracovním a maximálně sportovním oblečení, a teď se producírovali po domě v ladících, pomačkaných, bavlněných pyžamech, zatímco všichni ostatní byli oblečeni do svátečních šatů.

"Tak co jste to tady pro lásku boží natropili za katastrofu, hm?" Q-ho matka se protlačila mezi Mary a Eve ve dveřích a vstoupila do místnosti.

"Jen abyste věděli, se snídaní jsme na vás počkali, ale s dárky ne," oznámil napřímo Alec Trevelyan a ušklíbl se, když kolem něj Q s Jamesem v patách procházeli. Vždycky byl takový, popichoval a vše řekl narovinu. S výjimkou misí, na kterých pracoval jako agent a musel držet pusu zavřenou. Tajemství dokázal držet excelentně, když na to přišlo. Jako každý jiný agent by položil život, než aby nepříteli prozradil plány, úmysly a informace poškozující cokoliv nebo kohokoliv z prostředí tajných agentů a MI6.

Q se konečně povedlo probojovat se ke kuchyni, a to teprve viděl ten zmatek. Místnost byla přímo zamořená parou a zápachem spáleniny, z mikrovlnky se kouřilo a dvířka byla urvaná. Tak to se stalo, vybouchla mikrovlnná trouba. Ale z jakého zatraceného důvodu?

Na druhou stranu to bylo dobře, konečně se té odporné, nezdravé věci mohli zbavit. Mikrovlnné trouby, tedy vlny jimi vyzařované, byly zdraví nebezpečné svinstvo a on je nesnášel. A kromě toho, jídlo z mikrovlnky chutnalo příšerně a většinou bylo z poloviny žhavé a z poloviny studené. Doufal, že přiměje matku, aby ji vyhodila a nechtěla po něm, aby ji opravil.

Harry Hart létal tam a sem kolem sporáku, oblečený v bílé košili, kalhotách od obleku a zástěře, a dodělával velkou, vydatnou snídani. Eggsy hadrem utíral podlahu pod tou částí kuchyňské linky, kde stála mikrovlnka a R ve dřezu něco drhla. Q-ho otec seděl na židli u stolu a četl ranní noviny jako by nic. Už ho nic nemohlo překvapit a nehoda s troubou už bylo to nejmenší. Okno bylo otevřené dokořán, aby kouř mohl unikat ven. Všichni občasně pokašlávali, jak se nadýchali kouře.

A to ještě nezmiňoval zdravotní stav agentů po otravě. Nejraději by Harryho s Eggsym vyhnal z kuchyně na zahradu, aby se mohli rozdýchat a ochladit. Stále nebyli zcela v pořádku, uplynulo pouze pár hodin. Neměli by v zakouřené místnosti co dělat, mohlo by se jim přihoršit.

Vzpomněl si, že Scarlet nikde neviděl a doufal, že je v pořádku a neleží někde na JIPce ve Zdravotnickém. Neozvala se mu, nepřišla - Q si vážně začínal dělat starosti a to ho opět dostávalo do stresu. Polil ho studený pot a měl nutkání vyběhnout nahoru a agentce okamžitě volat.

Nesnášel nevědomost a strach o své agenty, který si musel prodělávat téměř denně po několik let. Jeden by řekl, že by si na to za tu dobu zvyknul a zbavil se strachu, ale opak byl pravdou. Na to se nikdy zcela zvyknout nedalo.

V novinách psali jen o V-Day, co si Q všimnul. Samozřejmě. Nic jiného se ani čekat nedalo. Když viděl titulky a otřesné fotografie, zvážněl a vše se mu to vrátilo. Miliony lidí - víc než procento lidské populace - zemřely kvůli jeho neschopnosti zastavit vlnu dřív a on s tím nemohl nic nadělat.

Q také zakašlal a musel si zakrýt dutiny rukou. To ho vrátilo do přítomnosti a o Druhý V-Day si starosti nedělal, pouze s mikrovlnkou. Už to docela dávalo smysl - agenti se snažili vařit. Z jeho vlastních zkušeností to nedopadalo moc dobře.

R si Q všimla a otočila se na něj. On tázavě pozvedl obočí a mladá brunetka s červenými brýlemi na nose skutečnost objasnila, ale tak, aby to zodpovědělo zároveň i otázku jeho matky: "To víte, šéfe, nějaký idiot," hlavou poukázala na mladého agenta Kingsmana dřepícího u země, "si dal ohřívat polévku do misky s pokovovaným okrajem a ještě tam nechal lžíci, což nepochopím, protože zaprvé, kdo strká lžíci do polévky, když si ji nabírá, hm? Zadruhé, kdo vůbec jí k snídani luštěninovou polévku?"

Energicky čistila misku a pěna byla všude okolo dřezu. Eggsy zvedl hlavu a podíval se na ni, ale byl zády ke Q, takže jeho výraz neviděl. Přísahal by ale, že nakrčil obočí a mírně vyčítavým pohledem jí řekl, že jeho vina to nebyla a že tak přísná být nemusí.

(Byl tam na návštěvě, tak jak potom mohl vědět, že okraj talíře je opravdu pokovovaný? A za lžíci nemohl, byl moc rozptýlený sledováním, jak Harry zručně a se vší elegancí smaží palačinky a vejce se slaninou zároveň. Jeho obličej byl soustředěný, jako by snídaně pro devatenáct lidí bylo to jediné, na čem záleželo, a jeho svaly se pod tenkou bílou košilí s vyhrnutými rukávy při každém pohybu napínaly. Eggsy si přiznal, že na Harryho s úsměvem zíral a pořád nemohl uvěřit, že je tam, vedle něj v té kuchyni, i přes vše, co se den předtím stalo, že vedle něj každý den leží v posteli, že nějakým zázrakem přežil Valentinovu ránu a že on a tohle všechno je to, co má. Nikdy by v to ani nedoufal - že by mohl mít Harryho ze všech lidí, že on by jeho city mohl opětovat, že by mohl chtít někoho, jako byl Eggsy Unwin, a že to všechno, ten úžasný život, opravdu byl jeho - jejich - a nebyl to pouhý sen.)

"Christino, to už stačí, jasný? Tak jsem zapomněl blbou lžíci v polívce, chyby se stávají."

Nevšímal si Q-ho rodičů, jimž dům patřil, a faktu, že po jednom použití - s dovolením otce - zničil cizí mikrovlnku. Nicméně, matka se na něj nijak zvlášť nezlobila. Však už si toho prožila dost se svými syny, když byli malí.

Q si pamatoval všechny ty výbuchy, které po něm musela uklízet a nahrazovat zničené vybavení novým. Zážitek s vyráběním TNT si dodnes pamatoval dosti živě.

Vstal, vypláchl a vyždímal látkový hadr a dřepnul si doutírat zbytek polévky, která vytekla z trouby.

R se znovu zamračila a poté otočila na Harryho, který vypnul jeden hořák a odstavil pánev s hemenexem na vál. Druhou rukou obrátil palačinku. No, jeden agent vařit uměl výborně, ale ten je výjimkou. Možná jsou to labužníci všichni do jednoho, ale jak si mají stoupnout za plotnu sami a něco ukuchtit, většinou to nedopadne podle jejich představ.

"A zatřetí, jaký teoreticky zodpovědný, naprosto dospělý idiot ho nechá to udělat a ani si nevšimne?"

Christininy výrazné, ledové oči ho přímo propichovaly a dávaly najevo, že z toho tak lehce nevyvázne. Q věděl, jak moc neústupná a přesvědčivá dokáže Christina, génius s dvěma doktoráty a velmi rázným, respekt budícím pohledem, být, když zastupovala v řízení Q-divize, řešila problémy v technice i mezi zaměstnanci, nebo se rozhodla vyřešit hádku či problém jako tento. Dožadovala se vysvětlení, a Harry a Eggsy jí radši dají dobrý důvod, jak to, že se to, co se stalo, vůbec mohlo stát.

To, že měl Harry doslova plné ruce práce s vařením, ji zjevně nezajímalo. Cítila se zodpovědná za kuchyň a všechno zařízení i 'kuchaře' stejně, jako za přístroje, počítače a zaměstnance na základně.

Harry se na ni obrátil, když naléval další naběračku těsta na asi šestadvacátou palačinku. "Slečno Galloppová, ačkoliv pracuji tam, kde pracuji, nemám deset očí a nemohu sledovat všechno, co se kolem děje. Vlastně mohu být rád, že mám oči dvě. Eggsy se paní Holmesové omluví a jistě škodu nahradí, to je vše, co se s tím dá dělat. Navíc jste si sama mohla všimnout. A když dovolíte, mám tu palačinky, které musím dodělat."

"Nedělejte si s tím hlavu, pane Hart. Na podobné nehody jsme tu více než zvyklí," Q-ho matka nad tím mávla rukou a šla dál. Dávala pozor, aby nestoupla na mokré kachličky. "Se syny jako jsou Mycroft, Sherlock a Andrew je div, že tahle vydržela tak dlouho. Obvykle to tu vypadalo ještě hůř. Nechte to být a běžte se posadit, milánkové, tatínek to rád uklidí, že ano? Už se nudí."

Poslední slovo téměř zakřičela, aby upoutala otcovu pozornost. Byl tak začtený do příšerných zpráv, že ani nevnímal rozhovor. Teď už ale zpozorněl, noviny odložil na stůl a vstal.

"Ach, ano, jistě. Dejte mi ten hadr, chlapče," natáhl ruku k Eggsymu a on se na něj lehce nevěřícně podíval. Nechtěl nechat někoho staršího utírat podlahu, bylo to na něm vidět. Nikdy by něco takového nenechal dělat ani Harryho.

"Neblázněte, já jsem to udělal, já si uklidím svůj bordel. Christina to umyje a Harry dovaří snídani. Jsme tu nečekaní hosti, tak jsme se domluvili."

S tím vstal a vypláchl hadru naposledy. Vzal si menší a utřel to okolo trouby samotné. Zkusil, jestli je ještě horká, a když zjistil, že už půjde odnést, vzal dvířka, položil je navrch a zeptal se: "Kam to mám odnýst, paní Holmesová?"

"Tady do skladu, ukážu vám kudy," odpověděla matka, mávla na Eggsyho a vyšla z místnosti. Q, James i ženy mu musely uvolnit prostor ve dveřích, aby se do nich s mikrovlnkou v náručí vešel.

Q s Jamesem ustoupili do obýváku, stáli těsně vedle sebe. Q se naklonil k Jamesovi a tiše pověděl: "Myslím, že tady to zvládnou, ostatně jako vždy. Myslím, že bychom se raději měli převléct, než si Eve udělá fotku na památku a ukáže ji M."

"Vzal jsi mi ta slova přímo z pusy, Andrew. Katastrofa vyžadující okamžitý zásah agenta 007 a jeho výstrojního důstojníka se neděje a Mycroft zatím není v domě, nebo jsem ho alespoň neviděl, takže bych se odsud klidil co nejdřív."

James na Q nečekal a rovnou se rozběhl ke schodům a stejně rychlým tempem je vyběhl nahoru, jako by mu to mělo pomoct udržet si formu a trénovanost. To se o Vánocích u Holmesů ale nestane, po všem tom mastném a sladkém jídle by tam musel běhat dvě hodiny.

Následoval svého partnera a těšil se, až se vysvlékne z toho - usoudil - trapného pyžama do něčeho normálního a přijatelného pro příležitost oslavy Vánoc. A navíc opravdu musel zavolat 004 a zkontrolovat ji. Doufal, že jeho neblahá tušení byla pouze obavami a ne skutečností.

Když vešel do pokoje, James byl svlečený jen do tepláků a mezi svými věcmi hledal ve skříni spodní prádlo a tu správnou košili. Staré fotografie už naštěstí nechal být a zdržel se dalších, pro Q nepříjemných, komentářů.

Q uvažoval, že je všechny strhne a schová do šuplíku. Nebo úplně vyhodí. Nebyl nostalgický a na starých věcech nelpěl, pokud to nebyly jeho vylepšené, profi technické hračky, které vyvíjel pro potřebu agentů i svou vlastní ve Výzkumu a vývoji.

Šel k posteli, pod kterou strčil svou tašku a vytáhl z ní oblečení - trenky, ponožky, tmavě modré kalhoty, bílou košili, tmavě modrou kravatu a červený svetr s knoflíčky - ale potom si představil, jak se mu James za kardigan vysmívá a vyměnil ho za tmavě hnědý s modrými proužky lépe ladícími s kalhotami a pletenou kravatou.

Než se oblékl, vzal si z nočního stolku telefon a zkontroloval zprávy. Měl tam tři zmeškané hovory od Billa, který se mu nakonec rozhodl poslat sáhodlouhou esemesku obsahující omluvy, že s rodinou přijít nemohou, ačkoli by rádi. Mobil mu hlásil i upozornění z tabletu od Merlina, který říkal, že on, Lancelot ani Percival taktéž nepřijedou a Vánoce stráví na základně debatováním s byrokraty, stejně jako Mallory.

A ke štěstí Q i 004, měl video zprávu i od ní. Hlásila, že přijde kolem poledne, že prášky si vzala a ať se nebojí, protože ho moc dobře znala a věděla, že bude strachy bez sebe. Oddechl si, ale stejně si říkal, že jí musí zavolat pro kontrolu hned po snídani.

Q si uvědomil, že čím méně lidí v domě bude, tím lépe. Sice to byli jeho kolegové, spolupracovníci a přátelé, ale předešlé dny - a hlavně den - už byly dost náročné i bez hordy agentů v jeho domě, v jeho soukromí. Nerad se otevíral a říkal ostatním cokoliv osobního, hlavně z minulosti, ale tady byli jeho rodiče, a ti by vyprávět začali.

S Jamesem to bylo něco kompletně jiného. Byl konstanta v jeho životě, věřil mu se vším, i se svým životem. Byl první osoba, kterou doopravdy miloval. Bylo to zvláštní a nepravděpodobné, ale zrovna 007 si získal jeho srdce a zrovna 007 důvěřoval natolik, aby mu dovolil říkat mu jeho pravým jménem a spát v jeho oplakátované tajemné komnatě.

Q zjistil, že budík si sice nastavil, ale zapomněl ho zapnout, to bylo ono. Ale nakonec to ani nebyl takový problém, jenom se tomu zasmál. To bylo poprvé po letech, kdy zaspal, a také poprvé, kdy to neznamenalo, že Anglie padne, když se vzbudí o dvě hodiny později, a nikomu to vadit nebude.

Hodil telefon na neustlanou deku pod sebou a natáhl se na postel. Protáhl si ruce a dotkl se chladivé zdi za jeho hlavou. Zavřel oči a pro sebe se zasmál.

"Co je?" ptal se James.

"Nic."

Q se znovu posadil, protáhl se a vydal ze sebe poloospalý hrdelní zvuk. Zívnul, zvedl se a konečně se převlékl. James si zapínal manžety u košile a celou dobu Q pozoroval s hravým úšklebkem.

"Ježíši, Jamesi, to se před tebou nemůžu ani převléknout, aniž bys měl nemravné myšlenky?" vyštěknul Q, mírně podrážděný, když už to začalo být příliš očividné a on z Jamese začal být nervózní. Ten jeho zkoumavý pohled skenující celé jeho tělo byl v určitých momentech neuvěřitelně přitažlivý, ale v jiných byl nepříjemný.

"Když já tak miluju pozorovat tebe a tvé nádherné tělo, úhledné prsty a dlouhého ptáka. Rozhodně se nemáš za co stydět, Q." James se usmál ještě víc a Q obrátil oči v sloup. Sám si nemohl odpustit krátký úsměv a natáhl si kalhoty.

"Nemysli si, že mě tím přiměješ dát ti za tu sprchu ještě před snídaní."

"Nemyslím, Q. Ne, dokud bude tma a ty příšerné obličeje přestanou zírat."

"Páni, co to slyším, tobě, tomu slavnému Jamesi Bondovi, vadí papírové plakáty na zdi? Tobě, komu nevadí, že tě celá základna pozoruje, nebo alespoň slyší, včetně mě, když si to na zahraniční misi rozdáváš s jedním z cílů kvůli získávání informací, ale nevystojíš fotku Axla Rose a Roberta Planta nad hlavou, když to děláš se mnou?"

"Nepokoušej mě, Q." James šel k němu a zastavil se centimetr od jeho tváře. Naklonil se tak, že nutil Q se zaklonit dozadu a lokty se opřít o postel. "Věz, že budeš ještě prosit o to, aby tady nebyli a neslyšeli tě řvát o milost. Potom. Co. Všechno. Ti. Udělám." Každé slovo zdůraznil krátkým polibkem na rty.

Když byl James dost blízko k rozepnutí těch kalhot, co si Q natáhl, a Q si vážně přál, aby to neudělal, slyšeli zdola nejdříve Harryho hlas oznamující, že palačinky, a tedy i celá snídaně, jsou hotové, a potom Q-ho matku opakující to samé. Ještě dodala, že někdo musí sehnat ty tři venku (bratři a Lestrade, Q hádal, protože oni a John byli jediní, kdo nebyl uvnitř) a ptala se, jestli se John vrátil z nákupu.

To Q zachránilo od další trapné chvilky před jeho rodiči, přáteli i zaměstnanci, protože si byl vědom toho, že v domě je všechno slyšet, a stejně tak si byl vědom, že Jamesovi už by dost dobře znovu odolat nedokázal. Agent v sobě měl jakési kouzlo, kterému propadaly všechny objekty jeho zájmu na důležitých misích pro získání dat, a neméně mu propadl i Q - a stejně tak skoro všichni ostatní pracovníci MI6, kteří se kolem Bonda motali dost dlouho, aby ho poznali. Q mu snad podlehnul ze všech nejvíce, a měl sakra štěstí, že James to viděl úplně stejně.


Na začátku mu pořád nedocházelo, jak to, že Bond - sukničkář, lamač srdcí, všeobecně známý sexsymbol, jakkoliv ho chcete nazývat - mohl najít něco přitažlivého, neodolatelného a fascinujícího na někom, jako byl Q. On byl vědec, jeho nadřízený, o víc než dekádu mladší, nesnášel kávu, střílení a exotické destinace, byl 'geek' tělem i duší, nenosil oblečení na míru, rozdával rozkazy, byl panovačný, pronášel strašné hlášky, miloval metal, měl dvě kočky, většinu dne strávil u počítače, ani nebyl tak dobrý v posteli - byl naprosto rozdílný. Nebyl zrovna moc dobrý materiál na randění, a nedostatek jakéhokoliv milostného života až na přítele z dob univerzity jménem Norman, který byl na fotografii ve skříni, to potvrzoval víc než jasně.

Nepopíral, že si k Bondovi vyvinul jakési city už od začátku, ale byl tak zaslepený, že si nevšímal signálů - čas strávený v jeho laboratoři, nošení mu čaje a jídla, zapamatování si, jak má svůj čaj rád a že preferuje sýrovo-zeleninové sendviče nad masovými, nesmělé, mimoděké úsměvy a pohledy směrované jen a jen Q.

Celou dobu si říkal, že se přes tu hloupou zamilovanost musí přenést, protože i kdyby se mezi nimi něco stalo, Q předpokládal, že by pro Bonda nebyl nic víc než další jednorázovka. Říkal si, že byl sakra hloupý, když po několika pokusech pozvat ho na oběd Q souhlasil. Říkal si, že byl sakra hloupý a nikdy neměl dovolit Bondovi vytáhnout ho čtyřikrát a potom ještě na večeři, když tak moc trval na tom, že Q odveze do jeho bytu a skončilo to s Q přede dveřmi domu, Jamesem stojícím tak blízko, že Q přísahal, že slyšel jeho divoce tepoucí srdce, a nesmírnou touhou popadnout agenta za klopy kabátu, přitáhnout ho k sobě a konečně zjistit, jestli opravdu dostával své pověsti a líbal tak neuvěřitelně dobře, jak se říkalo. Říkal si, že byl hloupý, když to Bond udělal za něj a on byl v sedmém nebi, protože věděl, že teď už se z toho nedostane a ke vztahu nadřízený/podřízený se nevrátí. Věděl, že to bude jen bolet a bude ho to stát všechno, protože moc dlouho to vydržet nemůže, ale přesto podlehl a políbil ho nazpátek.

Teď, o dva roky poději, by si za takové myšlenky nejraději vynadal. Měl důvod se obávat, ale James to s ním myslel víc než vážně a Q to myslel vážně s ním. 007 se permanentně vryl a vmotal do jeho života i srdce a Q se ho nehodlal pustit. Miloval ho. Opravdu ho miloval.

Ale také se o něj neustále obával, protože s láskou přicházejí i všudypřítomné pocity strachu a nervozity, s oblastí Jamesova zaměření. Vědomě a dobrovolně ho posílal, aby čelil nebezpečí a smrti téměř při každé misi a Q z toho vnitřně panikařil, i když si dokázal zachovat chladnou tvář a klidné ruce.


"Zdá se, že budeme muset pokračovat později," zašeptal James a zvednul se nahoru. Q byl volný a mohl se doobléknout. Vstal a dal Jamesovi ještě jednu rychlou pusu.

"Och ano, a ne dřív, než po večeři, Jamesi. Pořád tu jsou děti a vánoční tradice, které musíme dodržovat," zasmál se a obrátil se k posteli, kde měl položený zbytek šatstva.

Navlékl se do košile. Knoflíky zapnul co nejrychleji, rychle a nedbale zastrčil košili za kalhoty a natáhl se pro kravatu. James už měl svou uvázanou a z ramínka stáhnul hnědé sako ladící s kalhotami, dohromady tvořící další z jeho mnoha drahých obleků. Teď, když byl Q plně oblečený, Jamesovo zírání mu přestalo být tak moc nepříjemné.

A navíc přestal, když se sklonil ke kabele a vytáhl z ní igelitku s malými balíčky úhledně zabalenými v červeném papíru. Q si nemohl odpustit pozvednuté obočí, protože James červenou nesnášel, pokud nešlo o víno nebo auta. A jeho vlastní balíčky nebyly zdaleka tak úhledné. Dárky sháněl třiadvacátého a ten den v noci je balil do zbytků všemožných papírů, které doma našel, což nevylučovalo drsný, hnědý baličák. Ještě k tomu neměl balíčky pro všechny; nevěděl, že budou mít neočekávané hosty.

"Červený papír, Jamesi, vážně? Nechceš si rovnou obléct červený svetr se sobem na břiše?" Q zavtipkoval a usmál se, když si Jamese v onom svetru představil. "Kde jsi ho vůbec sehnal, protože co já vím, bydlíme spolu, a žádnou takovou věc jsem ve skříni u ostatních krámů neviděl."

"Není tvá starost, do čeho balím vánoční dárky, Andrew, a hlavně nezapomeň na ty své. Už tak je pozdě."

V tom měl pravdu. Zmeškali původní termín rozdávání dárků kvůli zaspání a teď ještě jsou pozdě na snídani. Nechtěl by trapně běhat tam a zpátky a způsobovat ještě větší rozruch než Eggsy s mikrovlnkou a jejich pozdní příchod, o jehož důvodu se dole jistě někteří dohadovali a žertovali.

"A ty si nezapomeň vzít prášky," zdůraznil a udělal na vázance další uzel.

Q protáhl cíp kravaty uzlem a utáhl ji. Navrch přidal svetr a vytáhl z tašky své vlastní dárky. Ani je neměl v igelitové tašce a bál se, že mu cestou popadají z náruče, až bude balíčky nést. Měl jich dost, pro svou rodinu, Jamese a kolegy z práce, o kterých se domníval, že přijdou. Samozřejmě nechal ty pro nepřítomné, jako byl Bill, v tašce.

Nějak se mu povedlo vybalancovat dárky a sejít dolů. Tentokrát šel první. Oba šli do obývacího pokoje a umístili dárky pod stromek, k překvapivě velkému počtu balíčků určeným pro ně.

"Tohle vyřídíme po jídle, než to vystydne," oznámil Q, když se mu podařilo naskládat pár balíčků k ostatním jakž takž esteticky. Věděl, že kdyby trval na tradičním pořadí činností a rozhodl se udělat druhé kolo rozbalování teď, snesla by se na něj hromada stížností od rodičů a Harryho, který vařil. Už tak budou vejce se slaninou studená.

Odešel ke stolu, který někdo se všemi křesly i židlemi přemístil doprostřed obýváku, aby se k němu početné množství návštěvníků vešlo, nebo alespoň seděli poblíž. Zaujal čestné místo na židli, jakožto člen hostitelské rodiny. Zbytek se musel spokojit s ostatními sedacími plochami.

Poslední volné místo bylo naproti němu a čekalo na Jamese. On si s dárky hlavu nelámal a víceméně je k ostatním vysypal. Igelitku si strčil do kapsy, lepší místo pro ni momentálně nenašel, a nechtěl se zdržovat s hledáním odpadkového koše v kuchyni.

Konečně přišel ke stolu k prasknutí nacpanému jídlem - palačinky, marmeláda, opečené toasty s džemem i šunkou a sýrem, hemenex, ovesná kaše, cereálie v mléce, párky, fazolky, chléb a máslo i zbytek polévky. Byl div, že se to tam všechno vešlo.

James si sedl na volné místo, podíval se Q i ostatním do očí, pousmál se, a když byli všichni usazení a připravení, Q-ho matka prohlásila, že se mohou dát do jídla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama