Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 15

23. srpna 2016 v 19:38 | Sophie |  Jiné psaní
A je tu konec! Původně jsem to plánovala psát dál, až do večera a noci 25. prosince, ale nakonec z toho sešlo, už bych zbytečně přesahovala. Tam, kde to končí, je to ideální. Těšte se na hodně 00Q, jako vždycky!
Takže. hóóódně fluffy, krátká uzávěrka. Psalo se mi to dobře a když se podívám zpátky, odvedla jsem kus práce. Trvalo mi to skoro měsíc, o dost déle, než jsem čekala. Téměř 48 000 slov, 97 stránek. Uf.


Kapitola 15


Q nevěděl, co si má dát jako první. Sice před pár hodinami jedl, ale hlad měl neobvykle velký. Vzhlédnul od svého prázdného talíře k Jamesovi a viděl, že si nabral polovinu Harryho vychladlých vajec a ještě si jednu palačinku namazal pomerančovou marmeládou. Rozhodl se, že si také může jednu dát, a podal si rovnou tři se třemi různými džemy. Potom dostal chuť na šunko-sýrový toast a vzal si i ten.

Zakousl se do opečeného chleba a blaženě zasténal. Dostat něco výborného a teplého do žaludku, to přesně potřeboval. Po prvním soustu navíc poznal typickou práci R - dva plátky vyzrálého čedaru, jeden plátek organické šunky, máslo, rukola a trochu pepře navrch.

"Báječné, Christino, báječné," pochválil sendvič a zdůraznil to zvednutým palcem. Jeho asistentka se pousmála, poprvé za celé ráno. Snad jí to pozvedlo náladu a zapomněla na to, že se stále zlobí na Eggsyho Unwina.

Kolem stolu se hemžili ostatní, vstávali, nabírali si jídlo, brali Q skleničky s džemem, navzájem se bavili a vypadali vesměs spokojeně, šťastně a přirozeně. Jako by i oni zapomněli na hrozné události Štědrého večera. Atmosféra byla uvolněná, sváteční. Jídlo bylo to jediné, na čem právě záleželo. A kdyby nebylo telefonu, který zazvonil každých pár minut a donutil Mycrofta a občas i R se zvednout a jít s ním ven, všechno by bylo téměř normální.

V ty momenty všichni ztichli a pohledy doprovázeli Q-ho bratra, který se vytratil bez jakékoli omluvy, což jeho matku iritovalo. Snad ho naučili dobrým způsobům!

Býval pryč pokaždé několik minut a jídlo mu chladlo. Snažili se nevšímat si ho, dělat, jakože nic a nemyslet na věci, které právě s bůhvíjakými vládními představiteli probíral. Jak Q říkal, už těch hrůz bylo dost, nikdo nepotřeboval neustálou připomínku oněch katastrof.

Zaměstnávat se obyčejným hovorem o vaření a přípravách na večeři pomáhalo podstatně, ale stále tu byly pochyby a obavy. Q se obával o 004, Jamese i dva Rytíře. Vypadali, že jim bylo dobře, ale on věděl, co může kyanid způsobit. Měl za ně zodpovědnost, neustále je musel mít na očích. Scarlet ani ještě nedorazila - jak se potom neměl cítit mizerně?

"Andrew, matka něco říkala," upozornil ho Sherlock. Q se vzpamatoval a podíval nejdříve na bratra a potom na matku. Podle Sherlockova nespokojeného obličeje soudil, že už to říkal po několikáté. Opět se ztratil ve vlastních myšlenkách a toastu a přestal vnímat realitu.

"Ano, mami?" zeptal se a vzal si jednu ukořistěnou marmeládu a nožík. Pomalu a nepřítomně začal mazat palačinku a díval se přitom na matku na opačném konci stolu.

"Ptala jsem se tebe a Sherlocka, jestli mi pomůžete s masem a brambory, hosté už toho udělali dost," zopakovala. "A ještě jestli někdo nechce vaječný likér."

"Je půl desáté," namítl Q a zabalil si palačinku. Ukousl si sousto a vychutnával si hořkosladkou chuť domácí pomerančové marmelády s kousky kůry. To, že bylo půl desáté pro ostatní, a zvlášť Jamese, který na lok alkoholické pochoutky vypadal natěšený, nic neznamenalo.

"A samozřejmě, že alespoň já ti pomůžu. Se Sherlockem bych ovšem nepočítal."

"V tom máš naprostou pravdu, bratře. Stačí, že jsme s Irene vůbec tady, nemusíme ještě stát u sporáku a dívat se, jak se vaří fazole."

"To bylo hrubé, Sherlocku, takhle se s vlastní matkou nemluví," napomenul ho otec, ačkoliv rodiče byli na Sherlockovo podivné, sociopatické chování zvyklí.

Bratr se otočil k matce a řekl: "Omlouvám se."

Falešně se usmál a ihned obrátil svou pozornost k troše vajec a dvěma klobáskám, které měl na talíři. Ze všech si toho nabral zdaleka nejméně a snědl by toho nejméně, jako vždycky, kdyby mu Irene nepodstrčila půlku marmeládového toastu a ještě jeden párek, jenž poslušně spořádal.

Q nechápal, že ho bratr nepozval ani na vlastní svatbu a teď se k němu choval, jako by pořád vycházeli dobře a byli v kontaktu po celou tu dobu. A nejen bratr, ale i rodiče. Možná se tak chovali pro dobro všech a vánoční nálady, ale kvůli němu to rozhodně nebylo. Všechno mu to připadalo jaksi umělé. I ta pozvánka. Někdo je k tomu musel navést - jenže kdo? Pochyboval, že Mycroft.

I on sám se snažil chovat přirozeně, užívat si volna a možnosti zadarmo se cpát cukrovím a pečení, kdykoliv chtěl. Přítomnost partnera a přátel z práce mu k tomu dopomáhala. Dal si další sousto palačinky - příliš velké, aby to ještě bylo slušné v takové společnosti -, neřekl ani slovo a sledoval Jamese elegantně jíst míchaná vejce.

Mary Watsonová vstala ze sedačky, aby přinesla Abigail trochu ovesné kaše, a když došla ke stolu, poprosila ji matka, aby z ledničky přinesla vaječný likér. Ona vzala kaši, dala ji dceři a došla do kuchyně. Vrátila se se džbánem nažloutlé, husté tekutiny a postavila ho na stůl. Matka už se ho ujala a nalila do sklenice každému, kdo o něj požádal. Jistě, že James si poručil plnou, a přestože vždycky tvrdil, že vaječňák je pro slečinky, vypil půlku a ještě olízl žlutý knírek nad rty.

I Q si přecejen dal, ale ne tolik.

Mycroft se vrátil, usadil se a dojedl jeden sendvič. Býval to jedlík, ale musel nastoupit na dietu, protože to bylo jediné, co do sebe dostal, ačkoliv se toužebně díval na hromadu mastných palačinek a dózu nutelly.

Q se opravdu těšil na jeho výrazy při večeři, a to ho donutilo ušklíbnout se. James si všimnul a tázavě pozvednul obočí. Q pokývnul hlavou směrem k Mycroftovi a očima na něj poukázal. James se podíval jeho směrem a spatřil, jak hypnotizuje palačinky. Také se krátce pousmál - pochopil.

A všimnul si i Harry Hart, když si s talířem přišel pro toast. "Jen si dejte, nedělal jsem je pro nic za nic."

"Sherlock si mě bude dobírat, když si vezmu," pošeptal, ale Sherlockovým všímavým smyslům to stejně uniknout nemohlo.

"Váš bratr si může říkat, co se mu zlíbí, pane Holmesi, a stejně na tom záležet nebude. S tím mám zkušeností dost."

Odešel na své místo vedle Eggsyho a Mycroft nad jeho slovy zřejmě zauvažoval, když si nehledě na bratrovy poznámky vzal dvě palačinky a namazal si je několikacentimetrovou vrstvou nutelly a ještě dovnitř dal trochu marmelády.

Sherlock se kupodivu jakýchkoliv poznámek zdržel. Matka se rozzářila; byla ráda, když všichni pořádně jedli. U ní lehká oplácanost znamenala blaho a bohatství a nerada viděla, jak jsou všichni kolem ní tak hrozně vychrtlí z věčného hladovění.


Téměř všechno připravené jídlo se snědlo - však tam bylo osmnáct hladových krků. Zůstaly akorát bagety s máslem, na ně se nikdo moc nehrnul, lupínky a tři palačinky. Tentokrát byla řada na Johnovi, Mary a Eve s uklízením a umýváním nádobí.

Paní Holmesová se snažila zaměstnat pouze svou rodinu, ale oni byli neústupní a vnutili se jí. Prý, že pomoc s úklidem je to nejmenší, co jí mohou za takovou pohostinnost nabídnout na oplátku. Stejně to bylo i s vařením snídaně, Harry s Eggsym a R trvali na tom, ať se posadí a nechá je jídlo připravit. Nemohli tušit, jak to dopadne.

Alec si hrál s Abby. Mary bývala jeho kamarádka a vážená kolegyně. Znali se už od prvního dne u SIS a k němu nechovala takovou zášť, jako k Jamesovi; Rus tam nebyl, když se to stalo. Jemu dítě do rukou svěřila, a holčička ho navíc měla na první pohled v oblibě, bůhví proč.

Možná proto, že tu a tam ze stromku ukradl cukrovou berlu nebo perníček a nějaký jí dal, když je tajně jedl. Nebo si alespoň myslel, že tajně, ale to by nesměl být v domě se samými špiony a geniálním detektivem, kterému neujde ani jediný krok.

Nikdo nic neřekl, dokud nezačal brát sušenky s rumem či brandy.

Když bylo vše v přijatelném stavu, sešlost se přesunula ke stromku k druhému kolu rozbalování dárků. Q a James rozdali své balíčky ostatním podle jmenovek a sami si vzali tu malou kupku sestávající se z devíti dárků pro Q a ubožejších šesti pro Jamese. Dostal jeden od Q-ho rodičů, jeden od Q a čtyři od kolegů z MI6.

Q dostal jeden od rodičů, jeden od Sherlocka s Irene, jeden od Mycrofta s Lestradem, dva od Jamese a taktéž čtyři od kolegů, z nichž jeden byl od bratrance Dannyho a Alexe. Byl nadmíru překvapený, že jich dostal tolik. To se mu nestalo od časů dětství.

Trval na tom, že si je rozbalí jako poslední. S Jamesem počkali, dokud si ostatní neotevřou ty jejich a bedlivě sledovali jejich tváře.

Q povětšinou naděloval vlastnoručně vyrobené technické vymoženosti, nebo na druhou stranu levné cetky z výprodeje a sladkosti. Jamesovy dárky bývaly poněkud promyšlenější a dražší - suvenýry z mnoha cest, jako třeba francouzské čokoládové lanýže, pravá arabská káva či čínská šťastná kočka z Pekingu (pro Q, ten o ní ještě nevěděl), drobné bytové doplňky, jedna knížka a dokonce kašmírová šála pro Eve.

Člověk by řekl, že od Bonda dostane nějaké nesmyslné, žertovné dárky nebo něco, čeho by se chtěl zbavit, ale opak byl pravdou. Pokud šlo o přátele, dal si na vánočních dárcích záležet. Sbíral podobné věci, které ho cvrnkly do nosu, celý rok a schovával je pro příležitosti narozenin a Vánoc. Ještě vzadu ve skříni nějaké měl na příští rok.

To mu připomnělo, že si musí pozorně prohlédnout Q-ho kolekci alb a podívat se, jestli mu nějaká nechybí, protože nápady na dárky mu začaly docházet. Nebo by mu alespoň mohl dát nějaký hrnek, či co. Na hrnky byl maniak, a určitě by se našel nějaký z jednou z jeho oblíbených kapel.

A podobné věci, jaké dával, i dostal, s výjimkou Alecova dárku. Nejlepší přítel mu dal láhev ruské vodky a hanbaté přáníčko, které samozřejmě musel ukázat všem a zasmát se nad ním.

Pak přišla řada na Q. Začal balíčky od rodiny a přátel, ty dva Jamesovy si nechal nakonec. Jak mohl předpokládat, byl tam kardigan, dva vzácné hrnky, několik různých předmětů s kočkami včetně kočičí hračky a 5TB úložný disk. Od R, předpokládal, protože si několikrát stěžoval na nedostatek úložné kapacity na svých třech discích.

Ten se mu opravdu hodil. Poděkoval Christině, odložil ho a rozbalil předposlední dárek, jímž byla ona čínská mávající soška.

No dobře, s tímhle dárkem si James Q trochu dobíral, protože věděl, že je neměl rád. Říkal, že byly kýčovité. To byly, ale James věděl, že si ji stejně postaví na stůl v laboratoři, když už ji neměl mít doma. Nebyl by schopný tu věc vyhodit, stejně jako on sám nebyl schopný vyhodit toho příšerného zděděného buldočka od staré M.

Když kočku rozbalil, Q vyprsknul smíchy, ale následně vrhnul na Jamese opovržlivý a vyčítavý pohled.

"Vážně, Jamesi? Oplácíš mi všechno to vybavení, na které sis stěžoval? Co jsem ti kdy udělal?"

"No tak, Q, projev alespoň trochu nadšení, táhnul jsem se z ní až z Pekingu," James odpověděl, rádoby zklamaně a prosebně. "Ale počkej si na ten druhý dárek. Slibuju, že ten ti sebere vítr z plachet o něco víc."

"No, nedělej si naděje. Pokud to je něco alespoň trochu-"

"Neboj se, prostě to rozbal," James ho přerušil a ponoukal, aby konečně položil kočku a obal rozdělal.

Q poznal, že měl něco v plánu, podle té šibalské jiskry v očích, sdělující, že byl netrpělivý a očekával něco konkrétního. A také se snažil Q přesvědčit jedním ze svých svůdných pohledů, jako by ho nedostal už před lety.

Q neměl ani tušení, co malá, hranatá, krabičkoidní věc skrývala, a to bylo jedině dobře. Byla to veliká náhoda, že to vyšlo přesně tak, že si vzal onen konkrétní balíček až jako poslední, a James měl sakra štěstí. Nemohlo to vyjít lépe.

Q roztrhnul papír, který vskutku odhalil krabičku. Malou, tmavě modrou, sametovou. Když ji spatřil, začal se bát, co najde uvnitř, protože věděl, co se do takových krabiček dává. Přesto se nemohl dočkat, až ji otevře. Jeho srdce bilo ostošest.

Hodil červený papír na zem a chytil krabičku za obě poloviny, aby se dala otevřít. Nadzvedl víčko a uvnitř našel tenký řetízkový náramek stříbrné barvy - ale bylo to bílé zlato, to poznal - s maličkým kamínkem uprostřed.

Opravdu byl šokovaný. Vzhlédl od dárku a přistihl se, že má ústa otevřená. Podíval se před sebe, ale místo toho, aby se díval Jamesovi do očí, viděl pouze překvapené tváře svých přátel, z nichž někteří si zakrývali ústa rukama, aby nevykřikli nadšením. James byl najednou na podlaze a klečel na jednom koleni.

"Vím, že ve stínu nedávných událostí se na takovéhle věci nemyslí lehko, ale zároveň mě přiměly být si ještě víc jistý, že tohle je přesně to, co chci," začal. Q pořád nenašel dech ani žádné kloudné myšlenky a nechal Jamese se vymáčknout. "Takže, Andrew… Sherrinforde Holmesi, byl jsi vše, co jsem kdy potřeboval, dal jsem ti vše a ty jsi mi dal vše, jsi mé světlo v temnotě, nikdy se tě nevzdám, protože tohle by mohl být můj poslední den a já tě miluju. Andrew, vezmeš si mě?"

"Jamesi-co-tohle-ano!" Q se vrhnul Jamesovi kolem krku a pevně ho objal. "Ano, vezmu si tě."

Všechno příbuzenstvo i přátelé začali okamžitě tleskat a Q si byl jistý, že slyšel i několik hvízdnutí. Uvolnil sevření, aby mohl svého partnera - vlastně snoubence, zvláštní výraz - políbit a obejmul ho ještě jednou.

Do ucha mu jen tak mimoděk pošeptal: "Odkdy cituješ Asking Alexandria, protože není možné, aby to, cos řekl, byla náhoda."

"Minulý týden jsem byl na obědě u 008, to víš. Její pubertální dcera si to tam pouštěla na plné pecky celý den a já ten text nemohl dostat z hlavy," odpověděl James stejně tiše. "Trošku improvizace. A víš co? Nikdy jsem si nemyslel, že bychom dopadli takhle, ale teď jsem si uvědomil, že tohle je jediná možnost, jak jsme mohli dopadnout a jsem za to rád."

Q se usmál a pustil ho nadobro, aby mu mohl náramek připnout na ruku. "Ale vážně, Jamesi, nemyslíš si, že diamant je trochu moc?"

"Pro tebe, Andrew, nikdy."

Když měl náramek na ruce a ostatní jim přišli pogratulovat k zasnoubení, Q došlo, že to James celou dobu plánoval. On by ten důvod, proč je matka pozvala na svátky k ní. Znal Jamese dost dlouho na to, aby odhadl jeho myšlení - a tohle, žádost o ruku před šestnácti lidmi včetně všech příbuzných byl pro něj něco jako důkaz, že to myslel vážně.

Důkaz, který Q nepotřeboval, protože věděl, jak moc vážně to oba k sobě mysleli. Nepotřeboval, aby mu 007 nic dokazoval. Miloval ho a řekl by ano, i kdyby ho požádal čistě v přítomnosti jejich koček doma na pohovce.

Ani na moment nezauvažoval, že by mohl udělat něco jiného než souhlasit. Ani na moment ho nenapadlo, co by to pro ně mohlo znamenat - pro Dvojitou nulu a výstrojního důstojníka MI6. Jejich život byl už dost složitý a nebezpečný předtím, takže co se mohlo tak drasticky změnit kromě Q-ho příjmení? Mallory nemohl nadělat nic, i kdyby byl stokrát proti.

Ještě nebyl čas o tom mluvit, ale Q se rád chtěl zbavit jakékoliv spojitosti s Holmesovou rodinou, jakou bylo právě příjmení. Lidé v Šestce si ho spojovali s Mycroftem, a toho měl dost. O jeden důvod víc, proč říct ano.

Největší gratulace se dostal překvapivě od rodičů. Byli rádi, že se i druhý syn rozhodl usadit, a doufali v to, že se jeho i Sherlocka Mycroft snad konečně rozhodne následovat a rozhoupe se, aby dal Gregovi nejméně stejný náramek. To, že doufali v další vnouče, ani říkat nemuseli.

Když se vším tím obskakováním skončili, Q pořádně políbil Jamese ještě jednou a usadili se v křesle s vaječným koňakem, aby si trochu odpočinuli, zjistil, že na pár chvil na Druhý V-Day opravdu zapomněl a že James měl pravdu. S jejich prací mohlo být kdykoliv pozdě.

A navzdory všemu, možná své tvrzení, že to byly ty nejhorší Vánoce jeho života místo původně nejlepších, přehodnotí. Se vším, co se stalo předchozí den a tohle ráno, Q zhodnotil tyto Vánoce jako stále nadějné.

Každopádně byly velkolepé, ať se to vezme tam nebo onak. A nikdy na ně nezapomene, tím si byl zcela jistý. Ale doufal, že v dobrém.



A/N: trochu moc, já vím. Klišé. Ale co, po tom depresivním prostředku jsem to potřebovala. Máma mi řekla, ať tomu dám super duper happy end a ukončím to, takže přesně to jsem udělala.
Lyrics od AA jsem si prostě nemohla odpustit. V originálu to je lepší, ale zase by bylo divný to tam nechávat. Ne, že by si to Bond při té večeři zapamatoval, a natož použil, ale já se takových lines nevzdám. Myslím, že tím chci dokázat, že i metalcorové písně můžou být romantické, nejen pop. Jakápak satanistická hudba, pche. To by si ti odsuzovači museli poslechnout pár textů.
You used to be all that I needed - The Black
I gave you everything; I'll be your light in the darkness; I won't give in - I Won't Give In
This might be my last day - Gone
I never thought we would end up like this - I Won't Give In
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama