Velkolepé Vánoce [jak pro koho] – Kapitola 9

1. srpna 2016 v 19:38 | Sophie |  Jiné psaní
Po krátké pauze jsem zpátky s další kapitolou. V sobotu jsem si od toho odpočinula a od včerejška jsem sepisovala tohle. je trochu delší, a mohla být ještě víc, ale rozhodla jsem se to rozdělit na dvě. Tím pádem zvývají ještě dvě, maximálně tři do konce. Pak to začnu překládat. Ach jo.
Tady se pohledy na věc střídají dost, je to tak od každého něco. Je tam hodně boje. Vlastně jenom to. Už jsem to chtěla ukončit, ale pak mě múza zavedla zase někam jinam. Aby to nebylo tak jednoduché a nechalo vás napnuté. *ďábelský smích*
Mezitím jsem znovu zkoukla všechny čtyři Craigovy bondovky a Kingsmana, takže jsem si to trochu aktualizovala a zjistila, že tam pár nesrovnalostí je. Předělávat to nebudu, jenom v anglické verzi. Nezlobte se za to :)


Kapitola 9

Nevzdávali se a urputně bojovali se vší ctí. Eggsy zastřelil další tři muže, když bojoval se čtvrtým a pátým. Jeho čin pomohla odlákat ty dva od omráčené agentky britské tajné služby. Ona se díky tomu zvedla a vyrazila vstříc svým protivníkům s ještě větší vervou než předtím, protože to ji naštvalo. Nebyla zvyklá na dostávání ran, a už vůbec ne od mužů. Utřela si krev ze spánku, zastrčila uvolněný pramen vlasů za ucho a několika tvrdými kopy a finální ranou do hrudě odstranila vytrvalou a vytrénovanou mladou teroristku, která na ni útočila.

Roxy se dokázala z kouta vymanit a probojovávala se dál sálem. Už vyřídila šest mužů a pomalu se dostávala k dlouhému dřevěnému stolu, na jehož druhém konci se vyjímal červeně svítící dotykový stůl obklopený Albericiho nejbližšími kumpány, vyřvávající NARUŠENÍ BEZPEČNOSTI přes celou obrazovku.

Vyskočila do vzduchu a botou zasáhla jednoho ne tak zkušeného chlapa, který byl dost tupý na to, aby na ni střílel ze samopalu. On spadl na zem. Lancelot ho nato vyprovodila na onen svět dalším výstřelem.

Došly jí náboje v Kingsmanovské propracované pistoli, a tak z mužových rukou vytrhla samopal. V rychlosti zkontrolovala stav nábojů a zjistila, že jich ve zbrani je téměř polovina. Rozběhla se dopředu a srazila vysokého svalovce, který dával zabrat 004.

Celou místností se bez ustání ozývala střelba a výkřiky odhodlání i smrti.

A také italské nadávky a pokyny rozdávané velice rozzlobeným mafiánem.

To znamenalo, že se Q činil a držel satelity od sebe. Možná s malou pomocí od jeho skotského protějšku.

Oba dva byli úplně zticha a ve vysílačkách bylo slyšet nic víc než energické ťukání do klapek klávesnic.

Eggsy konečně spatřil Harryho, nebo spíše explozi, kterou svým ručním granátem v podobě zapalovače způsobil někde v polovině místnosti. Pět členů SPECTRE, kteří se k němu dostali moc blízko v moc těsné skupince, to schytalo a odlétli k oknu. Jeden z nich prorazil tělem sklo a to se s hlasitou ránou rozprsklo na chodník před palácem.

To upoutalo pozornost několika desítek lidí včetně britských agentů a další skupina zabijáků se se samopaly a pistolemi v rukou rozběhla na Harryho pozici. Okamžitě začali pálit a to Arthura donutilo rozevřít svůj deštník. Další zásah do hlavy opravdu nechtěl.

Využil ho k vystřelení několika ostrých nábojů z rukojeti a skolil tři muže a ženu. Dostal zásah nožem do zad, ale nestaral se o to a otočil se, aby udiveného zabijáka praštil do holé hlavy dřevěným, zakrouceným držadlem deštníku, zahákl oblouk za jeho krk a odhodil ho trhnutím opodál, kde ho Mary Watsonová pohotově nakopla do bránice a rozkroku a dvěma přesně mířenými kulkami zabila.

Chvilkové rozptýlení pomohlo 007 k rychlému ukončení dvou vrahounů. Na moment se zbavil obtíží, rozhlédl se kolem sebe a zaměřil se na stůl. Potom shlédl dolů, stanovil polohu svých kolegů a rozhodl se jednat. Byl k hloučku shromážděného u stolu nejblíže.

Uslyšel, jak k němu zezadu přibíhá další gorila a bez ohlédnutí se prohnal jeho čelem kulku. Muž sletěl na tvrdou podlahu, což už ale necítil.

Rukama se podepřel o parapet ochozu a jedním svižným, ukázkovým skokem přeskočil mramorové zábradlí. Dopadl na zem, stočil se do kotoulu a běžel k ovládacímu panelu. Cestou byl nucen bojovat z blízka s několika ozbrojenými teroristy a jen tak tak se v poslední vteřině vyhnul kulce, která by ho zasáhla do levého ramene. Úspěšně se jich zbavil.

Bondovi také došly náboje a teď neměl nic, s čehož pomocí by se bránil. Mohl se sehnout k zemi a vzít si pušku od SPECTRE, ale tím by riskoval zásah od blížící se ženy, která se ho snažila udeřit se silou hodnou dvou namakaných chlapů.

Měla zamračený, rozhodný výraz v obličeji, tetování na rameni, prsten s chobotnicí a košili od krve. V rukou svírala samopal a vypálila. Bond se musel ukrýt za okenní výklenek. Střelba nepřestala, blížila se.

Situace se možná na chvíli obrátila na stranu agentů, ale teď si pomyslel, že je opravdu v hajzlu, protože neměl zbraň ani žádnou mrtvolu, od které by si jednu vzal opodál. Nemohl riskovat vynoření se z úkrytu, zasáhla by ho.

Měl dvě možnosti: vyskočit z okna a dostat se zpět do budovy jinudy, nebo potupně poprosit 004, jež se zrovna nacházela poblíž, o pomoc. Co si pamatoval, byla jen pár metrů od něj a měla dvě plně nabité pistole vypůjčené od padlých nepřátel.

"004, mohla bys…?"

Agentka se ani neobtěžovala odpovídat a obrátila pozornost na ženu, která stále pálila na zeď u výklenku. Byla už moc blízko a několik kulek omlelo stěnu a Bond se musel stáhnout blíže k oknu.

Nato však střelba ustala a ozvalo se tlumené heknutí a následně cinknutí kovu o kachličky a žuchnutí těla na podlahu. 007 mohl relativně bezpečně vyjít z úkrytu. "Díky, zlato," prohlásil a vyskočil. Upravil si oblek, jako by to k něčemu v takové chvíli bylo.

Vrhnul se na něj další muž od SPECTRE a on ho odzbrojil i beze zbraně. Vzal si židli, což bylo to nejbližší a užitečné, co by mohl použít. Janine Allisonová přiběhla k němu a statečně zneškodnila další gorilu.

"Arthure, potřebujeme zneškodnit ten podělanej stůl, teď hned!" ozval se po dlouhé době Merlin do komunikátorů na brýlích. Zněl naléhavě a neklidně.

"Obávám se, že ty satelity neudržíme z jejich dosahu už moc dlouho, snaží se o znovupropojení kruhu pomocí posunutí
vedlejší družice," doplnil ho Q pořád zběsile píšící instrukce a příkazy. "Průběžné zprávy hlásí statisíce mrtvých a miliardové škody na majetku, a to je pouze předběžný odhad."

Agent Hart se konečně zbavil silného protivníka, který mu odolával docela dlouho, na vteřinku pozastavil neúprosný boj se SPECTRE a zanalyzoval pomocí brýlí okolí. Viděl, že na zemi se vršila mrtvá těla a ti, kteří stále bojovali, už nebyli zrovna moc schopní bojovníci, spíše businessmani, podnikatelé, obchodníci a bankéři, kteří se dosud schovávali v podzemí a vylezli, protože neměli jinou možnost.

Poslední zoufalé výkřiky do ticha.

Viděl Eggsyho a agentku 001, jak se probíjejí řadami mafiánských úředníků s pistolemi v rukou a vyhýbají se střelám.

"Snažím se o to od samého začátku, důstojníci, a stejně tak zbytek týmu, ale zatím jsme nedostali tu příležitost pro všechno to masakrování. S velkým potěšením."

Otočil se ke stolu a rozběhl se jeho směrem. V ten moment Alberici vydal svým posledním nejloajálnějším bodyguardům pokyn: "Běžte! Rozsekejte je na kusy!"

Jako by se to někdy mohlo stát.

Hart spatřil 007 a 004, jak na druhé straně místnosti bojují se dvěma mladíky s noži a postupují blíže ke stolu. Zachytil Bondův pohled jasně vyjadřující: běžte tam a udělejte to, hlavně rychle. Budeme vám krýt záda.

Střelil jednoho rychlého Asiata s mečem a vyhnul se střelbě z automatické pušky a letícímu kusu dřeva, nejspíš židle. Dostal nápad.

Sehnul se, ulomil jednu nohu bývalé bytelné židle a mrštil ji po útočníkovi. Zabodla se mu se silou do pravé plíce a on při pádu svou zbraní zabil jednoho ze svých, který se pokoušel skolit 001. Byla těsně za Harrym a doběhla ho.

Neměla speciální Kingsmanovské brýle, ale i bez nich dokázala zhodnotit situaci obstojně: ještě nikdo z nich nezemřel, pouze utržil četná zranění. Místnost už se nehemžila členy teroristické organizace tak moc jako předtím, odhadovala, že jich zbývalo tak pětatřicet, možná kolem čtyřicítky.

A to ještě někteří začali zbaběle prchat zpátky ke svým počítačům v podzemních prostorách, když viděli, co hrstka vycvičených agentů dokázala.

Harry si nenadále vybavil nešťastný incident v kostele v Kentucky. Sám povraždil desítky lidí a vyvázl z toho jediný živý, a tahle akce se SPECTRE mu to velmi připomínala. Byl to nelítostný masakr.

Tentokrát ale nikdo z nich nebyl pod vlivem neuro vlny vysílané SIM kartami a ti, které dostali nařízeno zabít od samotné vlády, si to víc než stonásobně zasloužili. Za ta zvěrstva, jaká mnozí z nich provedli, a za ty podvody a trestné činy, které spáchali ti ostatní. Ať už to byli kyberteroristé, drogoví dealeři, zkorumpovaní podnikatelé nebo obchodníci se zbraněmi či lidmi.

Mary impulzivně natáhla ruku s pistolí dozadu a zasáhla muže, který se za ně připlížil a hodlal se je odstranit z cesty, rovnou do hlavy.

"Dobrá práce, agente Arthure."

Viděla vše, co dokázal, a zdaleka si vedl ze všech nejlépe. I navzdory jeho zranění a věku. Kdyby byly všechny Dvojité nuly takhle zdatné, mohli by v Šestce uvažovat o posunutí hranice povinného odchodu do důchodu.

A rozhodně Kingsmanům záviděla jejich propracované hračky. O takových si za její služby mohla nechat jenom zdát. Ani teď na to nebyli s vybavení zrovna o moc lépe. Pomyslela si, že by se ten nejmladší Holmes mohl od nich trochu inspirovat a vylepšit základní vybavení terénních agentů.

"Nápodobně, 001," přitakal. Také ji po očku sledoval a musel uznat, že na agentku SIS je velmi dobrá. Své kódové jméno - 001 - si podle něj zasloužila, a to bylo co říct. Byl by z ní dobrý Agravain.

Už se k nim i ke dvěma Dvojitým nulám na druhé straně dřevěného stolu vydali nabušení italští zabijáci s kudlami, pistolemi a samopaly, kteří značně znemožňovali tak důležitý postup vpřed.

Harry se s tím nepáral - rozevřel deštník a pokynul 001, ať se za něj schová také. Obratně si dřepla na podlahu tak, aby jí štít chránil většinu těla. Arthur nastavil zbraň v rukojeti na explozi a vystřelil.

Ozvala se dunivá rána a skupinka v ohni odlétla několik metrů vzad. Přistáli na zádech a ti, které neusmrtil výbuch, byli v pro agenty výhodné pozici, bezmocní a omráčení. Kdepak, na velitele Kingsmana a nejlepší agentku v historii MI6 žádné italské gorily s omezeným IQ a namakanými svaly nemůžou.

"Výborně, Arthure, 001. Pokračujte. Zabijte všechny až na Albericiho, toho si M přeje převézt do Anglie a osobně vyslechnout. Pokud to půjde dobře a získáme dostatek důkazů, půjde rovnou za Blofeldem do lochu. Na doživotí," informoval je o novém vývoji událostí Q.

Měl dostatek času i energie jak na sledování dění v Palazzo Cadenza, tak na držení satelitů od sebe, což byla vskutku výborná zpráva.

Dvojice překročila jejich těla a neteční k okolí se vydali rovnou ke stolu, chráněni roztaženým deštníkem. Už u něj stáli pouze tři lidé - Alberici, jeden bodyguard a hubený Japonec operující na obrazovce. Snažil se anulovat všechny systémy a získat kontrolu. Proti němu ale byli Q a Merlin, tudíž jeho šance na úspěch byly minimální.

On si to zřejmě myslel také, podle zpoceného čela a nervózního výrazu. Byl si jist, že Alberici dostane svému slibu, pokud se mu nepodaří vlnu znovu zprovoznit.

Bodyguard si všimnul blížícího se páru agentů okamžitě. Sledoval dění v celém sále, ale nezasáhnul, dokud mu šéf nedal rozkaz. "Zabij je!" zařval a sám vytáhnul pistoli zpoza pásu kalhot.

Snaha byla ovšem marná, štítový deštník se obyčejnou devítimilimetrovou pistolí prostřelit nedal. Náboje v rukojeti byly sice vystřílené, ale pořád měl jeden omračovací, a ten si Harry schovával pro hlavu chobotnice.

"Q, a co ten hacker?" ptala se Mary. Nebyla si jistá, jestli nebudou chtít vyslechnout i jeho.

"Toho k ničemu nepotřebujeme. Bylo by oceněno nezabít úplně každého, ale pracuje pro SPECTRE, takže se ho zbavte."

Vykoukla z ochrany paraplete a vypálila. Kulka se zavrtala do srdce muže a on se rozplácl obličejem napřed na stole.

Odpor ze strany Japonce přestal a Q s Merlinem si mohli konečně oddychnout, pokud to v dané situaci vůbec mohlo být možné.

"Oh, díky bohu, 001. Nezapomeňte, chceme Pietra Albericiho živého!"

Z Q-ho hlasu byla slyšet úleva, ale i starost. Mary ale nebyla Bond. Nezabíjela, pokud to situace přímo nevyžadovala. Když jí bylo řečeno omráčit, udělala, co jí Q řekl.

Alberici nevypadal, že by rozuměl technice. Byl rozčílený ještě více než předtím, protože si spočítal své šance a moc dobře věděl, že sám frekvenci nebude schopný obnovit.

Zase se schovala. Pokud počítala dobře, měla poslední náboj ze třetího a posledního zásobníku.

Bodyguard se blížil.

"Štít už dlouho nevydrží," poznamenal Harry a otočil hlavu k Mary. "Buďte rychlá."

Přikývla. Vyskočila z krytí úplně, svalila se do kotoulu, aby se rychleji dostala k muži a vyhnula se střelbě a přistála kousek od jeho nohou. Chvatně se napřímila a kopla ho nohou do nártu a holeně, poté do rozkroku. Vykopla mu z rukou zbraň, která odlétla kamsi do prostoru.

Stála teď zády k protivníkovi a on ji chytil pod krkem. Zalapala po dechu, ale vzpamatovala se, skrčila se a pevným úchopem za jeho předloktí ho překulila přes sebe. Dopadl na zem a už se ani nestihl zvednout; Mary ho posledním nábojem střelila do lebky.

Otočila se, aby znovu získala pohled na Albericiho. Čekala, že na ni bude mířit pistolí a pokusí se ji zabít, ale opak byl pravdou.

Válel se na stole hned vedle hackera. Obličej i sako měl zašpiněný krví, která na obrazovku vytékala z těla druhého muže. Jeho pistole spadla na zem, ani nenadělala příliš velkou škodu.

Harry Hart ho zasáhl omračovací střelou z deštníku hned, jak Mary odlákala pozornost bodyguarda.

Agentka se ujala iniciativy a nasadila Albericimu želízka. Odtáhla ho ke zdi a opřela ho tam. Byl kupodivu těžký na to, jak vypadal. Houževnatější, než by se zdálo.

"Potřebuju ho dostat ven. Povolení k opuštění budovy?"

"Běžte," odpověděl na její dotaz Q, ale nebyl moc rád, že posílá svou (už ji považoval za svou, ačkoliv tohle byla její jediná akce, než se opět vrátí domů za dcerou a manželem) nejlepší Dvojitou nulu ven, když ji potřebovali uvnitř ze všeho nejvíc.

Hlavní zbraně rozbila sklo v okně - byla to nejbližší, nejbezpečnější a nejjednodušší cesta ven. Udeřila do něj několikrát, dokud nevytvořila otvor dost velký na to, aby jím prolezla i s Albericim. Přehodila si bezvládné tělo přes rameno a skočila ven na parapet. Seskočila na chodník a zmizela z dohledu.

Když zbývající bojující poskoci zjistili, že šéf to má za sebou (nebo si to alespoň mysleli), náhle ztuhli. Ale pouze na okamžik. Teď se za SPECTRE bili s ještě větší vervou. Obávali se, že organizace po tomto dni vůbec nemusí přežít.

Což přesně byly rozkazy, které agenti dostali. Ano, stále tu ještě bylo několik členů, kteří se zrovna nenacházeli v Itálii a nebyli tehdy ve Valentinově bunkru, ale ta malá hrstka už těžko mohla spasit, co padlo a znovu vybudovat celou mafiánskou síť od základů.

Už neměli od koho přijímat rozkazy. Jeden plešatějící muž ve středním věku, nejspíš Rus nebo Ukrajinec, podle přízvuku, zahulákal něco o Kódu hnědá.

Nikdo nevěděl, co to u mafiánů přesně znamená. Kód hnědá byl mnoho věcí, například únik chemikálií nebo obzvláště závažná situace v lékařském žargonu. Všichni ostatní ustali střelbu a urychleně opustili sál.

"Utíkejte!" zvolal Merlin do brýlí a vysílaček. Dostal se do systému organizace už před nějakou dobou a snažil se znemožnit komukoliv manipulaci s počítači.

Samozřejmě také extrahoval všechna data z jejich serverů. Věděl, co Kód hnědá je.

Plyn.

Chystali se nadzemní část budovy řízeně zamořit kyanovodíkem, protože to bylo to poslední, co jim zbylo. Věděli, že bojem ani střelbou by agenty nikdy přemoci nemohli, jakkoliv dobří mohli být. Koneckonců, ti nejlepší z nejlepších se povalovali mrtví a od krve na mramorové podlaze už od samého začátku.

Jak ironické, kyanovodík bylo to, co udělalo Silvu tím, kým byl. Mimo jiné.

"Tak sakra utíkejte, je tam plyn! Dostaňte se ven!"

Pět agentů se okamžitě sebralo a rozběhli se ke dveřím. Roxy byla nejblíže k nim, takže proběhla jako první a nečekala na ostatní. Dostat se odtamtud ven bylo už jednoduché, musela projít dvě chodby a byla na chodníku.

Běžela k autům a zahlédla v dálce mezi otřesenými civilisty 001 s Albericim na pravém rameni, jak ho strká do jednoho z aut (taktéž 'vypůjčených'). Rozběhla se k ní.

Ostatní už ale takové štěstí neměli. Dveře se začaly zavírat a přes všechna okna se nasunuly kovové překážky bránící v úniku přes sklo.

Tak propracovanou obranu nemohl nikdo tušit.

Eggsy byl u dveří taktéž blízko a byl by to býval stihnul, kdyby se na poslední chvíli nezastavil, neotočil a nepodíval na Harryho, který byl moc daleko a neměl šanci uniknout včas. Nemohl ho tam nechat, na milost a nemilost smrtícímu plynu.

Už o něj přišel jednou a nehodlal ten strašný pocit prožít znovu. Ne potom, co si řekli v helikoptéře.

"Ne, Eggsy, běž! Zachraň se a dostaň se ven. Tvůj život je cennější než můj," zavolal na něj Harry z druhé poloviny místnosti prosebně. Přesně něco takového od svého tvrdohlavého partnera čekal.

"Ne," řekl mladík rozhodně.

Dveře se zaklaply. Už nebyla možnost, jak utéct.

Harry, 004 a 007 ho doběhli a věnovali mu nesouhlasný pohled. Tohle se nemělo stát.

A nikdo stále nevěděl, kam se sakra poděl 009. Nikde ho neviděli už od začátku masakru.

"Do prčic!" zaklel Q. Všechno sledoval; samozřejmě, že věděl, co se stalo. "Krucipísek! Do prdele! Nepřijdu o tři nejlepší agenty naráz a Kingsman taky ne! Rozhlédněte se kolem, je tam nějaká další cesta ven?"

Na druhé straně vysílaček bylo slyšet zběsilé ťukání. Výstrojní důstojník se snažil najít východ, jakoukoliv cestu, přestože věděl, že tam žádná není. Nebyla tam ani ventilace, kterou by se mohli proplížit ven nebo tajný vchod do sklepa.

"Galahade, zkus granátem prorazit ty dveře, uvnitř je pouze tenká kovová vložka. Arthure, snaž se něco udělat s těmi okny! Dvojité nuly, hledejte cokoliv!" přidal se Merlin.

Eggsy z kapsy obleku vytáhl poslední granát, utekl dostatečně daleko ode dveří, odjistil ho a hodil. Ozvala se hlasitá rána vyvolávající lehkou ozvěnu.

Všichni se podívali na rozsah škod, co výbuch způsobil. Dřevo bylo pryč a hořelo. Granát odhalil kovové pláty uprostřed mezi dvěma vrstvami ořechového dřeva, ale nic víc.

Navíc se do místnosti ze škvír ve zdech začal šířit bezbarvý, zapáchající plyn. Plazil se okolo zdí a rychle stoupal vzhůru ke stropu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama